Úspěšná a bezpečná jízda se sněhovými řetězy

Třebaže se pravá ladovská zima ještě neukázala, na řadě silnic, zejména pak v horských oblastech, již sníh leží. Dnešní článek, ve kterém se budeme zaobírat jízdou se sněhovými řetězy – jejich typy, životností apod. – bezpochyby ocení zejména ti řidiči, kteří buď žijí ve výše položených oblastech anebo např. plánují lyžařskou dovolenou v Alpách.

Čím se řídit při výběru sněhových řetězů

Na trhu je řetězů velká spousta. Liší se cenou, použitým materiálem, zemí původu atd. Jak se však v této změti orientovat? V prvé řadě je vhodné doporučit specializované prodejny či pneuservisy. Ty prodávají většinou výhradně kvalitní výrobky a navíc nám zde dokáže koupi usnadnit školená a zkušená obsluha.

Všeobecně řečeno je ale při výběru sněhových řetězů důležité vzít v potaz následující: rozměr pneumatik (šířka pneumatiky, velikost ale také výška bočnice), typ vozu (kupé, SUV, kombi…), případně i typ pohonu (4×2, 4×4). Řetězy špatných rozměrů se mohou nejen uvolnit, důsledkem čehož pneumatiky ztratí trakci a vy takříkajíc zapadnete, ale hlavně může dojít k poškození pneumatiky, podběhů apod.

Který typ řetězů vybrat?

Tekuté sněhové řetězy

Tekuté řetězy nejsou řetězy jako takové. Jedná se v podstatě o chemickou látku, která se nanese na pneumatiku. Ta potom ztvrdne a odstraní se buď časem a kilometry anebo až najetím na asfalt. Tato forma řetězů je relativně levná, snadno se aplikuje, nicméně v opravdu těžkých podmínkách neobstojí.

Šikmostopé sněhové řetězy

Jedná se o drahé ale špičkové řetězy zajišťující vynikající trakci díky výbornému pokrytí celého běhounu pneumatiky. Tyto řetězy jsou vyrobeny z prvotřídní oceli a pyšní se dlouhou životností (navíc je možné je použít oboustranně). Na silnici s nimi v podstatě není možné zapadnout, výborně se hodí i pro off-road a extrémní podmínky.

Řetězy s H a X stopou

Střední třída mezi řetězy. Jedná se v podstatě o základní řetěz zdokonalený lepším pokrytím běhounu. Označení plyne ze stopy ve tvaru písmene H nebo X. Nemají tak dobrou trakci a navíc je nutné je nasazovat během jízdy. Jsou však relativně odolné a pevné.

Klasické (žebříčkové) řetězy

Základní řetěz pro občasné použití v nehlubokém sněhu. Vyznačuje se jednoduchou stopou s tím, že příčky řetězu jsou napnuty přes celou šířku pneumatiky. Jsou nejlevnější, avšak nezajišťují dobrou trakci, často bývají zhotoveny z nekvalitních materiálů. Navíc je nutno při montáži na řetěz najíždět. Ač tyto řetězy moc nedoporučujeme, svátečním jezdcům v nepříliš vysokých horách pomoci mohou.

Uskladnění a montáž sněhových řetězů

  • Nikdy nevyhazujte návod. Montáž sněhových řetězů není triviální věc a snadno se zapomene. Vždy je lepší si ponechat tahák ve formě manuálu.
  • Kontrolujte utažení řetězů. Uvolněný řetěz může způsobit nehodu, poškození vozu či zničení pneumatiky.
  • Řetězy vždy nasazujte, dokud je přilnavost dobrá, ne jakmile zapadnete. Stejně tak je vhodné je nasadit např. na odpočívadle či parkovišti a zbytečně neblokovat silnici.
  • Řetězy montujte na hnací nápravu. Pokud vlastníte vozidlo s pohonem všech kol, uděláte nejlépe, když řetězy osadíte všechna kola.
  • Nepřekračujte nejvyšší konstrukční rychlost sněhových řetězů, která se pohybuje kolem 50-60 km/h
  • Ihned poté, co opustíte zasněžený povrch, řetězy sundejte. Omyjte je v teplé vodě, usušte a schovejte. Žádná další údržba není nutná.
  • Řetězy nemažte, nevoskujte, neošetřujte proti korozi
  • Pozor na nerovnoměrné opotřebení řetězu. Hrozí zde jeho přetržení a uvolnění.

Je nutné používat sněhové řetězy v kombinaci s pohonem všech kol?

Pokud máte dobré zimní pneumatiky a neplánujete jízdu mimo silniční síť, tak se bez nich pravděpodobně obejdete. Chcete-li se však např. „vyhrabat“ ke své zasněžené chatě v Krkonoších, bude i pohon 4×4 potřebovat pomoc. Tu vám poskytnou právě sněhové řetězy.

Bojíte se škrábanců při parkování? Již nemusíte, je zde aktivní parkovací asistent

Každý to zná, každý se s tím setkal. Podélně zaparkovat do krátké mezery je pro řadu řidičů problém a zdroj stresu. Bez ohledu na vozidlo či pohlaví řidiče už má za sebou nějaký ten škrábanec či „pusinku“ nárazník na nárazník asi každý z nás. Vzhledem k tomu, že se kromě běžného parkovacího asistenta (známé pípání – nejprve přerušované a posléze stálé při couvání) v moderních vozidlech stále častěji objevují i tzv. aktivní parkovací asistenty (vozidlo je schopné pomocí čidel samo zaparkovat), je možné, že těmto problémům bude brzy konec.

To za nás nebývalo, stěžují se starší řidiči

„To je neuvěřitelné, co se dnes děje,“ spílá řada postarších šoférů. „Dnes má řidičák každý a pak to tak vypadá. Vždyť ani nejsou schopní zaparkovat,“ dodávají. Je tomu však skutečně tak? Jsme stále horšími řidiči?

Možná ano, možná ne. Důležité je poukázat na fakt, že dnešní vozidla poskytují zpravidla výrazně horší výhled. Kvůli bezpečnosti a aerodynamice se z automobilů, obrazně řečeno, stávají jakési tvrze s jedním malým 1×1 okýnkem. Méně zkušení a méně nadaní řidiči pak s tímto mívají problém. To si samozřejmě automobilky uvědomují a své vozy začínají vybavovat např. parkovací kamerou, různými asistenty apod.

A právě parkovacím asistentem to vše začalo

V dnešní době jsou klasickým parkovacím asistentem (oním pípáním) vybavena již i vozidla nižších tříd. To však pomůže jen velice částečně, řidič totiž stejně musí odhadnout správně úhel vjezdu do mezery. Proto přicházejí automobilky se zcela novým, tentokrát již aktivním parkovacím asistentem – automatickým systémem, který je díky řadě čidel schopný převzít řízení a sám zaparkovat do mezery jen o pětinu delší, než je délka vozu. Pokud má vaše vozidlo čtyři metry, nepotřebuje systém pro bezproblémové zaparkování ani pět metrů.

Jak to funguje v praxi?

Každá automobilka má svůj systém, nicméně v principu se děje následující: Pokud chcete zaparkovat do podélné mezery, zapněte směrová světla. Poté zmáčkněte tlačítko většinou umístěné kolem řadicí páky, čímž dáte vozidlu na vědomí, že chcete zaparkovat. Systém v tuto chvíli začne vyhledávat vhodné místo k zaparkování. Pokud jej najde, vy zařadíte zpátečku a budete ovládat pouze pedály. Volant si již asistent natočí tak, jak potřebuje. Při rovnání pak jednoduše zařadíte jedničku a budete stále ovládat pouze pedály. Volantem si bude systém točit sám. Ačkoliv to prvně pro vás asi nebude jednoduché, nesmíte se při manévru volantu dotknout. Automatický systém by se okamžitě vypnul a parkování by bylo pouze na vás.

Revoluce na silnicích?

Ačkoliv se tento vynález může zdát klíčový a průlomový a řada lidí jej může chápat jako revoluci, není tomu tak. V prvé řadě funguje pouze za určitých okolností (např. mezera mezi vaším a podélně stojícím vozidlem musí být minimálně 50 cm). Za druhé pak stejně, jak již bylo řečeno, musíte být schopni dobře ovládat prokluz spojky. Pokud například do mezery vjedete příliš rychle, auto se stejně nedokáže srovnat (fyzikální zákony bohužel opět překonány nebyly). I přes tyto nevýhody však aktivní parkovací asistent považujeme za krok dopředu podobně jako např. ESP. To si také našlo řadu odpůrců, nicméně u řidiče amatéra (kterých je přes 99 %) je v běžném silničním provozu jednoznačným kladem.