Fenomén jménem tuning

Vzhledem k tomu, že naprostá většina čtenářů tohoto článku je z řad motoristů, by bylo zcela zbytečné zde dlouze rozepisovat, co to je tuning, jaké jsou druhy tuningu apod. Co ale musíme říci hned v úvodu je, že se v žádném případě nebudeme zabývat optickým tuningem (či velice často pseudo-tuningem). Pokud vás zajímá, jak namontovat snížený spoiler na Renault 19 z roku 1990, či dvojitý výfuk na škodu Favorit, jste na špatném místě.

Chiptuning neboli čipování

Mnohem zajímavějším a bezpochyby přínosnějším způsobem tuningu je tuning mechanický, tj. taková úprava vozidla, která nezmění či jen zcela minimálně změní jeho vzhled, avšak přinese výrazné zlepšení jízdních vlastností. Jednou z takových úprav je chiptuning. Jednoduše řečeno je chipování elektronická úprava softwaru vozidla, která má za následek zvýšení výkonu a točivého momentu, snížení spotřeby a emisí či dokonce prodloužení životnosti mechanických částí v motoru. Při chipování v podstatě dochází k přeprogramování řídicí jednotky (jakýsi počítač, kterým jsou vozidla vybavena, jehož úkolem je vyhodnocovat údaje ze senzorů teploty, tlaku, otáček či rychlosti a mnoha dalších a na základě těchto údajů pak regulovat celou řadu procesů, mezi které patří např. vstřikování paliva, časování vstřiku atd.). To je možné zejména v důsledku poddimenzování možnosti automobilů (výrobci např. musejí počítat s tím, že ne každý majitel poskytuje svému vozidlu dostatečnou péči, dusí jej nekvalitním benzínem apod.). Díky tomu bývají skutečné technické možnosti vozidel továrně využity na méně než 100 %. To dává prostor chiptuningu, který, pokud je proveden profesionálně, umí dosáhnout u některých vozidel zvýšení výkonu a točivého momentu i o více než 40 %.

Čipování – základní fakta a mýty

  • Dochází při čipování ke zvýšení spotřeby? Nezřídka odpůrci chiptuningu argumentují zvýšenou spotřebou. To však nemusí být (pokud je tuning proveden profesionálně) pravda. Právě naopak. Pokud je použit kvalitní software (ideálně i v kombinaci s lepšími filtry a výfukovým systémem), je možné při zachování stejných požadavků na výkon dosáhnout snížení spotřeby. A co víc, k pozitivní změně dochází i z hlediska emisí a opotřebení dílů.
  • Je taková úprava legální? Co na to v STK či na měření emisí? Jak již bylo řečeno výše, při použití kvalitního software se emise naopak snižují, a vzhledem k tomu, že se nejedná o žádnou invazivní úpravu automobilu, nebudete mít na STK sebemenší problém.
  • Nemůže se přeprogramováním řídicí jednotky snížit životnost motoru a celého automobilu? Pokud je vše provedeno profesionály, je opak pravdou. Požadovaného výkonu a točivého momentu dosahujeme již při nižších otáčkách, díky čemuž dochází k menšímu mechanickému opotřebení jednotlivých součástek. Odpověď tedy zní – ne.
  • Záleží na palivu, které čerpám? Je možné chipovat jak naftové tak benzínové motory? Nejenže je možné chipovat jak benzínové tak naftové motory, je dokonce možné si např. objednat takovou úpravu vozidla, při které máte možnost duálního pohonu na etanol E85. Ten je výrazně levnější než klasický benzín a i v ČR se již objevují benzínky, na kterých je k dostání.

Tuningové kity

Zatím jsme se zabývali pouze tuningem ve smyslu přeprogramování řídicí jednotky – chipováním. Nyní se zaměříme na tzv. tuning kity. Ty v sobě kombinují jak elektronický tuning, tak tuning mechanický (typickou součástí tuning kitů je kvalitní výfukový systém, opti-low filtr, downpipe atd.). Ačkoliv tyto mechanické součástky nezvýší ani výkon motoru ani točivý moment, jejich výhodou je to, že umožňují lepší funkci motoru. A co že tímto poměrně vágním termínem máme na mysli? Např. zmiňované sportovní výfukové systémy umožňují díky nižšímu zpětnému tlaku lepší odezvu na sešlápnutí plynového pedálu, opti-low filtry pak dokáží motor zásobovat vzduchem bohatším na kyslík, což zvyšuje účinnost spalování.

Pokud se podíváte do nabídky některé z tuningových společností, zpravidla se dočtete, že své služby nabízejí v tzv. stage. Významem anglického slova stage je úroveň, což přesně vystihuje naši situaci. Pokud si například necháte upravit vozidlo pouze na stage 1, většinou dostanete pouze upgrade řídicí jednotky (chip). Pokud se odhodláte si zakoupit např. stage 2, kromě upgrade ještě většinou dostanete kvalitní výfukový systém. U vyšších stage (4 a 5) již většinou dochází k poměrně citelným zásahům do pohonného ústrojí vozidla. Kromě optimalizace software a instalace lepšího výfukového ústrojí se např. mění turbo, instalují se downpipe, opti-low filtry, mění se vstřikovací ventil apod. Zatímco cena první úrovně se v závislosti na roku výroby (čím starší tím levnější) pohybuje u běžných vozidel od 4 do 30 tisíc Kč, vyšší úrovně vás pak mohou vyjít i na více než 100 tisíc Kč.

Nikdy si na vozidle nenechávejte udělat jakoukoliv úpravu u pochybných firem

V případě, že se rozhodnete tuning vyzkoušet, obraťte se, prosím, výhradně na renomované společnosti. Než může být jakýkoliv tuningový produkt vůbec uveden na trh, je nutné provést diagnostické zkoušky, zátěžové testy na řadě stejných vozidel při rozdílném počtu najetých kilometrů apod. Na to je třeba mít vlastní laboratoře, testovací týmy atd. Nesvěřujte se do péče někoho, kdo nedisponuje zkušenostmi a mezinárodním renomé – můžete si totiž zničit své auto.

Mýty ohledně chipování

Často se traduje, že není možné chipovat vozidla, která mají na tachometru více než 150 tisíc km. To je však nesmysl. Není vůbec žádný problém optimalizovat software vozidla, které má za sebou i dvojnásobek, aniž by existoval racionální důvod, proč by tento automobil nemohl dalších alespoň 200 tisíc km najet. Opatrnosti je třeba s čipování motoru u nových vozidel, u kterých ještě běží záruka. Pokud se s vozidlem něco stane, existuje možnost, že se garant záruky (výrobce či v tomto případě prodejce) bude ze své povinnosti vykrucovat. Vzhledem k tomu, že však chip tuning umožňuje zpětné naprogramování na původní nastavení, neměl by to být zásadní problém. Horší by to mohlo být pouze u vyšších stage.

Provoz a péče o terénní vozidlo

V dnešním článku se zaměříme na ty z vás, kteří již vlastní, uvažují o koupi či se jen zajímají o terénní vozidla. Rozebereme si základní zásady jízdy v terénu, údržby a také se podíváme na hlavní rozdíly mezi off-roady a běžnými silničními vozidly. Je pravdou, že skutečných terénních vozidel dnes na silnicích již mnoho nepotkáváme, na druhou stranu je také pravdou, že tato vozidla nezmizela. I dnes existuje řada zemědělců, lesníků, plynařů, elektrikářů, kteří ke své práci off-road potřebují. To samé pak platí např. o hasičích, horské službě apod.

Poslední dobou však můžeme pozorovat v Čechách i něco zcela nového – off-road zábavu. Je logické, že jízdy terénem čistě pro zábavu v UAZech 469 či Ladě Niva provozovali již naši dědečkové, nicméně jsme tu neměli (nebo jen ve velmi omezené míře) to, co bylo běžné na západ od našich hranic již mnoho desetiletí – off-road exhibice, trialy, expedice do zemí třetího světa atd.

„Off-roadování“ – snobství?

Není nezbytně pravdou, že je jízda terénem pro zábavu pouze a jenom záležitostí pro bohaté a je nutno dát za servis ročně mnoho desetitisíců. Samozřejmě, že je údržba i koupě off-roadu zpravidla dražší než u běžného vozu, není však nutné počítat při adekvátní údržbě s náklady šplhající do astronomických výšin. Co je zpravidla vyšší, je pojistka (z důvodu většího objemu) a spotřeba. Nespornou výhodou většiny off-roadů je dlouhá a kolmá karoserie ve tvaru obdélníku a variabilní sedadla, díky čemuž je možné z vozu udělat malý náklaďák s vynikající užitnou hodnotou. Otázka tedy může spíše znít následovně: Co je větší snobství? Mít off-road vozidlo pouze pro zábavu anebo velké těžké SUV pouze pro dojíždění do supermarketu?

Škola jízdy terénem

Z neoficiálních statistik vyplývá, že kolem 90 % majitelů terénních vozů je mimo silnici nepoužívá nikdy a ještě méně s nimi jezdí do terénu pravidelně. To ukazuje na zcela nevyužitý potenciál.  Pokud to však zrovna vy myslíte s off-roadováním vážně a jste zcela bez zkušeností, nezoufejte. Možností máte několik. První z nich je vyjet mimo silnici ihned. To je však přímá cesta do pekla a pokud nejste ochotní jen tak vyhodit za nutné opravy tolik, co vás stálo celé vozidlo, vyvarujte se jí. Druhou, výrazně schůdnější možností je pak návštěva speciálních kurzů. V ČR existuje kolem deseti profesionálních společností poskytující off-road autoškolu, kde vás seznámí se základními funkcemi off-road vozidel a rozdílností jejich správné obsluhy a údržby od běžného silničního vozidla. Ukážou vám a vysvětlí princip redukční převodovky či uzávěrky diferenciálu, navijáku atd. Bohužel tyto kurzy nejsou nejlevnější (pokud vlastníte terénní vozidlo, bývá cena kolem 4000 – 5000 Kč, pokud si off-road musíte půjčit, může to být i dvojnásobek). I tak je ale nutné si uvědomit, že správným ovládáním a údržbou se zásadně prodlužuje životnost vozidla a navíc získáte schopnost se dostat na místa, na která byste se pěšky dostali jen stěží.

Další variantou je samozřejmě možnost sehnat si vlastní literaturu a informace o jízdě mimo silnici. Pokud se takto rozhodnete a chápete principy jízdy v terénu, můžete sjet např. na polní cestu, louku či do jiného lehkého terénu a začít opatrně zkoušet. Nikdy však nejezděte na neznámá místa, nepřeceňujte schopnosti své ani schopnosti vozidla. Nejezděte do skutečně těžkého terénu, aniž byste měli za sebou minimálně 100 hodin praxe. Dále je pak třeba zdůraznit jednu věc: Pokud chcete skutečně do těžkého terénu a máte minimum zkušeností, nekupujte si pro začátek nové vozidlo. Absolvovat tento „výcvik“ v nové Toyotě Land Cruiser za 2 miliony korun je sebevražda. Mnohem vhodnější budou např. malá terénní vozidla Suzuki Samurai či Jimny.

Redukční převodovka – princip fungování, obsluha

Každý opravdový off-road musí mít redukční převodovku. Přestože jich existuje několik typů, základní princip je vždy totožný – zvýšení tažné síly v těžkém terénu a prudkém stoupání související s větším točivým momentem. Z technického pohledu se jedná o další, většinou dvoustupňovou převodovku, umístněnou za hlavní převodovkou. Při jízdě po silnici je řazen přímý náhon, při jízdě v terénu či do prudkého kopce při zhoršené trakci je zařazen redukovaný stupeň (většinou v poměru kolem 2:1). Nespornou výhodou této převodovky je, že se díky ní dostanete i přes hluboké bahno, sníh, vyjeté koleje atd.

Uzávěrka diferenciálu – nezbytný pomocník

Uzávěrka diferenciálu je přítomna u každého terénního vozidla a je v terénu zcela nezbytná. Její funkce spočívá v tom, že při špatné přilnavosti zabraňuje protáčivosti kol. V podstatě jde o mechanické zařízení, které v případě potřeby vyřadí z činnosti nápravový nebo mezinápravový diferenciál. Pokud např. při jízdě v terénu jedním kolem zapadnete a to se vám bude protáčet, sníží se závěr celé nápravy (ačkoliv druhé kolo nemá s přilnavostí problém). Díky uzávěrce diferenciálu se celý točivý moment přenese pouze na neprotáčivá kola, což výrazně zlepší trakci a pomůže vám se z díry dostat. Uzávěrek existuje několik druhů a vše se děje buď manuálně nebo elektronicky (některá vozidla nabízejí obě možnosti). Důležité je ale dodržovat následující zásadu: Nikdy při uzavřeném diferenciálu nevytáčejte kola. Pokud to uděláte, riskujete prasklé poloosy či diferenciál. Následná oprava vás pak přijde na velmi nemilou částku.

Bez kvalitních pneumatik do terénu nejezděte

Zapomeňte na off-roadování na nízkoprofilových kolech. Nikam se nedostanete a navíc vás pak bude muset z terénu někdo vyprostit. Základem jízdy mimo silnici jsou solidní pneumatiky s hlubokým vzorkem, které na nízkoprofilová kola nikdy nedáte. Výhodou těchto pneumatik je navíc možnost je používat celoročně i ve sněhu. Pozor ale na obutí u SUV vozidel. To sice často mívá označení M+S, toho je však dosaženo pouze masivním dezénem schopným zajistit kvalitní záběr, při jízdě na zledovatělé vozovce pak ale můžete mít problémy s ovladatelností. Nutné je navíc říci, že nic není zadarmo a i na suché vozovce mají čistě terénní gumy horší jízdní vlastnosti, vyšší spotřebu atd.

Základní zásady ve zkratce

  • Bez kvalitních terénních pneumatik s hlubokým vzorkem mimo silnici nejezděte – daleko se nedostanete.
  • Jezděte pouze tam, kam vidíte nebo kde to znáte. Pokud jste navíc nezkušeným off-road řidičem, jezděte pouze tam, kde jste již několikrát byli a kde to opravdu dobře znáte.
  • Při jízdě z kopce je nutné jet velmi pomalu a vždy využívat brzdnou sílu motoru.
  • Při zapnuté uzávěrce diferenciálu nikdy nevytáčejte kola více než na půl rejdu.
  • Velká opatrnost je nutná při traverzování (jízda po svahu). Boční náklon může způsobit převrácení vozidla – vždy proto buďte připraveni rychle stočit volant
  • V terénu používejte redukční převodovku.
  • Pokud automobil zašpiníte od bláta, umyjte jej. Není nezbytné jet rovnou na myčku, ale alespoň citlivé části karoserie (např. prahy) by měly být od hrubého bahna očištěny.
  • Dokud si neodjezdíte své a nezískáte dostatek zkušeností, vyhněte se brodění řek.

Zároveň je také nutné brát v potaz, že fyzikální zákony ještě nikdo nikdy nepřekonal. Ze skutečně extrémní situace vás nedostane žádný automobil, žádné pneumatiky a ani zkušený řidič. Kromě samotných technických zdatností je základem jízdy v terénu schopnost odhadnout, co si můžu dovolit a co už ne.