Kamery v autech: módní trend či nezbytnost?

V dnešní společnosti panuje značná nervozita. Nikdo nikomu nevěří, o všem se sepisují smlouvy, soudy jsou zavaleny obrovským množstvím často absurdních žalob. Bohužel stále platí a vždy bude platit, že tak, jak se k sobě chováme ve společnosti, se k sobě chováme i na silnici. Tento bratrovražedný sentiment je na našich silnicích skutečně patrný. Stále častěji se potýkáme s vybržďováním, riskantním předjížděním a není ničím zvlášť neobvyklým, když si řidiči svůj spor vyřeší, lidově řečeno, ručně. Nemalé části z nás však přetekl pohár trpělivosti a uchýlili se k zoufalé, avšak bohužel jediné, možnosti – instalaci kamer, které zachytí průběh jízdy a často pomohou určit viníka.

Kamery jsou běžně k dostání v mnoha typech

Pokud se pro instalaci kamery do svého vozu rozhodnete, vězte, že s koupí problém mít nebudete. I na malém českém trhu je jich totiž k dispozici dostatek, případně není problém objednat si kameru ze zahraničí. Základní verze kamer dokáží se slušnou ostrostí zachytit video vaší jízdy, prémiové typy ve vyšší cenové relaci dokáží kromě dění před vozidlem zachytit i dění za ním (v podstatě se jedná o dvojitou kameru) či v interiéru, zaznamenat zvuk nebo komunikovat s GPS navigací. Díky tomu je pak při případném prokazování škodné události možné přesně zmapovat konkrétní cestu v čase i v místě.

Je používání takových kamer legální?

Samozřejmě že ano za předpokladu, že tuto kameru např. nezneužijete k ilegálnímu natáčení. Při případném prokazování průběhu škodné události bude policie brát záznam jednoznačně v potaz, nicméně je nutné zabezpečit jeho nepozměnitelnost.

Snadná manipulace a ovládání

Vzhledem k tomu, že kamery nepatří do výbavy automobilu, je možné je namontovat bez složitého vyřizování homologací apod. Jejich obsluha je navíc intuitivní a zvládne ji každý. Díky tomu, že je záznam ukládán zpravidla na paměťovou kartu o velikosti 32 GB, vejde se na něj až 30 hodin videa. To znamená, že není nutné záznam po každé jízdě přemazávat (většina kamer navíc funguje na principu automatického přemazávání v případě, že se nic nestane). Pro přehrátí pak stačí mít jakýkoliv program, který podporuje formát mp4.

Cenové rozpětí kamer

Pokud jde o cenu takovéto kamery, pohybujeme se od 2.000 Kč u levných asijských výrobků (které však často splní svůj účel bez potíží) až po desetinásobek, za který je možné pořídit špičkové zařízení se všemi funkcemi uvedenými v tomto článku.

Ať už se rozhodnete pro koupi takového zařízení či nikoliv, přejeme vám hodně štěstí na cestách a snad se nikdy nedostanete do situace, kdy se místo oběti stanete viníkem. Je to smutné, ale často to může být právě záznam pořízený kamerou ve vašem vozidle, který rozhodne.

Přemýšlíte o koupi kabrioletu?

Jste fanoušky jízdy s větrem ve vlasech? Máte rádi, když na vás za jízdy svítí sluníčko a zároveň vás příjemně chladí vítr? Zaujala vás možnost jezdit v autě bez střechy či dokonce uvažujete o koupi takového vozidla? Pak jste na správném místě. Dnes si spolu projdeme zejména slabé a silné stránky vozů bez pevné střechy, pokusíme se vás varovat před případnými zádrhely, které vás mohou potkat při a po koupi kabrioletu. Závěrem jako obvykle přihodíme navíc pár rad a triků, které by vám mohly přijít vhod.

O praktičnosti nemůže být řeč

Pokud uvažujete pouze o užitné hodnotě a provozních nákladech, zapomeňte na kabriolet. Tyto vozy mají v naprosté většině případů kufr takové velikosti, že velký lodní kufr prostě nenaložíte. Na zadních sedadlech pak často bývá místo tak možná pro malé děti, některá vozidla je nemají vůbec. Pokud tedy plánujete jezdit pravidelně ve více než dvou lidech a naložení, na kabriolet buď zapomeňte anebo si hodně připlaťte za skutečné prémiové vozy značek Bentley či Rolls Royce. Další nevýhodou bývá otevřená střecha jako taková. Ta nemusí každému dělat dobře. Jsou lidé, kteří si stěžují na bolesti hlavy, uší či nosních dutin. Zejména v městském hustém provozu pak otevřenou střechu asi ocení jen exhibicionisté. Opravdu totiž není nic příjemného inhalovat veškeré exhalace na stojícím Nuselském mostě či jinde.

Silné a slabé stránky vozidel s otevřenou střechou

Článek jsme začali trochu negativně. Proto se nyní pojďme spolu podívat i na výhody kabrioletů. Nejsme-li maloměstští diskotékoví šviháci či si nepotřebujeme po padesátce doplňovat umírající ego, oceníme na kabrioletech zejména následující:

  1. S otevřenou střechou není problém jezdit téměř celoročně. Kabriolety dobře topí, a zima by nám zejména na předních sedadlech být neměla. Je však třeba se připravit na vyšší hladinu hluku a při jakémkoliv poškození střechy je nutné ihned vyhledat servis. Mohlo by do vozu např. začít zatékat.
  2. Příjemná jízda v parných letních měsících. Při dovolené u moře si pak budete užívat každou cestu.
  3. Vynikající rozhled z vozu, což ocenění především řidič.

Nevýhody kabrioletů

Pokud jde o zápory vozů se stažitelnou střechou, je nutné se připravit hlavně na:

  1. Minimum zavazadlového prostoru, ten je totiž zabrán stahovací střechou.
  2. V dálničním provozu a ve vyšších rychlostech je řada kabrioletů hlučná. Částečným řešením může být dokoupení větrového štítu (jakési přepážky mezi zadními a předními sedadly, která funguje jako větrolam). I to je však pouze částečné řešení.
  3. Kvůli bezpečnostním nárokům bývají kabriolety těžší. Díky tomu mají horší jízdní vlastnosti, vyšší spotřebu a delší brzdnou dráhu.
  4. V dopravní špičce jsou kabriolety takřka využitelné snad jen v kyslíkové masce, jelikož nic nebrání exhalacím dostat se do vozidla
  5. Poruchy střechy. Ta je složitá a zejména starší modely s plátěnou střechou jsou náchylné na poškození. Opravy bývají bohužel drahé.
  6. Pravidelná jízda v kabrioletu může údajně poškodit sluch.

Plechovou nebo plátěnou střechu?

Ačkoliv nové vozidlo s plátěnou střechou dnes již nekoupíte, u ojetin je možné se s ní setkat. Bohužel je přes ni však špatný výhled dozadu, hůře těsní a je hodně citlivá na zacházení. Pokud si chcete nechat automobil umýt, je nutné zvolit speciální program pro kabriolety či ruční čištění. Výhodou je ale možnost ji sundat ručně, střecha je lehká a hlavně je opravdu stylová.  Již z dálky je na první pohled poznat, že se jedná o kabriolet. Plechová střecha je sice modernější a těsní lépe, nicméně je stále poměrně citlivá na zacházení a její opravy jsou drahé. „Kabrioleťáci“ ze staré školy si pak stěžují, že vozidlo již nevypadá jako kabriolet ale spíše jako kupé.

Kupujete ojetinu? Pozor!

Rozhodnete-li se si kabriolet opatřit a plánujete koupi ojetiny, mějte na vědomí tří zásady:

  • vůz nesmí být bouraný,
  • střecha musí jít bez problémů stahovat,
  • do vozu v žádném případě nesmí zatékat, foukat apod.  To by signalizovalo porouchanou střechu, jejíž oprava by mohla vyjít i na desetitisíce.

Závěrem pro vás máme několik tipů a triků

Pokud byste rádi vlastnili kabriolet a máte hluboko do kapsy, nezoufejte. Vozidla, která zmiňujeme níže, se dají bez problémů koupit ve skvělém stavu pod 100.000Kč.

Saab 900 – bezpečný kabriolet za nízkou cenu

Kabriolety od Saabu jsou k mání již od 50.000 Kč. Jedná se o kvalitní a bezpečná vozidla, která při slušném servisu vydrží více než generaci. Doporučujeme nekupovat základní dvoulitr. Ten je slabý a má navíc vyšší spotřebu. Vhodnější je zvolit tentýž motor s turbem.

Chrysler Sebring – spolehlivý a bytelný kabriolet

Kvalitní, bytelný a pohodlný – to je kabriolet Chrysler Sebring. Tyto vozy jsou běžně k dostání, jsou vesměs spolehlivé a bezpečné. Jediným drobným problémem je spotřeba šestiválce 2.7l. Ta se pohybuje nad 10 l a ve spojení s automatem vozidlo i přes asi 170 koní moc nejede. Doporučujeme tedy manuální převodovku.

Alfa Romeo Spider – kabriolet s italským šarmem

Necháváte-li se rádi okouzlit italskou osobitostí a šarmem, pak vězte, že Alfa Romeo Spider je to pravé pro vás. Nadčasový design a svižné motory jsou sice na horší dílenské zpracování a nespolehlivost jen částečnou záplatou. I tak ale má Alfa co říct a pokud jí odpustíte občas nějaký ten vrtoch, do auta se zamilujete.

Uvažujete o dovozu auta z USA?

Pokud přemýšlíte o koupi plechového mazlíčka a láká vás možnost si jej přivézt ze Spojených států, jste na správném místě. Dnes si totiž na toto téma něco povíme. Jako obvykle nastíníme klady a zápory importu vozidla ze zemí za Velkou louží, řekneme si, na co si dát pozor a také s jakými finančními náklady počítat. Dovoz automobilu totiž není jednoduchý a jen velmi ojediněle jej provádí jednotlivci.

Kupce láká do USA cena

Každý, kdo se o automobily zajímá, ví, že v USA i v Kanadě je výrazně levněji než v Evropě. Zpravidla jsou zde ceny nižší o 20-40 % (vozidlo, které je v Evropě k mání za 500.000 Kč je tedy v USA na prodej v přepočtu již za 350.000 Kč). To je dáno především výhodným kurzem dolaru ale také vyšší poptávkou po vozidlech a lepším odbytem.

Proč není nákup vozidla v USA tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát

Nákup jako takový je jednoduchý. Problém je s exportem. Nejedná se pouze o dopravu, je nutné vyřídit řadu dokumentů, sjednat pojištění, vyřídit homologaci atd. Z toho důvodu se vozidla z USA dováží individuálně jen ojediněle a většinou mezi autosalonem v USA a kupcem v ČR zafunguje prostředník – firma zabývající se dovozem takových vozidel. Ta si samozřejmě ještě naúčtuje manipulační poplatek za vyřízení pohybující se v řádu desetitisíců.

Kolik mě tedy bude dovoz automobilu stát?

Vše samozřejmě záleží na tom, o jaké vozidlo půjde a také zda se jedná o nové vozidlo či ojetinu. Tak či tak je ale nutné si uvědomit, že pokud chceme např. koupit automobil v New Yorku za „americkou cenu“, nestačí ji vynásobit aktuálním kurzem. Pokud by tomu tak bylo, troufáme si říct, že všem evropským automobilkám by přes noc začalo pořádně téct do bot.

Pojďme to ale vzít popořadě: pokud si bude český zákazník chtít koupit auto v New Yorku, bude nutné zařídit následující:

  • platbu salonu v USA, která se provádí většinou hotově,
  • odhlášení z registrace v USA,
  • převoz automobilu odtahovkou či nákladním vozidlem do přístavu,
  • naložení vozidla do transportního kontejneru,
  • zaplacení přepravy,
  • vylodění, vyřízení formalit a cla,
  • naložení na kamion a dovoz do ČR,
  • konverze na EU normy: vůz musí vzadu oranžově blikat a svítit mlhovkou, vpředu se přepojí obrysová světla z oranžových na bílé,
  • návštěva celního úřadu na odtahovém vozidle,
  • test emisí, STK,
  • vyřízení TP a registrace.

Krom toho je nutné ještě zaplatit DPH (v USA bylo vozidlo koupeno bez DPH, jelikož bylo určeno k exportu), která dělá 20 % z ceny vozidla. Celkově tedy import vozidla za 40.000 dolarů (cca 670.000 Kč) vyjde na cca 400.000 Kč.

Salvage aukce

Existuje několik firem, které nabízejí dovoz vozidel z USA pocházejících z tzv. salvage aukcí. O co jde? Jedná se v podstatě o auta nakoupená v aukcích na území Spojených států. Zpravidla jde o auta, která mají, jak se říká, něco za sebou – auta bouraná, zabavená v exekucích, auta, která se účastnila trestných činů apod. Agenti v USA (zpravidla pojišťovny) se jich snaží takřka za jakoukoliv cenu zbavit a nabízejí tak potenciálním kupcům skvělou příležitost, jak si pořídit hodně muziky za málo peněz.

I zde je však něco za něco. Nemusí se nutně jednat o vozidla, o která bylo řádně pečováno, ničím neobvyklým není ani případná krevní skvrna na podlaze v kufru auta. Pokud však patříte mezi dobrodružné povahy a nebojíte se drobného rizika, máte možnost si pořídit zánovní luxusní BMW či Mercedes za třetinovou cenu. I zde je ale nutné počítat s náklady na dovoz, proclení a tak dále (viz. výše).

Bude mi americká záruka platit i v Evropě

To je otázka. V dnešní době se řada automobilek pasuje do role globálních prodejců a bez problémů nabízí celosvětovou záruku. To však nebývá pravidlem a klidně se může stát, že nebude mít na vozidlo kupec záruku vůbec žádnou. To se dá řešit např. přikoupením garance (další náklady). Někteří dovozci (zejména ti, kteří zároveň fungují jako autosalon či autoservis) pak nabízejí k vozidlům svou vlastní záruku (podobně jako např. autobazary). V případě zájmu o dovoz vozidla z USA doporučujeme se na toto téma informovat.

Proč se tedy vozidla z USA dováží, když je import tak drahý?

Dováží se především vozidla, která na evropském trhu nejde koupit a pak luxusní drahá vozidla. Jde totiž o to, že cena za dopravu je pořád stejná ať je v kontejneru naložena Škoda Fabia nebo Bentley GT Continental. Stále stejné však zůstávají DPH (20 % z ceny vozidla) a clo (10 % z ceny vozidla navýšené o náklady za dopravu). V podstatě se tedy dá říci, že má smysl dovážet hlavně vozidla, která na evropském trhu nejsou k dispozici.

Jak se připravit na cestu do zahraničí

Stále větší počet Čechů se každoročně vydává vlastním vozidlem do zahraničí. To má sice řadu výhod (je např. možné poznat danou zemi i jinak než z dálnice či z okýnka letadla), na druhou stranu je ale třeba si uvědomit řadu možných úskalí s takovou cestou souvisejících. Důvod je jasný – není nic horšího, než když se z krásné dovolené stane noční můra, která nás připraví o čas, peníze, nervy, zdraví, a bohužel někdy i to nejcennější. V tomto článku se pokusíme načrtnout alespoň základní zásady, kterých je třeba před zahraniční cestou dbát. Jako vždy totiž platí, že stačí jen velmi málo.

Příprava (nejen) vozidla

Je důležité si uvědomit, že do zahraničí nejede ani tak vozidlo, jako spíše my sami. A proto není radno podcenit i přípravu posádky: Před dlouhou cestou je třeba se řádně vyspat, doporučuje se vypracovat si itinerář cesty a i přes v 99 % případů bezproblémově funkční navigaci (pokud ji tedy máte k dispozici) mít alespoň určité povědomí o trase. Stačí alespoň vědět, přes která větší města se jede, mít povědomí o frekventovanosti benzínových stanic v dané zemi apod. Pokud projíždíme přes hory, průsmyky, tunely, či jakákoliv jiná místa vyžadující po řidiči větší soustředění, je např. vhodné snažit se tato místa projet ještě za světla.

Stejně tak však není možné zanedbat přípravu vozidla. Ačkoliv je většina modernějších udržovaných automobilů v takovém stavu, že ani před cestou do zahraničí žádnou kontrolu nepotřebují, prevence je prevence. Vozidlo, které zrovna sjelo z výrobní linky nemusí nutně zaručit spolehlivost a i takového vozidla je důrazně doporučována návštěva servisu.

Finanční náročnost cesty

Bohužel všechno něco stojí a potenciální cesta např. na dovolenou nebude žádnou výjimkou. V řadě zemí Evropy se na dálnici platí mýtné, které, např. ve Francii a v Itálii, může dosahovat až 4 Kč/km. Proto tedy benzín či nafta v žádném případě nebudou jedinou cifrou na konečném součtu nákladů. Vzhledem k tomu, že je v zahraničí většina WC zpoplatněna, je pak výhodné mít také dostatek drobných mincí.

Velmi důležité je mít určité povědomí o tranzitních a cílových zemích. Je nutné se předem seznámit s dopravními předpisy dané země, které se mohou lišit od předpisů u nás. Také výše případné pokuty nás může nemile překvapit. Důležité je také zjistit si informace o tom, jak postupovat při dopravní nehodě či informace o zajištění a dostupnosti zdravotní péče. Přestože jsou ve většině vyspělých zemí střední a západní Evropy předpisy podobné jako v České republice, je vhodné si nastudovat výjimky. Některé předpisy se totiž mohou lišit a jejich neznalost by vás mohla přivést do problémů. Výrazně se pak doporučuje cestovní pojištění, jelikož i za drobná zranění si lékaři především v německy mluvících zemích účtují poplatky v řádu stovek eur.

Nutné je též předvídat klimatické podmínky. Základem je, zejména v létě, dostatek pití a také teplé oblečení (a to i při cestě na jih). V případě poruchy, zácpy apod. se může stát, že budeme muset čekat u krajnice a, jak se již několik motoristů přesvědčilo, i v červencové Itálii dokáže být pěkná zima.

Na dovolenou vypůjčeným vozidlem

Cesta do zahraničí s vypůjčeným automobilem není problém, je však třeba počítat s nepříjemným papírováním. Jestliže hodláte jet do zahraničí automobilem, který vám nepatří, nechte si bez ohledu na to, kdo je jeho vlastníkem, vystavit od majitele vozidla potvrzení. Toto potvrzení by mělo být úředně přeloženo alespoň do angličtiny, ideálně pak do jazyka země, ve které jste. U firemních vozů je pak třeba navštívit notáře. Tato potvrzení se můžou velmi hodit např. při silniční kontrole, kdy se prokazuje, zda vozidlo nebylo odcizeno apod.

Přehled nejoblíbenějších destinací

Itálie

Řidiči vlastnící řidičský průkaz méně než 3 roky musí na dálnici dodržovat max. rychlost 110 km/h a na rychlostních a hlavních silnicích 90 km/h. Již při vystupování z vozidla je povinností mít na sobě oblečenou reflexní vestu. Při dopravní nehodě či porušení předpisů je policie v případě pochybností o vymahatelnosti pokuty či zálohy oprávněna zabavit řidičský průkaz, případně i celé vozidlo. Nehodu je nutno oznámit pouze v případě, že dojde k usmrcení nebo k vážnému zranění osob. Na dálnicích se platí poměrně vysoké mýtné, výhodou je ale jejich skvělý stav.

Chorvatsko

U mýtných bran se nebojte zamířit k platebním terminálům – ty umožňují bezpečné a pohodlné placení běžnými platebními kartami, což může ušetřit spoustu času, a to zejména pokud jsou dálnice ucpané. Podobně jako jinde je povinností mít na sobě v případě pohybu po silnici reflexní vestu. Pokud dojde k nehodě, je nutné volat policii. Kromě dálničních poplatků je také třeba počítat se zpoplatněnými průjezdy (tunely, průsmyky) apod.

Německo

Hlavní rozdíl mezi Německem a ostatními zeměmi je maximální rychlost na dálnici. Ta totiž neexistuje (v neoznačených úsecích). V krvi je možno mít až 0,5 promile alkoholu a všeobecně se předpisy v Německu doporučuje dodržovat, jelikož pokuty jsou zde hodně vysoké. Pro zajímavost – pouhé použití hanlivých slov nebo hrubých gest, může být pokutováno až do výše 6000 eur.

Rakousko

Při dopravní nehodě, při které dojde k poškození věci ale nedojde ke zranění či usmrcení, není nutné policii volat. Řidiči se však musí dohodnout na míře zavinění, prokázat se navzájem občanskými průkazy a vyplnit tzv. evropský protokol o nehodě, který musí být podepsán oběma účastníky nehody. I zde se doporučuje předpisy raději dodržovat. Za výrazné překročení rychlosti hrozí pokuty v řádech tisíců eur. Reflexní vesta je zde povinností a každý řidič je povinen ji při policejní kontrole ukázat.

Francie

Podobně jako v Německu čekají na řidiče s novým průkazem omezení. Kdo není vlastníkem oprávnění déle než dva roky, nesmí jet rychleji, než o 20 km/h méně, než je všeobecně povolená maximální rychlost. V praxi je to 80 km/h na silnicích, 100 km/h na dálnicích ve městě a 110 km/h na dálnicích. Přestože jsou např. Francouzi převážně ohleduplní a za volantem neriskují, dejte si pozor na jihu Francie v oblasti Provence. Tamějším řidičům totiž v žilách koluje horká krev a podobně horkokrevně i řídí. S největší pravděpodobností zde nedojde k vážnější nehodě, zbytečně si urazit zrcátko či nárazník je však nepříjemné.

Sněhová kalamita za volantem

Sníh, závěje, mlha, ledovka, téměř nulová viditelnost, popadané stromy přes silnici – to je stav, který v současné době panuje na řadě českých silnic a s největší pravděpodobností ještě nějakou dobu panovat bude. Definovat, co přesně kalamita je a co je jen běžný projev počasí, není možné. Mezi lidmi koluje následující vtip:  Silničáři jsou nejmenší lidi na světě. Proč? Protože když napadne 10 cm sněhu, tak nejsou vidět. To, zda jde již o kalamitu či nikoliv, je zásadním způsobem ovlivněno oblastí. Např. v Praze či v Brně 20 cm nového sněhu, který napadne třeba přes noc, způsobí úplný kolaps dopravy, silnice jsou ucpané havarovanými vozidly, nefunguje MHD, zasedá krizový štáb. V horských oblastech (ať už u nás či v Alpách, kam řada Čechů jezdí lyžovat) je však tento stav zcela běžný a to, co způsobí kalamitu tam, by ve velkých městech způsobilo úplnou apokalypsu (v alpské oblasti není 100 cm nového sněhu během jednoho dvou dnů žádná rarita). V tomto článku budeme za „sněhovou kalamitu“ považovat takový stav, kdy jsou v zimním období, aby došlo k zachování stejné úrovně bezpečnosti provozu, na řidiče i vozidlo kladeny mnohem vyšší požadavky než jindy. Jak již bylo naznačeno v úvodu, sněhová kalamita nemusí nutně znamenat pouze přívaly sněhu, může se též jednat o namrzlou vozovku či např. popadané stromy na silnici (vlivem tajícího těžkého sněhu).

Při skutečně kalamitním stavu se doporučuje, pokud to není nezbytně nutné, vůbec nevyjíždět, a to bez ohledu na naše řidičské umění či typ vozidla. Proč? V podstatě proto, že i kdybychom měli titul mistra světa ze všech možných automobilových soutěží, nijak nedokážeme ovlivnit chování ostatních (i když nebudeme bourat my, může bourat kdokoliv jiný do nás). No a přiznejme si, komu z nás by se chtělo v silném mrazu a husté vánici čekat někde u krajnice na příjezd policistů, hasičů, či v nejhorším případě záchranářů. Celkově se dá říci, že pravděpodobnost nehody je za takovýchto podmínek nesrovnatelně vyšší, a i když my sami žádnou nehodu nezpůsobíme, vozidlo (které mohlo teprve nedávno sjet z výrobní linky) bude poškozeno. No a staré české přísloví říká: zlomená kost už nikdy nebude jako zdravá, a to ani při špičkové péči (v našem případě péči v autoservise). Pokud ale i přesto za volant sednout musíme, je nezbytné dávat si pozor  a dbát na následující rady.

Snížení rychlosti

Nejčastější a nejpodceňovanější pravidlo je právě toto. Je třeba říci, že zde nemluvíme o snížení rychlosti z 90 km/h na 80 km/h na silnici či ze 130 km/h na 120 km/h na dálnici. Při kalamitních podmínkách se přilnavost vozidla a schopnost podvozku, tlumičů a pneumatik zajistit stabilitu snižuje tak výrazně, že z povolených 90 km/h je nutno zpomalit třeba až na 30 km/h (nezřídka je třeba na tuto rychlost zpomalit i na dálnici).
Spousta řidičů je za volantem ovládáno jakýmsi nutkáním jet v daném úseku vždy minimálně maximální povolenou rychlostí. To znamená, že ať jsou podmínky jakékoliv, tam, kde je povoleno např. 70 km/h, prostě pomaleji za žádných okolností jet nemohu. Tohle podvědomé nutkání už bohužel řadu řidičů stálo přinejmenším pomačkané plechy.

Nespoléhat na elektronické stabilizační systémy

Zvláště ESP (či jeho ekvivalenty) dokáže v zimním období zlepšit stabilitu vozidla poměrně výrazně. I přes to, že tento systém reaguje na vychýlení ze zamýšlené trasy ve zlomku vteřiny, je třeba si uvědomit, že na fyzikální zákony se vyzrát nedá. Při hrubém nerespektování stavu vozovky nepomůžou ani špičkové pneumatiky, ani skvělý podvozek, a z problému nás nedostane ani ESP.
ABS je naproti tomu systém, který není použitelný ke zlepšení jízdních vlastností jako takových. Tento systém je do vozidel montován proto, aby při prudším brzdění zabránil smyku. Bohužel se však (na kluzkém povrchu) výrazně prodlužuje brzdná dráha vozidla a v brzdovém pedálu je cítit něco jako kopání. V prudkém klesání v kombinaci s necitlivým zacházením s brzdou se může stát, že automobil nebude brzdit prakticky vůbec (což je např. v serpentinách, které jsou lemovány vzrostlými smrky, smrtící kombinace).

Pětku a čtyřku řadit co nejméně

Při nižším převodovém stupni je vozidlo kromě brzd samotných brzděno i motorem, což výrazným způsobem přispívá ke stabilitě vozidla.  Ne náhodou je řada zejména lesních úseků a táhlých klesání vybavena dopravní značkou přikazující vozidlům  nad 3,5t zařadit max.  třetí či dokonce druhý převodový stupeň.  Věřte tomu nebo ne, brzdná dráha osobního automobilu se může v extrémních podmínkách rovnat brzdné dráze naloženého kamionu na suchém povrchu.

Nejezdit s prázdnou nádrží

Tato zásada platí zejména při jízdě po dálnici. Již několikrát se stalo (jak u nás, tak v zahraničí), že vozidla uvízla na několik hodin při silném mrazu a hustém sněžení na zablokované dálnici, ze které nebylo možné sjet. Pro „přežití“ v takovýchto podmínkách je nutné si ve vozidle topit, k čemuž je třeba, aby běžel motor. Je logické, že pokud vozidlu dojde benzín či nafta, motor se vypne a topení nebude fungovat.  Na tuto často podceňovanou zásadu už bohužel řada motoristů doplatila.

Při smyku zachovat klid

Smyk je pro řadu motoristů fenomén . Noční můra, adrenalin, nehoda, smrt, dobrodružství – to jsou jedny z nejčastějších konotací tohoto slova. Jak se tedy na smyk připravit a jak reagovat? V prvé řadě je třeba zachovat klid: Důležité je citlivé zacházení s pedály plynu a brzdy. Reakce na smyk se liší podle typu pohonu. U pohonu přední nápravy, který má většina vozidel, mluvíme o nedotáčivém smyku, u pohonu zadní nápravy pak o smyku přetáčivém. Bez ohledu na hnanou nápravu je ale možné říct, že neexistuje horší reakce než prudké sešlápnutí brzdy. Ta sílu odstředivé/dostředivé síly ještě zvýší, důsledkem čehož může vozidlo skončit klidně i na střeše. Jak tedy na přetáčivý a nedotáčivý smyk?

Jak již bylo řečeno, nedotáčivý smyk se vyskytuje u vozidel s pohonem přední nápravy. Vzniká tím, že nájezdová rychlost do zatáčky je vyšší, než jsou podvozek a pneumatiky schopny zvládnout. Tato nejvyšší možná nájezdová rychlost je zásadním způsobem závislá na povrchu (namrzlý neupravený povrch zatáčky nás může do smyku dostat již při rychlosti 4x nižší, než je možná nájezdová rychlost při suchém povrchu). Přední kola tím ztrácejí přilnavost, začínají plavat po vozovce, čímž se vozidlo stává neovladatelným. Ideální řešení je puštění spojky, pomalé stočení volantu po směru jízdy, a jakmile začnou kola znovu zabírat (což však může trvat i několik sekund) , pomalé sešlápnutí plynu.

K přetáčivému smyku jsou náchylná především vozidla s pohonem na zadní nápravu. Většinou jej způsobuje příliš rychlé vyjetí ze zatáčky. Při tomto typu smyku se vozidlo stáčí dovnitř zatáčky a má tendenci udělat tzv. hodiny. Pokud smyk podchytíme již v začátcích (což se pozná např. i klepáním ve volantu či pedálech), často stačí jen udělat tzv. kontra pohyb. Občas se však stane, že rozdíl mezi skutečnou a maximální možnou rychlostí při průjezdu zatáčkou je tak veliký, že už nepomůže ani vyšší síla.

V dnešní době je již nemalá část vozového parku vybavena systémy ABS a ESP (či jejich ekvivalenty) a dá se tedy říci, že smyk je pouze důsledkem špatné jízdy. Tyto systémy vzniklou smykovou situaci vyhodnotí asi 30x dříve než člověk a často do ní vozidlo ani nepustí. V podstatě se tedy dá říct, že případný smyk je pouze důsledkem nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky a jeho viníkem je člověk.

Zimní pneumatiky

Člověk chce a musí věřit, že se nenajde nikdo, kdo by se za hustého sněžení a ledovky vydal po dálnici či do hor na letních gumách. Bez zimních pneumatik to prostě nejde a nepůjde. Na letních pneumatikách a při velmi nízké přilnavosti je bezmocný i systém ESP, který by jinak byl schopen pomoci. Pokud tedy někdo přece jen na zimu „nepřezouvá“ (ať už je to z jakéhokoliv důvodu), v době sněhové kalamity nemá na silnici co dělat!

A je to tady! Co mám dělat?

Tak jako při všech problematických situacích je třeba zachovat klid a nepodléhat panice. Typická situace způsobená přívaly sněhu je dopravní zácpa. Ta vzniká většinou v důsledku nehody a stává se nejproblematičtější na dálnici. Pokud se stane, že se provoz na dálnici zastaví, neuděláme s tím nic. Pokud dálnice stojí, tak prostě stojí. Nejhorší možná reakce je začít se rozhlížet, přejíždět z jednoho pruhu do druhého a pak zase zpět. Jak již bylo řečeno, pokud dálnice stojí, tak prostě stojí a i kdyby byl před námi některý z pruhů volný či by byl poblíž exit,  dálnice by se rozjela. Pokud se nerozjede, musíme čekat, čekat a čekat. Další  chybou při takovýchto problémech je vysednutí z vozidla, procházení se směrem dopředu, abychom se podívali, co se děje.  Za prvé, pokud je dálnice takto ucpaná, je kolona dlouhá alespoň kilometr, takže tam stejně nedohlédneme.  Za druhé, i kdybychom tam dohlédli, tak s tím stejně nic neuděláme. Za třetí, kdyby se kolona náhodou rozjela, je jasné, že být od vlastního vozidla několik desítek metrů asi není zcela ideální. No a za čtvrté, proč zbytečně mrznout venku?

Jak již bylo naznačeno v úvodu, dalším problémem jsou, zejména na silnicích nižších tříd a v lesních úsecích, popadané stromy. Zvláště za špatné viditelnosti lze takový strom snadno přehlédnout a průšvih je na světě. Proto zvláště v lesních úsecích je třeba dávat velký pozor a situaci nepodcenit.

Dalším problémem je ledovka, která umí pořádně potrápit i zkušené řidiče. Ideální je nevyjíždět; pokud je však jízda nezbytně nutná, je třeba mít na srdci nejen výše uvedené zásady ale hlavně zdravý rozum, nepřeceňovat své síly, a předvídat. Jen tak je možné i v těchto podmínkách zajistit jak svou bezpečnost, tak i bezpečnost ostatních.

Na co si dát pozor při koupi ojetého vozu

Dnešní uspěchaná doba přináší stále rychlejší tempo a vyšší nároky ve všech oblastech života. Jednou z těchto oblastí je i naše přeprava z místa na místo. Pomalu opouštíme městskou hromadnou dopravu a stává se stále častějším, že domácnosti vlastní více než jeden automobil jako nezbytnou součást svého každodenního života. Stojíme tak často před rozhodnutím, zda si koupit vůz nový nebo ojetý.

Nákup ojetého vozu představuje vyšší riziko, ale také nižší cenu. Vzhledem k tomu, že nový automobil je v dnešní době stále ještě poměrně drahou záležitostí, přistoupíme často na variantu koupit automobil ojetý. Proč také kupovat nové auto za vysokou částku, když již druhý den je jeho hodnota o několik tisícovek nižší? Je tedy mnohem příznivější možnost koupě stejného auta v perfektním stavu, které je staré třeba jen několik málo let, ale ušetří nám desítky tisíc.

Koupě staršího auta s sebou však nenese jen výhody, ale také mnohá rizika. Abychom vám pomohli se v nabídkách ojetých automobilů lépe orientovat, přinášíme vám několik osvědčených rad, na co si dát v souvislosti s výběrem vozu pozor.

Základní pravidla

Výhodou nového vozu je zajisté to, že pokud se při běžném užívání odhalí jakákoliv skrytá vada, vozidlo je ještě v záruce a v autorizovaném servise nám takovou závadu zdarma odstraní. U ojetých aut však bohužel toho pravidlo neplatí. Ze zákona je sice prodávající odpovědný za vady, na které kupujícího neupozornil, a to i v případě, že o ní nevěděl. V těchto situacích je však zásadním problémem tuto skutečnost dokázat. Podobné spory pak často končí u soudu, kde je třeba platit soudní výlohy a především nás soudní řízení stojí čas a má nejistý výsledek. Nakonec se tedy může stát, že se koupě vysněného ojetého vozidla stane naší noční můrou. Je tedy vhodné dodržovat několik základních pravidel, jak při výběru ojetého automobilu postupovat.

1. Skryté vady

Největším a zároveň nejzákeřnějším problémem při koupi ojetých automobilů jsou tzv. skryté vady. Jedná se o vady, které při koupi běžným způsobem neodhalíme. Obvykle se jedná o vážnější závady, mezi které patří např. porucha na palivovém čerpadle, prasklé hlavy válců, praskliny na motorovém bloku apod. Tyto vady často vyžadují výměnu celých sekcí, např. motoru. Za takovou opravu bychom často dali takovou částku, že se nám již vozidlo nevyplatí opravovat. V případě uzavření kupní smlouvy v rámci autobazaru je v takové situaci možné uplatnit reklamaci. Standardní doba odpovědnosti ze strany prodávajícího je 24 měsíců. Pokud automobil nebyl ve vlastnictví autobazaru a ten fungoval pouze jako prostředník, doba odpovědnosti se zkracuje na 6 měsíců.

Prodávající není odpovědný za závady, který byly deklarovány v kupní smlouvě, které byly očividné a za vady, které vznikly běžným opotřebením. Naopak odpovědný je za všechny závady, které deklarovány nebyly, byly zamlčeny a projevily se až po určité době. V takovémto případě je prvním krokem kontaktování autobazaru či prodejce. Pokud prodejce odpovědnost za vadu neuzná, je jediným řešením obrácení se na soud. Ten pak rozhoduje na základě vyjádření soudního znalce. Zde je však třeba zvážit, kam až ve sporu chceme dojít. Soudní řízení i znalecký posudek dnes nejsou levnou záležitostí. Skryté vady jsou tedy u koupě auta nejzákeřnějším nebezpečím. Pokud totiž vyjde najevo skrytá závada, která prodávajícím nebyla deklarována, má kupující nárok na slevu z dohodnuté částky. Pokud se však obě strany nedohodnou, situace končí soudním sporem.

2. Bouraný automobil

Je naprosto samozřejmé, že každý zájemce o ojetý vůz dá přednost nebouranému automobilu. Důvodem tohoto rozhodnutí je logická úvaha, že bourané vozidlo má mnohem častější tendenci k poruchovosti, korozi apod. Důležité je se prodejce jasně dotázat, zda je vozidlo bourané. Pokud prodejce deklaruje vozidlo jako nehavarované, a již při prvním větším servisu se ukáže, že havarované bylo, má kupující právo vymáhat náhradu, a to ať už ve formě slevy, odstoupení od kupní smlouvy či výměny vozidla za nehavarované. Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že pokud vozidlo prodělalo nějakou drobnější kolizi (při které nedošlo k poškození nosné části karoserie, motoru apod.), nemusí to nutně znamenat, že se jedná o automobil určený do šrotu. Řada firem naopak nabízí cenově značně zvýhodněné lehce havarované a bez problémů opravitelné vozy.

tachometr-03-660x250

3. Přetočený tachometr

Pokud prodávající přetočí vozidlu tachometr, jedná se jednoznačně o podvod. Tyto praktiky jsou bohužel v dnešní době typické pro mnoho autobazarů. Přetáčení tachometru je obvykle prováděno na území ČR, a to i v případě automobilu dovezeného ze zahraničí. Důvodem je to, že v zahraničí jsou vysoké tresty za tyto praktiky.

Pokud k něčemu podobnému dojde, platí naprosto stejná zásada jako u skrytých vad, tzn. pokusit se o domluvu s prodejcem. V případě, že k domluvě nedojde, je jediným řešením opět jen soud. Problém je především to, že běžný motorista tento problém nemá možnost odhalit. Kupující musí zvážit, zda je ochoten připustit, že vybrané auto má najeto více, než kolik udává tachometr. Přetočený tachometr totiž nemusí nutně znamenat výrazně horší stav vozu. Je tedy dobré dbát spíše na celkový dojem z vozidla, viditelné opotřebení apod.

4. Kradené vozidlo

Tento problém je jeden z nejzávažnějších. Disponování kradeným majetkem je totiž trestné. Pokud si tedy koupíme ojeté vozidlo, které je kradené a nachází se v evidenci kradených vozů nebo je po něm vyhlášeno pátrání, může nastat situace, že nás zastaví hlídka policie při běžné silniční kontrole a zjistí, že jedeme v kradeném vozidle. V takovéto situaci má policie právo toto vozidlo na místě zabavit a nás zadržet. Jak se tedy takovéto situaci vyvarovat? Před samotnou koupí vozidla se doporučuje prohlédnout si tzv. VIN kód. Tento kód představuje „rodný list“ vozidla. Údaje VIN kódu musí souhlasit s údaji v technickém průkazu. Je také dobré si kód prohlédnout důkladně. Často se dá poznat, že s kódem bylo manipulováno. V případě nesrovnalostí platí jednoduchá rada – vozidlo nekupovat.

5. Servisní knížka

Servisní knížka je základním parametrem pro určení původu vozidla. Řada kupců se proto při rozhodování ptá, zda je k vozidlu k dispozici servisní kniha. Pokud prodejce řekne, že ano, bývá to často považováno téměř za záruku kvality vozu. Bohužel v praxi tomu tak často nebývá. Je důležité si uvědomit, že prodejci automobilů jsou si velmi dobře vědomi, že v případě, že je k vozidlu servisní knížka k dispozici, vozidlo se mnohem lépe prodá. Najeté kilometry a servisní úkony proto často falšují. Opět je tedy třeba opatrnosti a nebrat servisní knihu jako dogma, které zaručí kvalitní koupi.

Cena versus kvalita

Základním pravidlem ve světě automobilů je skutečnost, že čím dražší automobil si pořídíme, tím rychleji klesá jeho cena. U menších vozů klesá cena jen velmi pomalu. Je to dáno především provozními náklady. Tyto automobily jsou obvykle velmi úsporné, drahé není ani povinné ručení. Poptávka po těchto automobilech je proto větší než po velkých autech, která naopak mají vysoké náklady na provoz. Cena malých automobilů tak neklesá příliš rychle. Velká vozidla bývají často používána při podnikání. Mnoho firem splácí vozidlo na leasing. Jakmile leasing skončí, majitel vozidlo levně prodá a koupí si nové. Nakupuje tedy z nezdaněných peněz.

Při rozhodování, zda zvolit malé či velké auto je však třeba mít na paměti také to, že malá auta, přestože mají obvykle mnohem méně najetých kilometrů, bývají často v horším stavu než auta velká. Malá auta totiž bývají často používána jen v městském provozu či na krátkých trasách. Proto může být auto malého typu v mnohem horším stavu než auto větší, přestože tachometr udává stejný počet najetých kilometrů.

Vždy je třeba si před samotným výběrem automobilu určit, co od vozidla očekávám, jakou částku jsem ochoten dát za samotné auto i za budoucí servis. Tato rozhodnutí bývají naprosto klíčová. Výběr ojetého automobilu je nelehkým úkolem pro každého člověka. Při dodržení základních pravidel a při troše štěstí však můžete získat kvalitní automobil za dobrou cenu. Vždy je potřeba snažit se získat co nejvíce informací o vozidle, které zamýšlíme koupit. Bude možná třeba využít v malé míře i trochu té „psychologie“ a dobré taktiky, abychom se o autě i o majiteli dozvěděli co možná nejvíce.