Kterým statistikám věřit a kterým nikoliv?

Winston Churchill kdysi pronesl, že věří pouze těm statistikám, které sám zfalšoval. Je přitom zajímavé sledovat, jak se tento slavný a nespočetněkrát citovaný výrok stává neustále aktuálnějším. Na mysli nám přitom může vytanout zejména nedávno prasklá aféra kolem německého autoklubu ADAC. Zkreslování či dokonce přímé falšování celé řady anket a výzkumů je ale fenomén nesrovnatelně širšího charakteru. V dnešním článku se podíváme na to, zda a do jaké míry má smysl tyto statistiky brát vážně a hlavně v čem nám skutečně napoví o kvalitě či nekvalitě daného vozu.

Jaký si to uděláš, takový to máš…

Aby měla určitá statistika vypovídající hodnotu, musí vycházet z racionálně postaveného vyhodnocení skutečně relevantních dat. Pokud se vám tedy dostane do ruky výsledek nějakého testu či ankety, vždy bedlivě studujte, jaká data byla, nebyla či mohla být při jeho vyhotovení brána v potaz. Vytváření statistik představuje mnohem kreativnější práci, než by se mohlo na první pohled zdát. Buďte tedy ostražití a nenechte se opít rohlíkem.

I precizně a systematicky zhotovené statistiky nemusí mít valnou vypovídací hodnotu

Pojďme se nyní bavit o něco konkrétněji. Jistý německý časopis přišel nedávno na základě údajů z tamějších STK s jistou „statistikou spolehlivosti“. Tato statistika přitom byla založena výhradně na počtu a vážnosti závad odhalených během technické kontroly. Otázkou však je, do jaké míry má smysl se touto statistikou řídit. Pokud by např. řidič vozidla nechal ještě před STK v servise opravit třeba hned 10 závad (některé klidně i vážné), na STK přijede s čistým štítem. Jeho vůz se tak v této statistice zařadí na špičku, a to i přesto, že ještě před pár dny byl zralý na celkovou GO. Podobná statistika tak nic nevypovídá o poruchovosti vozidel jako takové ale spíše o připravenosti aut na STK a pečlivosti majitelů. Nikoho pak asi nepřekvapí, že se na chvostu umístila levná vozidla jako Dacia Logan či třeba Fiat Punto. Důvod je jasný. Podobné vozy si člověk kupuje proto, aby hlavně levně a spolehlivě jezdily. Logicky se pak snaží minimalizovat náklady na provoz a zkouší projít STK i bez přípravy. Řidiči prémiových vozů pak tradičně zastávají jinou filozofii. Opět tak nemůže nikoho překvapit, že se na špičce umístilo třeba Porsche.

U titulů jako „Auto roku“ si vždy dejte pozor, kdo je uděluje

U jakéhokoliv ocenění či titulu je velmi vhodné vědět, kdo jej udělil a na základě jakých informací. Podobnou cenu totiž může udělit klidně i regionální miničasopis na základě webové ankety, které se zúčastnilo pár stovek respondentů. Ideální potom je, když jednotlivá vozidla hodnotí odborníci, kteří dané problematice rozumí. Běžný řidič zvyklý na malá osobní auta dokáže těžko ocenit či poukázat na všechny přednosti či problémy např. užitkových vozů.

Automobilky dobře ví, že ocenění tvoří nedílnou součást marketingu. Mají tak enormní zájem na tom, aby v hodnocení vyšly co nejlépe

Současný skandál kolem německého autoklubu ADAC se může zdát leckomu do očí bijící a značně překvapivý. Aniž bychom se snažili jakkoliv zlehčovat či dokonce ospravedlňovat nekalé praktiky této organizace, je nutné říci, že si o upravování výsledků statistik a anket již několik let takříkajíc švitořili vrabci na střeše. Provalení skandálu tedy až zas tak překvapivé není. Již dlouho se např. automechanikové ptali, jak je možné, že daný model vozu s danou motorizací byl několikrát na špičce tabulek spolehlivosti, a i přesto se jim do rukou dostává jeden exemplář za druhým vyžadující náročnou a nákladnou opravu. Občas si třeba stačí projít např. diskusní fóra majitelů určité značky/modelu, aby člověk zjistil, že mezi proklamováním a realitou je poněkud nemalý rozdíl.

Spíše než podle statistik se řiďte zkušenostmi a recenzemi jiných majitelů

Je nesmysl koupit si jedno vozidlo a ne druhé jen proto, že se v nějaké statistice nachází o pár stupňů výše. Ne zcela smyslné jsou pak také ankety jako „nejoblíbenější auto“. Nejoblíbenější mezi kým, resp. pro koho je toto auto určeno? Pokud nejoblíbenější rovná se nejprodávanější, pak se samozřejmě nedá nic namítnout. Často se ale ukáže, že nejoblíbenější znamená zisk nejvíce hlasů mezi pouhou tisícovkou respondentů. Úplně samostatnou kapitolou jsou pak spíše recesistická ocenění typu „Gay auto roku“ apod.