Už jste někdy vyzkoušeli spolujízdu? Aneb jak se nestát závislým na vlastním voze či MHD

Tak jako o řadě dalších věcí i o spolujízdě platí, že to, co je v zahraničí chápáno jako běžné a samozřejmé, je u nás stále trochu tabu. Na rozdíl třeba od Německa či Nizozemí, využívají možností spolujízdy v Čechách zpravidla pouze mladí lidé, typicky studenti. Starší lidé se pak na tento fenomén dívají skrze prsty, argumentují přitom většinou bezpečnostním hlediskem.

Spolujízda nemusí být adrenalinový sport o přežití. Postačí trocha obezřetnosti a selský rozum

Hlavním důvodem, proč se zejména starší lidé bojí usednout k cizímu člověku do auta, je bezpečnost. Co když se vybouráme? Co když to bude nějaký alkoholik nebo dokonce feťák? Co když mě přitom přepadne či znásilní? I takové jsou někdy prvotní reakce zástupců především starší generace. Jistě, určitá dávka rezervovanosti a obezřetnosti je na místě. Ovšem obavy, že registrovaný řidič svou posádku někde zneužije, unese a podobně, jsou skutečně přitažené za vlasy. Pokud jde o řidičské schopnosti těch, kteří spolujízdu nabízejí, může jít o zkušené či méně zkušené šoféry (na většině portálů, které tuto službu nabízejí, řidič uvádí, kolik má najeto a jak dlouho je držitelem řidičského oprávnění). Jen opravdu zřídkakdy jde však o nebezpečné řidiče. Řada z nás má navíc podvědomě zaxifováno, že pojedou-li autobusem, mají jistotu kvalitního, zkušeného a tudíž bezpečného šoféra. To je ale někdy naivní představa. Zejména nyní v období dovolených je relevantní poznámka, že si řada cestovních kanceláří najímá takové řidiče, kteří jednak mají technicky možnost autobus do dovolenkové destinace dovézt (nejsou vázáni jinými pracovními povinnostmi) a navíc nabídnou nízkou cenu. Velmi často tak s nic netušícími a naivně věřícími turisty do Chorvatska jede autobusem člověk bez zkušeností, který autobus s trochou nadsázky řídí podruhé v životě. Jak to pak dopadá, se každé léto dočítáme na hlavní stránce kteréhokoliv média. Druhou kapitolou jsou pak sice zkušení ale zdravotně nezpůsobilí řidiči v důchodovém věku. Ti mohou být náchylnější k infarktu, kolapsu z vedra a dalším zdravotním problémům. Spolujízda tak v tomto kontextu rozhodně nemusí být méně bezpečná než autobus.

Cestující mají možnost řidiče hodnotit. Při výběru řidiče nezapomeňte tato hodnocení vzít v potaz

Většina serverů, které jsou zaměřené na spolujízdu, umožňuje řidiče i spolujezdce hodnotit. Může jít buď o strohé ale často dostačující hodnocení v podobně palce nahoru/dolů anebo o psaný komentář („bezpečná, rychlá jízda“, „bez problémů, rád se svezu znova“ apod.). Máte-li možnost, volte takové řidiče, kteří již za sebou mají několik odjetých jízd a pokud možno co nejvíce kladných hodnocení.

Nemáte-li z šoféra dobrý pocit, nebojte se vystoupit

Spolujízda zcela jistě určité drobné riziko představuje. Pokud je vám řidič nesympatický, nemáte pocit bezpečí či vás prostě jen nepřesvědčil svým stylem jízdy či schopnostmi, nebojte se vystoupit a tohoto šoféra negativně ohodnotit. Pravděpodobnost, že narazíte na tzv. „hovado za volantem“, je ale zpravidla velice nízká. I ty negativní komentáře, které se tu a tam objeví, se nesou spíše v duchu „přijel se zpožděním“, „byli jsme namačkaní v malém autě“ apod.

Přes spolujízdu je možné se dostat i do zahraničí. Dokonce i mimo Evropu

Nabídka spolujízd se rozhodně nevztahuje pouze na českou kotlinu. Zcela běžně se zejména v letních měsících setkáme s destinacemi jako Chorvatsko (od Istrie až po Dubrovník), Itálie (od Benátek až po Neapol) či třeba Francie. Úplnou výjimkou však nejsou ani cíle mimo starý kontinent, zejména do Turecka. Pokud byste měli zájem podívat se do zahraničí na vlastní pěst pomocí spolujízdy, níže uvádíme přibližný přehled cen jízd do vybraných evropských destinací.

  • Praha – Paříž: 800,-
  • Praha – Mnichov: 500,-
  • Brno – Makarska: 800,-
  • Praha – Barcelona: 1900,-
  • Praha – Ženeva: 1000,-

Pokud chcete nabídnout spolujízdu, zkontrolujte si pojištění odpovědnosti za posádku

Pokud plánujete někam jet a rádi byste nabídli místo v autě, můžete využít možností některého z mnoha portálů. Doporučujeme si ale zkontrolovat, zda máte uzavřené pojištění odpovědnosti za posádku v dostatečné výši. Znáte to, náhoda je blbec a pokud by došlo k nehodě, spolujezdci by po vás teoreticky mohli požadovat úhradu bolestného, ušlého zisku atp. Dost možná jste již proti takové události chráněni v rámci svého havarijního pojištění. V opačném případě si připojištění pro klidné spaní raději uzavřete.

Proč (ne)jezdit na nestandardní paliva jako rostlinné či topné oleje?

Dost možná jste už někdy byli na rozpacích, proč některé vozy dost zvláštně zapáchají. Nejde přitom ani tak o typický pach nafty či benzínu jako spíše o těžce identifikovatelný odér. Jistě, třeba má jen dotyčný svoje auto ve špatném stavu a díky nekvalitnímu spálení se mu od výfuku linou všelijaké pachové kombinace. O něco pravděpodobnější je ale možnost, že si dotyčný do nádrže lije některé z alternativních paliv. Mezi ty patří např. topné oleje, motorové či rostlinné oleje apod. Mimochodem právě rostlinné oleje uvolňují po spálení typický zápach, který člověka jakoby přenese do kuchyně některé z méně kvalitních vývařoven či fastfoodů.

Tankuji u McDonaldu, benzínky neznám

Jakkoliv absurdní se následující zjištění může zdát, existuje v Čechách řada motoristů, kteří „tankují“ použitý fritovací olej. Pro ten si leckdy zajíždí právě do fastfood provozoven, které se tak efektivně a výhodně zbaví odpadu, který při své činnosti produkují. A důvod? Co jiného než peníze. Zatímco cena ropy se dnes pohybuje vysoko nad 30 korunami za litr, alternativní paliva je možné sehnat výrazně levněji. Ačkoliv se to může zdát až přehnaně jednoduché, realita je poněkud jiná. Kromě toho, že je takové počínání chápáno jako daňový delikt a je tedy ilegální, „tankováním“ rostlinných olejů si mohou řidiči přivodit celou řadu technických problémů. Jejich řešení pak přijde klidně na desetitisíce.

Zákon mluví jasně. Do nádrže patří palivo nikoliv potravina

Rozhodnete-li se přesedlat třeba na rostlinné oleje, vězte, že se z právního hlediska dopouštíte daňového prohřešku. Zákon jasně říká, že je-li tekutina brána jako potravina – to rostlinné oleje jistě jsou – nepatří do nádrže, jelikož se z nich neplatí spotřební daň. Na druhou stranu i pokud se podobného jednání dopustíte, riskujete problémy spíše v servise než na finančním úřadě. Během silniční kontroly totiž policisté nemají jak dokázat, že právě spotřebováváte místo paliva olej. Teoreticky se ale může stát, že se jim bude zdát zápach podezřelý a odešlou vás na prohlídku v STK. Zde již problémy nastat mohou.

I standardní diesel je dnes již tak trochu alternativní. Kvůli biosložce

Oficiální daňová vyhláška sice praví, že daňovým únikem je načerpání jakékoliv potraviny či paliva, které není uvedeno v technickém průkazu, nutno ale dodat, že i ve standardních palivech se z ekologických důvodů menší množství biosložky nachází. Státu tak jde samozřejmě v první řadě o peníze, které by jinak tratil na spotřební dani. I tak ale faktem zůstává, že používání alternativních paliv je nutné určitým způsobem regulovat. Jinak by to za chvíli mohlo v centrech velkých měst zapáchat jako po zavíračce v nádražním bufetu.

Každý starý diesel rostlinný olej spálí. Jedinou možností jak výrazně nezkrátit životnost vozu je ale přestavba

Pokud bychom se měli bavit v čistě teoretické rovině, jakýkoliv naftový motor by měl být schopný spálit cokoliv, co má akceptovatelné schopnosti vznítit se (rostlinné oleje, topné oleje, mazut atd.). Problémem je ale životnost motoru. Ta se zcela jistě sníží. Jak výrazně už pak bude záležet na typu a kvalitě paliva, konstrukci motoru (přímé vs. nepřímé vstřikování apod.) či stylu jízdy. Potíže přicházejí typicky u palivového čerpadla či vstřiků, což jsou zrovna součástky, jejichž výměna není rozhodně levná. Všeobecně se dá říci, že odolnější jsou vůči alternativním palivům staré jednoduché diesely. I zde se však problémům nevyhnete. Částečným avšak relativně účinným řešením pak může být drobná přestavba vozu. Během ní je nainstalována přídavná nádržka na naftu (pro startování), ohřev oleje (to proto, že rostlinné oleje musejí mít určitou teplotu, aby se dokázaly vznítit jako nafta), příp. přídavné čerpadlo. Plánujete-li tankovat hydraulický či motorový olej, více než vhodná bude instalace bypassového mikrofiltru. Tyto úpravy dokáží výrazně zvýšit životnost motoru, který na alternativní paliva nebyl konstruován, dokáží navíc i snížit či eliminovat nepříjemný zápach apod. Otázkou ale je, zda má smysl do nich investovat. Tak jako tak navíc zůstává používání nestandardních paliv nelegální.