Inteligentní semafory: užitečná nebo spíše kontraproduktivní vychytávka?

V posledních dvou třech letech v Česku jako houby po dešti vyrostly stovky tzv. inteligentních semaforů. Ty fungují v principu tak, že měří rychlost přijíždějících vozidel, a pokud je tato rychlost vyšší než povolená, sami vystaví řidičům stopku v podobě červené barvy. V dnešním článku se podíváme na některé právní i praktické aspekty této v našich končinách relativní novinky.

Většinu řidičů semafory skutečně zpomalí

Inteligentní semafory bývají nejčastěji umístěny při vjezdu do obce. Jejich účelem je zbrzdit řidiče, kteří si s již platnou padesátkou příliš nelámou hlavu. Zařízení měří úsekově v délce asi 100 metrů rychlost přibližujícího se vozidla. Je-li vyšší než povolená, na semaforu blikne červená a řidič má smůlu. Musí buď úplně zastavit anebo výrazně přibrzdit. Příště si tedy nepovolenou rychlost rozmyslí a pojede dle předpisů. A dle zkušeností obcí, které ve svém katastru podobná zařízení mají, inteligentní semafory skutečně fungují. Rychlost totiž díky nim upravují i tři čtvrtiny řidičů.

Semafory mohou negativně ovlivnit plynulost dopravy

Na adresu inteligentních semaforů se ne každý vyjadřuje kladně. Výtky se přitom týkají především jejich schopnosti za určitých okolností zhoršovat plynulost dopravy. Pokud totiž na semaforu svítí červená – ta je zde často mimochodem základní barvou – i slušně jedoucí řidiči mají tendenci dále zpomalovat třeba i na 30 km/h. Dalším problémem je chování semaforů při mimořádně hustém provozu. Vytvoří-li se kolona, semafor nahodí červenou jednoduše proto, že se jedná o jeho základní barvu. Kolona se tak ještě prodlouží.

Degradují inteligentní semafory respekt k právním předpisům a právu všeobecně?

Na rozebíranou problematiku je možné se dívat i jinak než z čistě praktického pohledu každodenního pozorovatele. Do určité míry jsou totiž inteligentní semafory hazardováním s respektem k právu a autoritám. Zatímco na klasických semaforech znamená červená barva jakousi absolutní stopku – pojedeš-li na červenou, srazíš se – u inteligentních semaforů to tak není. Jejich hlavním, a vlastně jediným, účelem je zpomalit rychle jedoucí řidiče. Jistě, i zde je hlavní argumentací bezpečnost provozu. Ovšem při projetí na červenou na běžném semaforu je riziko nehody naprosto eminentní, u inteligentního semaforu menší překročení rychlosti rozhodně pravděpodobnost nehody nezvýší několikanásobně. Otázkou tak je, zda tato technická vychytávka nepřispěje k degradaci statutu červené barvy. Na rozdíl třeba od dodržení maximální povolené rychlosti totiž pro naprosto drtivou většinu řidičů byla až do nedávna červená na semaforu jakousi absolutní stopkou, o které se nediskutovalo. Červená barva totiž, na rozdíl od silničáři zapomenutých „třícítek“ na přehledných a již opravených úsecích, znamenala riziko a tudíž jakýsi respekt. S inteligentními semafory ale o tento status možná částečně přijde.

Inteligentní semafory jsou iniciativou obcí, nikoliv policie

Inteligentní semafory v rámci svého katastru vždy instaluje na své náklady obec, a to bez ohledu na to, zda s nimi mají či nemají problém např. policisté. Z toho plyne i další důležitý fakt. Pojedete-li na červenou, postih vám nehrozí. Záznamy z kamer jsou totiž používány výhradně při řešení konkrétních kolizních situací, běžně vyhodnocovány nejsou. V podstatě je tak do značné míry pouze na racionálním uvažování řidičů, jak se v dané situaci zachovají. Inteligentní semafory mají svůj smysl např. u frekventovaných přechodů u škol. Jako plošně zaváděné zařízení takřka v každé obci se však jeví jako přinejmenším problematické.

Policisté zřejmě budou mít právo odebrat po nehodě technický průkaz. Na silnice se tak dostanou jen kvalitně opravená auta

Policisté budou usilovat o právo odebírat po vážnějších nehodách řidičům malé technické průkazy. Ty vrátí až poté, kdy vozidlo projde novou technickou kontrolou a bude zajištěno, že bylo adekvátně opraveno. Po českých silnicích se totiž pohybují tisíce pofidérně opravených bouraných vozů, které svým technickým stavem ohrožují všechny účastníky silničního provozu, a to včetně chodců.

Ministerstvo dopravy si s policisty notuje

S policisty souhlasí i na ministerstvu dopravy. Ačkoliv přesné statistiky chybí, každoročně se na českých silnicích stane řada nehod, jejichž následky by mohly být lehčí, pokud by byla zúčastněná vozidla v dobrém technickém stavu.

Počet usmrcených osob se sice každoročně snižuje, ve srovnání se Západem ale stále pokulháváme

Ačkoliv na cestách i necestách české kotliny umírá stále méně lidí, pořád na tom nejsme kdovíjak dobře ve srovnání např. s Německem či Francií. Navrhovaná legislativní změna tak představuje jeden z mnoha kroků jak úmrtnost dále snížit a přiblížit se tak vyspělým zemím v jádru EU.

V Čechách často opravujeme neopravitelné

Zatímco v některých vyspělých zemích (např. ve Švýcarsku) se vážně bouraná auta takřka vždy odepisují (rozeberou se buď na náhradní díly anebo prodají na východ, kde si pak dále žijí vlastním životem), v Čechách je praxe jiná. Do provozu jsou zde opětovně uváděna i vozidla, která byla po havárii skutečně v odpisovém stavu. Zlaté české ručičky sice dokáží divy a vozy tak leckdy i s výhradami projdou STK, bezpečnosti silničního provozu však jistě nepřidají. Celistvost nebourané originální karoserie je totiž vždy vyšší než u „bouraček“.

Nekvalitně opravené vozidlo negativně ovlivňuje pasivní, v extrémních případech i aktivní bezpečnost

Důsledkem špatně provedené opravy se může karoserie mnohem snadněji lámat a kroutit. V ojedinělých a extrémních případech pak bývá tuhost karoserie snížena natolik, že přímo ovlivňuje jízdní vlastnosti a tudíž i aktivní bezpečnost vozu. Jedním z mnoha dalších potenciálních problémů je i např. nevhodná instalace airbagů. Ty se pak při další nehodě vůbec nemusí nafouknout, případně se mohou aktivovat jinak než mají. V extrémních případech tak může airbag i zlomit vaz.

Nový zákon by mohl platit již na konci roku

Policisté získají pravomoc odebírat technické průkazy pravděpodobně v průběhu příštího roku, možná však ale už letos. Důležité bude adekvátně nastavit legislativní mantinely, zejména pak specifikovat pojem „vážnější nehoda“. S tím souvisí další otázka kvalifikovanosti policistů při odhadování míry poškození vozu. Můžeme tak jen doufat, že budou podmínky nastaveny tak, aby se technické průkazy neodebíraly při naprasklém nárazníku a naopak neponechávaly při některých (byť třeba na první pohled ne zcela zřejmě) vážnějších nehodách.

Má smysl aplikovat tekuté stěrače?

Ačkoliv se možná najde někdo, kdo o tekutých stěračích slyší poprvé, nejde o žádnou novinku. Přípravky k ošetření čelního skla, přes které je pak i v dešti či při sněžení skvělý výhled, jsou k dostání již řadu let. Ruku v ruce s technologickým pokrokem, zejména pak s nanotechnologiemi, roste i účinnost a šetrnost těchto přípravků.

Čistotu skla zajišťuje speciální tekutina

Tekuté stěrače vlastně ani žádnými stěrači nejsou. Čelní sklo zůstává i za nepříznivých povětrnostních podmínek čisté a průhledné díky speciální hydrofobní tekutině. Jakmile na sklo dopadne dešťová kapka či sněhová vločka, okamžitě je jako u klasických stěračů odvedena k okraji, kde nebrání výhledu. Na takto ošetřeném skle se navíc téměř netvoří námraza a i tehdy, když se drobný ledová vrstva objeví, je možné ji rychle a snadno sundat.

Tekuté stěrače jsou zcela bezúdržbové

Velkou výhodou tekutých stěračů je jejich nenáročnost. Přípravek pouze jednou nanesete a další 3-4 roky máte vystaráno. Tekutina na skle vytvoří speciální nano vrstvu, která vyniká odolností proti saponátu, kartáčům v myčce apod. Zcela navíc odpadá nutnost používat klasické stěrače.

Prodlužuje se životnost čelního skla

Díky tomu, že je čelní sklo udržováno v relativní permanentní čistotě, se prodlužuje jeho životnost. Na jeho povrchu ulpívá mnohem méně hmyzu, mastnot či třeba ptačího trusu. Ty je navíc mnohem snadnější odstranit.

Tekuté stěrače je možné použít na všechna skla

Velkou výhodou tekutých stěračů je jejich snadná aplikovatelnost na kteroukoliv prosklenou plochu na voze, a to včetně zrcátek či panoramatické střechy. Přípravek sice funguje nejlépe na čelním skle, ze kterého vodu takřka bezchybně odvádí (zejména při rychlostech nad 80 km/h), je ale možné jej použít klidně i na výše zmíněnou panoramatickou střechu či střešní okýnko. Ty díky němu získají dobré samočisticí schopnosti. Stačí drobný deštík a povrch je díky hydrofobní vrstvě nádherně čistý.

Při aplikaci postupujte podle pokynů. Některé přípravky mohou zanechat mapy na plastových dílech

Ještě před tím, než to svému plechovému miláčkovi takříkajíc natřete, investujte pár minut svého času k pročtení manuálu k produktu. Vždy je nezbytné skla nejprve dokonale vyčistit (nejlépe speciálním produktem k předčištění). Až poté je možné aplikovat tekuté stěrače. Téměř vždy bude součástí zakoupeného setu speciální utěrka, kterou aplikace probíhá. Dávejte si pozor, aby se přípravek nedostal do kontaktu s lakem či plastovými lemy. Zde by mohl zanechat nepěkné mapy či skvrny, které se problematicky odstraňují.

Kvalita je více či méně úměrná ceně

Tekuté stěrače jsou k dostání v mnoha cenových relacích. Nejlevnější produkty koupíte i pod stovku, za kvalitní stěrače využívající nanotechnologie dáte asi pětinásobek. Rozhodně však doporučujeme nešetřit. Poměr cena/výkon je totiž u dražších výrobků leckdy vyšší než u těch levnějších. Vydrží i několik let, fungují navíc relativně dobře i za nižších rychlostí či při drobném dešti.

Do ostřikovačů stačí nalít obyčejnou vodu

Díky speciální hydrofobní vrstvě se čelní sklo mnohem méně umazává. Případné nečistoty tak umyje i obyčejná voda. Aplikací kvalitních tekutých stěračů tedy ušetříte za letní ostřikovací směs. Vodu je možné samozřejmě používat i v zimě, ovšem pouze za mírného počasí a v kombinaci s nemrznoucí směsí.

Nákup a prodej auta v dražbě či aukci je příležitost. Neopomínejte ale rizika

Stále častěji se poslední dobou setkáváme s dražbami a aukcemi. Draží se přitom takřka vše od nemovitostí přes elektroniku, umění až třeba po auta. A právě na ty se dnes zaměříme. Vzhledem k tomu, že je v rámci dražeb a aukcí možné nakoupit poměrně výhodně, řada našinců s nimi již má aktivní zkušenost, někdy dobrou někdy horší. V dnešním článku se podíváme na příležitosti ale také rizika, na která je třeba se v souvislosti s účastí na dražbě/aukci automobilů připravit.

Není dražba jako dražba

Existuje velký rozdíl mezi dražbou dobrovolnou a nedobrovolnou. V dobrovolné dražbě prezentuje majitel svůj majetek a snaží se jej prodat za co nejvyšší cenu. S potenciálními kupci maximálně spolupracuje a vozy bývají zpravidla nabízeny s kompletní dokumentací, oběma klíči atd. V nedobrovolné dražbě se pak draží majetek dlužníků, který jim byl za účelem vyrovnání jejich dluhů zabaven exekutory. U nedobrovolných dražeb přitom bývá hned několik problémů. Jednak není zdaleka garantováno, v jakém stavu dražené vozidlo je – jen stěží se dá očekávat, že by se člověk svědomitě staral o majetek, o který má zanedlouho přijít – navíc u těchto vozidel neexistuje žádná záruka. Není možné reklamovat např. skutečnost, že bylo vozidlo bouráno, nekvalitně opraveno apod. Nezřídka se pak setkáváme s auty, kterým např. chybí malý technický průkaz či dokonce klíče.

Bedlivě čtěte dražební dokumentaci

Při dražbách se většinou dražitelé – nikoliv nutně majitelé – snaží popsat stav vozu co nejvěrněji. Pokud tedy existují nějaké zásadní problémy týkající se nabytí vlastnictví draženého vozu, jsou o nich zájemci zpravidla informováni. I tak je ale obezřetnost na místě.

Mezi hlavní neduhy dražených vozů patří:

  • často se vozy prodávají pouze s jedním klíčem, někdy dokonce zcela bez klíčů;
  • málokdy je k dispozici servisní knížka. Nikdo navíc negarantuje její pravost;
  • u vozů může chybět např. technický průkaz;
  • propadlá STK – s takovým vozem není možné odjet po vlastní ose a je třeba domluvit si odtahovou službu;
  • zda byly vozy bourané či nekvalitně opravené se většinou nedá snadno zjistit. Tuto skutečnost není možné reklamovat.

Chcete-li se účastnit dražby, nepropadejte zbytečné soutěživosti

Dražba představuje určitou formu soutěže. Ovšem zisk příklepu za každou cenu opravdu není vhodnou strategií. Pokud aktuální cena vozu přesáhla částku, kterou jste ochotni investovat, raději odejděte s prázdnou. Jak jsme již několikrát deklarovali, dražené vozy nejsou chráněny žádnou zárukou. Pokud po nějaké době zjistíte, že byl vůz dvakrát bouraný a třikrát vytopený, jakékoliv stížnosti budou bezpředmětné. I v klasickém autobazaru přitom zpravidla určitou alespoň zákonnou ochranu máte.

Solidní příležitosti nabízejí i aukční portály

Další do jisté míry nestandardní cestou k vysněnému automobilu může být jeho nákup v aukci. V principu se také jedná a jakousi dražbu, nicméně tyto aukce většinou pořádají velké aukční portály. U vozidel jsou k dispozici detailní popisy, a to včetně konkrétních poškození a jejich specifikace (např. mnoho malých oděrek 0-1 mm na přední kapotě; několik oděrek 1-5 mm na zadním blatníku; dvě oděrky na tělese levého zrcátka atp.). Dále bývá detailně popsána výbava vozu, vykonané servisní úkony či dokonce přesná hloubka dezénu pneumatik. Velmi často pak prodávající také ručí za reálnost ujetých kilometrů či skutečnost, že vůz nebyl nikdy havarován.

Tyto aukce využívají k prodeji většinou velké subjekty (např. leasingové společnosti či firmy plánující obnovu vozového parku), které pomocí nich prodávají auta ve velkém množství. Občas se mohou vyskytnou vozidla, u kterých je třeba doplatit DPH, případně vozidla, u kterých není možné DPH odečíst (to se ale týká i řady vozů v běžných autobazarech).

Dále si také dávejte pozor na to, kde se vůz nachází. Převoz auta z Vídně či Mnichova nemusí být žádnou drtivou finanční ránou, pokud se ale zahledíte do vozu z jižní Itálie či Španělska, transfer vás vyjde na desetitisíce.

Continental byl oceněn jako „Excelentní partner v oblasti vývoje“ společnosti Tesla

Koncern Continental je dodavatelem 21palcové pneumatiky ContiSportContact 5 s nízkým valivým odporem, vysokou přilnavostí a bezpečnými handlingovými vlastnostmi pro výrobce elektromobilů Tesla. Za pneumatiky pro model Tesla S získal nyní Continental ocenění  Excelentní partner v oblasti vývoje.

Continental vyvinul speciální pneumatiky pro luxusní elektromobil Tesla S

Tesla jako inovační producent elektricky poháněných vozidel luxusní třídy se sídlem v Kalifornii, ocenil koncern Continental jako „excelentního partnera v oblasti vývoje“. Continental poskytuje pro model S společnosti Tesla speciální pneumatiky, které:

  • bezpečně přenášejí vysoký výkon elektrického motoru
  • zajišťují přesnou manipulaci
  • mají krátké brzdné dráhy při nízkém valivém odporu

TeslaS

Pneumatiky s nízkým valivým odporem prodlužují dojezd elektromobilů

Právě nízký valivý odpor je pro elektrická vozidla obzvláště důležitý. Pomáhá totiž šetřit energii a značně prodloužit dojezd na jedno nabití baterie.

Continental vyvinul pro celosvětově prodávaný model S letní pneumatiku ContiSportContact 5 o rozměru 245/35 ZR 21 XL 96 W. Tesla S je první elektricky poháněná limuzína luxusní třídy na světě s dojezdem až 500 km. Vůz nabízí až sedm míst k sezení, motor poskytuje výkon až 416 HP (306 kW) a maximální rychlost je 200 km/h. Z 0 na 100 km/h zrychlí Tesla S za pouhých 4,4 sekund.

„Z tohoto ocenění máme velikou radost a těšíme se na další spolupráci se společností Tesla“, řekla Rachna Naik, Senior Account Manager koncernu Continental Tires the Americas, která převzala ocenění od předsedy představenstva a zakladatele Tesla, Elona Muska. „Při vývoji pneumatik pro společnost Tesla jsme si stanovili cíl vyvinout ve velmi krátkém čase pneumatiku s nízkým valivým odporem pro těžkou luxusní limuzínu s náročnými jízdními vlastnostmi.“

ContiSportContact 5

Zimní i letní pneumatiky pro elektromobily

Continental má v sortimentu i speciální řadu pneumatik pro elektromobily:

  • letní pneumatiku Conti.eContact a
  • zimní pneumatiku Conti.eContact Winter.

Maximálního dojezdu elektrických vozidel je přitom dosaženo díky neobvyklému rozměru pneumatik 195/55 R 20, který ve srovnání se standardními pneumatikami vykazuje až o 30 procent nižší valivý odpor. Schválení pneumatiky Conti.eContact o rozměrech 125/80 R 13 a 145/80 R 13 společností Renault pro model městského typu vozu Twizzy dokládají, že Continental velice flexibilně reaguje na speciální přání zákazníků v oblasti první výbavy a nabízí řešení, která přesně odpovídají jejich požadavkům.

 

Pneumatiky Continental zakoupíte v síti pneuservisů Point S.

České legislativní vody zčeří nový termín sekundární oběť. Poškození mohou nově žádat o odškodnění za psychickou újmu

V souvislosti s implementací nového občanského zákoníku se mohou motoristé, a nejen oni, těšit na celou řadu novinek. Jednou z nich je kompletní přepracování legislativního přístupu k řešení odškodnění a finančnímu ohodnocení psychické újmy utrpěné při dopravní nehodě. Nově se po vzoru řady vyspělých zemí zavádí termín „sekundární oběť“. Ten se bude na rozdíl od současného výkladu vztahovat např. i na náhodné svědky či osoby bez rodinného či citového vztahu s poškozenými.

Současné pojetí termínu „psychická újma“ versus nový občanský zákoník

Až do současnosti platilo, že žádat o odškodnění za psychickou újmu bylo sice možné, týkalo se to však velmi omezené skupiny lidí (manželé, rodiče, děti, sourozenci, případně jiné osoby blízké žijící s dotyčným ve společné domácnosti). Zákon navíc stanovoval limit 240 tisíc korun. Je tedy jedno, co jste během nehody viděli či prožili, více jste neměli šanci dostat. Nový občanský zákoník právo žádat o takové odškodnění zcela přeformulovává. Nově se jej totiž bude moci domáhat kdokoliv (náhodný svědek, stopař či třeba přítel poškozené). Upravena či lépe řečeno zcela vyňata byla ze zákona pasáž určující maximální možné plnění při psychické újmě. Od příštího roku tak bude zcela v kompetenci soudů rozhodnout jaké odškodnění si dotyčný zaslouží.

Není újma jako újma

O typickém příkladu psychické újmy můžeme mluvit např. tehdy, když dojde k vážné nehodě se smrtelnými následky. Některý ze zúčastněných či svědků přitom nemusí být sám fyzicky poškozen vůbec, pohled na stříkající krev, znetvořený obličej či třeba rozsáhlé popáleniny jej však může i přesto výrazně poznamenat. Důsledkem tohoto zážitku může začít trpět nespavostí, úzkostmi či dokonce přemýšlet o sebevraždě. Teoreticky však k soudům dost možná poputují i zcela odlišné případy. Zarytý vegetarián a milovník všeho živého se může cítit psychicky poškozen při pohledu na rozježděné vnitřnosti sražené zvěře. Velkou mírou konsternace si jistě projde i manželský pár čekající dítě, které však díky náhlému potratu, třeba i v důsledku traumatizujícího zážitku, již nikdy neuvidí.

Psychickou újmu bude nutné prokázat

Odpůrci nové legislativní úpravy často argumentují její zneužitelností. Ta je však omezená. Každý, kdo se rozhodne zažádat o odškodnění, bude muset prokázat, že na něj má nárok. To znamená, že budou soudy striktně vyžadovat znalecké posudky či posudky od ošetřujících lékařů z oboru psychologie/psychiatrie. Při určování výše odškodnění budou soudy brát v potaz jak těžko kvantifikovatelné a nehmatatelné následky definované jako zásah do osobní sféry tak případné prokazatelné náklady související s léčbou (náklady na pořízení medikamentů, služby psychology, ušlý zisk apod.).

Odškodnění půjde na vrub viníka. Možná zdraží povinné ručení

Uzná-li soud nároky na plnění v důsledku psychické újmy za oprávněné, bude je hradit viník nehody z povinného ručení. Celkově se tak dá očekávat, že se škody způsobené při dopravních nehodách zvýší. Nasnadě je tak otázka, zda se v souvislosti s novým občanským zákoníkem pojišťovny neodhodlají ke zvýšení poplatků za povinné ručení. Zcela nezbytně to tak ale být nemusí. Nedá se totiž předpokládat, že by soudy uznávaly psychickou újmu každému takříkajíc na potkání.

Pokutě ze zahraničí už jen tak neutečete. Státy EU si mezi sebou budou vyměňovat informace

Přistálo-li vám za stěračem při letní dovolené či během služební cesty upozornění, že jste byli pokutováni a máte zaplatit, mohli jste být až donedávna klidní. Zahraniční úřady totiž měly jen velmi omezené možnosti, jak po vás pokutu vymáhat. Zda zaplatíte či ne, tak bylo jen na vaší dobré vůli. Před několika dny se však karta obrátila. Členské státy EU si totiž od 7. listopadu 2013 budou vyměňovat informace o řidičích. To znamená, že bude možné stíhat provinilce i mimo zemi, na jejímž území k porušení předpisů došlo.

Trestat se bude celá škála přestupků

Principiálně vzato bude kterýkoliv stát EU moci dát pokyn ke stíhání jakéhokoliv občana EU. Roli přitom nebude hrát rozdílná legislativa či zvyky. Pokud se dotyčný dopustí např. ve Francii prohřešku proti francouzskému silničnímu zákonu, bude moci být stíhán i v ČR. To platí i tehdy, není-li chování, které francouzská legislativa chápe jako přestupek, bráno jako protiprávní v Čechách. S největší pravděpodobností bude ale drtivá většina přeshraničně vymáhaných pokut udělena buď za vysokou rychlost, za nerespektování dopravního značení (např. předjíždění přes plnou čáru či jízda na červenou) anebo za špatné parkování. Pokuta k vám však může přiletět i třeba za nezapnuté bezpečností pásy, za jízdu na motocyklu bez helmy apod.

„Líbezbrífy“ od policie zásadně nevyhazovat

Vyfasujete-li jednoho krásného dne do schránky lístek s pokutou, rozhodně jej nevyhazujte. Pokuty jsou již nyní plně vymahatelné v rámci celé EU. Nezaplacením tak riskujete dostaveníčko s exekutorem. Rozhodně tedy doporučujeme s úřady komunikovat.

Vyrozumění o přestupku bude muset být v jazyce provinilého řidiče

Rozhodně se nemusíte bát, že byste ve své poště našli úřední dopis v cizím jazyce začínající např. slovem „Buongiorno“. Pokud se nějakého přestupku dopustíte při svých toulkách rozpálenou letní Itálií, budete na tuto skutečnost upozorněni v češtině. Česky navíc budou muset být psány i podrobnosti objasňující kdy a jak k přestupku došlo či pokyny pro další postup.

Bude možné odvolávat se na osobu blízkou?

Z osoby blízké se stal mezi českými motoristy evergreen. Ačkoliv uplatnitelnost tohoto institutu byla v souvislosti s poslední novelou silničního zákonu poněkud snížena, stále je možné se díky osobě blízké za určitých podmínek pokutě a postihu vyhnout. To se však bavíme o české legislativní kotlině. V zahraničí může být situace jiná. Třeba v Německu se na osobu blízkou není radno vymlouvat. Za vůz je vždy odpovědný majitel a je jen na něm, jak si to se skutečným hříšníkem – není-li jím on sám – vyřídí.

Přestupky se nebudou trestat zpětně

Pokud jste před 7. listopadem tohoto roku za volantem spáchali skutek, který není v souladu s legislativou té či oné země, můžete být klidní. Je nepravděpodobné, že byste za něj byli přeshraničně trestáni. Ovšem pozor. Např. německé úřady se snaží pokuty vymáhat již několik let. Někdy se jim to přitom podaří (např. je-li přestupek spáchán s vozem registrovaným na německou firmu, jejímiž zaměstnanci mohou být i Češi).

Pozor na rozdílné předpisy

Určitě nedoporučujeme spoléhat se na zažité zvyklosti. I v poměrně blízkém zahraničí je v platnosti celá řada nařízení, která nejsou kompatibilní s českou legislativou. Ve Slovinsku má například přednost nikoliv ten řidič, který jede po kruhovém objezdu, nýbrž ten, který na něj teprve vjíždí. V Rakousku je pak povinností mít ve voze tolik reflexních vest, na kolik míst je vůz otipován v TP. Pokud tedy jedete sami ve velkoprostorovém voze a při namátkové kontrole neukážete policistům osm vest, máte smůlu a můžete dostat pokutu. Za zmínku pak jistě stojí i pokuta za ukázání zdviženého prostředníčku. Ta se může v Německu vyšplhat až na astronomických šest tisíc Eur. Až tedy budete projíždět kolem stacionárního radaru, dejte si velký pozor na posunky.

Pirelli vyvinulo pneumatiky určené speciálně pro nový sporťák Alfa Romeo 4C

Populární italská automobilka nedávno představila svůj zcela nový lehký sportovní vůz označený jako 4C. Ten vyniká mimořádně líbivým designem, hmotností pod 900 kg, špičkovou dynamikou a perfektními jízdními vlastnostmi. To ale není vše. Pirelli, tradiční italská společnost vyrábějící pneumatiky, exkluzivně pro tento vůz vyvinula obutí, díky kterému nová alfa dokázala obkroužit slavný okruh Nürburgring za pouhých 8 minut a 4 vteřiny

Exkluzivní spolupráce dvou italských firem

Nestává se příliš často, aby výrobce pneumatik vyvíjel obutí určené speciálně pro konkrétní vůz. U skutečných supersportů se to někdy děje – typickým příkladem může být spolupráce automobilky Bugatti a Michelinu při vývoji speciálních pneumatik pro model Veyron – zde se ale bavíme o opravdu výjimečných a exkluzivních vozech, jejichž cenovky se pohybují kolem astronomického milionu Eur a podobně. Nová Alfa 4C sice rozhodně není autíčko pro masy, s cenovkou kolem milionu a čtvrt korun by ale mohla být alternativou pro motoristy, kteří v současné době preferují jiné sportovní vozy v této cenové relaci.

Vývoj pneumatik netrval ani rok

Inženýrům od Pirelli se podařilo nové alfě ušít botičky za méně než rok, což je poměrně unikátní. Vývoj totiž započal v loňském roce, během listopadu se již reálně testovalo a v průběhu února si pneumatiky vydobyly homologaci. Nová šelmička s nápisem Alfa Romeo vybavená speciálně vyvinutými pneumatikami od Pirelli je tak již nyní k dostání u dealerů.

Pneumatika nese název automobilky ve svém označení

Pirelli nové obutí pojmenovalo AR P Zero, přičemž asi není třeba dlouze vysvětlovat, kde se v tomto názvu vzala první dvě písmena. Tyto pneumatiky nebudou volně dostupné, jsou totiž určené speciálně pro vůz 4C. Na výběr budou dva rozměry, R17 na přední kola a R18 na zadní kola či R18 na přední kola a R19 na kola zadní. Dále je možné si objednat buď standardní P Zero anebo některou z verzí Racing či Trofeo, které vynikají nejlepší možnou přilnavostí.

Zrychlení jako u Ferrari

Malá alfa sice nedisponuje žádným mamutím výkonem – 177 kW není v dnešní době na sportovní vůz nic ohromujícího – její hlavní předností je ale extrémně nízká hmotnost. Ta činí pouze 895 kilogramů, díky čemuž je 4C schopné vystřelit na stovku za pouhé čtyři a půl vteřiny. To je přitom hodnota, kterou se pyšní slabší verze vozů od modly automobilového průmyslu, firmy Ferrari. Alfa má navíc pod kapotou malý přeplňovaný čtyřválec o objemu litr a tři čtvrtě. Nízká hmotnost je přitom výhodou i potenciálním problémem. Vůz totiž nemá kdovíjaký přítlak, a proto potřebuje mimořádně agilní obutí, které autu nedovolí „uletět“. Právě takovým obutím je přitom nové P Zero od Pirelli vyvinuté speciálně pro atraktivní šelmičku od Alfy Romeo.

Společnost Continental by ráda nahradila při výrobě pneumatik klasický kaučuk ekologičtějším kaučukem z pampelišek

Koncern Continental začíná s pomocí Fraunhoferova institutu pro molekulární biologii v německých Cáchách stavět zařízení, které bude vyrábět kaučuk nikoli tradičně z mízy kaučukovníku ale z pampelišek. Díky mohutným pokrokům v oblasti genetického inženýrství se totiž dá předpokládat, že speciálně upravené pampelišky poskytnou stejně kvalitní či ještě kvalitnější kaučuk než subtropický/tropický strom kaučukovník. Výroba se navíc zjednoduší, zefektivní a bude i více ekologická

Z plevele cennou rostlinou

V současné době byla ve známém německém městě Münster zahájena stavba zařízení pro průmyslovou výrobu pampeliškového kaučuku. Během následujících let zde společnost Continental plánuje nejen zdokonalovat technologické možnosti výroby ale také přímo připravovat kaučukovou směs pro první testovací pneumatiky. Zda bude mít pampeliškový kaučuk stejné či dokonce lepší vlastnosti než klasický kaučuk, je zatím příliš brzo odhadovat.

Faktem ale je, že pokud by veškeré testování všech aspektů používání tohoto materiálu – technologických, ekonomických ale také ekologicko-agrárních – dopadlo dobře, z pampelišky se může rázem stát jedna z rostlin pro 21. století. Kaučuk se totiž zdaleka nepoužívá jen k výrobě pneumatik. Své uplatnění nachází i v textilním a obuvnickém průmyslu či třeba při výrobě nafukovacích balonků anebo kondomů.

Inovace má i geopolitický potenciál

V současné době připadá více než 90 % veškeré produkce kaučuku na Asii, především pak na Thajsko, Malajsii a Indonésii. V posledních letech ale roste i pozice Indie či Srí Lanky. To jsou přitom do značné míry problematické země.

Ačkoliv geopolitická stabilita je v této části světa dnes už na relativně dobré úrovni, každá z výše uvedených zemí se potýká s klimatickými problémy – zemětřesení, tajfuny, tsunami apod. Ty jsou zde téměř na denním pořádku. To může samozřejmě negativně ovlivnit schopnost místních firem dodávat dostatečné množství „gumového“ zboží. V případě masové kultivace pampelišky na evropském kontinentu by však podobné obtíže do značné míry odpadly, usnadnila a zlevnila by se i logistika.

Ekologické a agrární aspekty

Jak se nechal slyšet Nikolai Setzer, jeden z čelních představitelů společnosti Continental, „investujeme do tohoto slibného projektu vývoje a výroby materiálu, protože jsme přesvědčeni, že nám v dlouhodobém horizontu umožní dále zdokonalovat naši výrobu pneumatik. Důvodem je fakt, že výroba kaučuku z kořenů pampelišek je mnohem méně závislá na počasí než výroba z kaučukovníků. Navíc je nový systém natolik nenáročný, pokud jde o agrotechnické požadavky, že otevírá zcela nové možnosti – zejména pro půdu, jež momentálně není obdělávaná.

Jelikož plodina může být pěstována mnohem blíže k našim výrobním závodům, budeme rovněž schopni výrazně omezit zatížení životního prostředí a naše náklady na logistiku. Tento vývojový projekt působivě ukazuje, že jsme rozhodně ještě nevyčerpali všechny možnosti, pokud jde o vývoj materiálů.“ Kromě toho, že se podle všeho z evropského pohledu pampeliškový kaučuk zdá být ekonomičtější a ekologičtější než klasický kaučuk, je možné argumentovat i jeho větší úrovní racionality. Evropské země se stanou méně závislé na importu, vzniknou nová pracovní místa a podpoří se idea místní soběstačnosti.

Použitelné jsou pouze geneticky upravené pampelišky

Ačkoliv by z principu bylo možné k výrobě kaučuku použít jakoukoliv pampelišku, ekonomicky a technologicky únosná je pouze výroba z pampelišek s upravenou DNA. Ty po dobu několika let zkoumali odborníci v oblasti genetického inženýrství a molekulární biologie na Fraunhoferově institutu. Došli přitom k závěru, že kořen pampelišky s vhodně upravenou genetickou informací dokáže vyprodukovat stejně kvalitní kaučuk jako kaučukovník. Dají se přitom u něj – kromě celé řady dalších výhod, o kterých jsme již psali – předpokládat vyšší výnosy a nižší fosilní náročnost produkce.

Oční problémy mohou být skrytým zabijákem. Při řízení to platí dvojnásobně

Najít v dnešní době člověka, který má oči zcela v pořádku je stále těžší a těžší. Někdo by dokonce mohl tvrdit, že jsou již takoví lidé vymřelým živočišným druhem. Ať už je skutečnost jakákoliv, potíže se zrakem jsou zásadním zdravotním problémem, který dramaticky ovlivňuje naše životy. A schopnost řídit vozidlo o to více. Rádi bychom poukázali na některé aspekty této problematiky. V potaz přitom budeme brát hlavně potenciální rizikovost jednotlivých očních vad v silničním provozu a možnosti jejich řešení.

Hlavním parametrem je korigovatelnost vady

To, zda jsme i přes takové či onaké potíže s viděním schopni bezpečně řídit, ovlivňuje především faktor korigovatelnosti konkrétní vady. Existuje řada řidičů, kteří mají 7 a více dioptrií. Avšak díky kvalitním a dobře provedeným brýlím a charakteru vady jsou schopni řídit bez potíží. Naopak existuje spousta řidičů, jejichž „dioptrická nálož“ je výrazně nižší, avšak díky skrytému šilhání, světloplachosti a řadě dalších potíží jsou v silničním provozu spíše postrachem. Jejich potíže se totiž dají velmi těžko řešit.

Pozor na „neviditelné“ oční vady

Řada z nás má oční potíže spojené pouze s dioptriemi. Ty jsou jakýmsi domnělým kvantifikátorem závažnosti oční choroby. To ale platí jen částečně. Existuje celá řada lidí, kteří mají sice dioptrií hodně, tato indispozice je však v životě ovlivňuje jen minimálně. Naopak řada z nás trpí takovou chorobou, která je sice na první pohled mnohem méně zřejmá, o to více ale může dotyčného obtěžovat či mu znemožňovat kvalitní život. Nebylo by příliš smysluplné zde uvádět dlouhý seznam všech možných očních nemocí včetně popisu mechanismu, jak ovlivňují schopnost očí vnímat situaci. Zaměříme se tak jen na některé tzv. „neviditelné“ oční potíže, které si navíc často ani neuvědomujeme či jim přikládáme jen pramalou váhu.

Pozor na skryté šilhání

Jednou z potenciálně nebezpečných a omezujících očních vad je mimo jiné i tzv. skryté šilhání. To zpravidla nemá žádný vliv na ostrost vidění jako takového. Vizuálně se projevuje tak, že zatímco duhovka a zornice jednoho oka se nachází ve středu očního prostoru a směřuje svůj pohled přímo, druhé oko šilhá směrem buď ke spojivce nebo častěji na druhou stranu. Potenciální nebezpečí této vady tkví ve skutečnosti, že člověk, který jí trpí, mívá poměrně často při snaze udržet obě oči v přímé pozici bolesti hlavy, tlak v oblasti čela apod. Pokud se navíc o totéž pokouší dlouhodobě a sleduje přitom objekty, které se pohybují a jsou vzdálené – to se samozřejmě při řízení děje – může si přivodit dokonce zvýšení tepu, nadměrnou potivost apod. Pozornost řidiče je přitom do značné míry vyplýtvána snahou udržet si koncentrovaný pohled, důsledkem čehož může být neschopnost správně odhadnout vzdálenost či prostor.

Poruchy vidění ve ztížených podmínkách: světloplachost, šeroslepost a další

Každý z nás vidí za tmy, mlhy či nekvalitního osvětlení hůře než za jasného dne. I za těchto podmínek bychom však měli být schopní, byť opatrněji a pomaleji, se pohybovat v silničním provozu. Lidé trpící např. šeroslepostí však mají za těchto problematických okolností co dělat, aby na silnici takříkajíc vůbec přežili. Jejich schopnost řídit třeba za tmy je tak snížená, že jsou v podstatě nebezpeční sobě i svému okolí. V takovém případě je rozhodně žádoucí svou situaci konzultovat s očním lékařem. I ten ale většinou dokáže v případě této vady pomoci jen velmi částečně. Šeroslepým osobám tak v podstatě nezbývá nic jiného, než se šoférování za tmy, mlhy či šera vyhnout.

Nejzásadnější je vědomí a svědomí. Policie není schopna zdravotní stav řidiče zkontrolovat

Rozhodnutí, zda i přes tu či onu oční indispozici usednu za volant a za jakých okolností, je v racionální režii každého motoristy. Pokud daný řidič musí nosit brýle, má sice v řidičském průkazu pomocí kódu tuto povinnost zaznamenanou, to je ale asi tak vše. Policie nikdy nekontroluje, zda daná osoba řídí s brýlemi s požadovanými dioptriemi, nikdy se nekontroluje, zda se jeho stav nezhoršil apod. Situace je navíc ještě zkomplikována tím, že stále více lidí nosí kontaktní čočky, které jsou na první pohled nerozpoznatelné.

Oční hygiena a rozumné vyhodnocení svých rozpoznávacích schopností tak zůstává takřka výhradně na svědomí daného řidiče. Pokud už chcete či musíte řídit i za ztížených podmínek a to třebaže trpíte na některou z výše uvedených vad, snažte se alespoň respektovat pravidla minimalizace rizik. Jezděte pomaleji, při delších cestách pravidelně odpočívejte, hodně pijte. Snažte se poznat sami sebe, vyvarujte se situací, které nejste schopni správně řešit (např. předjíždění). Nezapomínejte, že v sázce není jen vaše vlastní bezpečnost.

Oční hygiena může zahrnovat i různá cvičení

Po mnohahodinové práci u počítače není zcela vhodné ihned sednout za volant, zejména je-li zrovna venku tma. Oči si totiž musí během krátkého času „převyknout“ ze stavu, kdy je nejklíčovější rozpoznání malých písmen na svítícím monitoru, do stavu, kdy jde především o schopnost dálkového vidění tmavé krajiny a cesty. Pokud to je jen trochu možné, zadívejte se na minutu či dvě na nebe. Snažte se dohlédnout až ke hvězdám či k Měsíci. Nový život v alternativní dimenzi tak sice asi nezačnete, poměrně efektně ale dokážete během chvilky své oči „převychovat“ na řešení situací za volantem.