Wankelův motor: výkon sporťáku, objem malého městského vozu

Wankelův motor představený už v roce 1959 představuje zajímavou alternativu ke klasickému spalovacímu motoru. Principiálně se také jedná o čtyřtaktní agregát. Během jedné otáčky pístu ale tento typ motoru zdolá všechny čtyři doby svého chodu (píst bývá u Wankelu v podobě trojúhelníku rotujícího okolo hřídele). V dnešním článku se na tento zajímavý a exotický typ pohonu podíváme komplexněji. Řekneme si, jaké jsou jeho výhody, nevýhody a také možnosti využití.

Wankelův motor: excentrický vynález bez praktického využití, nebo hudba budoucnosti?

Mezi automobilkami a vlastně i většinou motoristů je Wankel považován za jakousi slepou vývojovou větev. Poprvé se do sériové výroby dostal přesně před padesáti lety. Tehdy jeho specifická konstrukce, díky které docházelo k rotaci nejen pístu ale i samotného bloku, umožňovala dosažení skoro neuvěřitelných 17 000 otáček za minutu. Bohužel to bylo za cenu značné složitosti celého systému. Nejen že komplikovala jeho údržbu ale také snižovala životnost.

S Wankelem experimentoval skoro každý. Dnes jej seriózně vyvíjí pouze Mazda

S coby potenciálně zajímavou novinkou experimentovala s rotačním motorem řada automobilek, a to včetně těch z východního bloku. V Rusku Wankely např. poháněly policejní vozidla, u kterých existoval požadavek na vysoký výkon. Kromě japonské Mazdy ale na něj všichni ostatní výrobci postupně zanevřeli. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byla nespolehlivost agregátu.

Západoněmecká automobilka NSU např. v roce 1967 představila technologicky mimořádně vyspělý sedan, který si dokonce v dalším roce vysloužil titul evropské Auto roku. Motor měl výkon 115 koní a objem pouhý jeden litr, což je i na dnešní dobu nevídané. Díky technickým problémům s ním ale vůz o svou popularitu velmi brzy přišel a naopak se stal synonymem pro poruchovost a problematičnost.

Tyto potíže zanedlouho dostihly i celou NSU. Tu posléze ovládl Volkswagen, spojil ji s Auto Union, čímž došlo k vytvoření separátní automobilky Audi v rámci koncernu VW.

Wankel znamená nízký objem a vysoký výkon

Specifickou vlastností rotačních motorů je očividný nepoměr mezi objemem motoru a jeho výkonem. Vozidla, která pohání vynález Felixe Wankela, mají i při nízkém objemu (často pouze kolem 1 litru) vysoký výkon. Mazda RX-8 osazená Wankelem označovaným jako RENESIS byla např. dodávaná v několika výkonových variantách od 192 do 250 koní. A to je vzhledem k objemu 1,3 litru hodně bujné stádo.

Spotřeba stejná nebo i vyšší než u klasického zážehového motoru

Kromě relativní poruchovosti a nižší životnosti rotačního motoru je s tímto typem pohonu spojena ještě jedna nevýhoda – rozhodně není úsporný. Např. výše zmíněná RX-8 běžně jezdila za 12-14 litrů, při asertivnějším svezení si řekla i o 20. A to je spotřeba přinejlepším stejná jako u běžných takto výkonných třílitrových šestiválců.

Malý objem tak má výhodu pouze v nižším povinném ručení (případně silniční dani v zemích, kde ji musí paušálně platit každý). Celkově ale provoz vozidla rozhodně nezlevní.

Předností Wankelu je kompaktnost a nízká hmotnost

Rotační motory jsou všeobecně menší a lehčí než ty klasické. Jestli jim ale tato vlastnost pomůže dostat se více do mainstreamu, je těžko říct. Zatím to tak nevypadá. Díky neustále se zvyšující kvalitě a odolnosti jednotlivých komponent to ale vyloučit nelze. Důkazem toho, že se ve Wankelu i po více než 50 letech stále určitý potenciál skrývá, je rozhodnutí Mazdy v jeho vývoji i nadále pokračovat.

Wankel může zažít znovuzrození při expanzi alternativních paliv

Mazda v minulých letech ve spolupráci s norskou společností HyNor testovala prototypy modelu RX-8 poháněného Wankelem spalujícím vodík. Dost možná se tak v souvislosti s rozšiřováním alternativních paliv rotační motory dočkají v budoucnosti vzkříšení. Už v roce 2008 se přitom nechal šéf Mazdy slyšet, že automobilka v budoucnu plánuje výrobu sériových vodíkových rotačních motorů. To je ale i dnes stále hudba hodně vzdálené budoucnosti.

Registrační známky na přání do roku 2016 nebudou

Již nějakou dobu si česká legislativa pohrává s možností koupě SPZ na přání. On už vlastně zákon, který by toto umožnil, i byl schválen. Před pár dny ale sněmovnou prošel jeho odklad. Značky typu „FRANTA 1“ či „HŘEBEC 007“ tak sice nejspíše budou. Dočkáme se jich ale nejdříve v roce 2016. Současně s touto změnou je dále možné očekávat i úpravu koncepce vlastnictví SPZ. Aktuálně je totiž jejich oficiálním vlastníkem stát. Nově by se ale měly stát majetkem konkrétního motoristy.

Důvodem odkladu mají být technické potíže

Ministerstvo dopravy uvádí jako hlavní důvod pro odložení platnosti již schváleného zákona možné technické a organizační problémy. Výroba nestandardních SPZ na přání by navíc byla patrně výrazně dražší. Tomuto argumentu ale bere vítr z plachet skutečnost, že by si za ně dotyčný poměrně tučně zaplatil. Ať už je realita taková či onaká, důležité je jedno. Nestandardní SPZ letos ani příští rok nebudou.

SPZ na přání nerovná se prémiová SPZ

Ne úplně vždy je termín „SPZ na přání“ chápán zcela správně. Občas míváme tendenci si jej plést s prémiovými (či lidově řečeno papalášskými) SPZ. Zatímco u SPZ na přání si na značku můžeme napsat prakticky cokoliv („FRANTA 1“, „SUZBRNA 007“ atd.), prémiové SPZ mívají standardní formát. To, co je dělá prémiovými, je pouze neobvyklé uspořádání číslic, např. 0000 či 9999.

Žádné vulgarismy či oficiální údaje. Cena dvou kusů SPZ bude 10 tisíc korun

Na registrační značky sice bude možné napsat relativně cokoliv. Rozhodně ale ne sprostá slova. Stejně tak nebudou moci obsahovat zkratky známých veřejných institucí či úřadů. S SPZ typu „JSEM Z ČOI 1“ či „PSP ČR 1“ bychom se tedy setkávat neměli.

Samozřejmě může být vtipné sledovat, jakým způsobem a pomocí jakých kritérií se bude vhodnost značky posuzovat. Jen si vzpomeňme, jak bylo rušno ve Středočeském kraji v době, kdy na tamějších SPZ ke standardnímu „S“ přibylo ještě jedno „S“, a z tamějších řidičů se tak s notnou dávkou nadsázky stali ze dne na den „esesáci“. Stejně tak budou určitě vyvolávat debaty SPZ obsahující slova, která sice v češtině nic neznamenají. V jiném jazyce ale mohou mít hanlivý či jinak problematický význam.

SPZ budou výhledově majetkem řidičů

Podobně jako v Anglii či v jiných zemích západní Evropy by se i v ČR měly stát registrační značky majetkem motoristů. Opět tomu tak ale nebude dříve než v roce 2016. Stát bude samozřejmě i nadále určovat, jaké základní znaky musí značka mít – velikost, materiál, maximální počet písmen atd. – bude už ale zcela v režii řidičů, kde si ji pořídí.

Z toho plyne, že se postupně i do výroby SPZ dostane konkurence. Aktuálně si je totiž Ministerstvo dopravy nechává vyrábět u jednoho výhradního dodavatele.

Prohlídky na STK budou zaznamenávány

Rok 2016 by měl být ve znamení ještě minimálně jedné další změny týkající se provozu na pozemních komunikacích. STK budou muset mít nově nainstalovaný kamerový systém se záznamem. Jeho účelem bude odhalit případné podvody při technických kontrolách, kdy automobil sice dostane nové osvědčení o způsobilosti, na STK ale nikdy nepřijede.

Mít známého na STK tak patrně v roce 2016 přestane být tak velkou výhodou, jakou je dnes.