Sněhová kalamita za volantem

Sníh, závěje, mlha, ledovka, téměř nulová viditelnost, popadané stromy přes silnici – to je stav, který v současné době panuje na řadě českých silnic a s největší pravděpodobností ještě nějakou dobu panovat bude. Definovat, co přesně kalamita je a co je jen běžný projev počasí, není možné. Mezi lidmi koluje následující vtip:  Silničáři jsou nejmenší lidi na světě. Proč? Protože když napadne 10 cm sněhu, tak nejsou vidět. To, zda jde již o kalamitu či nikoliv, je zásadním způsobem ovlivněno oblastí. Např. v Praze či v Brně 20 cm nového sněhu, který napadne třeba přes noc, způsobí úplný kolaps dopravy, silnice jsou ucpané havarovanými vozidly, nefunguje MHD, zasedá krizový štáb. V horských oblastech (ať už u nás či v Alpách, kam řada Čechů jezdí lyžovat) je však tento stav zcela běžný a to, co způsobí kalamitu tam, by ve velkých městech způsobilo úplnou apokalypsu (v alpské oblasti není 100 cm nového sněhu během jednoho dvou dnů žádná rarita). V tomto článku budeme za „sněhovou kalamitu“ považovat takový stav, kdy jsou v zimním období, aby došlo k zachování stejné úrovně bezpečnosti provozu, na řidiče i vozidlo kladeny mnohem vyšší požadavky než jindy. Jak již bylo naznačeno v úvodu, sněhová kalamita nemusí nutně znamenat pouze přívaly sněhu, může se též jednat o namrzlou vozovku či např. popadané stromy na silnici (vlivem tajícího těžkého sněhu).

Při skutečně kalamitním stavu se doporučuje, pokud to není nezbytně nutné, vůbec nevyjíždět, a to bez ohledu na naše řidičské umění či typ vozidla. Proč? V podstatě proto, že i kdybychom měli titul mistra světa ze všech možných automobilových soutěží, nijak nedokážeme ovlivnit chování ostatních (i když nebudeme bourat my, může bourat kdokoliv jiný do nás). No a přiznejme si, komu z nás by se chtělo v silném mrazu a husté vánici čekat někde u krajnice na příjezd policistů, hasičů, či v nejhorším případě záchranářů. Celkově se dá říci, že pravděpodobnost nehody je za takovýchto podmínek nesrovnatelně vyšší, a i když my sami žádnou nehodu nezpůsobíme, vozidlo (které mohlo teprve nedávno sjet z výrobní linky) bude poškozeno. No a staré české přísloví říká: zlomená kost už nikdy nebude jako zdravá, a to ani při špičkové péči (v našem případě péči v autoservise). Pokud ale i přesto za volant sednout musíme, je nezbytné dávat si pozor  a dbát na následující rady.

Snížení rychlosti

Nejčastější a nejpodceňovanější pravidlo je právě toto. Je třeba říci, že zde nemluvíme o snížení rychlosti z 90 km/h na 80 km/h na silnici či ze 130 km/h na 120 km/h na dálnici. Při kalamitních podmínkách se přilnavost vozidla a schopnost podvozku, tlumičů a pneumatik zajistit stabilitu snižuje tak výrazně, že z povolených 90 km/h je nutno zpomalit třeba až na 30 km/h (nezřídka je třeba na tuto rychlost zpomalit i na dálnici).
Spousta řidičů je za volantem ovládáno jakýmsi nutkáním jet v daném úseku vždy minimálně maximální povolenou rychlostí. To znamená, že ať jsou podmínky jakékoliv, tam, kde je povoleno např. 70 km/h, prostě pomaleji za žádných okolností jet nemohu. Tohle podvědomé nutkání už bohužel řadu řidičů stálo přinejmenším pomačkané plechy.

Nespoléhat na elektronické stabilizační systémy

Zvláště ESP (či jeho ekvivalenty) dokáže v zimním období zlepšit stabilitu vozidla poměrně výrazně. I přes to, že tento systém reaguje na vychýlení ze zamýšlené trasy ve zlomku vteřiny, je třeba si uvědomit, že na fyzikální zákony se vyzrát nedá. Při hrubém nerespektování stavu vozovky nepomůžou ani špičkové pneumatiky, ani skvělý podvozek, a z problému nás nedostane ani ESP.
ABS je naproti tomu systém, který není použitelný ke zlepšení jízdních vlastností jako takových. Tento systém je do vozidel montován proto, aby při prudším brzdění zabránil smyku. Bohužel se však (na kluzkém povrchu) výrazně prodlužuje brzdná dráha vozidla a v brzdovém pedálu je cítit něco jako kopání. V prudkém klesání v kombinaci s necitlivým zacházením s brzdou se může stát, že automobil nebude brzdit prakticky vůbec (což je např. v serpentinách, které jsou lemovány vzrostlými smrky, smrtící kombinace).

Pětku a čtyřku řadit co nejméně

Při nižším převodovém stupni je vozidlo kromě brzd samotných brzděno i motorem, což výrazným způsobem přispívá ke stabilitě vozidla.  Ne náhodou je řada zejména lesních úseků a táhlých klesání vybavena dopravní značkou přikazující vozidlům  nad 3,5t zařadit max.  třetí či dokonce druhý převodový stupeň.  Věřte tomu nebo ne, brzdná dráha osobního automobilu se může v extrémních podmínkách rovnat brzdné dráze naloženého kamionu na suchém povrchu.

Nejezdit s prázdnou nádrží

Tato zásada platí zejména při jízdě po dálnici. Již několikrát se stalo (jak u nás, tak v zahraničí), že vozidla uvízla na několik hodin při silném mrazu a hustém sněžení na zablokované dálnici, ze které nebylo možné sjet. Pro „přežití“ v takovýchto podmínkách je nutné si ve vozidle topit, k čemuž je třeba, aby běžel motor. Je logické, že pokud vozidlu dojde benzín či nafta, motor se vypne a topení nebude fungovat.  Na tuto často podceňovanou zásadu už bohužel řada motoristů doplatila.

Při smyku zachovat klid

Smyk je pro řadu motoristů fenomén . Noční můra, adrenalin, nehoda, smrt, dobrodružství – to jsou jedny z nejčastějších konotací tohoto slova. Jak se tedy na smyk připravit a jak reagovat? V prvé řadě je třeba zachovat klid: Důležité je citlivé zacházení s pedály plynu a brzdy. Reakce na smyk se liší podle typu pohonu. U pohonu přední nápravy, který má většina vozidel, mluvíme o nedotáčivém smyku, u pohonu zadní nápravy pak o smyku přetáčivém. Bez ohledu na hnanou nápravu je ale možné říct, že neexistuje horší reakce než prudké sešlápnutí brzdy. Ta sílu odstředivé/dostředivé síly ještě zvýší, důsledkem čehož může vozidlo skončit klidně i na střeše. Jak tedy na přetáčivý a nedotáčivý smyk?

Jak již bylo řečeno, nedotáčivý smyk se vyskytuje u vozidel s pohonem přední nápravy. Vzniká tím, že nájezdová rychlost do zatáčky je vyšší, než jsou podvozek a pneumatiky schopny zvládnout. Tato nejvyšší možná nájezdová rychlost je zásadním způsobem závislá na povrchu (namrzlý neupravený povrch zatáčky nás může do smyku dostat již při rychlosti 4x nižší, než je možná nájezdová rychlost při suchém povrchu). Přední kola tím ztrácejí přilnavost, začínají plavat po vozovce, čímž se vozidlo stává neovladatelným. Ideální řešení je puštění spojky, pomalé stočení volantu po směru jízdy, a jakmile začnou kola znovu zabírat (což však může trvat i několik sekund) , pomalé sešlápnutí plynu.

K přetáčivému smyku jsou náchylná především vozidla s pohonem na zadní nápravu. Většinou jej způsobuje příliš rychlé vyjetí ze zatáčky. Při tomto typu smyku se vozidlo stáčí dovnitř zatáčky a má tendenci udělat tzv. hodiny. Pokud smyk podchytíme již v začátcích (což se pozná např. i klepáním ve volantu či pedálech), často stačí jen udělat tzv. kontra pohyb. Občas se však stane, že rozdíl mezi skutečnou a maximální možnou rychlostí při průjezdu zatáčkou je tak veliký, že už nepomůže ani vyšší síla.

V dnešní době je již nemalá část vozového parku vybavena systémy ABS a ESP (či jejich ekvivalenty) a dá se tedy říci, že smyk je pouze důsledkem špatné jízdy. Tyto systémy vzniklou smykovou situaci vyhodnotí asi 30x dříve než člověk a často do ní vozidlo ani nepustí. V podstatě se tedy dá říct, že případný smyk je pouze důsledkem nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky a jeho viníkem je člověk.

Zimní pneumatiky

Člověk chce a musí věřit, že se nenajde nikdo, kdo by se za hustého sněžení a ledovky vydal po dálnici či do hor na letních gumách. Bez zimních pneumatik to prostě nejde a nepůjde. Na letních pneumatikách a při velmi nízké přilnavosti je bezmocný i systém ESP, který by jinak byl schopen pomoci. Pokud tedy někdo přece jen na zimu „nepřezouvá“ (ať už je to z jakéhokoliv důvodu), v době sněhové kalamity nemá na silnici co dělat!

A je to tady! Co mám dělat?

Tak jako při všech problematických situacích je třeba zachovat klid a nepodléhat panice. Typická situace způsobená přívaly sněhu je dopravní zácpa. Ta vzniká většinou v důsledku nehody a stává se nejproblematičtější na dálnici. Pokud se stane, že se provoz na dálnici zastaví, neuděláme s tím nic. Pokud dálnice stojí, tak prostě stojí. Nejhorší možná reakce je začít se rozhlížet, přejíždět z jednoho pruhu do druhého a pak zase zpět. Jak již bylo řečeno, pokud dálnice stojí, tak prostě stojí a i kdyby byl před námi některý z pruhů volný či by byl poblíž exit,  dálnice by se rozjela. Pokud se nerozjede, musíme čekat, čekat a čekat. Další  chybou při takovýchto problémech je vysednutí z vozidla, procházení se směrem dopředu, abychom se podívali, co se děje.  Za prvé, pokud je dálnice takto ucpaná, je kolona dlouhá alespoň kilometr, takže tam stejně nedohlédneme.  Za druhé, i kdybychom tam dohlédli, tak s tím stejně nic neuděláme. Za třetí, kdyby se kolona náhodou rozjela, je jasné, že být od vlastního vozidla několik desítek metrů asi není zcela ideální. No a za čtvrté, proč zbytečně mrznout venku?

Jak již bylo naznačeno v úvodu, dalším problémem jsou, zejména na silnicích nižších tříd a v lesních úsecích, popadané stromy. Zvláště za špatné viditelnosti lze takový strom snadno přehlédnout a průšvih je na světě. Proto zvláště v lesních úsecích je třeba dávat velký pozor a situaci nepodcenit.

Dalším problémem je ledovka, která umí pořádně potrápit i zkušené řidiče. Ideální je nevyjíždět; pokud je však jízda nezbytně nutná, je třeba mít na srdci nejen výše uvedené zásady ale hlavně zdravý rozum, nepřeceňovat své síly, a předvídat. Jen tak je možné i v těchto podmínkách zajistit jak svou bezpečnost, tak i bezpečnost ostatních.

Na co si dát pozor při koupi ojetého vozu

Dnešní uspěchaná doba přináší stále rychlejší tempo a vyšší nároky ve všech oblastech života. Jednou z těchto oblastí je i naše přeprava z místa na místo. Pomalu opouštíme městskou hromadnou dopravu a stává se stále častějším, že domácnosti vlastní více než jeden automobil jako nezbytnou součást svého každodenního života. Stojíme tak často před rozhodnutím, zda si koupit vůz nový nebo ojetý.

Nákup ojetého vozu představuje vyšší riziko, ale také nižší cenu. Vzhledem k tomu, že nový automobil je v dnešní době stále ještě poměrně drahou záležitostí, přistoupíme často na variantu koupit automobil ojetý. Proč také kupovat nové auto za vysokou částku, když již druhý den je jeho hodnota o několik tisícovek nižší? Je tedy mnohem příznivější možnost koupě stejného auta v perfektním stavu, které je staré třeba jen několik málo let, ale ušetří nám desítky tisíc.

Koupě staršího auta s sebou však nenese jen výhody, ale také mnohá rizika. Abychom vám pomohli se v nabídkách ojetých automobilů lépe orientovat, přinášíme vám několik osvědčených rad, na co si dát v souvislosti s výběrem vozu pozor.

Základní pravidla

Výhodou nového vozu je zajisté to, že pokud se při běžném užívání odhalí jakákoliv skrytá vada, vozidlo je ještě v záruce a v autorizovaném servise nám takovou závadu zdarma odstraní. U ojetých aut však bohužel toho pravidlo neplatí. Ze zákona je sice prodávající odpovědný za vady, na které kupujícího neupozornil, a to i v případě, že o ní nevěděl. V těchto situacích je však zásadním problémem tuto skutečnost dokázat. Podobné spory pak často končí u soudu, kde je třeba platit soudní výlohy a především nás soudní řízení stojí čas a má nejistý výsledek. Nakonec se tedy může stát, že se koupě vysněného ojetého vozidla stane naší noční můrou. Je tedy vhodné dodržovat několik základních pravidel, jak při výběru ojetého automobilu postupovat.

1. Skryté vady

Největším a zároveň nejzákeřnějším problémem při koupi ojetých automobilů jsou tzv. skryté vady. Jedná se o vady, které při koupi běžným způsobem neodhalíme. Obvykle se jedná o vážnější závady, mezi které patří např. porucha na palivovém čerpadle, prasklé hlavy válců, praskliny na motorovém bloku apod. Tyto vady často vyžadují výměnu celých sekcí, např. motoru. Za takovou opravu bychom často dali takovou částku, že se nám již vozidlo nevyplatí opravovat. V případě uzavření kupní smlouvy v rámci autobazaru je v takové situaci možné uplatnit reklamaci. Standardní doba odpovědnosti ze strany prodávajícího je 24 měsíců. Pokud automobil nebyl ve vlastnictví autobazaru a ten fungoval pouze jako prostředník, doba odpovědnosti se zkracuje na 6 měsíců.

Prodávající není odpovědný za závady, který byly deklarovány v kupní smlouvě, které byly očividné a za vady, které vznikly běžným opotřebením. Naopak odpovědný je za všechny závady, které deklarovány nebyly, byly zamlčeny a projevily se až po určité době. V takovémto případě je prvním krokem kontaktování autobazaru či prodejce. Pokud prodejce odpovědnost za vadu neuzná, je jediným řešením obrácení se na soud. Ten pak rozhoduje na základě vyjádření soudního znalce. Zde je však třeba zvážit, kam až ve sporu chceme dojít. Soudní řízení i znalecký posudek dnes nejsou levnou záležitostí. Skryté vady jsou tedy u koupě auta nejzákeřnějším nebezpečím. Pokud totiž vyjde najevo skrytá závada, která prodávajícím nebyla deklarována, má kupující nárok na slevu z dohodnuté částky. Pokud se však obě strany nedohodnou, situace končí soudním sporem.

2. Bouraný automobil

Je naprosto samozřejmé, že každý zájemce o ojetý vůz dá přednost nebouranému automobilu. Důvodem tohoto rozhodnutí je logická úvaha, že bourané vozidlo má mnohem častější tendenci k poruchovosti, korozi apod. Důležité je se prodejce jasně dotázat, zda je vozidlo bourané. Pokud prodejce deklaruje vozidlo jako nehavarované, a již při prvním větším servisu se ukáže, že havarované bylo, má kupující právo vymáhat náhradu, a to ať už ve formě slevy, odstoupení od kupní smlouvy či výměny vozidla za nehavarované. Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že pokud vozidlo prodělalo nějakou drobnější kolizi (při které nedošlo k poškození nosné části karoserie, motoru apod.), nemusí to nutně znamenat, že se jedná o automobil určený do šrotu. Řada firem naopak nabízí cenově značně zvýhodněné lehce havarované a bez problémů opravitelné vozy.

tachometr-03-660x250

3. Přetočený tachometr

Pokud prodávající přetočí vozidlu tachometr, jedná se jednoznačně o podvod. Tyto praktiky jsou bohužel v dnešní době typické pro mnoho autobazarů. Přetáčení tachometru je obvykle prováděno na území ČR, a to i v případě automobilu dovezeného ze zahraničí. Důvodem je to, že v zahraničí jsou vysoké tresty za tyto praktiky.

Pokud k něčemu podobnému dojde, platí naprosto stejná zásada jako u skrytých vad, tzn. pokusit se o domluvu s prodejcem. V případě, že k domluvě nedojde, je jediným řešením opět jen soud. Problém je především to, že běžný motorista tento problém nemá možnost odhalit. Kupující musí zvážit, zda je ochoten připustit, že vybrané auto má najeto více, než kolik udává tachometr. Přetočený tachometr totiž nemusí nutně znamenat výrazně horší stav vozu. Je tedy dobré dbát spíše na celkový dojem z vozidla, viditelné opotřebení apod.

4. Kradené vozidlo

Tento problém je jeden z nejzávažnějších. Disponování kradeným majetkem je totiž trestné. Pokud si tedy koupíme ojeté vozidlo, které je kradené a nachází se v evidenci kradených vozů nebo je po něm vyhlášeno pátrání, může nastat situace, že nás zastaví hlídka policie při běžné silniční kontrole a zjistí, že jedeme v kradeném vozidle. V takovéto situaci má policie právo toto vozidlo na místě zabavit a nás zadržet. Jak se tedy takovéto situaci vyvarovat? Před samotnou koupí vozidla se doporučuje prohlédnout si tzv. VIN kód. Tento kód představuje „rodný list“ vozidla. Údaje VIN kódu musí souhlasit s údaji v technickém průkazu. Je také dobré si kód prohlédnout důkladně. Často se dá poznat, že s kódem bylo manipulováno. V případě nesrovnalostí platí jednoduchá rada – vozidlo nekupovat.

5. Servisní knížka

Servisní knížka je základním parametrem pro určení původu vozidla. Řada kupců se proto při rozhodování ptá, zda je k vozidlu k dispozici servisní kniha. Pokud prodejce řekne, že ano, bývá to často považováno téměř za záruku kvality vozu. Bohužel v praxi tomu tak často nebývá. Je důležité si uvědomit, že prodejci automobilů jsou si velmi dobře vědomi, že v případě, že je k vozidlu servisní knížka k dispozici, vozidlo se mnohem lépe prodá. Najeté kilometry a servisní úkony proto často falšují. Opět je tedy třeba opatrnosti a nebrat servisní knihu jako dogma, které zaručí kvalitní koupi.

Cena versus kvalita

Základním pravidlem ve světě automobilů je skutečnost, že čím dražší automobil si pořídíme, tím rychleji klesá jeho cena. U menších vozů klesá cena jen velmi pomalu. Je to dáno především provozními náklady. Tyto automobily jsou obvykle velmi úsporné, drahé není ani povinné ručení. Poptávka po těchto automobilech je proto větší než po velkých autech, která naopak mají vysoké náklady na provoz. Cena malých automobilů tak neklesá příliš rychle. Velká vozidla bývají často používána při podnikání. Mnoho firem splácí vozidlo na leasing. Jakmile leasing skončí, majitel vozidlo levně prodá a koupí si nové. Nakupuje tedy z nezdaněných peněz.

Při rozhodování, zda zvolit malé či velké auto je však třeba mít na paměti také to, že malá auta, přestože mají obvykle mnohem méně najetých kilometrů, bývají často v horším stavu než auta velká. Malá auta totiž bývají často používána jen v městském provozu či na krátkých trasách. Proto může být auto malého typu v mnohem horším stavu než auto větší, přestože tachometr udává stejný počet najetých kilometrů.

Vždy je třeba si před samotným výběrem automobilu určit, co od vozidla očekávám, jakou částku jsem ochoten dát za samotné auto i za budoucí servis. Tato rozhodnutí bývají naprosto klíčová. Výběr ojetého automobilu je nelehkým úkolem pro každého člověka. Při dodržení základních pravidel a při troše štěstí však můžete získat kvalitní automobil za dobrou cenu. Vždy je potřeba snažit se získat co nejvíce informací o vozidle, které zamýšlíme koupit. Bude možná třeba využít v malé míře i trochu té „psychologie“ a dobré taktiky, abychom se o autě i o majiteli dozvěděli co možná nejvíce.