points-1200x628-chuck

Ohleduplnost na silnici v několika konkrétních případech

Slova ohleduplnost či třeba defenzivnost v souvislosti se silničním provozem mohou občas působit až jako neustále omílaná a příliš všeobecná klišé. Dnes se tedy podíváme na několik konkrétních situací z každodenního provozu, jejichž defenzivní řešení může přinést ovoce všem zúčastněným stranám. Řeč bude především o přednosti v jízdě a tom jak a kdy se jí adekvátně – leckdy navíc ve prospěch všech zúčastněných – vzdát, třebaže mi to pravidla nenařizují.

Osobní vs. nákladní automobily na křižovatkách

Dojíždíte-li na křižovatku tvaru T a máte dát přednost z hlavní silnice odbočujícímu kamionu s přívěsem, nenajíždějte si až na hranici křižovatky. Řidiči velkého vozu tak poskytnete mnohem více prostoru, díky kterému bude moci situaci rychleji, pohodlněji a bezpečněji vyřešit. Pokud tak neučiníte, hrozí následující:

  • řidič kamionu bude muset výrazně zpomalit, či dokonce úplně zastavit, aby se nesrazil s protijedoucím vozidlem
  • dokud situaci nevyřeší řidič nákladního vozu, vy máte stejně stopku. Dáváte mu totiž tak jako tak přednost. Projede-li křižovatku rychleji on, projedete ji rychleji i vy.
  • pokud bude muset kamion zastavit a počkat si – dost možná hodně dlouho – na příhodný čas pro přejetí do protisměru, pravděpodobně za sebou vytvoří kolonu dalších vozidel. Všechna tato vozidla přitom budou mít logicky před vámi přednost v jízdě.
  • stojící kamion na hlavní silnici (byť dost možná v odbočovacím pruhu) je vždy překážkou plynulosti dopravy. A tam, kde je doprava neplynulá, je i nebezpečná.

Jako možná až hnidopišská, byť jistě pravdivá, se může zdát poznámka týkající se ekologie. Naložený kamion logicky při rozjezdu uvolní do ovzduší více exhalací, než kdyby křižovatkou projel jen s drobným zpomalením. Jistě, globální klima tato změna asi neovlivní. Nachází-li se však daná křižovatka u centra města, čistotě zdejšího prostředí jistě nemotorný rozjezd naloženého třicetitunového monstra neprospěje.

Osobní vs. nákladní automobily při objíždění překážky

Představte si následující situaci: sjíždíte po relativně úzké cestě z kopce dolů. U krajnice jsou přitom tu a tam zaparkovaná vozidla, kterým je třeba se vyhýbat. V tu chvíli se proti vám objeví nákladní vůz či autobus, na jehož straně vozovky shodou okolností jedno takové auto stojí. Co uděláte? V podstatě máte dvě možnosti: buď jet dále anebo přibrzdit, vzdát se přednosti v jízdě – překážka se nachází na straně nákladního vozu, jeho řidič má tedy ze zákona povinnost vám dát přednost – a jakmile velké vozidlo přejede, jen povolit brzdový pedál a pokračovat. Zákon je logicky na vaší straně, ovšem pokud se své přednosti vzdáte:

  • ušetříte druhému šoférovi nutnost podřazovat či dokonce úplně zastavit. Přitom každý, kdo někdy seděl za volantem jiného než osobního auta, dobře ví, jak problematické je opětovné rozjetí naloženého kamionu či autobusu do kopce. Vás bude řešení situace stát tři vteřiny na brzdovém pedálu, váš protějšek kromě brzdění možná čtyři i více přeřazení, nemluvě o diskomfortu jak řidiče tak posádky.
  • přispíváte k lepšímu stavu životního prostředí/místního ovzduší.
  • šetříte protistraně výrazně více času, než o který sami sebe oberete.

Umožněte bezpečné předjetí. Jednou se vám dobrý skutek vrátí

Jedete-li ve slabším plně naloženém autě či třeba za sebou táhnete vozík, nechte ostatní, aby vás mohli v klidu předjet. Pokud dojedete kamion či autobus a víte, že nebudete s největší pravděpodobností schopni jej předjet, ponechte si od něj určitý odstup. Docílíte tím hned několika věcí:

  • do takto vzniklé mezery se může snadno vměstnat jiný šofér. Tomu se tím pádem podaří předjížděcí manévr rozdělit na dvě proveditelné části.
  • netrpí plynulost dopravy. Nezačne se za vámi tvořit kolona netrpělivých a potenciálně riskantně předjíždějících šoférů.
  • až se jednoho dne ocitnete v opačné pozici a budete spěchat např. z/do práce, tento typ chování zcela jistě oceníte.

Podobných situací je přitom na cestách možné najít celou řadu. Berte tedy, prosím, tento článek spíše jako inspiraci než nějaký preskriptivně laděný návod jak se na silnici chovat. V řadě těchto situací přitom nemusí vůbec figurovat osobní vs. nákladní auto či dokonce osobní vs. jiné osobní auto. Často se zapomíná, že nedílnou součástí silničního provozu jsou třeba chodci.

Inteligentní semafory: užitečná nebo spíše kontraproduktivní vychytávka?

V posledních dvou třech letech v Česku jako houby po dešti vyrostly stovky tzv. inteligentních semaforů. Ty fungují v principu tak, že měří rychlost přijíždějících vozidel, a pokud je tato rychlost vyšší než povolená, sami vystaví řidičům stopku v podobě červené barvy. V dnešním článku se podíváme na některé právní i praktické aspekty této v našich končinách relativní novinky.

Většinu řidičů semafory skutečně zpomalí

Inteligentní semafory bývají nejčastěji umístěny při vjezdu do obce. Jejich účelem je zbrzdit řidiče, kteří si s již platnou padesátkou příliš nelámou hlavu. Zařízení měří úsekově v délce asi 100 metrů rychlost přibližujícího se vozidla. Je-li vyšší než povolená, na semaforu blikne červená a řidič má smůlu. Musí buď úplně zastavit anebo výrazně přibrzdit. Příště si tedy nepovolenou rychlost rozmyslí a pojede dle předpisů. A dle zkušeností obcí, které ve svém katastru podobná zařízení mají, inteligentní semafory skutečně fungují. Rychlost totiž díky nim upravují i tři čtvrtiny řidičů.

Semafory mohou negativně ovlivnit plynulost dopravy

Na adresu inteligentních semaforů se ne každý vyjadřuje kladně. Výtky se přitom týkají především jejich schopnosti za určitých okolností zhoršovat plynulost dopravy. Pokud totiž na semaforu svítí červená – ta je zde často mimochodem základní barvou – i slušně jedoucí řidiči mají tendenci dále zpomalovat třeba i na 30 km/h. Dalším problémem je chování semaforů při mimořádně hustém provozu. Vytvoří-li se kolona, semafor nahodí červenou jednoduše proto, že se jedná o jeho základní barvu. Kolona se tak ještě prodlouží.

Degradují inteligentní semafory respekt k právním předpisům a právu všeobecně?

Na rozebíranou problematiku je možné se dívat i jinak než z čistě praktického pohledu každodenního pozorovatele. Do určité míry jsou totiž inteligentní semafory hazardováním s respektem k právu a autoritám. Zatímco na klasických semaforech znamená červená barva jakousi absolutní stopku – pojedeš-li na červenou, srazíš se – u inteligentních semaforů to tak není. Jejich hlavním, a vlastně jediným, účelem je zpomalit rychle jedoucí řidiče. Jistě, i zde je hlavní argumentací bezpečnost provozu. Ovšem při projetí na červenou na běžném semaforu je riziko nehody naprosto eminentní, u inteligentního semaforu menší překročení rychlosti rozhodně pravděpodobnost nehody nezvýší několikanásobně. Otázkou tak je, zda tato technická vychytávka nepřispěje k degradaci statutu červené barvy. Na rozdíl třeba od dodržení maximální povolené rychlosti totiž pro naprosto drtivou většinu řidičů byla až do nedávna červená na semaforu jakousi absolutní stopkou, o které se nediskutovalo. Červená barva totiž, na rozdíl od silničáři zapomenutých „třícítek“ na přehledných a již opravených úsecích, znamenala riziko a tudíž jakýsi respekt. S inteligentními semafory ale o tento status možná částečně přijde.

Inteligentní semafory jsou iniciativou obcí, nikoliv policie

Inteligentní semafory v rámci svého katastru vždy instaluje na své náklady obec, a to bez ohledu na to, zda s nimi mají či nemají problém např. policisté. Z toho plyne i další důležitý fakt. Pojedete-li na červenou, postih vám nehrozí. Záznamy z kamer jsou totiž používány výhradně při řešení konkrétních kolizních situací, běžně vyhodnocovány nejsou. V podstatě je tak do značné míry pouze na racionálním uvažování řidičů, jak se v dané situaci zachovají. Inteligentní semafory mají svůj smysl např. u frekventovaných přechodů u škol. Jako plošně zaváděné zařízení takřka v každé obci se však jeví jako přinejmenším problematické.