České legislativní vody zčeří nový termín sekundární oběť. Poškození mohou nově žádat o odškodnění za psychickou újmu

V souvislosti s implementací nového občanského zákoníku se mohou motoristé, a nejen oni, těšit na celou řadu novinek. Jednou z nich je kompletní přepracování legislativního přístupu k řešení odškodnění a finančnímu ohodnocení psychické újmy utrpěné při dopravní nehodě. Nově se po vzoru řady vyspělých zemí zavádí termín „sekundární oběť“. Ten se bude na rozdíl od současného výkladu vztahovat např. i na náhodné svědky či osoby bez rodinného či citového vztahu s poškozenými.

Současné pojetí termínu „psychická újma“ versus nový občanský zákoník

Až do současnosti platilo, že žádat o odškodnění za psychickou újmu bylo sice možné, týkalo se to však velmi omezené skupiny lidí (manželé, rodiče, děti, sourozenci, případně jiné osoby blízké žijící s dotyčným ve společné domácnosti). Zákon navíc stanovoval limit 240 tisíc korun. Je tedy jedno, co jste během nehody viděli či prožili, více jste neměli šanci dostat. Nový občanský zákoník právo žádat o takové odškodnění zcela přeformulovává. Nově se jej totiž bude moci domáhat kdokoliv (náhodný svědek, stopař či třeba přítel poškozené). Upravena či lépe řečeno zcela vyňata byla ze zákona pasáž určující maximální možné plnění při psychické újmě. Od příštího roku tak bude zcela v kompetenci soudů rozhodnout jaké odškodnění si dotyčný zaslouží.

Není újma jako újma

O typickém příkladu psychické újmy můžeme mluvit např. tehdy, když dojde k vážné nehodě se smrtelnými následky. Některý ze zúčastněných či svědků přitom nemusí být sám fyzicky poškozen vůbec, pohled na stříkající krev, znetvořený obličej či třeba rozsáhlé popáleniny jej však může i přesto výrazně poznamenat. Důsledkem tohoto zážitku může začít trpět nespavostí, úzkostmi či dokonce přemýšlet o sebevraždě. Teoreticky však k soudům dost možná poputují i zcela odlišné případy. Zarytý vegetarián a milovník všeho živého se může cítit psychicky poškozen při pohledu na rozježděné vnitřnosti sražené zvěře. Velkou mírou konsternace si jistě projde i manželský pár čekající dítě, které však díky náhlému potratu, třeba i v důsledku traumatizujícího zážitku, již nikdy neuvidí.

Psychickou újmu bude nutné prokázat

Odpůrci nové legislativní úpravy často argumentují její zneužitelností. Ta je však omezená. Každý, kdo se rozhodne zažádat o odškodnění, bude muset prokázat, že na něj má nárok. To znamená, že budou soudy striktně vyžadovat znalecké posudky či posudky od ošetřujících lékařů z oboru psychologie/psychiatrie. Při určování výše odškodnění budou soudy brát v potaz jak těžko kvantifikovatelné a nehmatatelné následky definované jako zásah do osobní sféry tak případné prokazatelné náklady související s léčbou (náklady na pořízení medikamentů, služby psychology, ušlý zisk apod.).

Odškodnění půjde na vrub viníka. Možná zdraží povinné ručení

Uzná-li soud nároky na plnění v důsledku psychické újmy za oprávněné, bude je hradit viník nehody z povinného ručení. Celkově se tak dá očekávat, že se škody způsobené při dopravních nehodách zvýší. Nasnadě je tak otázka, zda se v souvislosti s novým občanským zákoníkem pojišťovny neodhodlají ke zvýšení poplatků za povinné ručení. Zcela nezbytně to tak ale být nemusí. Nedá se totiž předpokládat, že by soudy uznávaly psychickou újmu každému takříkajíc na potkání.

Pokutě ze zahraničí už jen tak neutečete. Státy EU si mezi sebou budou vyměňovat informace

Přistálo-li vám za stěračem při letní dovolené či během služební cesty upozornění, že jste byli pokutováni a máte zaplatit, mohli jste být až donedávna klidní. Zahraniční úřady totiž měly jen velmi omezené možnosti, jak po vás pokutu vymáhat. Zda zaplatíte či ne, tak bylo jen na vaší dobré vůli. Před několika dny se však karta obrátila. Členské státy EU si totiž od 7. listopadu 2013 budou vyměňovat informace o řidičích. To znamená, že bude možné stíhat provinilce i mimo zemi, na jejímž území k porušení předpisů došlo.

Trestat se bude celá škála přestupků

Principiálně vzato bude kterýkoliv stát EU moci dát pokyn ke stíhání jakéhokoliv občana EU. Roli přitom nebude hrát rozdílná legislativa či zvyky. Pokud se dotyčný dopustí např. ve Francii prohřešku proti francouzskému silničnímu zákonu, bude moci být stíhán i v ČR. To platí i tehdy, není-li chování, které francouzská legislativa chápe jako přestupek, bráno jako protiprávní v Čechách. S největší pravděpodobností bude ale drtivá většina přeshraničně vymáhaných pokut udělena buď za vysokou rychlost, za nerespektování dopravního značení (např. předjíždění přes plnou čáru či jízda na červenou) anebo za špatné parkování. Pokuta k vám však může přiletět i třeba za nezapnuté bezpečností pásy, za jízdu na motocyklu bez helmy apod.

„Líbezbrífy“ od policie zásadně nevyhazovat

Vyfasujete-li jednoho krásného dne do schránky lístek s pokutou, rozhodně jej nevyhazujte. Pokuty jsou již nyní plně vymahatelné v rámci celé EU. Nezaplacením tak riskujete dostaveníčko s exekutorem. Rozhodně tedy doporučujeme s úřady komunikovat.

Vyrozumění o přestupku bude muset být v jazyce provinilého řidiče

Rozhodně se nemusíte bát, že byste ve své poště našli úřední dopis v cizím jazyce začínající např. slovem „Buongiorno“. Pokud se nějakého přestupku dopustíte při svých toulkách rozpálenou letní Itálií, budete na tuto skutečnost upozorněni v češtině. Česky navíc budou muset být psány i podrobnosti objasňující kdy a jak k přestupku došlo či pokyny pro další postup.

Bude možné odvolávat se na osobu blízkou?

Z osoby blízké se stal mezi českými motoristy evergreen. Ačkoliv uplatnitelnost tohoto institutu byla v souvislosti s poslední novelou silničního zákonu poněkud snížena, stále je možné se díky osobě blízké za určitých podmínek pokutě a postihu vyhnout. To se však bavíme o české legislativní kotlině. V zahraničí může být situace jiná. Třeba v Německu se na osobu blízkou není radno vymlouvat. Za vůz je vždy odpovědný majitel a je jen na něm, jak si to se skutečným hříšníkem – není-li jím on sám – vyřídí.

Přestupky se nebudou trestat zpětně

Pokud jste před 7. listopadem tohoto roku za volantem spáchali skutek, který není v souladu s legislativou té či oné země, můžete být klidní. Je nepravděpodobné, že byste za něj byli přeshraničně trestáni. Ovšem pozor. Např. německé úřady se snaží pokuty vymáhat již několik let. Někdy se jim to přitom podaří (např. je-li přestupek spáchán s vozem registrovaným na německou firmu, jejímiž zaměstnanci mohou být i Češi).

Pozor na rozdílné předpisy

Určitě nedoporučujeme spoléhat se na zažité zvyklosti. I v poměrně blízkém zahraničí je v platnosti celá řada nařízení, která nejsou kompatibilní s českou legislativou. Ve Slovinsku má například přednost nikoliv ten řidič, který jede po kruhovém objezdu, nýbrž ten, který na něj teprve vjíždí. V Rakousku je pak povinností mít ve voze tolik reflexních vest, na kolik míst je vůz otipován v TP. Pokud tedy jedete sami ve velkoprostorovém voze a při namátkové kontrole neukážete policistům osm vest, máte smůlu a můžete dostat pokutu. Za zmínku pak jistě stojí i pokuta za ukázání zdviženého prostředníčku. Ta se může v Německu vyšplhat až na astronomických šest tisíc Eur. Až tedy budete projíždět kolem stacionárního radaru, dejte si velký pozor na posunky.