Jak jezdit úsporně

Ačkoliv se již situace do určité míry stabilizovala, není snad žádný motorista, který by si nevšiml rostoucích cen paliv. Zvýšení spotřební daně, špička motoristické sezony, a donedávna i nepříznivý kurz dolaru představují hlavní důvody toho, proč se cena běžně prodávaného naturalu 95 dere nezadržitelně vzhůru. Můžeme se tedy zeptat, zda je přesto možné na palivu ušetřit? Zeptat se samozřejmě můžeme a mimoto si jsme schopni i odpovědět: skutečně to možné je a díky dodržování zásad úsporné jízdy jsme schopni se se spotřebou dostat až o třetinu dolů. U běžného rodinného vozu nižší střední třídy (Toyota Corolla, Ford Focus) je tedy reálné se dostat se spotřebou i na 5 l/100 km a ušetřit tak až 50 Kč/100 km (při rodinných 10 – 15 000 km/rok tak můžeme na palivu ušetřit až 7500 kč s tím, že u větších a těžších aut, případně při vyšších kilometrech např. u služebních vozů to může být i více než pětinásobek). Podle čeho se tedy máme řidit?

Snížení spotřeby neznamená snížení rychlosti

V tomto blogu se podíváme asi na půl tuctu základních zásad, které je nutno dodržet, pokud nechceme být na čerpacích stanicích stálými hosty. Často se traduje, že chceme-li ušetřit na palivu, nemusíme nutně jezdit pomalu. To je sice pravda, na druhou stranu je však třeba se při úsporné jízdě připravit na o něco pomalejší režim. Pokud např. pojedete po dálnici rychlostí kolem 150 km/h (byť, pokud je volno, naprosto plynule), spotřeba jednoznačně poroste oproti rychlosti např. 110 km/h, zejména pak při protivětru či naloženém vozidle. Je tedy možné jet mimo město průměrnou rychlostí 70km/h při vyšší spotřebě než při 90km/h a bezpochyby platí, že pro příznivou spotřebu je nutná plynulost, nicméně pokud to se snižováním nákladů myslíte vážně, asi budete muset jezdit pomaleji. To však vše závisí na typu vozidla, pohonu, zpřevodování apod.

Motor nevytáčejte ale zároveň pozor na předčasné řazení

Není zcela pravda, že otáčky a s nimi související zařazený rychlostní stupeň jsou přímo úměrné spotřebě. To je pravdou pouze na ideálně rovné cestě. Takové cesty však nejsou. Všudypřítomné jsou kopce, klopené zatáčky, velice často musí řidič brzdit. Na rovince je tedy jasné, že nemá smysl jet 100 km/h se zařazenou čtyřkou při 3500 RPM, když to jde na pětku při 2500 RPM. To se však bavíme o ideálních podmínkách. Zcela jiná situace nastane, když se před námi objeví kopec či např. musíme předjíždět. Je naprostý nesmysl vyjíždět prudký kopec s plynem na podlaze při 2000 otáčkách. Zbytečně dostávají zabrat součástky v motoru a mimo to spotřeba naopak roste. Platí tedy následující: Motor zbytečně nevytáčejte a snažte se při 2500 otáčkách (u dieselu samozřejmě i níže) řadit. Pokud se však před vámi objeví kopec a začnete cítit, jak motor ztrácí tah, nečekejte a ihned podřaďte, případně i vícekrát podle sklonu kopce, poloměru otáček atd.

Na jedničku se pouze rozjíždějte

Túrování motoru na jedničku přenechejte mladým a zkušeným jezdcům vracejícím se z diskotéky. Na jedničku se svižně rozjeďte a nejpozději při 3000 RPM řaďte výše. Jet na jedničku na delší vzdálenost se dá doporučit pouze v terénu, na rozbité polní cestě či třeba při prudkém sjezdu v zimě, kdy je třeba brzdit motorem. Stejně tak ale neušetříte např. rozjížděním se z kopce na dvojku, či trojku. Jednička se do auta montuje, jelikož má určitý smysl. Tím smyslem je rozjezd a kromě výše uvedených je to její jediný účel.

Jezděte plynule, předvídejte

Bezpochyby nejdůležitějším prvkem úsporné jízdy je tolik omílaná plynulost a maximální využívání setrvačné síly. Pokud narazíte na přejezd se sklopenými závorami, semafor či např. překážku na silnici, ihned sundejte nohu z plynu a začněte situaci vyhodnocovat. Každé brzdění je zbytečné, pokud je reálné, že než např. na semafor dorazíte již bude svítit zelená a kolony se rozjedou. Opět se to ale nesmí přehánět a, jak se říká, když to nejde, tak to prostě nejde. V takové situaci je lepší prostě zabrzdit, než čekat a čekat a najednou muset z 40km rychlosti na 30 metrech zabrzdit. Stejně tak si za hustého provozu po silnicích vedoucí často přes obec uvědomte, zda má smysl pro ušetření 5 minut času mít spotřebu o dva litry vyšší, nehledě na to, že nebezpečným předjížděním zvyšujete riziko nehody.

Nebojte se podřazovat

Nejvyšší spotřeby dosahuje vozidlo v místech s členitým terénem. Prudkým kopcem nahoru a pak prudkým kopcem zase dolů – to jsou ideální podmínky pro vznik víru v nádrži. I tak se ale dá spotřeba regulovat. Pokud chcete jet na spotřebu, zapomeňte na to, že pojedete 120 km/h do kopce. Před nájezdem do stoupání se vyplatí následující: Na aktuálně zařazený stupeň jeďte až do doby, kdy automobil začne ztrácet rychlost a otáčky (to může chvíli trvat, jelikož je vozidlo poháněno setrvačnou silou). Až k tomu dojde, rychle podřaďte a udržujte plynový pedál ve stejné úrovni jako před tím na vyšší převod. Sice pojedete pomalu, avšak nijak zásadně tak motor nezatěžujete a ani spotřeba by neměla stoupat raketově vzhůru. V případě, že opět pocítíte ztrátu otáček a tahu, podřaďte znovu a postupujte stejně jako ve druhém kroku. Jakmile se stoupání začne ztrácet, rychle řaďte výše. Na běžné cestě takto ztratíte několik minut, nicméně spotřebu se vám může podařit příjemně redukovat.

Bezpečnost není nadřazená ekonomičnosti

Každý držitel a snad i nedržitel řidičského oprávnění by měl vědět, že ekonomičnost provozu by nikdy neměla jít na vrub bezpečnosti. Nesvícení, vypínání motoru při jízdě z kopce apod. je skutečně hudbou minulosti. Nesvícení by se vám mohlo prodražit až o 2000 kč a 1 trestný bod, vypínání motoru je při jízdě zcela zbytečné, jelikož moderní automobily již uzavírají přívod paliva při asi 1500 otáčkách a je možné jet se zapnutým motrem a přesto s nulovou spotřebou. Vypínání motoru má smysl snad jen na přejezdech, kde se běžně čeká i několik minut, či v dlouhých kolonách. I tak ale moc neušetříte, nehledě na to, že zbytečně zatěžujete baterii a startér. Pokud máte vozidlo s ukazetelem spotřeby paliva, berte jej v potaz, avšak s nadhledem. Dívejte se před sebe a nekontrolujte, zda svítí hodnota 7,2l či 7,4l. Ke konečnému sečtení dojde až na benzínce. Stejně tak se nedoporučuje vypínání klimatizace. Pokud klimatizace máte, zapněte ji. V horku se řidič mnohem hůře soustředí a neopodstatnitelně se zvyšuje riziko nehody.

Nikdy nepodceňujte kontrolu vozidla a nahuštění pneumatik

Pravidelná kontrola nahuštění pneumatik je základ. Neprovádějte ji však jen okem. Zajeďte si na benzínku a nahuštění změřte. Podhuštění či naopak přehuštění má za následek mimo vyšší spotřebu i negativní vliv na opotřebení pneumatik, jízdní vlastnosti vozidla apod. Stejně tak neváhejte s návstěvou autoservisu, pokud začnete pozorovat bezdůvodné zvyšování spotřeby, aniž byste měnili jízdní návyky. Nedá se vyloučit závada, jejíž včasné odstranění může zabránit např. poruše motoru a drahé opravě.

Levné palivo = drahé palivo

Neexperimentuje raději s levnými palivy pochybných značek. Škoda 120L snese hodně, moderní automobil však nikoliv a ještě méně pak snese vaše peněženka v servise. Méně známé levné pohonné hmoty bývají velice často nekvalitní. Není to sice pravidlo, nicméně v sázce je přiliš mnoho a výhra je malá a nejistá. Někteří motoristé, kteří z kvalitních pohonných hmot přešli k levnější konkurenci, naopak pociťovali zvýšení spotřeby. Vždy tedy uvažujte s rozvahou a uvědomte si, že zajímavou alternativou při šetření na pohonných hmotách mohou být i LPG či CNG. Zde je však třeba kalkulovat, zda má tato investice smysl (u většiny motoristů tomu tak je).

Motoristické protipovodňové desatero

O tom, jak nebezpečné až smrtící dokáží být povodně, se každoročně na vlastní kůži přesvědčí řada lidí. Umí zabíjet, demolovat budovy, dokáží zcela zničit úrodu. Dovedou však mnohem více, a to např. udělat z nového automobilu během chvilky hromadu šrotu. Do následujícího článku jsme se pokusili dát pár informací týkajících se postupu před, při a po povodni, abychom co možná nejvíce eliminovali škody na vozidlech. Za prvé je však nezbytné zdůraznit prevenci. Pokud se očekává příchod přívalových dešťů, meteorologové vydali výstrahu a my parkujeme v místech, která jsou náchylná k zatopení, neměli bychom otálet a jít vozidlo o pár set metrů přeparkovat na bezpečnější místo. Bezpečnějším místem může být volné prostranství, kde nehrozí zátopa, ale také např. garáž některého z rodinných příslušníků. Je nezbytné uvědomit si, že říkat si „to nic nebude“, „to přejde“ se nemusí ukázat jako zcela správné a pak už je samozřejmě pozdě. V případě očekávaného silného větru či krupobití pak zvažte využití některého z podzemních či jinak chráněným parkovišť. Jen jedna jediná větev o průměru více než 10 cm dokáže zapříčinit, že bude vaše auto vhodné pouze do šrotu.

Ošetření vozidla po zatopení

V případě, že se nám i přes veškerou prevenci nepodařilo vozidlo uchránit před zatopením, je nutné vědět, že ještě větší škody než samotné zatopení můžeme způsobit my neopatrným a nevhodným zacházením. Voda je smrtelné nebezpečí zejména pro motor a elektroniku a je nezbytné zjistit, do jaké míry zatopení sahalo. Pokud se voda prokazatelně nedostala přes kola, je pravděpodobné, že vozidlo nebude nijak zásadně poškozeno. Pokud však voda vyšplhala do výše motoru (tzn. že kapota byla pod vodou), je velmi pravděpodobné, že došlo k poškození autobaterie či právě mechanických dílů v motoru. Nezřídka se bohužel stává, že je vozidlo zatopené až po střechu, převrácené či dokonce nesené proudem povodňové vlny až několik desítek metrů. V takovém případě je bohužel nutné se připravit i na ten nejhorší scénář, kterým je nutnost koupení nového vozidla.

Zásadním krokem ještě před odtahem vozidla do autorizovaného servisu je odpojení autobaterie. Jak bylo řečeno, voda má nejničivější účinky na veškerou elektroniku, která je pod napětím a kde existuje riziko zkratu. Před jakoukoliv manipulací s vozidlem je nutné vyčkat, až se celé kompletně prosuší. Určitě nestartujte a nechte vozidlo odtáhnout do servisu na diagnostickou prohlídku. Kromě elektroniky a motoru mohlo dojít také k poškození brzd, elektronických stabilizačních systémů apod.

Kontaktujte pojišťovnu

Pokud jste si před pojistnou událostí uzavřeli pojištění proti živelné pohromě či havarijní pojištění, které v sobě pojištění proti živelné pohromě zahrnuje, kontaktujte svou pojišťovnu. V případě, že jste tak neučinili, nemáte na žádné odškodnění nárok. V případě poškození vodou nelze nárokovat ani tovární záruku ani jakoukoliv jinou záruku (některé autobazary dávají např. záruku 6 měsíců/10.000 km na jimi prodávaná vozidla). Pokud tedy žijeme v oblasti, která je na povodně náchylná či se v ní často vyskytujeme, určitě se toto pojištění vyplatí uzavřít.

Při koupi ojetiny pozor

Zatopená vozidla, o jejichž prodej některé autobazary velmi usilují, se dají rozdělit do dvou skupin. V první z těchto skupin jsou levně nakoupená vodou poškozená vozidla dovážená ze zemí západní Evropy, jež autobazary za minimální cenu nakoupí, uvedou do takového stavu, že laik není téměř schopen poznat, že vozidlo bylo zatopeno, a následně jej za „plnou“ či téměř plnou cenu prodají. V druhé skupině jsou pak automobily původem z Čech, kterých se z důvodu poškození či náchylnosti k poškození v důsledky záplavy chce rychle a za plnou cenu majitel zbavit. Problémy jsou zejména u novějších vozidel, která již při zatopení po podlahu mohou vykazovat poruchy v elektronických systémech, které se právě u podlahy nacházejí.

Navzdory tomu, že bývají stopy po zatopení často velmi šikovně zamaskované a na první pohled nepatrné, je i laik schopný vážněji zatopené vozidla identifikovat. Nejprve je vhodné podívat se pod plastové části v interiéru a zkontrolovat, zda tam nejsou přítomna zrnka písku či bahna, příp. zda tyto části nejsou jinak poškozeny (zvlněný povrch, neobvyklé zabarvení apod.). Dále je nutné zjistit stav čalounění ve dveřích, prahové lišty a sedačky. Ve voze by neměly být žádné skvrny, nesmí být cítit zápach bahna. Při testovací jízdě, která by měla být ve všech bazarech samozřejmostí, se vyplatí vyzkoušet klimatizaci, funkci brzd, zda lze snadno řadit apod. Drzost některých českých bazaristů by mohla hory přenášet, a proto s sebou ke koupi vezměte i notnou dávku ostražitosti a připravenosti.

Rozmanitost vozového parku a s ním související nástrahy a výhody

Je nepochybné, že se v průběhu posledních let automobilový trh nejen v Česku podrobil fundamentálním změnám. Automobil si dnes může dovolit takřka každý, kdo si jej skutečně chce koupit, a výrazně se změnilo i pojetí automobilových tříd. Malá vozidla, nižší střední třída, střední třída, vyšší střední třída apod. se stále více prolínají, objevuje se spousta vozidel, která mají sice tvar MPV, ve skutečnosti se ale jedná o malá vozidla atd. O zájem motoristů soupeří nespočet automobilek, které ještě před několika lety představovali zcela periferní součást automobilového trhu, příp. vůbec neexistovaly. Mnohé tradiční značky zažily pád ze špičky do průměru, ale naopak se podařilo spoustě zejména asijských automobilek, donedávna neexistujících či nechvalně známých, dostat se kvalitativně a z hlediska konkurenceschopnosti minimálně mezi průměr.

Nejdůležitější faktor při výběru vozidla je stále pro většinu motoristů cena

Existuje sice malá skupina lidí, pro kterou cena automobilu nehraje roli, nicméně pro drtivou většinu populace je cena vozidla a provozní náklady kritériem číslo 1. Ostatně není se co divit, že většina nových a dnes již úspěšných automobilek sází při ucházení se o zákazníka právě na cenu. Jedním z mnoha případů je i rumunská automobilka Dacia. Konec 90. let byl pro Dacii přelomový. Francouzská automobilka Renault v ní tehdy získala nadpoloviční většinu akcií, napumpovala do ní své technologie a díky licenčnímu dohledu zažila Dacia zejména se svým vozem Logan strmý vzestup. Každý, kdo v Loganovi jel, vlastní jej, či o něm četl nějaký odbornější článek, dobře ví, že tento automobil určitě nepatří mezi nejkvalitnější, nejspolehlivější a nejtrvanlivější. Má však jednu obrovskou přednost, a tou je cena. To uvítají zejména ti motoristé, kteří nedisponují prostředky na kvalitnější vozidlo a přitom se brání koupi ojetiny (a určitě jich není málo). Nabídku Dacie však Logan neuzavírá – k mání jsou ještě modely Sandero, ale také zajímavá alternativa k menším SUV cross-over Duster.

Dacia Duster je velmi zajímavým automobilem, jelikož solidní SUV (cross-over) pod 300 000 Kč prostě nikdo jiný na českém trhu nenabízí. Nissan Quashkai, VW Tiguan či jiné modely jsou cenově někde jinde. A co víc, systém pohonu 4×4 navíc ani nepochází od Dacie, nýbrž od Nissanu, který na trhu s terénními vozidly patří k lepšímu průměru až ke špičce. Mimoto se nejedná o pseudo-4×4 pohon. Šoférovi je nabízeno několik režimů: Auto (výkon je přenášen na obě nápravy podle přilnavosti k povrchu), Lock (slouží jako zablokování diferenciálu) a 4×2 (pouze přední pohon), které se vyplatí při jízdě po silnici. Duster určitě není plnohodnotný off-road a jako konkurence Land Roveru nepřipadá v úvahu. Horší silnice, sníh, a lesní a polní cesty však zvládne bez problémů. Pro chataře, rybáře, příp. obyvatele horských oblastí to může i tak být zajímavá volba.

Čínské automobily

Ačkoliv se kvalita čínských výrobků postupně zlepšuje a všeobecně je Čína spolu s Indií, Indonésií a Brazílií jednou ze zemí se značným potenciálem, je na čínských vozidlech, diplomaticky řečeno, ještě hodně co zlepšovat (nediplomaticky řečeno jsou čínské vozy vysoce nekvalitní, nebezpečné a vysoce nespolehlivé).

Ačkoliv v Číně existují desítky automobilek, asi nejvážnějším adeptem na ukrojení nějaké té prodejní porce je automobilka Brilliance, která již běžně prodává své vozy v Německu či v Itálii. Bohužel je pro tyto vozidla typické to, co je typické pro všechna čínská vozidla a s nadsázkou se dá říct pro všechny čínské výrobky: solidní zevnějšek v sobě ukrývá chabý vnitřek. Největším problémem nejen Brilliance, ale i třeba automobilů značky Lifan, je bezpečnost a jízdní vlastnosti. Oproti tomu Dacia sice neoslní ani svým zevnějškem ani svým vnitřkem (a už vůbec ne svou výbavou), nicméně stále jde o poměrně poctivé vozidlo, které je schopno splnit bez problému svůj účel.

Americké automobily aneb kde je starý dobrý Chevrolet

V Evropě se všeobecně traduje, že americký vůz je synonymum pro velkou, těžkou a neohrabanou kocábku, která spolyká 20 l na 100 km a i do kupé se vleze 8 lidí. V souvislosti s děním ve světě v posledním desetiletí se však tento stereotyp začíná měnit. Automobilky jako Chrysler či Pontiac již nabízí solidní, vzhledem k parametrům i poměrně úsporná vozidla a třeba tradiční automobilka Ford nabízela své EcoBoost motory nejprve v USA a až potom v Evropě.

Svět se mění a my s ním

Svět se mění velmi rychle. Kdo by ještě před 15 lety řekl, že klasické a aristokratické značky budou ve velmi blízké budoucnosti skoupeny indickými či čínskými společnostmi (např. Jaguar či Volvo). Asijská vozidla, která ještě v nedávné minulosti byla terčem posměchu (např. Kia či Hyundai) nyní představují kvalitní a s tradiční konkurencí srovnatelná vozidla. Ostatně jen si vzpomeňme, s jakým despektem se Němci či Britové dívali na škodovky a v současnosti je Německo pro Škodu Auto hlavní trh. Na druhou stranu není nutno si zoufat. Svět je kosmopolitní, hranice otevřené a koncept „ryzí“ automobilky je již několik let pasé. I královský Rolls Royce používá motory BMW, Bentley se již dávno nemontuje jen v Anglii a prémiová značka Lamborghini je vlastněna Volkswagenem.

Těžko říct, zda to s automobilovým průmyslem jde z kopce, do kopce či ještě nějak jinak. V prvé řadě by se asi mělo hledět na kvalitu, tzn. aby byla vozidla bezpečná, ekologická a alespoň částečně uspokojovala své majitele. Jestli už budou pocházet z Anglie, USA, Indie či Austrálie je nejspíš vedlejší.