Další tipy a triky jak se nenechat nachytat v autobazaru

O základních zásadách koupě ojetého vozidla již bylo řečeno mnohé. V dnešním článku se spolu pozastavíme zejména nad některými „moderními“ fígly nečestných prodejců. Stále častěji se totiž vyskytují v bazarech, ale i v soukromé inzerci vozy zatížené exekučním plněním, vozy s velice výhodnými ale v reálu extrémně nevýhodnými možnostmi financování a podobně. Pokud tedy plánujete koupi ojetého vozidla či vás tato tematika zajímá, čtěte dále.

Přetočené tachometry a česká „pseudolegislativa“

Věřte nebo ne, zhruba polovina všech ojetin prodávaných na českém trhu (včetně vozidel dovezených ze zahraničí) mají přetočený tachometr. Co je však ještě více k neuvěření je fakt, že narozdíl od USA či Německa v Čechách neexistuje možnost postihu takového jednání. Sice v zákoně existuje formulace, že pokud se prodejce dopustí vědomé manipulace se zákazníkem za účelem zvýšení ceny produktu (k čemuž bez pochyb dochází), jedná se o podvod, se kterým je spojený mimo jiné i trest odnětí svobody.

Ve skutečnosti však v Čechách nikdy nikdo nepodmíněně odsouzen takto nebyl. Přetočení tachometru se bere spíše jako jakási úprava vozidla, která sama o sobě autobazarům či prodejcům přinese maximálně pokutu.

Zbytečné předsudky koupi ojetiny pouze komplikují

Je samozřejmé, že jsou výše uvedené praktiky některých prodejců nezákonné. Je však třeba si také uvědomit, že si za tento trend můžeme i trošku sami. Ti z vás, kteří plánují koupi ojetého vozidla – zodpovězte si následující otázku: Koupili byste si raději vůz, který má najeto 70 000 km anebo 170 000 km? Pravděpodobně se vyslovíte pro první z možností. Je to sice logické, ale předsudky vůči vozidlům s nájezdem přes 100 000 km naprosto neopodstatněné.

Díky velice kvalitnímu servisu, lepšímu zacházení, lepším pohonným hmotám a v neposlední řadě i kvalitnějším silnicím, jsou vozy dovezené za západní Evropy často ve skvělém stavu i po ujetí 200 000 km. Tyto předsudky pocházejí z dob, kdy české luhy a háje brázdili Škody 100L. Tehdy byla hranice 100 000 km skutečně jakási vstupenka do automobilového důchodu. Dnes tohle však zejména u větších vozů neplatí.

Pozor na výrazy „najeto“ a „stav tachometru“

Bazaristé jsou v Čechách vskutku velice vynalézaví, a pro obalamucení potenciálního zákazníka jsou leckdy schopní udělat cokoliv. Jeden z příkladů, kde se tohle potvrzuje, je rozpor mezi najetými kilometry a stavem tachometru. Říkáte si, že je to to samé? Mýlíte se.

Pokud např. vozidlu s 250 000 najetými kilometry bude stočen tachometr na 130 000 km, jaký bude stav tachometru a jaký bude počet ujetých kilometrů? I kdyby mělo vozidlo najeto kilometrů třeba přes milion, stav tachometru skutečně bude pouze 130 000. Dalším problémem jsou pak tachometry některých starších vozidel, které jsou pouze pětimístné. Číslo 75 000 najetých kilometrů tak může ve skutečnosti znamenat 175 000 nebo dokonce 275 000 km. Myslíte si, že všichni prodejci uvedou skutečný počet najetých kilometrů? Někteří možná ano, někteří ne.

Nevýhodné podmínky financování

Řada prodejců nabízí potenciálním zákazníkům „extra výhodné“ leasingové podmínky při koupi ojetiny. Pokud je např. cena vozidla v hotovosti 300 000 Kč, na leasing to může být 250 000 Kč. Výhodné, říkáte si. Bohužel ne tak docela! Jednotlivé smlouvy se velmi liší a ne vždy se musí nutně jednat o podvrh. Jsou však známy případy, kdy kupec za vozidlo za 200 000 Kč za pět let zaplatil půl milionu. Vždy je nezbytné si smlouvu velice pečlivě přečíst, což platí i u podmínek smlouvy. Nutné je říci, že řada leasingových společností funguje zcela férově. Výjimky se však dějí a pokud by se vám podařilo stát se jednou z nich, mohlo by vás to vyjít hodně draho.

Vozidla, na které se vztahuje exekuční řízení

Bohužel se se současnou finanční krizí a předlužeností začal objevovat nový problém, který může nepřipravenému nadělat značné problémy – koupě vozidla, na které bylo uvaleno exekuční řízení.

Pokud takovýto vůz zakoupíte a dojde k jeho vypátrání majitelem (tj. exekutorem), nikdo se s vámi nebude bavit. Vozidlo bude zabaveno a prodáno v aukci. Možností, jak se bránit, moc neexistuje. Lépe řečeno, neexistuje ani jedna. Sice je možné předchozího majitele zažalovat a požadovat náhradu škody, to vám však asi nebude, kvůli jeho už tak vysoké předluženosti nic platné, navíc budete muset hradit právní poplatky, soudní výlohy atd. Samozřejmě, že existuje centrální registr exekucí. Bohužel se však řadě majitelů vozidel podaří jej prodat v době, kdy toto vozidlo není v tomto registru ještě zapsané.

Představují mladí řidiči opravdový problém?

S železnou pravidelností nás média zásobují palcovými titulky typu „dva mladí lidé zemřeli v noci při autonehodě“, „mladí řidič dostal v zatáčce smyk a čelně se střetl s autobusem“, „18letý řidič nadýchal po nehodě přes 1 promile“. Do jaké míry jsou však mladí řidiči skutečně nebezpeční jak pro sebe tak pro své okolí? Mělo by smysl na příklad uvažovat o posunutí věkové hranice pro zisk řidičského průkazu či zavedení tzv. řidičáku na zkušenou?

Statistiky mluví (ne)jasně

Podle údajů ministerstva dopravy ČR způsobí „mladí řidiči“ s krátkou praxí až čtvrtinu veškerých dopravních nehod. Nejhorší situace je u mladých řidičů, mužů, ve věku od 18-24 let. Zde je dokonce riziko nehody čtyřnásobně vyšší než u žen ve stejné věkové kategorii. V této věkové skupině se taktéž mnohem častěji setkáváme s ignorací veškerých pravidel silničního provozu.

Statistiky je nutno brát s určitým nadhledem. Třebaže „oficiální“ údaje MVČR hovoří o čtvrtinovém podílu řidičů do 24 let na všech dopravních nehodách, v roce 2009 už to bylo „pouze“ 15 % (a to je ještě do této cifry započítán věk 18-25, nikoli 24). V dnešní době, kdy již není povinností volat policii při banálních nehodách, může tuto statistiku ovlivnit např. i skutečnost, že mladí řidiči u sebe mívají mnohem méně často formulář „Záznam o dopravní nehodě“. Z tohoto důvodu pak musejí častěji volat policii a snáze se dostávají do evidencí a statistik. I přesto se však dá s klidem konstatovat, že pravděpodobnost nehody je u mladých řidičů (zejména mužů) podstatně vyšší než u řidičů čtyřicátníků či padesátníků.

Proč mladí bourají více

Viníkem dopravní nehody bývá:

  • Neuvědomění si nebezpečí
  • Podcenění dopravní situace.
  • Přecenění svých řidičských a tělesných schopností (např. řízení i přes ospalost, při velmi špatné viditelnosti apod.).

Velice často se negativně projevuje nedostatek zkušeností, tendence zkoušet nové věci, nerozvážnost či třeba snaha udělat dojem.

Co na mladé řidiče chystají zákonodárci

Bohužel je neoddiskutovatelnou pravdou, že mladí způsobí každoročně řadu smrtelných nehod. Zda jim bývalo bylo možné zabránit, je jen spekulace. I tak se však v našich legislativních luzích a hájích začínají množit hlasy usilující o zpřísnění kritérií pro zisk a držení řidičského průkazu mladými lidmi.

Jednou z takových teoretických možností by mohl být institut řidičského oprávnění na zkoušku. V praxi by to fungovalo tak, že by mladý člověk mohl získat oprávnění již v 18 letech, nicméně po dobu 2 až 3 let by musel být na silnici obzvlášť ukázněný. Pokud by se na příklad dopustil výraznějšího překročení rychlosti, řidičský průkaz by mu byl automaticky odebrán a musel by znovu absolvovat autoškolu.

Podobný systém již funguje ve Francii a není vyloučeno, že bude aplikován i v ČR. Otázkou však zůstává, kterých motoristů se tato změna konkrétně dotkne (tzn. automaticky každého, kdo se uchází o řidičský průkaz, anebo pouze v problematické věkové kategorii 18-25 let).). Jednou z mnoha dalších možností je např. snížení maximální povolené rychlosti na dálnici pro mladé na 110 km/h. Institut se již osvědčil v řadě zemí západní Evropy. Pokud však k této legislativní změně přece jen dojde (nejspíš tomu tak však nebude v tomto volebním období), budeme vás ihned informovat.

Řízení v doprovodu

Poměrně zajímavý, i když pravděpodobně okrajový koncept týkající se řízení mladých lidí je tzv. Accompanied Driving – řízení vozidla osobou mladší 18 let za „doprovodu“ školené osoby. V současnosti je zcela vyloučeno, aby za volant sedla osoba mladší 18 let. Pokud by však došlo k uzákonění „asistovaného řízení“, bude možné se v ostrém provozu setkat i s řidiči ve věku 17 (16) let.

Ti však budou muset být po dobu jízdy pod dozorem školené osoby, která bude muset mít speciální zkoušku či certifikát (nebude stačit pouhá přítomnost této osoby). I tito mladí řidiči budou samozřejmě muset projít autoškolou a absolvovat tzv. pre-test. S největší pravděpodobností však v tomto volebním období Accompanied Driving prosazen nebude.

„Postautoškolový syndrom“

Nezřídka se ti opravdu nezkušení řidiči (tj. řidiči v období těsně po autoškole) při jízdě snaží zjistit meze svých schopností. Mají tendenci jezdit neukázněně ne proto, že by chtěli někomu ublížit, ale proto, že si prostě chtějí vyzkoušet chování vozidla.

Často je toto chování přítomné u těch řidičů, kteří za volant poprvé usedli až v autoškole. Během krátké doby se stanou vlastníky řidičského oprávnění, avšak s takto nabytou svobodou nedokážou správně naložit.