Konec neomezené rychlosti a zavedení mýta? Německé dálnice nás možná v příštích letech překvapí

Německo je často bráno jako země v mnohém zaslíbená motoristům a autům. Každému se v této souvislosti vybaví neomezená maximální rychlost na tamějších dálnicích, které jsou navíc zdarma. U našich západních sousedů se ale patrně začíná smrákat na horší časy. Testovat, co vše vaše auto umí, sice na „Autobahnu“ stále lze. Dálniční známku k tomu navíc pořád nepotřebujete. Už brzy ale může být všechno jinak.

V Německu je patrný politický tlak na zavedení mýta

V červenci přišel německý ministr dopravy Alexander Dobrindt z CSU s plánem na zpoplatnění německé silniční sítě. Nemělo se přitom jednat pouze o dálnice ale o všechny typy komunikací. Reakce na tento návrh byly poměrně bouřlivé a přišly v podstatě okamžitě. Kancléřka Merkelová například argumentovala možným poklesem přeshraničního obchodu, snížením konkurenceschopnosti německého zboží či negativním vlivem na mezilidské vztahy. Definitivní rozhodnutí zatím sice v této souvislosti nepadlo. Původní návrh na zpoplatnění všech silnic nejspíš nakonec pro odpor neprojde. Jeho umírněnější alternativa, tj. zpoplatnění pouze dálnic a silnic první třídy (Bundesstrassen), je ale rozhodně stále na stole a patrně i bude dříve nebo později schválena.

Primárním impulsem bylo dostat peníze z cizinců…

Dobrindt se návrhem snažil v prvé řadě nějakým způsobem získat peníze od doposud neplatících cizinců. Silniční známku by sice musela mít všechno vozidla. Německým vlastníkům by však byl tento vícenáklad kompenzován snížením daně z vlastnictví vozu. Tato koncepce je ale zase trnem v oku některým právníkům specializujícím se na právo Evropské unie. Těm se totiž nelíbí, že by měl být někdo znevýhodňován jen proto, že (ne)pochází z té či oné země.

Výše poplatku měla být pohyblivá v závislosti na objemu motoru

Jednou ze zajímavostí Dobrindtova návrhu byl výpočet ceny silniční známky. Ta totiž neměla být fixní. Počítat se totiž měla podle objemu motoru a také stáří vozidla. Princip ne nepodobný výpočtu výše povinného ručení. Průměrná cena známky měla být kolem 90 Eur a původní návrh počítal i s 10denními turistickými variantami za 10 Eur.

Otazník nad budoucností Autobahnu

Překročení německé hranice rozhodně neznamená, že se zde můžeme prohánět tak rychle, jak jen budeme chtít. Ve skutečnosti je maximální rychlost pouze doporučená jen asi na polovině úseků. A sílí hlasy pro zavedení dalších. Argumentem přitom už není ani tak bezpečnost provozu – na ten očividně Němci moc neslyší – ale spíše ekologie. Není totiž žádným překvapením, že znamená vyšší rychlost vyšší spotřebu paliva, větší opotřebení pneumatik, rychlejší zahřívání asfaltu atd.

Z neomezené maximálky chiméra?

Německý Autobahn představuje jeden ze symbolů země. K plošnému zavedení nejvyšší povolené rychlosti asi jen tak nedojde. V praxi se ale přitom dálnice mohou výrazně zpomalit i tak. Stačí zavést nové úseky, na kterých bude maximální rychlost regulovaná. Z té se tak stane něco, co sice de iure existuje, ale v reálu na to nenarazíme, jakási chiméra.

Německo – benevolentní země? Ani náhodou…

Není úplně pravdu to, že by bylo Německo zemí obzvláště benevolentní vůči přestupkům. Za zdvižení prostředníčku na policisty či do kamery zde třeba hrozí provinilci pokuta 4 – 6000 Eur; za nedodržení bezpečné vzdálenosti se běžně pokutuje až do výše 400 Eur + zákaz řízení na 3 měsíce. Dále pak v Německu existuje možnost postihu za příliš pomalé předjíždění, za bránění předjíždění atd.

Platíte povinné ručení, a přesto vám přišla výzva k jeho úhradě?

Kdosi kdysi řekl, že nejdražší povinné ručení je to, které nemáte. A asi i měl pravdu. Nepojištěné vozidlo totiž představuje obrovský hazard. Nejde ani tak o pokuty, které zaplatíte při silniční kontrole anebo o poplatky, které od vás bude chtít Česká kancelář pojistitelů (ČKP). Největším rizikem je způsobení dopravní nehody s velkou škodou. V takovém případě sice poškozenému náhradu vyplatí právě ČKP. Peníze ale bude posléze vymáhat právě po vás. Toto však bohužel není jediná tvář ČKP.

Zaplaťte, i když pojištění máte

Až nyní se vlastně dostáváme k hlavnímu tématu dnešního článku. Tím jsou ne zcela adekvátní praktiky, díky kterým se ČKP v poslední době dostala do podvědomí. Agentura má totiž kromě sanace škod při haváriích v popisu své práce také vymáhání nezaplaceného povinného ručení. V praxi to vypadá asi takhle: jakmile ČKP na základě dat z Centrálního registru zjistí, že dotyčný vozidlo provozuje, avšak povinné ručení za něj neplatí, začne po něm vymáhat určitou částku. Ta je většinou počítána na denní bázi a liší se podle typu vozidla, objemu apod. Na tom by stále nebylo nic špatného. Jediným problémem – a ne úplně malým – je ale verva, s jakou se agentura do dlužníků pouští. Velice často (v roce 2013 se mělo jednat o necelých 20 %) totiž výzvu k úhradě dlužné částky rozesílá i do schránek těch, kteří své pojištění platí tak, jak mají. A co víc. Nezřídka ji v poště obdrží i lidé, kteří nejenže ani nemají auto, ale nejsou ani držiteli řidičského průkazu.

Na výzvu je třeba reagovat. Jinak hrozí exekuce

Pozdrav, který jen v minulém roce skončil neoprávněně ve schránkách asi 130 tisíc lidí, není rozhodně radno brát na lehkou váhu. Pokud se totiž vůči němu nijak neohradíte, pohledávka se dostane do rukou inkasní agentury. Určitě jej tedy neignorujte se slovy „to je nějaký omyl, já mám všechno v pořádku“.

Kdo je to vlastně ČKP?

Mohlo by se zdát, že představuje ČKP jakousi státní či státem řízenou agenturu, která nepřímo dohlíží na dodržování silničního zákona. Ono tomu tak ale úplně není. Spíše jde o profesní organizaci sdružující všechny instituce, které mají v ČR právo nabízet pojištění odpovědnosti – tedy vesměs pojišťovny. ČKP pak také spravuje známý Garanční fond, z něhož se platí případné škody způsobené nepojištěnými řidiči.

Občan je ČKP povinný prokázat, že povinné ručení platí. Nikoliv obráceně

Je poměrně paradoxní, že pokud vám do schránky přijde obsílka s výzvou k úhradě dlužné pojistky, jste to vy, kdo ponesete důkazní břemeno. To znamená, že vy musíte dokázat ČKP, že z vaší strany žádný dluh nevznikl, nikoliv agentura. Tyto důkazy navíc musíte předložit do 30 dnů od přijetí zásilky. To se sice může zdát být hodně. Nicméně pokud si uvědomíme, že např. i Centrální registr vozidel má na vyjádření ze zákona taktéž 30 dní, můžeme se snadno ocitnou v prekérní situaci.

Riziko problémů roste hlavně při prodeji auta nebo jeho vyřazení

Pokud chcete minimalizovat riziko, že si budete muset popovídat se zástupci ČKP, určitě si dejte pozor na následující věci:

  • pokud už s autem nejezdíte, vyřaďte jej z registru. ČKP ani tak nezajímá to, zda je vůz skutečně v provozu nebo ne. Důležité je, zda je auto zaregistrována v Centrálním registru. S žádostí o výmaz tedy rozhodně neotálejte. Teoreticky se může stát, že vás z registru vyřadí třeba 10. ledna. To ale neznamená, že na prvních 10 lednových dnů nepotřebujete pojistku.
  • pokud auto prodáváte, můžete se dostat do problémů kvůli otálejícímu kupci. V momentě, kdy placení povinného ručení oficiálně ukončíte si tak dejte pozor, zda není vůz stále psaný na vás.
  • při dočasném odstavení vozu je nutné odevzdat SPZ do depozitu. To, že s autem reálně nejezdíte, opět ČKP moc zajímat nebude.

Neoprávněné výzvy jsou způsobeny řadou faktorů

Za zmatky ohledně povinného ručení stojí hned několik faktorů. V prvé řadě jde o chyby v Centrální depozitáři. Zdaleka ne vždy ale mívají data v pořádku i pojišťovny. Bohužel tyto věci člověk ovlivnit nemůže a v případě problémů mu nezbývá nic jiného než se bránit. ČKP bohužel hraje do karet 30denní důkazní lhůta.