Před cestou na dovolenou přemýšlejte: s přetíženým vozidlem do cíle nemusíte dorazit

Až 800.000 českých turistů navštíví každoročně Chorvatsko, další statisíce se rozjedou do Itálie, Francie a ti odvážnější do Španělska, Řecka či ještě dále. Bohužel nezanedbatelný počet se jich nikdy nevrátí, a to zpravidla v důsledku dopravní nehody během cesty. Kromě tradičních neduhů, mezi které patří nepřiměřená rychlost, mikrospánek či třeba nedání přednosti, může svou roli sehrát i třeba přetížené vozidlo. Myslíte si, že nikoliv? Pak čtěte dál.

Divili byste se, jak se změní chování plně naloženého (či přeloženého) vozidla

Každý řidič dokáže poznat změny v jízdních vlastnostech vozidla, ke kterým dojde, pokud je vozidlo zatíženo na maximum přípustné hmotnosti. Pokud však vozidlo dokonce přetížíte nebo náklad naložíte velmi nerovnoměrně, manévrovatelnost bude hodně horší. To samé pak platí pro brzdnou dráhu, akceleraci a podobně. Pokud stále nevěříte, pak vězte, že na českých silnicích tolik oblíbená Škoda Octavia dokáže projít tzv. losím testem bez jakýchkoliv problémů při rychlosti až 90km/h. Na suchu podvozek sedí jako přibitý a i na mokru vozidlo obstojně drží stopu s tím, že případný mikrosmyk zvládne ESP. Pokud však do vozu usedne 4 či 5 členná rodinka, naplní kufr vším od masových konzerv, přes kyselé okurky až po rychlovarnou konvici- vozidlo tedy přetíží – problém je na střeše a auto možná také. Maximální rychlost, při které takto přeplněná Octavia obstojí při losím testu, spadne na pouhých na 70km/h. A to je zatraceně velký rozdíl, zvlášť když vezmeme v potaz, že se na dálnicích běžně jezdí 130km/h i více.

O něco méně náchylnější na výrazné zhoršení jízdních vlastností jsou vozidla s tvrdším a kvalitnějším podvozkem. Více náchylné jsou pak už z principu kombíky a SUV (i když zase na druhou stranu SUV často váží přes dvě tuny, a tudíž jsou schopné i větší hmotnost přepravit. Opět ale platí, že pokud je přetížíte a dostanete smyk, už se z něj možná nedostanete).

Drobné samostudium před odjezdem neuškodí. Přečtěte si manuál!

Neplatí to sice vždy, ale všeobecně by se dalo říct, že čím větší hmotnost vozidla, tím větší je maximální přípustná přepravovaná hmotnost. Do malého Chevroletu Spark tedy nacpete je zlomek toho, co do Land Rover Defenderu.

Z toho důvodu se vyplatí pročíst si alespoň zběžně manuál. Tam se mimo spousty dalších informací dozvíte i maximální možnou hmotnost, kterou je vaše vozidlo schopné přepravit (či spíše s jakou hmotností si ještě udrží solidní jízdní vlastnosti a nedojde k výraznému opotřebení). U malých vozidel to bývá většinou kolem 400kg, u větších vozidel, kombíků a SUV až 750kg. Jen pro ilustraci: již zmíněná benzinová Octavia Combi disponuje maximální přípustnou přepravovanou hmotností kolem 550kg včetně řidiče. Pokud tedy pojede na dovolenou rodina s malými dětmi, je možné naložit prakticky cokoliv. Pokud se však na cestu vydá parta 5 hromotluků, může být problém.

Proč to nejede aneb kam se zaběhli všichni koně?

V důsledku velké zátěže mívá motor slabší tah a i relativně silné vozidlo musí častěji podřazovat. Na to je třeba myslet zejména při předjíždění, jelikož vzdálenost nutná k předjetí se může kvůli zatížení prodloužit až o 40%. S opačným problémem je nutné počítat při sjezdech. Naložený automobil totiž brzdí hůř a na brzdy je nutné šlapat důrazněji.

Nepodceňujte správné rozložení hmotnosti

Pokud máte střešní box (tzv. rakev), naložte do něj pouze lehké věci, např. oblečení a za žádných okolností nepřekračujte maximální přípustnou hmotnost. Na lehkou váhu není možné brát ani volně položené předměty ve vozidle. Věděli jste, že obyčejný a poměrně lehký 5kg batoh je schopný při rychlosti 70km/h udeřit vahou kolem půl tuny a s přehledem vám zlomit vaz? Teď už to víte. Pokud přepravujete těžké, či jiným způsobem problematické předměty (např. s ostrými hranami apod.), umístěte je buď do kufru anebo na podlahu u zadních dveří. Tam mají nejmenší možnost nabrat kinetickou energii a způsobit škodu.

Ledabyle pohozené předměty nepředstavují problém pouze při plně naloženém vozidle nebo při cestě na dovolenou. I při běžném ježdění si dávejte pozor. Obyčejný svazek několika klíčů se v mžiku dokáže změnit v projektil s větší silou než má vystřelená kulka. Jakékoliv těžší předměty v žádném případě nedávejte jen tak na zadní prostřední sedadlo či na folii kufru. Pokud můžete, používejte síťku oddělující nákladový prostor od prostoru pro cestující.

Skončí výmluvy na osobu blízkou? Pravděpodobně ano.

O institutu osoby blízké ví asi každý a poměrně nezanedbatelné procento motoristů se na ni již v minulosti odvolalo. To však brzo skončí (alespoň do určité míry). Dnešní článek bude především o tom, odkud se vlastně osoba blízká vzala, v jakých konkrétních situacích je možné ji (zne)užít a hlavně jak to s tímto institutem bude vypadat v budoucnosti.

Je vůbec možné osobu blízkou zrušit?

Ve velmi nedávné minulosti, tj. v podstatě od začátku léta, se naši zákonodárci před občany tak trochu prsí a tvrdí, že osobu blízkou zruší. K tomu však dojít nemůže, jelikož ta je pevně zakotvena v Listině práv a svobod. K důležité změně však i tak bezpochyby dojde, jelikož byly uzákoněny úpravy týkající se vyhodnocování přestupků. Až doteď v podstatě platilo, že případný přestupce není potrestatelný, pokud není takříkajíc chycen při činu. To znamená, že pokud Policie nevypátrá konkrétního pachatele, nemůže být udělen trest. Toho využívala řada motoristů, kterým např. stacionární radar ve městě změřil rychlost. Vzhledem k tomu, že však snímek z kamery byl značně nekvalitní, údajný přestupce měl sluneční brýle apod. byly tyto přestupky odkládány.

Dle nového zákona to však bude provozovatel vozidla, který bude za spáchaný přestupek odpovědný v případě, že se nenajde konkrétní viník (podle novely dokonce policie konkrétního přestupce ani nemusí hledat). Téměř výhradně se však jedná o přestupky odhalené pomocí automatických radarů. Pokud např. vozidlo způsobí nehodu, hlídce ujede apod., pak bude objasňování a hledání pachatele probíhat tak, jak jsme zvyklí. Zlí jazykové by tedy mohli tvrdit, že skutečně vážné přestupky či dokonce trestné činy spáchané za volantem nebudou odhalovány o nic více než nyní, zatímco případných 55km/h v obci může vyústit v pokutu. Neradi bychom byli pesimističtěji naladěni, ale obáváme se, že v této novele jde zase a jenom o peníze. Pokud by šlo zákonodárcům skutečně o bezpečnost provozu, zákon by ještě zpřísnili.

Jak to všechno začalo

Ještě než si povíme něco o původu institutu osoby blízké, vraťme se na chvíli do minulosti. Před lety v podstatě neexistovalo, aby vám pokutu za přestupek někdo vyměřil dodatečně. Jinými slovy, po rychlé jízdě následoval maják, plácačka…no a zanedlouho pokuta. S rychle houstnoucím provozem a s ním souvisejícími rostoucími nároky na množství mužů zákona však došlo k důležitému rozhodnutí – do boje s přestupky bude nasazena moderní technika. Dnes tedy již nemusí číhat na případné provinilce velké množství policistů. Bohatě totiž postačí jedna malá samoobslužná kamera za pár tisíc a úředník na městském úřadě.

Bohužel však netrvalo dlouho a spíše než o bezpečnost silničního provozu začalo jít o peníze. Radary byly často umisťovány těsně za hranicí města, kde jen málo kdo skutečně jede maximálně 50km/h. Po porušení předpisů však v takovémto případě nenásledovala ona plácačka a maják, nýbrž obálka s oznámením, že se mají dostavit k projednání daného přestupku a zaplatit pokutu. Provinilci se totiž velice brzo začali dávat na protiútok. Pomocí dnes již otřepané fráze: „Totožnost řidiče je mi známa, avšak odmítám podat vysvětlení k dané věci, protože bych sobě nebo osobě blízké mohl způsobit nebezpečí postihu za přestupek“ si ve většině případů zajistili nepostižitelnost, a to i přes vyhrožování městského úřadu nejtvrdší možnou sankcí v případě prokázání přestupku. K tomuto však ve většině případů nedošlo a údajný přestupce obdržel poštou vyrozumění v tom smyslu, že správní orgán nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

Osoba blízká není zdaleka česká specialita

Opravdu tomu tak není. Na osobu blízkou se vymlouvají řidiči v celé Evropě. Na druhou stranu je ale nutné říci, že ve většině zemí je zavedena ona výše zmíněná odpovědnost provozovatele vozidla za přestupek. To tedy znamená, že ačkoliv má provozovatel právo jméno osoby blízké nesdělit, zaplatí za to tučnou pokutu (či lépe řečeno nezaplatí ji za to, že nesdělí jméno nýbrž za to, že „neví“, komu vozidlo zapůjčil). Je pak již zcela na něm, zda skutečného řidiče „práskne“ nebo ne.

Další skutečností je, že přestože může provozovatel za přestupce zaplatit tučnou pokutu, není možné mu například sebrat řidičské oprávnění či odečíst body. S trochou ironie se tedy dá říci: „zatloukejte, jen když jste v pořádném maléru“. U drobných přestupků se „vyplatí“ jméno přestupce sdělit, zaplatit pokutu např. 2000Kč a věc uzavřít spíše než platit 5000 za zamlčení identity řidiče.

Je jasné, že osoba blízká není jediná možnost, jak se vyhnout placení pokuty. Další možností je např. říci, že vozidlo bylo půjčeno cizinci, u kterého může těžko dojít k vymáhání jakékoliv částky. Další možností je např. i přepis vozidla na nezletilou osobu apod. Závěrem ale musíme poznamenat, že většiny ohleduplných řidičů se tato změna nijak nedotkne a piráty za volantem stejně neodradí.