Chcete si přivydělat reklamou na svém voze? Nenechte se napálit

Všichni dobře víme, že provoz auta a jeho koupě není levnou záležitostí. Poměrně snadno pak slyšíme na nabídky týkající se využití vnější plochy vozu pro reklamní účely. Takový přivýdělek sice není nemožný, není však ale ani snadné jej získat. Většina firem, které jej nabízí, totiž sledující většinou jen svůj vlastní prospěch na váš úkor. O tom, jak na některé praktiky nenaletět, bude dnešní článek.

Jak je něco zadarmo, bez poplatku, nejvýhodnější apod., je lepší dát ruce pryč

Firmy, které nabízejí peníze za umístění reklamy na váš vůz, se nebývale často ohánějí podobnými superlativními frázemi. A zdá se, že lidé na ně slyší. Ovšem pozor. Naprostá většina těchto společností nenabízí zprostředkování reklamy jako takové ale pouze umístění vašeho vozu do své databáze. Za tento jednoduchý úkon si však účtují třeba 3.000 korun plus další poplatky, pokud smlouvu nevypovíte. No a netřeba dlouze dodávat, že jen nepatrný zlomek takovýchto inzerentů konkrétní nabídku opravdu dostane.

Občas má někdo štěstí. Reklama na voze však zdaleka nevydělá tolik, kolik by si inzerenti přáli

Společnosti, které reklamu na auto zprostředkovávají, se často ohání stovkami či dokonce tisíci spokojenými zákazníky. Ano, najde se pár šťastlivců, kteří na zprostředkování reklamy na svém voze skutečně vydělají. Za prvé jde ale pouze o malý zlomek všech, kteří se do registrace zapojí, a navíc jde o částky ve výrazném nesouladu s tím, co dotyčné firmy prezentují. Decentní reklama na Škodu Fabia či Ford Focus za 5.000 korun měsíčně je opravdu nesmysl. V reálu se dostanete možná tak na pětinu této částky.

Zprostředkovatelských firem je řada. Systém tedy musí fungovat…

Bohužel nemusí a nefunguje. Je sice pravda, že existuje nespočet firem, které zprostředkovávají pronájem plochy vozu pro reklamní účely. Zajímavé však je, že u řady z nich stojí jeden konkrétní člověk či konkrétní osoby. Jmenovat tyto konkrétní firmy a osoby by bylo samozřejmě nekorektní. Proto to ani dělat nebudeme. Vezměte ale, prosím, na vědomí, že za desítkami těchto zprostředkovatelských firem může stát pět šest osob.

Vydělávat díky reklamě na svém voze opravdu můžete. Se standardními auty ale většinou neuspějete

Mít pasivní příjem z reklamy na své voze není nemožné. Řada firem je ochotná za svou prezentaci zaplatit slušný peníz. Velmi často však jde o firmy více či méně nestandardní či problematické (noční kluby, pochybné modelingové a jiné agentury, kasina atp.). Jejich nároky jsou však hodně vysoké. Jednak mají zájem o vozy, za kterými se každý otočí (šedý Focus první generace to opravdu nebude) a navíc často požadují celou plochu vozu, leckdy i včetně střechy. Majitel auta tak sice na jednu stranu dostane třeba i pár desítek tisíc korun měsíčně za opravdu exkluzivní vůz, na druhou stranu se však musí připravit na to, že tak vůz v podstatě znehodnotí. Využívat ke každodennímu ježdění vůz polepený nápisy jako „přijmeme slečny nad 18 let“ či fotkami spoře oděných dobře obdařených mladých žen je přece jen trochu mimo mísu.

Ujměte se iniciativy. Propagujte své vlastní projekty

Bohužel, možná bohudík, žijeme v době, kdy se z běžného zaměstnaneckého poměru stává téměř přežitek. Kromě klasického zaměstnání často podnikáme na živnostenský list či pracujeme na dohodu o provedení práce. Proč tedy nevyužít svůj vůz k propagaci svého vlastního projektu místo toho, abychom jej pronajímali třetí osobě. Připravujete webové stránky, nabízíte úklidové služby či třeba umíte upéct nejlepší svatební dort v okrese? Nenechte si to pro sebe. Využijte své auto jako pojízdnou reklamu.

Nezapomeňte příjmy z pronájmu zdanit

Dle zákona je jedno, zda máte příjmy z pronájmu nemovitostí či plochy vašeho vozu. Tak jako tak jste povinni tyto příjmy uvést ve svém DP a případně zdanit. Tak jako při pronájmu nemovitostí, si můžete i u svého vozu odečíst 30 % z utržené částky jako nákladový paušál.

Firemní vůz pro soukromé účely může být problém

Možnost používat služební vůz i soukromě je stále oblíbenějším benefitem, který zaměstnavatel svému zaměstnanci může nabídnout. Ovšem to ještě neznamená, že jde vždy o nabídku výhodnou.  Právo využívat firemní vůz soukromě je totiž svým způsobem část výplaty a dle zákona je definováno jako nepeněžní příjem. S tím však souvisí i jiná daňová zátěž, vznikne povinnost platit odvody, příp. se odvody zvýší, apod. Než tedy na podobnou nabídku kývnete, dobře si spočítejte, zda se vám nevyplatí pořídit si raději vlastní vůz.

Největší zátěží jsou dražší vozy

Pokud vám zaměstnavatel nabídne firemní auto k soukromému užívání, kvalifikuje se pro daňové účely toto právo jako měsíční nepeněžní příjem v hodnotě 1 % pořizovací ceny vozu včetně DPH (pokud byl vůz koupen bez DPH, daň se k této částce musí připočíst). Ukažme si to tedy na příkladu: pokud zaměstnanec dostane firemní vůz za půl milionu korun, má podle zákona každý měsíc kromě výplaty jako takové nepeněžní příjem ve výši 5.000 korun (1 % z půl milionu). Výchozí částka pro kalkulaci onoho 1 % se však nemění s rostoucím věkem vozu. I pokud by reálná hodnota vozu po x letech byla třeba pětinová, opět by musel zaměstnanec přiznat navíc příjem ve výši 5.000 korun. Situace by se změnila pouze v tom případě, že by si firma vůz v takovéto zbytkové hodnotě již sama zakoupila např. v bazaru. Pak by jako výchozí částka bylo bráno např. 100.000 korun.

Jeden zaměstnanec může využívat i více služebních vozů. Za každý však zaplatí

Jeden zaměstnanec může dostat k soukromému užívání dva i více vozů. Nutné je však počítat, že se nepeněžní příjem bude počítat ze všech takto držených vozů. Pokud tedy dostaneme od zaměstnavatele dva vozy, jeden za půl milionu a druhý za 300.000 korun, náš nepeněžní měsíční příjem bude 1 % z 800.000 korun, tedy osm tisícovek.

Minimální nepeněžní příjem z držení firemního vozu je 1.000 korun. Maximum stanovené není

Pokud se společnost rozhodne, že nebude kupovat nové vozy a místo toho se obrátí na autobazar, zaměstnanec, který takto koupený vůz obdrží, bude muset počítat s minimální hodnotou nepeněžního příjmu 1000 korun měsíčně. I kdyby auto stálo pouze 10.000 korun a 1 % z této částky je stokoruna, stejně bude muset vé svém DP uvést nepeněžní příjem v hodnotě 1.000 korun měsíčně. Naopak směrem nahoru žádná limitní částka není. I pokud by jeden zaměstnanec dostal řadu služebních vozů k celkové hodnotě třeba 20 milionů, bude mít měsíční nepeněžní příjem 200.000 korun.

Služební auto pro soukromé účely vás může přijít draho

Ne vždy se vyplatí využít tohoto zaměstnaneckého benefitu. To se vám pokusíme demonstrovat na pár konkrétních případech znázorňujících, jak nepeněžní příjem ve formě služební vozu pro soukromé účely dokáže ovlivnit čistou mzdu směrem dolů. Pokud bude mít zaměstnanec hrubou mzdu, řekněme, 30.000 korun a bude využívat vozidlo za půl milionu korun, znamená to, že jeho měsíční příjem bude kalkulován jako 35.000 korun. Každý měsíc pak obdrží 20.000 korun jako čistou mzdu. V případě, že by žádný služební vůz nevyužíval, bylo by to asi 22.000 korun. Za dvě tisícovky měsíčně mít vlastní auto, to je přece výhodné, řeknete si. Možná ano, možná ne. Pokud by se totiž zaměstnavatel této osobě rozhodl mzdu zvýšit přímo a nikoliv přes nepeněžitý příjem, dostal by tento člověk více než 26.000 čistého. Ročně tak na daních za využívání soukromého vozu zaplatí 33.000, což není malá částka.

Služební vůz soukromě může znamenat povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění

Nepeněžitý příjem ve formě práva využívat služební vůz i soukromě může mít dopad na vznik povinnosti odvádět sociální a zdravotní pojištění. Nejvíce se to bude asi týkat osob, které pracují na jiný než zaměstnanecký poměr (OSVČ, DPP atd.) a mají příjem nižší než 10.000 korun za měsíc. Pokud totiž k této částce připočteme ještě např. 5.000 korun měsíčně za vozidlo v ceně půl milionu, bude i z této mzdy nutné odvést sociální a zdravotní pojištění.

Někdy provoz auta platí firma, někdy zaměstnanec. A někdy se o náklady podělí oba

Je nepsaným pravidlem, že firmy u služebních a zároveň soukromých vozů hradí pouze garanční prohlídky a povinné ručení, někdy také běžný servis. Pohonné hmoty, které jsou nad rámec služebních jízd, příp. poškození vozidla či větší opravy si většinou musí zaplatit sám zaměstnanec. Ne vždy firmy navíc platí za vůz i havarijní pojištění. To si doporučujeme ověřit. Pokud totiž náhodou vlastní vinou nabouráte auto, které vám vlastně nepatří a pouze jej využíváte, můžete se dostat do finančních potíží. Oprava totiž půjde na váš vrub. Ne vždy navíc bude zaměstnavatel z reprezentativních důvodů souhlasit s tím, abyste jezdili na služební cesty poškrábaným či ťuklým autem. Proto by mohl i u drobných poškození vyžadovat opravu, která ale může stát klidně půl výplaty.