Zlepšujeme své řidičské dovednosti aneb proč se auta nebát

Na českých silnicích je možné mít co dočinění se širokou škálou řidičů. S rostoucí kamionovou a osobní dopravou se setkáváme se všemi od zkušených profesionálů, kteří již mají v rukou nějaký ten milion kilometrů, až po ty, nad kterými komisaři a autoškole přivřeli snad i oči na punčoše. Dnešní článek bude zaměřen na ještě jinou sortu řidičů – na ty, kteří sice řidičským průkazem disponují, avšak nedisponují prakticky žádnými zkušenostmi (to mohou být nejtypičtěji např. ti, kteří po obdržení řidičského oprávnění neměli přístup k vozidlu a takříkajíc zakrněli). A proto všichni z vás, kdo se bojíte či nechcete usednout za volant, setrvejte alespoň ve čtení našeho článku a snad dostanete nutnou odvahu.

Strach = nepřítel č. 1

Tréma, strach, nervozita – to jsou pocity, kterým musí čelit nemalé procento méně zkušených i zkušenějších řidičů. Někdo má celkový strach z případné nehody, někdo se například nechce ztrapnit na křižovatce tím, že mu „chcípne“ motor. Bohužel 100% účinná metoda boje proti strachu neexistuje. Do značné míry strach zmizí s přibývajícím počtem najetých kilometrů a pokud jej špetka přece jen zůstane, není to zcela na škodu, jelikož naprostého uvolnění za volantem je také nutné se vyvarovat. Jak je všeobecně známo, tréma zvyšuje pozornost a zlepšuje reakce. Pokud však při usednutí za volant pociťujeme značně nepříjemné pocity často spojené s třesavkou, žaludečními těžkostmi a nadměrným pocením, bude asi nutno situaci konzultovat s psychologem či psychiatrem. V souvislosti s psychikou je potřeba jít zlatou střední cestou. Přehnaný strach problémy nejen že nevyřeší, ale ještě zhorší, nadměrná euforie naopak mívá za následek přeceňování schopností a následné nehody. Ideální je rozumná dávka flegmatismu. Snažte se nepřemýšlet o tom, že vám auto „chcípne“. I když se tak stane, řekněte si, že o nic nejde, nastartujte a jeďte. I ti nejotrlejší profíci jednou začínali.

Něžné pohlaví za volantem aneb zachraň se kdo můžeš

Pravdou je, že ohledně řízení v ženském a zejména blond podání toho bylo řečeno hodně. Na mnoha serverech koluje neuvěřitelné množství ještě neuvěřitelnějších scének, ve kterých ženy např. parkují své vozidlo tak nešikovně, že přitom poškodí polovinu parkoviště. Po čistě technické stránce ženy jsou obvykle horší řidičky než muži. Na druhou stranu je ale třeba říci, že to zdaleko neplatí z hlediska bezpečnosti. Jen velmi malé procento žen mívá choutky se na silnici předvádět či dokonce závodit a zda je někdo předjede či ne, prostě neřeší. Pro málokterou ženu je schopnost dobře obsluhovat vozidlo zásadní. Ženy se méně často pouštějí do riskantních manévrů a zřídkakdy se ocitají v krizové situaci. O tom, že žena za volantem není žádná apokalypsa svědčí např. země jako Francie, Itálie či Španělsko, kde ženy řídí takřka tolik co muži a nehodovost a úmrtnost je zde nižší než u nás.

Stejné místo, jiná cesta

Nenápadným a přesto účinným způsobem, jak zlepšit svou jízdu, je volba jiné cesty se stejným cílem. Až pojedete ke kadeřnici, k rodičům na návštěvu, či na letiště, zkuste zvolit jinou, třeba náročnější trasu, než obvykle jezdíte. Nejezděte pouze po cestách, které znáte zpaměti. Máte na nich totiž falešný pocit jistoty a nezasloužené sebedůvěry. Nebojte se do centra města ve špičce, přes kruhové objezdy, světelné křižovatky, krátké odbočovací pruhy. Jinak než tréninkem se jezdit nenaučíte.

Nejezděte ani agresivě ani poddajně

Je logické, že agresivní jízda plná riskantních manévrů a za vysoké rychlosti je nebezepečná. Podobně nevhodná je ale přehnaná úcta na silnici. Pokud nejste stavem vozovky či z jiného důvodu nuceni jinak, jezděte na hranici dovolené rychlosti. Na rovné a přehledné silnici se za sucha prostě sedmdesátkou nejezdí. Zbytečně dráždíte ostatní, kteří pak často hazardně manévrují. či jede ještě pomaleji. Dívejte se hlavně před sebe, neřeště, zda řidiče za vámi nebrzdíte. Pokud jedete na hranici limitu, není co řešit. Nebuďte submisivní, jelikož efekt je opačný.

Ručkování s volantem – cesta do pekla

Nebezpečným a poměrně často postřehnutelným nedostatkem začátečníků je „ručkování“ – otáčení volantu pozvolným trhavým pohybem oběma rukama. Tady opravdu platí jen jedno – ne, ne a ještě jednou ne. Pokud se vám poštěstí dostat se do situace, kdy potřebujete náhle prudce zatočit, nedokážete to. Jen se vám zapletou ruce a skončíte na střeše v příkopě. Před každou otáčkou si v hlavě vyhodnoťte její poloměr a představte si, jak budete volantem točit. Pak vám zatáčka nepřekvapí a i prudké zákruty švýcarských průsmyků projedete s citem a noblesou.

Vždy si nastavte sedadlo

Pohodlná a bezpečná obsluha všech pedálů a volantu je pro bezpečnou jízdu nezbytností. Mnozí začínající řidiči však mají tendenci se na volant hodně lepit. Podobně to platí i u vozidel s možností výškového nastavení sedadla – zejména ženy se často snaží vypumpovat tak vysoko, až se pomalu bouchají hlavou do střechy. Na to však pozor! Málokdo je tak malý, aby si sedadlo musel vypumpovávat na maximum. Nezapomínejte, že nevhodná pozice zhoršuje schopnost správně ovládat volant, pedály a řazení, zvyšuje únavu z řízení, způsobuje bolest krční páteře. A proto opět platí – sedadlo nastavujte s mírou. Nenastavujte si sedadlo příliš vysoko jen proto, abyste viděli na „čumák“. Na ten totiž nevidí nikdo a je nezbytné nacvičit jakýsi odhad. Velice často platí, že když si myslíme, že už při vyjíždění z řady ťukneme, auto má ještě rezervu minimálně 10 cm. Na „čumák“ skutečně nevidí a ani nemůže vidět nikdo. Je třeba trénovat a jezdit, abyste vůz dostali, jak se říká, do oka.

Výhody a nevýhody turbomotorů

Menší objem a s ním související nižší spotřeba a náklady na pojištění, avšak ne na úkor výkonu, představovaly ideály, na základě kterých se kdysi začaly montovat turbomotory. Problém je v tom, že ne všechny turbomotory jsou stejně kvalitní a stejně trvanlivé, a proto jsme pro ty z vás, kteří zvažují koupi nového vozidla vybaveného turbomotorem, připravili následující článek.

Princip fungování turbopohonu

Základním rozdílem mezi atmosférickým pohonem a turbem je skutečnost, že u turbomotorů udělují výfukové plyny turbodmychadlu pohyb. To je díky tomu schopno vykonat řádově tisíce otáček za minutu. Jeho lopatky pak provádějí stlačení vzduchu, který je následně dohromady s benzínem hnán do válců. U řady zejména starších motorů se často setkáváme s intercoolerem (mezichladičem). Ten je nezbytný z toho důvodu, že se zásluhou turba vzduch ohřívá na extrémní hodnoty a hrozilo by riziko poškození komponentů. Základní principy fungování motorů se však u turbopohonu nemění a u mnohých moderních automobilů už ani nejsme v podstatě přítomnost turba sami od sebe schopni rozeznat. Většina automobilek má ve zvyku přítomnost turbopohonu označovat s tím, že nejčastěji se setkáváme s písmeny či nápisy „T“ (např. 2.0T), přes třeba „TSI“ až po slovní označení „turbo“, „turbocharged“ atd.

Výhody a nevýhody turbomotorů

Zatímco naftový motor bez turba dnes již takřka nekoupíte, vozy s benzínovým pohonem nebývají osazeny turbem zas až tak často. Jak jsme již naznačili, hlavní výhodou turba jsou lepší parametry výkonu v porovnání s atmosférickým pohonem, nižší spotřeba a někdy zátah již odspoda (to však nebývá pravidlem, jelikož některé turbomotory mají spektrum zátahu naopak omezenější). Jak jsme si však již posteskli na začátku našeho článku, ne všechny turbomotory jsou bez nějaké té mouchy, a proto se nyní pojďme podívat na základní nevýhody. Problém turbomotorů bývá, že nejsou moc vhodné na krátké trasy. Turbo se totiž potřebuje zahřát a než se tak stane, je třeba jet pokud možno defenzivně po době alespoň deseti, v zimě pak patnácti minut. V podstatě tedy platí podobná zásada jako u dieselu, za jejíž nedodržení bychom mohli zaplatit návštěvou v servise. Pokud však v sobě trochu disciplíny najdeme, bude nám odměnou nižší spotřeba, lepší výkon a také výhodnější pojistky.

Spolehlivost a trvanlivost turbomotorů

Odpůrci turbomotorů často argumentují jejich údajně nižší životností. To však nemusí být nutně a priori pravda. Pravdou sice je, že jsou turbomotory o něco citlivější než atmosféra, nicméně rozdíl není nijak zásadní. Nehledě na to, že již před více než 20 lety vyráběly skandinávské a japonské automobilky velmi kvalitní turbomotory s vysokou životností, u kterých nebylo čtvrt milionu kilometrů vůbec žádným problémem. Dá se říci, že turbomotor jako takový není méně spolehlivý než běžný atmosférický pohon, nicméně je o něco citlivější na zacházení. Zde jmenujme hlavní zásady, kterých je třeba se při provozování turbomotoru určitě držet:

  • Jak již bylo zmíněno, je nutné nechat turbo tzv. „rozfoukat“ – prvních 10-15 minut je třeba jet s lehkou nohou na plynu a nepřetáčet motor.
  • V případě náznaku poruchy motoru (ztráta výkonu, hlučnost, kouřivost, spotřeba oleje) je nezbytné okamžitě vyhledat servis. Můžete si tak ušetřit velkou částku za případnou opravu.
  • V žádném případě nepodceňujte stanovené intervaly pro výměnu oleje.
  • Po rychlejší nebo delší jízdě (více než 60km) se z preventivních důvodů doporučuje nechat motor před vypnutím ještě cca 2 – 3 minuty běžet na neutrál. Jinak se vystavujete nebezpečí vzniku prasklin turbínové skříně či jinému poškození.

Fenomén jménem „Downsizing“

„Downsizing“ označuje snižování objemu motoru, aniž by došlo ke snížení výkonu či točivého momentu. Pro někoho je downsizing revoluce, jiní na něj míří svou kritiku a argumentují horší životností, vyššími servisními náklady apod. Velmi často jsou slyšet otázky, zda je možné, aby např. motor o objemu pouhých 1,6 l s velkým turbodmychadlem o výkonu běžného dvouapullitru měl stejnou životnost jako atmosférický motor tohoto objemu? Kde je tedy pravda? Představuje downsizing skutečnou revoluci, anebo se v konečném efektu negativa vyrovnají pozitivům a skončíme tam, kde jsme začali? Nebude automobil o výkonu 1,4 l s výkonem 150 koní za 4 roky na odpis? Faktem zůstává, že již v hlubinách 80. letech produkovaly skandinávské a japonské automobilky trvanlivé a kvalitní „vyturbené“ motory, které při slušném zacházení a kvalifikovaném servise jezdí dodnes. Problém tedy asi nebude ani tak v principu turba jako takového ale spíše v kvalitě jednotlivých komponentů a rozumnému stylu jízdy. Jestli je současná vlna downsizingu přicházející převážně z Německa cestou do nebe, do pekla či do servisu je brzo říci, nicméně již minimálně jednou jsme byli svědky toho, že to jde, a nezbývá než si popřát, že to půjde i nyní.