Bruselská iniciativa CARS 2020 aneb moderní variace na poručíme větru, dešti?

Na světě neexistuje žádný hospodářský či kulturní celek, pro který by byl automobilový průmysl tak zásadní jako pro Evropu. Bude pouze drobným přeháněním, když řekneme, že s auty evropský průmyslu stojí či padá. To si samozřejmě uvědomují i v Bruselu. Proto před zhruba rokem a půl vydali iniciativu či plán CARS 2020. V něm navrhují evropské politické špičky celou řadu opatření, pomocí nichž chtějí zajistit dlouhodobou udržitelnost odvětví. Styčným bodem iniciativy je přitom důraz na inovace a moderní technologie.

Evropa by měla sázet na svoji technologickou vyspělost

Podle Bruselu představují hlavní zbraň evropského automobilového průmyslu inovace a nové technologie. Ty pak mají nacházet uplatnění v celé řadě oblastí od bezpečnosti až po ekologickou šetrnost. Nemusí se však jednat výhradně o zařízení v automobilech jako takových. Výrazně dopředu by měla jít Evropa i při vývoji a následné instalace inteligentních dopravních systémů, které dokáží komunikovat s vozidly (např. mýtné brány, návěstidla apod.).

Budoucností jsou „čistá“ auta

Klíčovým bodem iniciativy je podpora technologií, které postupně zajistí nízké či nulové emisemi. Měla by se tak postupně začít budovat tolik očekávaná infrastruktura pro elektromobily, příp. vozy na vodík či jiná alternativní paliva. Nepřímo pak chce Brusel podpořit alternativní paliva tím, že jimi poháněným vozidlům sníží či zcela promine např. povinnost platit silniční daň a jiné poplatky. Samostatnou kapitolou pak bude podpora menších a středních firem, které se zabývají vývojem čistých technologií. Ty by měly lépe dosahovat na úvěry či dotace.

Iniciativa by ráda automobilkám zjednodušila přístup na globální trhy

Tak, jak se obrovským tempem globalizuje současný svět, se globalizuje i automobilový průmysl. Logickou reakcí na tento trend je snaha bruselských úřadů zharmonizovat požadavky a předpisy na bezpečnost či ekologičnost vozidel. Zintenzivnit by se měla také činnost Evropského sociálního fondu v oblasti podpory vzdělávání a odborné přípravy.

Evropský automobilový průmysl má problémy. Hodně pomáhá Čína

Automobilový průmysl v rámci evropského kontinentu je již několik let v problémech. Důvodem je nedostatečná poptávka, resp. poptávka, která je nižší, než se před lety očekávalo. Evropským automobilkám se však celkově docela daří. Některé neustále lámou jeden rekord v prodejích za druhým. To vše je ale pouze díky masivnímu nárůstu obchodů v oblasti třetího světa, zejména Asie. Praxe je tedy taková, že zatímco v Číně a jiných asijských zemích rostou nové továrny, dealerství a servisní místa jako houby po dešti, v Evropě máme problém najít odbyt pro ta současná. Trend je přitom neúprosný a patrně bude pokračovat.

Podporou ekologické dopravy si na sebe Evropa upletla bič

Snad každý z nás se několikrát v životě setkal s celou řadou projektů, jejichž účelem je snaha snížit znečištění prostředí, hustotu dopravy apod. Sdílení aut, propagace MHD či jízdy na kole anebo třeba různé daně a poplatky – to jsou jen některé způsoby, pomocí nichž se místní úřady snaží přimět lidi, aby svá auta používali méně a méně. Všechny tyto snahy jsou sice šlechetné a rozhodně je nechceme nijak hanit. Každý ovšem pozná, že se vlastně nacházíme v jakési schizofrenní situaci. Na jednu stranu chceme, aby se v Evropě prodávala nová auta, protože bez nich průmysl jako celek nahoru nepůjde. Na stranu druhou ale prosazujeme život (spíše) bez aut.

Nepotřebné technologie vozy zbytečně zdražují

Snaha o technologicky vyspělá, bezpečná a ekologická vozidla ale může mít na prodeje nových vozů i negativní dopad. To platí zejména v souvislosti s technologiemi, které se do aut povinně dodávají. Vše začalo povinným ESP a pokračuje přes Auto Start-Stop systém až např. po funkci automatického tísňového volání. Tyto vychytávky sice dokáží pomoci, ovšem někdo je musel vyvinout a do vývoje tudíž musel investovat peníze. Důsledek je tedy jasný: evropská auta jsou zbytečně drahá. Často je přitom prodražují technologie, které zdaleka ne každý řidič chce. Samostatnou kapitolou jsou pak neosvědčené technologie, které sice nepatrně sníží ekologickou zátěž auta. Na druhou stranu ale mohou výrazně snížit jeho životnost či funkčnost.

Iniciativy jako CARS 2020 toho moc nezmění

Vzhledem k demografickému vývoji v asijských zemích se může Evropa snažit, jak chce. Výrazné růstové momentum svému automobilovému průmyslu ale nedá. Ostatně v mnoha zemích převážně na jihovýchodě Asie se do zhruba 40 let očekává až ztrojnásobení počtu obyvatel, přičemž Evropa bude patrně s otevřenýma rukama přijímat i stagnaci. Výsadní postavení Asie coby exportního cíle se tak nejspíš ještě výrazně prohloubí.

Co jsou to prémiové automobilky?

Se slovem „prémiový“ se setkáváme stále častěji a častěji. Přitom najít pro něj nějakou hmatatelnou a jasnou definici by asi dokázal jen málokdo. Co jsou to vlastně prémiová auta, prémiové parfémy, prémiové pneumatiky atd.? Každý tak nějak tuší, že se jedná o produkty, které určitým způsobem vynikají. Ovšem jak vlastně vynikají? Kvalitou, vysokou cenou, svou unikátností…? Odpověď na tuto i jiné otázky se pokusíme přinést v dnešním blogu.

Prémiový vůz znamená určitý status

Jednou z hlavních devíz vlastnictví tzv. prémiového vozu je – minimálně z pohledu zúčastněných – jakýsi společenský status. Prémiový vůz symbolizuje, anebo přinejmenším odkazuje, na umístění jeho vlastníka v horních patrech společenského žebříčku. Tato auta tak více či méně výrazně konotují úspěch a prestiž. Na tuto svou vlastnost ale bohužel prémiové vozy často i doplácejí. Úspěch, vliv či třeba společenská prestiž jsou samozřejmě věci, po kterých touží nespočet z nás. I proto jsou tato auta na špičce popularity mezi zloději.

Prémiové automobilky nenabízejí levná auta

Pomalu se dostáváme k definici toho, co je vlastně prémiové auto a co nikoliv. Jedním z hlavních kritérií prémiovosti je cena. Tyto automobilky zásadně nenabízejí vozy pro každého. Samozřejmě, že i v rámci prémiového segmentu existuje několik úrovní. Nicméně i zde platí, že pokud firma nabízí auto za 200 tisíc korun, nemůže o sobě mluvit jako o prémiové.

Prémiovému segmentu se daří. Krize nekrize

Poměrně zajímavým zjištěním je v souvislosti s prémiovým segmentem v rámci automobilového průmyslu jeho odolnost vůči turbulencím na finančních trzích a ekonomice všeobecně. Samozřejmě, již dávno pominula hypotéční krize vygradovaná pádem investiční banky Lehman Brothers a i dluhová krize v rámci (nejen) Eurozóny se zdá – minimálně krátkodobě – zažehnaná. Automobilovému sektoru se tak daří poměrně dobře. Ovšem lidé prémiové vozy kupovali i v dobách, kdy se mluvilo o rozpadu Evropské unie nebo snad dokonce občanské válce v některé z jihoevropských zemích. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, by nás patrně přesunula někam do učebnic sociologie a hlavně by vydala na mnohostránkové pojednání. Každopádně se ale zdá, že žijeme v době, kdy prestiž a status znamenají opravdu hodně.

Poměr ceny a kvality nemusí být nutně u „prémiovek“ příliš výhodný

Bohužel rozhodně neplatí, že by zákazník u prémiového vozu automaticky dostal nějaký skutečně nadprůměrný koktejl či kombinaci pokročilé výbavy, moderních technologií a výhodné ceny. Většinou si sice z autosalonu odveze zajímavý vůz, ovšem zaplatí za něj nemalou částku. Přitom celou řadu použitých technologií by mohl dostat i u vozu výrazně levnějšího. U „prémiovek“ tak skutečně platíme především za jakýsi status, se kterým souvisí i celá řada nadstandardních služeb (některé automobilky nabízí v rámci kupní ceny několikaletou „bezplatnou“ asistenci v případě poruchy, jiné zase lákají na servis zdarma, vstup do speciálních salonků apod.).

Prémiové vozy nabraly momentum během 90. let

Automobiloví pamětníci si jistě vzpomenou na vozy jako Ford Granada, Opel Commodore či třeba známý „fantomasovský“ Citroën řady DS. Jednalo se o auta vyšší střední třídy, která nabízela velmi pohodlné svezení, měla na svoji dobu nebývale rozmanitou výbavu a navíc byla i mimořádně bezpečná. I přesto ale do současnosti nepřežilo ani jedno z nich. Granada sice nějakou dobu živořila coby Ford Scorpio, Commodore se postupně přetavil do Omegy a z řady DS se v několik krocích stal Citroën C6. I tak se ale žádný z těchto vozů do dnešního dne nedochoval. Jejich pozice totiž přebraly model prémiových značek. Mainstreamové automobilky své působení ve vyšší střední třídě vzdaly a v podstatě už minimálně 10 let žijí především z menších vozů. A zdá se, že trend bude (minimálně v blízké budoucnosti) pokračovat.

Prémiová auta vlastní stále více lidí. Některé automobilky punc prémiovosti uměle udržují

Dle některých statistik se dnes v Evropě prémiové automobilky podílejí na celkovém počtu prodaných nových vozů až 30 %. Teď se samozřejmě nabízí otázka, co se bude dít dále. Pokud si „prémiovky“ toto momentum udrží, bude jich zanedlouho většina. O svou výjimečnost tím pádem jak auta tak jejich majitelé přijdou. I z tohoto důvodu již někteří výrobci omezují výrobu, aby si svoji jedinečnost udrželi. Znova se tak dostáváme k otázce, co je to vůbec prémiový vůz? Jak může být prémiové něco, co bude mít výhledově skoro každý?

Drží si prémiové vozy lépe cenu? Určitě ne všechny

Někteří lidé nakupují prémiová auta, aby za ně při zpětném prodeji dostali v poměru s mainstreamem více peněz. Tato strategie ale funguje jen někdy. Hodně totiž záleží na konkrétním modelu. Všeobecně nejvíce padá cena u velkých luxusních limuzín, nejméně prodělají naopak vlastníci sportovních vozů a kabrioletů. Totéž ale platí i o běžných značkách. Rozhodně se tedy nedá paušálně tvrdit, že by byl nákup „prémiovky“ výrazně lepší investicí než klasického vozu. I v rámci  klasických automobilek existují modely, které jsou z hlediska zůstatkové ceny mimořádnými držáky.