points-1200x628-chuckj

Není zácpa jako zácpa. Může být mnohem hůř než na D1 či v Praze

Pokud se vám nepozdávají kolony ve velkých českých městech ani štosování na D1, chápeme vás. Není to nic příjemného. Na druhou stranu může být i mnohem hůř, a to člověk ani nemusí vyrazit do některé z divoce se rozpínajících se asijských či jihoamerických aglomerací. Stačí, když si na den Díkuvzdání zajede do slunné Kalifornie. Místní dálnice Interstate 405 se vlivem extrémně silné dopravy proměnila na dvoubarevný „hřbitov“ kolosálních rozměrů.

V Americe je všechno velké. I dopravní zácpy

Britský Daily Telegraph se v úvodu svého článku o dopravním kolapsu na slavné „čtyřistapětce“ ptá, zda šlo o nejhorší dopravní zácpu v historii. Jestli tomu tak skutečně bylo, se ale asi nedozvíme. Důležité je jedno. Z ptačí perspektivy dominoval Los Angeles v den Díkuvzdání bílo-červený pruh mnoha tisíc téměř stojících vozidel, který se táhl doslova od horizontu k horizontu. Ostatně posuďte sami.

Dopravního kolapsu se chytli šprýmaři

Televizní stanice ABC7, jejíž vrtulník mamutí zácpu natočil, video ihned umístila na sociální sítě, kde se stalo hitem. Během několika hodin od vyvěšení jej zhlédli miliony uživatelů. Někteří si podle pravidla, že nic není tak špatné, aby si z toho člověk nemohl udělat legraci, ze zácpy začali utahovat vymýšlením vtipů a slovních hříček.

A našli se i jedinci s poetickým srdcem. Jeden z komentátorů masy bílých a červených světel přirovnal k bílým a červeným krvinkám, které proplouvají hlavní tepnou živého organismu, který se jmenuje Los Angeles. Ať tak či onak, nechtěli bychom se tohoto cirkusu aktivně účastnit.

points-1200x628-chuck

Jak nejlépe zahřát studený motor?

Už na základní škole nás tělocvikáři před každou hodinu upozorňovali na to, jak je nezbytné se před každou fyzickou aktivitou rozcvičit. A jakkoliv by se tento příměr mohl jevit mimo mísu, určitou „rozcvičku“ potřebují i naše auta. Především pak jejich motory, ve kterých se nachází řada poměrně citlivých součástek, kterým se studenými starty rozhodně nezavděčíte. Čeho se tedy vyvarovat a naopak co dodržet?

Zahřívání na volnoběh je zbytečné. S vozem můžete vyrazit téměř ihned. Buďte ale citliví.

Nejlepší způsob, jak šetrně zahřát motor, je s vozem vyrazit na cestu nějakých 10 vteřin po startu. Pedál plynu je přitom ale potřeba sešlapávat citlivě, a to tak, aby se otáčky motoru nedostaly nad cca 3000 za minutu u benzínových motorů a přibližně 2500 za minutu u dieselů. Jistě, pokud tyto hodnoty přestřelíte, k tragédii nedojde. Moderní motory by měly zvládnout i plné otáčky ihned po nastartování. Pokud se ale budete k motoru chovat takto pravidelně, koledujete si o potíže.

S vyššími otáčkami se totiž zahřívají písty a tím se roztahuje materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Válec, kolem kterého se nachází chladicí plášť, se naopak zahřívá výrazně pomaleji a hrozí, že se do něj píst nevejde, resp. na jeho stěnách vytvoří rýhy. 

Podobně citlivým místem pak bývá i těsnění hlavy válce. Ta bývá většinou vyrobena z hliníku, díky čemuž se zahřeje rychleji než blok motoru vyrobený zpravidla z litiny. Jakýmsi styčným bodem mezi těmato dvěma články je pak právě těsnění, které může v důsledku vysokého tlaku předčasně vypovědět službu.

Atmosférické motory vydrží víc. I je ale raději šetřete

Nejvíce na studené starty trpí dieselové motory a pak motory přeplňované, tj. s turbem či kompresorem. I klasickou atmosféru pod kapotou je ale radno zbytečně neškádlit. Nabízí se samozřejmě otázka, za jak dlouho je motor připravený podat maximální výkon. Odpověď může být různá a přesná cifra se udává jen těžko (závisí na celé řadě faktorů: typu motoru a oleje, způsobu jízdy, samozřejmě venkovní teplotě atd.). Všeobecně se ale dá říct toto: po ujetí přibližně 20 kilometrů by mělo být jakékoliv vozidlo při jakékoliv venkovní teplotě vzduchu připraveno na podání maximálního výkonu.

Rozhodně doporučujeme kontrolovat ukazatel teploty motoru. Není-li ještě ručička na svém místě, raději svému plechovému miláčkovi dopřejte ohleduplnější zacházení. On vám to dříve či později vrátí.

Studený motor „žere“ jako mamut

Všeobecně se nedoporučuje před odjezdem motor několik minut zahřívat na neutrál. Sice mu tím neuškodíte. Ovšem množství paliva, které při takovéto rozcvičce auto spotřebuje, stejně tak jako objem emisí, které při ní vyprodukuje, je často větší než při citlivé jízdě. Rozjezd bez většího prodlení tak dává i ekonomický smysl, nehledě na to, že kolem svého parkovacího místa zbytečně nevytváříte – jistě k velké radosti sousedů – oblak exhalací.

points-1200x628-chuck

Proč nemají moderní auta nárazníky?

Člověk by si to snad ani neuvědomil. Přitom jedním z typických rysů současných aut – na rozdíl od vozů třeba z 80. či 90. let – je absence nárazníků. O klasický nárazník dnes přišla snad všechna vozidla včetně užitkových a terénních. Proč tomu tak je?

Esteticky nevyvážený prvek?

Vzhled nade vše. Asi tak by se dalo shrnout smýšlení stále většího a většího procenta motoristů při výběru auta. Moderní vozy jsou sice na jednu stranu bezpečnější a jistější. Určitou nevýhodou je ale jejich jistá odtažitost od řidiče. Což nutně nemusí znamenat, že jsou moderní auta nudná. Jen se prostě chovají jinak, než tomu bylo před 20 či 30 lety. S neustále houstnoucím provozem a kamerami na každém kilometru je navíc spojená i určitá unylost. Atraktivní vzhled je tak pro řadu z nás klíčovým parametrem při výběru nového vozu, o jízdní vlastnosti a praktičnost až tolik nejde. A asi se shodneme, že klasické nárazníky, které má např. starý Ford Focus ve videu níže, moc dobře na estetickou notu nehrají.

Úspora nákladů a jednodušší výroba?

Dalším z důvodů, proč dali výrobci nárazníkům vale, by mohlo být zvýšení efektivity (zrychlení a zlevnění) výroby. Nárazníky sice na jednu stranu dobře pohlcují kinetickou energii při drobných kolizích a tím chrání auto jako celek. Na stranu druhou ale není uchycení nárazníků a jejich zakomponování do karoserie úplně jednoduché a pro výrobce představuje úkon navíc.

Dražší servisní práce?

Určitým a již lehce konspiračním vysvětlením absence nárazníků mohou být také vyšší tržby servisů (a tím pádem i automobilek) při opravách. Zatímco starý dobrý nárazník by se při drobné nehodě poškodil sám a stačilo by vyměnit pouze jej (podle norem měl odolat nárazu v rychlosti 5 km/h, americká norma dokonce stanovovala 8 km/h). Dnes je i při drobných nehodách často nutno složitě opravovat celou karoserii. I mikrokaramboly tak mohou vyjít na pěticiferné částky.

Úspora paliva?

Jakkoliv bývaly nárazníky účinné při drobných kolizích, zpravidla nepřispívaly k lepšímu aerodynamickému projevu vozu. Spíš naopak. A jelikož žijeme v době, kdy se automobilky předhánějí ve snaze vyrobit co možná nejčistší auta, je osud nárazníků nabíledni. A to dokonce i u tak prakticky orientovaného auta, kterým je off-road Lada Niva. Její ostře řezané rysy a výrazné nárazníky si pamatuje asi každý. O to větším překvapením je pak pohled na její novou generaci. V ní totiž Niva (v současnosti označená jako Chevrolet Niva – GM a ruský AvtoVAZ spolu již téměř 20 let spolupracují) o všechny své charakteristické nárazníky přišla.

points-1200x628-chuck

Zákaz vjezdu nákladních vozidel platí nově i pro některé osobáky. Ministerstvo jej rozšířilo v souladu s vídeňskou Úmluvou

Dopravní značka B4 známá jako „zákaz vjezdu nákladních automobilů“ se nově vztahuje nejen na vozidla nad 3,5 tuny, ale také na všechna vozidla kategorie N1 s výjimkou obytných aut. Nově tedy bude znamenat stopku např. i pro užitkové kombíky s přepážkou za zadními sedadly či menší dodávky. Ministerstvo dopravy přistoupilo k rozšíření zákazu tak, aby byla značka v souladu s vídeňskou Úmluvou o dopravních značkách a signalizaci.

Změna se dotkne tisíců firemních vozů

Vyhláška č. 294/2015 platná od 1.1. tohoto roku rozšiřuje platnost značky B4 také na menší dodávky pod 3,5 tuny a speciální automobily s přepážkou za zadními sedadly. To se dotkne tisíců vozů v rámci firemních flotil, kterým za nerespektování značky hrozí pokuta. Důvodem k rozšíření působnosti „béčtyřky“ je ze strany Ministerstva dopravy snaha dopravní značení sjednotit s vídeňskou Úmluvou o dopravních značkách a signalizaci.

Policisté jsou údajně benevolentní, ale…

Podle všeho se policisté na hříšníky z řad řidičů osobních vozidel vybavených přepážkou či malých dodávek přinejmenším nezaměřují. Teoreticky ale může i jim nerespektování značky přivodit stejné komplikace jako řidičům náklaďáků. Tedy pokutu v blokovém řízení do 2000 korun a 1500 až 2500 korun ve správním řízení. Dobrou zprávou je, že se za přestupek neudělují trestné body.

Řidiči si mohou požádat o výjimku

Pokud by pro některé řidiče znamenalo rozšíření zákazu „existenční“ či jiné problémy, mohou si zažádat o výjimku. Obce pak případně mohou značku jako takovou doplnit o dodatkovou tabulku, na které bude uvedena nejvyšší povolená hmotnost vozidel (např. 3,5 t). Značka se pak bude vztahovat pouze na vozy o hmotnosti přes 3,5 tuny. Tedy tak, jako tomu bylo před legislativní změnou.

footer_pointshala

Chystá se revoluce v povinném ručení? Platit se možná bude i podle stylu jízdy a najetých kilometrů

V současnosti jsou hlavními faktory určujícími cenu povinného ručení objem motoru a pak „kvalita“ řidiče posuzovaná podle množství zaviněných škodných událostí. Možná se ale chystá revoluce. Do Česka totiž míří norská firma Telemotix. Ta nabízí výrazně levnější povinné ručení výměnou za to, že bude kontrolovat, jak a kolik jezdíte.

Velký bratr výměnou za levnější pojistku

V současnosti se výše povinného ručení počítá na základě celé řady faktorů. Podmínky se liší u jednotlivých poskytovatelů. Všeobecně ale hraje nejdůležitější roli objem motoru a pak řidičské kvality měřené počtem zaviněných škodných událostí. Prostě kdo jezdí dlouho bez nehody, má nové nízkoobjemové auto a žije na venkově, je pro pojišťovny ideální klient.

Telemotix ale jde ve snaze o privilegování bezproblémových řidičů ještě o kus dále. Svým klientům nabízí, že jim do auta nainstaluje speciální krabičku, která bude monitorovat jejich chování. V praxi se tak u pojišťovny dozví, jak často jezdíte, jakým stylem, zda a kde překračujete rychlost, jak prudce brzdíte apod. Výměnou za takového velkého bratra bude výrazná úspora na povinném ručení. A to je argument, na který bude dost možná řada českých motoristů slyšet.

Pojišťovny se údajně o „kouzelnou krabičku“ velice zajímají

Telemotix aktuálně jedná s několika českými pojišťovnami, které o její chytrou špionážní krabičku mají údajně velký zájem. Zda budou jednání úspěšná, zatím nevíme. Jisté je ale jedno. Pokud vše z pohledu Norů „klapne“, půjde o dost výraznou změnu v oblasti pojišťovnictví, byť samozřejmě těžko předvídat, jaké procento z motoristických našinců by na nabídku kývlo.

Mimochodem něco, co vzdáleně připomíná krabičku od Telemotixu, již dnes používá pojišťovna Uniqa. Ta některým svým klientům pomocí palubní jednotky sleduje najeté kilometry a přímo úměrně nájezdu pak upravuje cenu povinného ručení. Nijak nicméně nehodnotí jízdní styl či dodržování dopravních předpisů.

Pomalu (ne)znamená bezpečně…

Pokud by si Telemotix a některá z českých pojišťoven nakonec plácli, zavedla by se nejspíše jakási zálohová pojistka. Její majitel by pak, za předpokladu jízdního projevu v souladu s požadavky pojišťovny, mohl požádat o navrácení určité části povinného ručení zpět.

Jak přesně by se výše přeplatku kalkulovala, zatím nevíme. Jisté ale je, že nejvíce by se pojišťovnám zamlouvali řidiči, kteří za žádných okolností nepřekračují rychlost, agresivně nebrzdí ani nezrychlují, vlastně toho ani moc nenajezdí…Ideálním klientem Telemotixu by tak, zdá se, byl prototyp svátečního řidiče s kloboukem na hlavě.

Nezbývá tedy než doufat, že pokud nakonec chytří elektroničtí špioni do českých vozů zamíří, nebude to na úkor bezpečnosti a plynulosti provozu. Už v autoškole jsme se totiž učili, že pomalu neznamená vždy nutně bezpečně.

Jedete do Itálie? Pozor na zimní a terénní pneumatiky

Klasickým českým koloritem je tzv. dojíždění zimních pneumatik v létě. Zatímco v Čechách vám za něj nic nehrozí (dodržíte-li minimální tloušťku dezénu 1,6 mm), v Itálii můžete v letním období tvrdě narazit. Od 15. května zde totiž platí, že na voze nesmíte mít zimní či terénní (M+S) pneumatiky s nižším rychlostním indexem, než který je uveden v technickém průkazu. V opačném případě si k nákladům na dovolenou budete muset připočítat, mimo jiné, také 420 až 1700 Eur. V tomto rozmezí se totiž pohybují pokuty za tento prohřešek.

Snada o zajištění bezpečnosti z pera italských zákonodárců

O nevýhodách zimních pneumatik při teplotách nad 15 °C slyšel každý – delší brzdná dráha, větší riziko defektu, horší ovladatelnost. V Itálii se proto rozhodli, že používání zimních pneumatik v létě výrazně omezí. Jdou na to formou zákazu obouvání takových zimních, celoročních a terénních pneumatik, jejichž rychlostní index je nižší než ten, který stanovuje technický průkaz. Nutno dodat, že maximální rychlost vozidla nehraje v tomto případě žádnou roli. Jde výhradně o pneumatiky.

Hrozí pokuta a odstavení

Kromě pokuty, která je už sama o sobě nastavená dost přísně, hrozí provinilcům ještě další náklady. Pokud se italská policie rozhodne, že vám na místě zabaví technický průkaz (na což má nárok), musíte počítat s dalšími náklady. Půjde o odtah do nejbližšího pneuservisu, nákup a montáž nových letních pneumatik a posléze ještě odtah na policejní ústřednu, kde si vyzvednete zabavený techničák. Až poté můžete pokračovat v cestě.

Spekulovat o tom, na kolik by celá tato anabáze vyšla či co by se stalo, pokud by vás takto načapali třeba v pátek večer a vy byste museli čekat do pondělí, je už asi zbytečné. Jasný, jednoznačný a snadno realizovatelný závěr tedy zní: do Itálie jen na kvalitních letních pneumatikách.

Legislativní špeky, které nás mohou překvapit v zahraničí

Předpisy týkající se silničního provozu jsou sice v jednotlivých evropských členských zemích podobné. To ale neznamená, že neumí překvapit. Navíc legislativa se neustále mění a co platilo vloni, nemusí platit dnes. V následujícím článku vám přinášíme pár zajímavostí, které je dobré znát, než se v zahraničí vydáte na silnice.

Pozor na Slovinsko. Bez dálniční známky sem nejezděte a o pokutě nesmlouvejte

Tipněte si, kde se platí vyšší pokuty za jízdu po dálnici bez platné známky. V Rakousku, Švýcarsku či Slovinsku? Pokud přemýšlíte nad prvními dvěma možnostmi, samá voda. V Rakousku si dálniční „pirátství“ bez viněty cení „pouze“ na 120 Eur (motorkáři platí 65 Eur). Švýcaři už jsou tvrdší, když chtějí 200 franků. Ještě o třídu výše ale jdou Slovinci. Za nepoužití dálniční známky v této „předjadranské“ zemi zaplatíte poměrně libových 300 až 800 Eur. Dlužno ale dodat, že při zaplacení na místě se pokuta snižuje až o polovinu. Nicméně i tak to bude přinejmenším 150 Eur, což je vzhledem k poměrně nerozsáhlé dálniční síti docela pálka. Slovinci jsou všeobecně na své dálnice hrdí. Jak jinak lze vysvětlit, že za stěží 400 kilometrů svých dálnic chtějí poplatek 30 Eur za měsíc? Pro srovnání rakouská dálniční síť  má přes 1700 kilometrů a za 10denní známku se platí pouze 8,8 Eur.

A ještě jedna důležitá věc. Se slovinskými uniformovanými příslušníky nesmlouvejte. Podobné pokusy jsou zde totiž chápány jako pokus o korupci.

Kuřáci, pozor v Itálii

V Itálii nově platí zákaz kouření ve voze, kterým se přepravuje dítě do 12 let či těhotná žena. Pokud vás policisté načapají, těšte se na tučnou pokutu 500 až 5000 Eur. Zákaz přitom platí pro celou posádku, ne jen pro řidiče.

Máte nainstalovanou palubní kameru proti silničním pirátům? V Rakousku ji sundejte

Pokud používáte onboard kameru coby ochranný prostředek vůči vybržďovačům a jiným silničním pirátům, v Rakousku ji budete muset sundat. Jinak hrozí pokuta v řádu desítek Eur a konfiskace přístroje. A podobný předpis platí i v Portugalsku.

Pohonné hmoty v kanistru? Raději ne

Všeobecně nedoporučujeme převážet přes hranice pohonné hmoty. Třeba v Itálii platí zákaz dovozu více než 10 litrů paliva. To navíc musí být v homologovaném kanystru. Za porušení hrozí kromě pokuty až 7000 Eur (což už je sama o sobě pořádně citelná sankce) dokonce trest odnětí svobody.

Není povinná výbava jako povinná výbava

Řada našinců si myslí, že si s českou povinnou výbavou vystačí i za hranicemi. Ovšem není tomu úplně tak. Příkladem mohou být reflexní vesty. Ty jsou již nějakou dobu povinné pro každého pasažéra v Itálii, Francii, Maďarsku a Slovinsku. A nově k tomuto seznamu přibylo Polsko. Vesty je navíc potřeba mít přímo ve voze, nikoliv v kufru. Rakušané jsou pak o něco benevolentnější. Zde při kontrole postačí, když bude mít vestu řidič. Dojde-li ale k nenadálé události, musí se do reflexní vesty nasoukat všichni pasažéři, kteří vystupují z vozidla.

Pokud máte k řízení předepsané dioptrické brýle a vydáváte se do Španělska, zbystřete. Zdejší legislativa totiž vyžaduje mít u sebe brýle náhradní. Ve Francii je pak součástí povinné výbavy také alkohol tester.

No a ještě perlička na závěr: pokud se zařadíte do nepočetných řad našinců, kteří se po vlastní ose vydají do Běloruska, vězte, že součástí povinné výbavy jsou v této zemí také tři kusy kondomů.

 

Při cestě do Chorvatska pozor na únavu. Můžete přijít i řidičák

Chystáte-li se na letní dovolenou do Chorvatska, jezděte odpočatí. Kromě klasických prohřešků jako překročení rychlosti se totiž letos chorvatští policisté chtějí na unavené šoféry zaměřit. Bude-li mít policista podezření na vyčerpanost, má právo takového šoféra odvézt k lékaři či dokonce rozhodnout o odebrání řidičského průkazu.

Odpočívejte maximálně po 4 hodinách

Ideální je během dlouhé cesty odpočívat každé 2 nebo 3, maximálně však 4 hodiny. A ačkoliv je jediným zákonem, který neprofesionálním řidičům skutečně přikazuje tu a tam zastavit zákon fyzikální (tj. potřeba natankovat), doporučujeme pravidelné přestávky striktně dodržovat. To platí zejména tehdy, vyrážíte-li na cestu po celodenní práci, jedete-li v noci či je-li cesta monotónní.

Únava jako alkohol

Bezpečnostní experti často vliv únavy na řidičský úsudek přirovnávají k opojení alkoholem. V obou případech se prodlužuje reakční dobasnižuje citlivost na některé podněty. Dostaví-li se tzv. mikrospánek, ztrácí řidič kontrolu nad vozidlem úplně. Nutno dodat, že ačkoliv jsou na mikrospánek o něco háklivější řidiči starší 40 let, úplně se nevyhýbá ani dvacátníkům.

Za únavu bez řidičáku

Dle několika studií je na evropském kontinentě až 20 % dopravních nehod způsobených mikrospánkem a řada z nich se v minulosti nevyhnula ani českým dovolenkářům mířícím do či z Chorvatska. I proto se letos chorvatští policisté chtějí kromě tradičních prohřešků zaměřit i na unavené řidiče. Jak přesně se bude únava měřit či rozpoznávat sice není jasné. Teoreticky má ale právo policista „podezřelého“ šoféra dopravit k lékaři na vyšetření a prokáže-li se mu řízení ve stavu nebdělosti, může mu být odebrán řidičský průkaz.

Mikrospánek se nevyhýbá nikomu

Dle několika dotazníků přiznává až 10 % řidičů, že mají s mikrospánkem vlastní zkušenost. Zhruba čtvrtina pak přiznává, že sice za volantem nikdy neusnula. Nicméně minimálně jednou řídili tak unavení, že byli jejich rozlišovací schopnosti nebezpečně snížené. 

Určitě tedy doporučujeme pravidelně zastavovat, a to i v případě, že se necítíte unavení. Pokud pak na sobě začnete pozorovat varovné příznaky jako rozostřené vidění, pocit těžkých víček, pálení očí či časté zívání, zastavte při nejbližší příležitosti, případně zvažte přenocování v hotelu.

Když gasolina není gasoil a super není super. Při toulkách po Evropě si dávejte pozor u čerpacích stanic

Pro většinu z nás je dovolená nejpříjemnější částí roka. Aby se během chvilky nezměnila ve zlý sen, je ale i v cestovatelském opojení třeba zachovat určitou ostražitost. To se týká třeba návštěvy čerpací stanice v zahraničí. Místní názvy pro benzín a naftu se těm českých často podobají jen vzdáleně (jestli vůbec) a k záměně může dojít poměrně snadno.

Nafta dělá problémy jen zřídkakdy. Pozor ale ve Španělsku a Francii

Pokud vlastníte auto na naftu, v zahraničí nejspíš velké problémy mít nebudete. V řadě zemí totiž naftu označují buď přímo slovíčkem Diesel (Německo, Rakousko, Slovinsko, Řecko, Maďarsko a další) anebo případně Eurodiesel (např. Chorvatsko či Srbsko). Trochu proti všem jdou Poláci. Na tamějších čerpacích stanicích totiž naftu nazývají ON (olej napedowy).

Ostražitost je však potřeba ve Španělsku a ve Francii, zejména pak tehdy, pokud projíždíte obě země. Francouzi naftě říkají Gasoil či Gazole, natural pak označují jako Essence sans plomb. Španělé naftu nazývají podobně (Gasóleo). Matoucí ale může být název pro natural 95 – tomu se na iberském poloostrově říká Gasolina (sin plomo).

Benzín často poznáte podle přídomku „bez olova“

V řadě evropských zemí poznáte natural 95 od nafty tím, že ve svém názvu obsahuje přídomek „bez olova“. V názvu tedy hledejte slovíčko, které se podobá latinskému plumbum, tedy olovu.

V Itálii to bude Benzina senza piombo (někdy označovaná také jako Benzina verde), ve Španělsku Gasolina sin plomo. Rumuni potom naturalu říkají Benzina 95 fara plumb a Francouzi Essence sans plomb. 

V německy mluvících zemích pak naturalu 95 říkají zpravidla Bleifrei Super. V zemích, kde se mluví slovanskými jazyky, už si bude našinec připadat skoro jako doma – Poláci natural označují jako Benzyna bezolowiowa 95, Slovinci pro něj mají název Bezolovni. 

Asi nejkosmopolitnějším dojmem působí Řekové – naturalu říkají Unleaded – svou cestou si pak jdou v Maďarsku. Na stojanech zdejších pump se dočtete název Ólommentes.

Ať už se tedy vydáte během své dovolené kamkoliv, přejeme vám šťastnou cestu a spoustu ještě šťastnějších zážitků.

Chystáte se na cesty po Evropě? Víme, kde nejvýhodněji natankovat

Od svých dlouhodobých minim v oblasti 25 dolarů za barel se cena ropy postupně vyškrábala až ke dvojnásobku. To se samozřejmě projevuje i na cenách pohonných hmot, které vídáme u stojanů čerpacích stanic. Jepičí život tak, zdá se, měly doby, kdy se natural dal koupit i za méně než 26 korun. Cestovatelé tak budou muset opět sáhnout o něco hlouběji do kapsy. Nicméně stále v Evropě existují místa, kde se dá benzín či nafta pořídit poměrně výhodně.

Česko na tom není tak špatně

Motoristé si u nás často stěžují na vysoké ceny pohonných hmot. Přitom v porovnání s ostatními evropskými zeměmi patříme přinejhorším k průměru. Pravda, na příklad v sousedním Polsku je levněji – za litr naturalu si místní benzínky řeknou něco přes 26 korun oproti našim 29 – a tradičně přívětivě vyhlíží i stojany pump na Balkáně (zejména v Makedonii a Bosně a Hercegovině). S výjimkou pár dalších levných enkláv (např. Andorry či Lucemburska) na tom ale Česko není vůbec špatně. Nepatrně dráž je v Rakousku, Slovensku i Maďarsku. Výrazně si pak našinec připlatí v podstatě kdekoliv na západě Evropy.

Větší rozdíly mezi cenou nafty a benzínu

Zatímco v Čechách je rozdíl v ceně naturalu a nafty poměrně malý, zejména v zemích západní a jižní Evropy výrazně roste, a to ve prospěch nafty. Jeden příklad za všechny: v Nizozemí je cena naturalu jedna z nejvyšších v Evropě (kolem 43 korun za litr), za naftu si ale na místních benzínkách účtují „jen“ asi 33 korun. Což už je téměř srovnatelné s ČR. Poměrně výrazný nepoměr je pak i v Itálii, Německu, Francii či třeba Řecku (mimochodem Řecko tradičně představuje mezi ostatními balkánskými zeměmi výjimku, pohonné hmoty jsou zde docela drahé).

Na České republice je pak poměrně unikátní skutečnost, že zde naftu dle některých zdrojů tankujeme dráž než benzín. Rozdíl navíc není úplně zanedbatelný. Aktuálně se pohybuje kolem 1,70 korun na litr. Podobná realita je pak k vidění ještě třeba v Srbsku. Zde se nicméně rozdíl mezi benzínem a naftou vejde do jedné koruny.

Jde to výrazně levněji

V evropském kontextu na tom tedy coby spotřebitelé nejsme úplně špatně. Nicméně z globálního pohledu už ale patříme mezi třetinu nejdražších zemí. I pokud odhlédneme od skutečně extrémně nízkých cen pohonných hmot v zemích, jako jsou Venezuela, Írán či třeba Saúdská Arábie (tedy ropné velmoci), stále máme co dohánět. Téměř o polovinu levněji tankují řidiči v USA (16 korun za litr naturalu), o třetinu na Ukrajině (cca 20 korun za litr) a o čtvrtinu v Austrálii a na Novém Zélandu (asi 23 korun/litr).