Co jsou to prémiové automobilky?

Se slovem „prémiový“ se setkáváme stále častěji a častěji. Přitom najít pro něj nějakou hmatatelnou a jasnou definici by asi dokázal jen málokdo. Co jsou to vlastně prémiová auta, prémiové parfémy, prémiové pneumatiky atd.? Každý tak nějak tuší, že se jedná o produkty, které určitým způsobem vynikají. Ovšem jak vlastně vynikají? Kvalitou, vysokou cenou, svou unikátností…? Odpověď na tuto i jiné otázky se pokusíme přinést v dnešním blogu.

Prémiový vůz znamená určitý status

Jednou z hlavních devíz vlastnictví tzv. prémiového vozu je – minimálně z pohledu zúčastněných – jakýsi společenský status. Prémiový vůz symbolizuje, anebo přinejmenším odkazuje, na umístění jeho vlastníka v horních patrech společenského žebříčku. Tato auta tak více či méně výrazně konotují úspěch a prestiž. Na tuto svou vlastnost ale bohužel prémiové vozy často i doplácejí. Úspěch, vliv či třeba společenská prestiž jsou samozřejmě věci, po kterých touží nespočet z nás. I proto jsou tato auta na špičce popularity mezi zloději.

Prémiové automobilky nenabízejí levná auta

Pomalu se dostáváme k definici toho, co je vlastně prémiové auto a co nikoliv. Jedním z hlavních kritérií prémiovosti je cena. Tyto automobilky zásadně nenabízejí vozy pro každého. Samozřejmě, že i v rámci prémiového segmentu existuje několik úrovní. Nicméně i zde platí, že pokud firma nabízí auto za 200 tisíc korun, nemůže o sobě mluvit jako o prémiové.

Prémiovému segmentu se daří. Krize nekrize

Poměrně zajímavým zjištěním je v souvislosti s prémiovým segmentem v rámci automobilového průmyslu jeho odolnost vůči turbulencím na finančních trzích a ekonomice všeobecně. Samozřejmě, již dávno pominula hypotéční krize vygradovaná pádem investiční banky Lehman Brothers a i dluhová krize v rámci (nejen) Eurozóny se zdá – minimálně krátkodobě – zažehnaná. Automobilovému sektoru se tak daří poměrně dobře. Ovšem lidé prémiové vozy kupovali i v dobách, kdy se mluvilo o rozpadu Evropské unie nebo snad dokonce občanské válce v některé z jihoevropských zemích. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, by nás patrně přesunula někam do učebnic sociologie a hlavně by vydala na mnohostránkové pojednání. Každopádně se ale zdá, že žijeme v době, kdy prestiž a status znamenají opravdu hodně.

Poměr ceny a kvality nemusí být nutně u „prémiovek“ příliš výhodný

Bohužel rozhodně neplatí, že by zákazník u prémiového vozu automaticky dostal nějaký skutečně nadprůměrný koktejl či kombinaci pokročilé výbavy, moderních technologií a výhodné ceny. Většinou si sice z autosalonu odveze zajímavý vůz, ovšem zaplatí za něj nemalou částku. Přitom celou řadu použitých technologií by mohl dostat i u vozu výrazně levnějšího. U „prémiovek“ tak skutečně platíme především za jakýsi status, se kterým souvisí i celá řada nadstandardních služeb (některé automobilky nabízí v rámci kupní ceny několikaletou „bezplatnou“ asistenci v případě poruchy, jiné zase lákají na servis zdarma, vstup do speciálních salonků apod.).

Prémiové vozy nabraly momentum během 90. let

Automobiloví pamětníci si jistě vzpomenou na vozy jako Ford Granada, Opel Commodore či třeba známý „fantomasovský“ Citroën řady DS. Jednalo se o auta vyšší střední třídy, která nabízela velmi pohodlné svezení, měla na svoji dobu nebývale rozmanitou výbavu a navíc byla i mimořádně bezpečná. I přesto ale do současnosti nepřežilo ani jedno z nich. Granada sice nějakou dobu živořila coby Ford Scorpio, Commodore se postupně přetavil do Omegy a z řady DS se v několik krocích stal Citroën C6. I tak se ale žádný z těchto vozů do dnešního dne nedochoval. Jejich pozice totiž přebraly model prémiových značek. Mainstreamové automobilky své působení ve vyšší střední třídě vzdaly a v podstatě už minimálně 10 let žijí především z menších vozů. A zdá se, že trend bude (minimálně v blízké budoucnosti) pokračovat.

Prémiová auta vlastní stále více lidí. Některé automobilky punc prémiovosti uměle udržují

Dle některých statistik se dnes v Evropě prémiové automobilky podílejí na celkovém počtu prodaných nových vozů až 30 %. Teď se samozřejmě nabízí otázka, co se bude dít dále. Pokud si „prémiovky“ toto momentum udrží, bude jich zanedlouho většina. O svou výjimečnost tím pádem jak auta tak jejich majitelé přijdou. I z tohoto důvodu již někteří výrobci omezují výrobu, aby si svoji jedinečnost udrželi. Znova se tak dostáváme k otázce, co je to vůbec prémiový vůz? Jak může být prémiové něco, co bude mít výhledově skoro každý?

Drží si prémiové vozy lépe cenu? Určitě ne všechny

Někteří lidé nakupují prémiová auta, aby za ně při zpětném prodeji dostali v poměru s mainstreamem více peněz. Tato strategie ale funguje jen někdy. Hodně totiž záleží na konkrétním modelu. Všeobecně nejvíce padá cena u velkých luxusních limuzín, nejméně prodělají naopak vlastníci sportovních vozů a kabrioletů. Totéž ale platí i o běžných značkách. Rozhodně se tedy nedá paušálně tvrdit, že by byl nákup „prémiovky“ výrazně lepší investicí než klasického vozu. I v rámci  klasických automobilek existují modely, které jsou z hlediska zůstatkové ceny mimořádnými držáky.

Autolékárničky zpět v centru dění: miliony řidičů pravděpodobně čeká výměna

Ač je to dnes téměř k neuvěření, existovaly časy, kdy byl při nehodě alkohol za volantem považován za polehčující okolnost. Logika byla taková, že když je člověk opilý, tak přece nedokáže dobře řídit a tedy vlastně za nic nemůže. Stejně tak bývaly doby, kdy se do povinné výbavy počítaly i třeba signální pistole anebo kdy musel před každým jedoucím vozidlem běžet člověk s červeným praporkem. Inu časy se mění a s nimi i legislativa upravující provoz na pozemních komunikacích. V roce 2002 např. vyhláška ministerstva dopravy rozhodla o povinnosti mít u sebe autolékárničku. V podstatě okamžitě poté se autolékárničky z mnoha důvodů staly vděčným tématem řady motoristických diskuzí a zdá se, že tomu i v blízké budoucnosti bude nejinak.

Kolem lékárniček byl vždy povyk. A na lepší časy se patrně neblýská

Mít u sebe autolékárničku bohužel nestačí. Tato lékárnička totiž musí splňovat celou řadu kritérií. Pokud je nesplňuje, je na řidiče nahlíženo, jakoby byl bez ní. Jeden příklad za všechny: Téměř 4 miliony řidičů, kteří si v reakci na vyhlášku z roku 2010 pořídili v témže roce novou autolékárničku, ji budou muset opět vyměnit za novou. Interval výměny je přitom zákonem stanoven na čtyři léta a je úplně jedno, že se v lékárničce za tuto dobu kromě obvazů nic nezkazí.

Stačilo by vyměnit obvazy…

Dle nařízení musí každá autolékárnička pro rok 2014 obsahovat následující předměty:

  • Leták o postupu při zvládání dopravní nehody
  • Isotermickou fólii o rozměrech nejméně 200 x 140 cm
  • Nůžky o délce 15 cm v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty
  • Chirurgické rukavice v obalu
  • Plastovou roušku o velikosti 20 x 20 cm a tloušťce 0,05 mm
  • Resuscitační masku s výdechovou chlopní a filtrem
  • Pryžové škrticí obinadlo
  • Obvaz s jedním polštářkem o šíři nejméně 8 cm
  • Obvaz se dvěma polštářky o šíři nejméně 8 cm
  • Třícípý šátek z netkaného textilu
  • Náplast na cívce
  • Náplast s polštářkem

Výměna všech těchto věcí je přitom zcela zbytečná. Např. takové nůžky se v zabalené krabičce jen těžko zkazí a totéž platí třeba o termofólii. Komplikovanější je situace pouze u obvazů, kde se setkáváme s různými daty expirace. V podstatě jediným racionálním důvodem ke koupi zcela nové lékárničky tak zůstává strach z pokuty.

Zakázky na míru pro vybrané subjekty?

Existují hlasy, podle kterých jsou tahanice kolem lékárniček pouze otázkou byznysu několika firem. Ať už je realita taková či onaká, faktem bohužel zůstává, že si člověk prostě nevybere. Pokud dojde k silniční kontrole a řidič policistům nepředloží autolékárničky podle vyhlášky, vystavuje se riziku až dvoutisícové pokuty.

Důraz by měl být kladen spíše na kvalitu lékárniček

Autolékáren existuje několik typů. Liší se kvalitou materiálu a samozřejmě i cenou. Racionálně uvažující motorista si tak pravděpodobně koupí tu nejlevnější, která splňuje zákonné normy. Řada odborníků přitom upozorňuje na jejich nízkou kvalitu. Spíše než dogmaticky vyžadovat každé čtyři roky koupi celého nového produktu by tak např. podle záchranářů bylo vhodnější spíše kontrolovat kvalitu. V praxi se tak člověk může setkat s obvazem, který sice voní novotou, ale jinak díky mizerné kvalitě pruží jako guma.

Absurdnost situace si uvědomují i oficiální místa

Aktuální ministr dopravy Antonín Prachař se v médiích nedávno vyjádřil v tom smyslu, že uznává neadekvátnost současné normy. O jejím zrušení či změně však nemluvil. S největší pravděpodobností se jí tak v nejbližší době nedočkáme.

Koupí nové autolékárničky máte po starostech

Novou autolékárničku pořídíte s přehledem do dvou set korun, čímž můžete celý problém z hlavy vytěsnit. Lékárničku ideálně vůbec nerozlepujte. Při případné kontrole totiž policisté pouze zkontrolují její expiraci. Lékárnička samozřejmě v původní folii být nemusí. Budou-li ale policisté nadmíru asertivní, mohou začít kontrolovat celý obsah položku po položce.

Jen málokdo ví, co vlastně v lékárničce má

Pouze hrstka motoristů zná obsah autolékárniček. Ještě méně jich pak tyto lékárničky dokáže na místě použít. Jejich povinnou součástí je sice i informační leták popisující postup při dopravní nehodě. V praxi ale většinou na studium nějaké literatury nebývá čas. Více životů by tak patrně zachránila spíše osvěta. Novotou zářící nerezové nůžky samy o sobě zraněnému moc nepomohou.

Pro úplný pocit bezpečí si před odjezdem na dovolenou zkontrolujte pneumatiky

Doba letních dovolených je konečně tady! Bridgestone – největší výrobce pneumatik a gumárenských produktů na světě – nabízí motoristům několik tipů a triků z oblasti bezpečnosti pneumatik, díky nimž bude jízda za prázdninovým dobrodružstvím vždy zábavná a bezpečná. Udržování pneumatik v dobrém stavu a dodržování správného tlaku vzduchu v pneumatikách jsou klíčovými předpoklady pro bezpečnou jízdu, zejména při cestování na dlouhé vzdálenosti. Kontroly bezpečnosti pneumatik, prováděné společností Bridgestone, žel ukazují, že až 78 % vozidel v Evropě jezdí na pneumatikách(1), které nejsou bezpečné. Dobrou zprávou ovšem je to, že kontrola pneumatik je snadná a nezabere víc, než několik minut.

Bezpečnost pneumatik: Tak snadné jako napočítat do tří

Pneumatiky jsou první obrannou linií proti potenciálně nebezpečným situacím v silniční dopravě. Pro zachování bezpečnosti všech cestujících je důležité udržovat pneumatiky v nejlepším možném stavu. Zvláštní pozornost věnujte rovněž pneumatikám případného přívěsu, ať už obytného nebo nákladního, a to zejména tehdy, pokud byl delší dobu mimo provoz.

1. Zkontrolujte hloubku dezénu

Bridgestone se řídí heslem „doufat ve slunečné počasí, ale připravit se na déšť“. Pro suverénní jízdu na mokru je zásadní dostatečná hloubka dezénu pneumatik. Změřte hloubku dezénu speciálním měřidlem nebo zkontrolujte, zda jsou v dezénu vidět ukazatele opotřebení dezénu. Legislativa požaduje minimální hloubku dezénu 1,6 mm a ukazatel opotřebení by nikdy neměl být v jedné rovině s vnějším okrajem pneumatiky. V tomto případě je nejvyšší čas pneumatiky vyměnit, obzvlášť před dlouhou jízdou!

Nedostatečná hloubka dezénu výrazně prodlužuje brzdnou dráhu na mokru! Zvyšuje také riziko nebezpečného akvaplaningu, k němuž může dojít zejména v nečekaném letním dešti!

2. Zkontrolujte tlak vzduchu v pneumatikách

Pneumatiky jsou stejně důležité pro bezpečnost silničního provozu jako zásobníky vzduchu pro potápěče pod vodní hladinou. Potápěči se nepotápějí, aniž by si zkontrolovali tlak vzduchu. To samé platí pro pneumatiky. Tlak vzduchu kontrolujte u studených pneumatik. A pamatujte, že pro plně naložený vůz jsou obvykle doporučovány odlišné hodnoty tlaku vzduchu. Kontrolu tlaku vzduchu doporučujeme u studených pneumatik, teplý vzduch pneumatiky rozpíná a dochází tak k nepřesným výsledkům při měření.

Podhuštěné pneumatiky zhoršují bezpečnost při brzdění a změnách směru jízdy. Zvyšují také spotřebu paliva a rychleji se opotřebovávají.

Kde naleznete správné informace pro vaše vozidlo? Správné hodnoty tlaku vzduchu v pneumatikách bývají uváděny v návodu k použití vozidla, na střešním sloupku v prostoru dveří nebo na víčku palivové nádrže. A v případě pochybností se poraďte s odborníkem!

3. Zkontrolujte možná poškození a opotřebení

Zářezy, oděrky a jiné druhy poškození se mohou při dlouhé jízdě snadno zhoršit. V případě pochybností se poraďte s odborníkem, abyste zbytečně neriskovali.

Opotřebované nebo poškozené pneumatiky mohou za jízdy prasknout a případně způsobit ztrátu kontroly nad vozem(1).

Úsilí o zvyšování bezpečnosti silničního provozu

Bridgestone se intenzivně zabývá problematikou zvyšování bezpečnosti silničního provozu v Evropě. Bridgestone již několik let organizuje bezplatné kontroly bezpečnosti pneumatik po celé Evropě ve snaze zvyšovat povědomí motoristů o bezpečnosti pneumatik. Celkové výsledky těchto kontrol ovšem odhalují znepokojivá čísla. Například mezi výše zmíněných 78 % vozidel na nebezpečných pneumatikách patří více než 28 % motoristů, kteří jezdí na značně podhuštěných nebo opotřebovaných pneumatikách s hloubkou dezénu pod legislativou předepsaným limitem, čímž vážně ohrožují bezpečnost. Bridgestone proto naléhá na motoristy, aby si zkontrolovali pneumatiky před odjezdem na dovolenou a před návratem domů. Užijete si tak jízdu – a celou dovolenou – s pocitem naprostého bezpečí.

A pokud stále ještě jezdíte na zimních pneumatikách, zajistěte co nejrychleji jejich přezutí – zejména pokud jedete na dovolenou. Jízda na zimních pneumatikách v letních podmínkách může totiž prodloužit brzdnou dráhu až o 30 % v porovnání s letními pneumatikami!(2)

Více informací

Více tipů pro bezpečnost pneumatik v době dovolených získáte od nejbližšího prodejce Bridgestone nebo na internetových stránkách www.tyresafety.eu.

Další nápady a tipy naleznete na www.bridgestone.co.uk/auto/your-journey/tyre-safety/

(1) Podrobnější informace o kontrolách bezpečnosti pneumatik, prováděných společností Bridgestone, a důsledcích jízdy na nebezpečných pneumatikách:
http://www.bridgestone.eu/corporate/press-releases/2013/04/european-drivers-increasingly-negligent-about-the-maintenance-of-their-tyres/
(2) Podrobnější informace o provozních vlastnostech letních a zimních pneumatik v letních podmínkách:
http://www.bridgestone.eu/corporate/press-releases/2014/06/a-tyre-for-every-season/

[Tisková zpráva, Bridgestone CR, 3.7.2014]

Mají při koupi ojetiny smysl placená osvědčení?

Ačkoliv se v posledních pár letech začíná mluvit o pozvolném zlepšování poměrů v českých autobazarech, stále platí následující: trh s ojetinami představuje džungli, ve které je velmi lehké se ztratit. Kromě evergreenů, mezi které patří třeba stočené tachometry či zfalšované servisní knížky, se stále častěji setkáváme s jinak kvalitními vozy, na které je ale uvalena exekuce či jiné podobné břemeno. Toto břemeno přitom vůbec nemusí mít původ v ČR a je pro našince téměř nemožné se o něm dozvědět. Existují však specializované firmy, které dokáží – anebo to alespoň tvrdí – historii ojetého auta do detailů prověřit. Má tedy smysl se na ně obracet? Nemůže něco uniknout i jim? Co když jde z jejich strany jen o byznys? Toto jsou jen některé z otázek, které v dnešním článku zodpovíme.

Roste počet vozů s právními vadami

Představte si, že nějakou dobu šetříte peníze na auto. To si nakonec i koupíte. Zanedlouho poté vás však navštíví exekutor a auto vám sebere. A to i přesto, že nikomu nedlužíte ani jedno pivo v hospodě. Jak je to možné? Stačí, aby vám vůz prodal předchozí majitel, na kterého je uvalena exekuce, v době, kdy ještě nedošlo k její realizaci.

Možnosti bránit se jsou v podstatě nulové. Pokud nakupujete přímo od majitele, máte jedinou možnost škodu požadovat po něm. To ale rozhodně nebude jednoduché vzhledem k tomu, že proti dotyčnému už exekuce běží. V reálu se tak pouze postavíte do zástupu ostatních věřitelů. Teoretickou možností je sice ještě návrh na vyloučení dotyčného předmětu z exekuce, ovšem tím by zase byla de facto poškozena práva jiných věřitelů.

V případě, že nakupujete v autobazaru, je důležité odlišit, zda bazar vozidlo reálně vlastní anebo zda jeho prodej pouze zprostředkovává. Pokud platí první možnost, existuje šance škodu vymáhat po bazaristech. V případě druhém ze zákona bohužel nemáte právo na nic. Jediným viníkem zůstává člověk, který prodává něco, co vlastně fakticky není jeho, a tím se dopouští podvodu.

Problémem bývají i auta zabavená v zahraničí

Další typický případ: ve strachu ze zabavení prodá italský či španělský vlastník své auto zatížené např. leasingem do zahraničí. Na německých převozních značkách jej doveze k našim západním sousedům. Zde je auto zaregistrováno a v podstatě okamžitě na to nabízeno k prodeji do Čech coby vůz německého původu. Našinec auto za dobrou cenu a v jinak slušném stavu koupí a myslí si, že vyhrál. Původní vlastník či exekutor ovšem mezitím vozidlo zaregistruje do společné evropské databáze, do které nahlížejí třeba i policisté při silniční kontrole. V reálu se tak může stát, že s takto dovezeným autem pojedete z Prahy do Brna a skončíte někde u Jihlavy závislí buď na odvozu anebo hromadné dopravě.

Ne vždy je možné ověřit všechno

Ani specializované firmy nedokáží vždy získat veškeré informace. I ony totiž spoléhají na databáze, ve kterých ale nemusí být nutně všechna data obsažená. Důležité je, aby vás o této skutečnosti informovali. Může se tak stát, že třeba reálný stav tachometru nedokáže zjistit nikdo. Stejně tak je možné, že se v servisní historii nedočtete o úkonech, které sice proběhly, ale nebyly nikde zaznačeny.

Placené versus neplacené sekce

Prověření vozu je placenou službou. Firmy, které ji poskytují sice z marketingových důvodů uvádějí ve svých prospektech i neplacenou sekci, ovšem z té se toho moc nedozvíte. Co byste se ale dozvědět měli, je množství informací, které firma o daném voze má. Někdy se totiž stane, že není jednoznačně možné ověřit třeba stav km anebo rok výroby.

Základním identifikátorem vozu je VIN kód

Prověřování vozu probíhá na základě tzv. VIN kódu. Jedná se o 17místný kód, který jednoznačně určuje identitu vozu. Velký pozor je nutné dávat tehdy, když je s tímto kódem manipulováno (např. po krádeži). Laik však jen velmi zřídkakdy rozezná originální plaketku od té zfalšované. Různí vykukové si totiž na změně identity často dávají skutečně záležet a kromě VINu jako takového vymění i všechny další identifikační štítky. Nezkušeným okem je pak takto vadný vůz v podstatě nemožné rozeznat.

Kontrolou lze ušetřit statisíce

Firmy, které auta prověřují, své služby rozhodně nenabízí ze své dobré vůle. Nicméně jejich poplatková politika je ve srovnání s cenou kupovaného auta většinou velmi přívětivá. Za základní kontrolu se platí kolem pětistovky, detailní prověření včetně kontroly poškození jednotlivých částí pak vyjde asi na trojnásobek. Pokud bychom tedy měli problematiku placených osvědčení nějak shrnout, udělali bychom to následovně:

Mezi plusy se řadí:

  • nesrovnatelně větší erudice v oblasti trhu ojetých vozů, než kterou disponuje laik;
  • přístup do databází, do kterých se člověk běžně nedostane;
  • nízká cena ve srovnání s cenou kupovaného vozu;
  • možnost prověření vozu on-line.

Nevýhody pak zahrnují:

  • není vždy možné získat kompletní informace o voze;
  • služba je zpoplatněná (některé bazary ji ale nabízejí zadarmo);
  • i osvědčení je možné padělat (pravost je ale snadné si ověřit).

Přišli jste o řidičský průkaz? Poradíme jak jej získat zpět

O řidičák ročně přijdou tisíce Čechů. Jaké existují možnosti, jak se ke své zabavené licenci co nejsnadněji, nejpohodlněji a v neposlední řadě také nejlevněji zase dostat? Situace se v posledních letech poměrně dost zkomplikovala. Už totiž zpravidla neplatí, že stačí počkat na vypršení zákazu řízení a pak si svůj průkaz jednoduše vyzvednout.

O řidičák se dá přijít třemi způsoby

  • Motorista, který postupně nasbírá 12 trestných bodů, automaticky přichází o řidičský průkaz. V takové situaci mluvíme o tzv. vybodování. Od zavedení bodového systému v roce 2006 se podobného osudu dočkalo už na 40000 našinců a další neustále přibývají. S vybodováním souvisí roční zákaz řídit, za volant si ale člověk jen tak nesedne ani poté. Má totiž již nějakou dobu povinnost jednak absolvovat psychologické vyšetření a také se musí nechat v autoškole přezkoušet z odborné způsobilosti.
  • O řidičák lze přijít i v důsledku spáchání závažného přestupku či trestného činu. Jedná se např. o významné překročení rychlosti, předjíždění přes dvojitou plnou čáru, způsobení nehody či řízení pod vlivem alkoholu apod. Zde platí, že pokud je udělený trest kratší než 12 měsíců, dostane řidič po odeslání žádosti svůj řidičák zpět automaticky. V opačném případě se musí dotyčný taktéž vrátit do autoškoly. Ovšem zatímco vybodovaní řidiči mohou jízdy absolvovat již během 12. měsíce od této události, jedinci, kteří mají na krku zákaz řízení, za volant smí usednout až po skončení trvání zákazu. Neobejdou se také bez posudku o zdravotní způsobilosti vydávaného praktickým lékařem.
  • O právo řídit je možné přijít také díky zdravotním problémům či omezením. Pokud se však stav dotyčného zlepší, může se o navrácení řidičského průkazu opět ucházet. Od jeho ztráty však musí uběhnout nejméně tři roky. I zde pak platí povinnost absolvovat zkoušku z odborné způsobilosti a dodat posudek o zdravotní způsobilosti.

Při zkouškách odborné způsobilosti je nutné absolvovat všechny tři části testu

Bohužel neplatí, že by pro získání řidičáku zpět stačilo absolvovat pouze jízdy. Uchazeč musí prokázat kromě schopnosti řídit v aktivním provozu také znalosti předpisů a pravidel, povědomí by měl mít i o ovládání a údržbě vozidla.

Bodový systém kromě trestání i odměňuje

Tu a tam může drobný přestupek spáchat třeba i nevědomě každý. Výhodou platného bodového systému ale je, že pokud řidič rok v kuse takříkajíc seká dobrotu, 4 body mu z konta zmizí. Řidiči tak nemají permanentně nůž na krku, nýbrž ví, že případný drobný exces si mohou „odpracovat“. Ovšem pozor. Pokud vás policisté nachytají, jak si to po dálnici štrádujete dvoustovkou, nepomůže vám ani svěcená voda. Další byť poněkud kontroverznější způsob, jak přijít o trestné body na kontě, je absolvovat tzv. Školení bezpečné jízdy. Platí zde ale několik podmínek:

  • školení musí proběhnout v některém ze čtyř akreditovaných center. Nemůže jej tudíž pořádat jen tak někdo.
  • řidič nesmí mít na kontě více trestných bodů než 11.
  • body musí být uděleny pouze za menší maximálně pětibodové přestupky (vážná porušení pravidel silničního provozu takto odčinit nejde).

Nákup ojetiny na úvěr aneb co všechno je v Česku možné a legální

Koupit kvalitní ojeté auto rozhodně není snadné. I když jsou přetočené tachometry či zfalšované servisní knížky v naší zemi stále každodenní praxí, zkusíme se dnes podívat na ještě další potenciální nebezpečí číhající za branami autobazarů. Tím jsou netransparentní praktiky při poskytování úvěrů a financování. Zcela běžně se totiž stává, že se celková cena vozu po připočtení všech poplatků vůči té inzerované zvýší opravdu astronomicky.

Nechci slevu zadarmo…

V nabídkách autobazarů se dnes nezřídka setkáváme s dvojím oceněním, z nichž je jedno platné při nákupu na úvěr a druhé při platbě v hotovosti. Už jen tato skutečnost sama o sobě by měla být určitým varováním, zejména pak vezmeme-li v potaz, že rozdíl mezi těmito dvěma cenami může být i neskutečných 40 %. Pokud tedy bazar prodává auto hotově např. za 110 tisíc a na úvěr za 70 tisíc, nabízí se otázka, kde se oněch 40 tisíc ztratí. Odpověď je bohužel pro klienta taková, že se tyto peníze nejen neztratí, ale dokonce tato „sleva“ nákup vozu zpravidla ještě prodraží.

Nižší cenu bohatě vykompenzují monstrózní poplatky

Při studiu smluv uzavíraných v jednotlivých autobazarech, se může člověku neznalému situace opravdu udělat mdlo. Jen poplatek za vyřízení úvěru se zcela běžně pohybuje v desítkách tisíc korun a velmi často již sám o sobě poskytnutou slevu při financování pokryje. Tím však pro klienta situace v žádném případě nekončí. Úvěry bývají leckdy nastaveny tak, že se míra RPSN dostane třeba i přes neskutečných 50 %.

Jaká je tedy realita? Vůz v ceně 110 tisíc korun zákazník koupí za 70, dalších 30 zaplatí jen za vyřízení úvěrové smlouvy a dalších klidně 70 i více z jeho peněženky odteče během např. 5letého financování. Sečteno a podtrženo: cena vozu se z původních 70 tisícovek dostane na tisícovek 170. A to je ještě situace, řekněme, relativně standardní. Daly by se totiž najít reálně uzavřené smlouvy, na základě kterých klient původní cenu vozu na úvěr přeplatil během pouhých pěti let i třikrát.

Autobazary s finančními společnostmi úzce spolupracují a dělí se o štědré provize

Inzeráty nabízející ojetá auta v sobě často zahrnují formulku „sleva na financování u vybraných partnerů„. Zvídavý člověk by se mohl zeptat, kdo že jsou to vlastně ti vybraní partneři? Zpravidla jde o spřátelené a někdy i kapitálově provázané společnosti, které si mezi sebou dělí zisk. Autobazar si tak klidně může dovolit na úvěr vůz prodat s minimální či nulovou marží, jelikož ta se mu více než bohatě vrátí na provizích za sjednání úvěru. Realita je bohužel dnes taková, že v řadě autobazarů zisky z těchto finančních služeb často převyšují zisky z prodeje aut jako takového.

Pokud kupujete auto na úvěr, běžte raději do banky

Mnohem výhodnější je, nemáte-li u sebe dostatek hotovosti, požádat o úvěr u některé ze zavedených bankovních společností. Tam je přece jen riziko, že se upíšete nefalšovanému lichváři, výrazně nižší (byť samozřejmě ne stoprocentní). Sazby spotřebitelských úvěrů se dnes pohybují poměrně nízko a i jejich dostupnost je pro alespoň částečně solventní klienty bezproblémová.

Pečlivě čtěte vše, co podepisujete

Jedním z častých triků nekalých prodejců je zahlcení klienta spoustou informací a údajů. Pokud se tedy i přes veškerá varování přece jen rozhodnete jejich služeb využít, rozhodně dodržujte následující zásady:

  • vše si důkladně přečtěte, v žádném případě neignorujte texty psané malým písmem
  • pokud se vám ve smlouvě cokoliv nezdá, neuzavírejte ji. Nenechte se zviklat ujištěním, že ono to tak vlastně není, že se to tak nedělá apod.
  • pokud na vás pracovník tlačí, běžte raději domů. Jakékoliv vyhrožování či nátlak nesvědčí o ničem dobrém.
  • do bazaru jděte ideálně během dne, při plném vědomí. Na poznámky tipu „už je 11 hodin večer, rychle mi to tady podepište, ať můžeme jít domů“ reagujte tak, že domů  opravdu půjdete. Ovšem aniž byste cokoliv podepsali.

Nízký výkon a vysoká spotřeba? Prozradíme, jak dostat auto zpět do formy

Dost možná to znáte sami. Stejné auto, stejný motor, srovnatelný nájezd, ale přesto jedno jede výrazně lépe než druhé, jeho motor se chová kultivovaněji, lépe táhne, nemá takovou spotřebu… Jedním z logických vysvětlení pro tento stav může být samozřejmě porucha. Velmi často je ale vůz více méně v pořádku, pouze mu nevyhovuje jízdní styl majitele. V dnešním článku se podíváme na pár osvědčených tipů, pomocí nichž lze vůz svépomocí dostat zpět do formy.

Nejprve vylučte technickou závadu

Nepřesvědčivý výkon a vysoká spotřeba mohou signalizovat problémy. Doporučujeme se tedy obrátit na kvalitní servis a nechat provést celkovou kontrolu vozidla, a to zejména tehdy, pozorujete-li náhlé zhoršení jeho chování a vlastností. Na vině může být např. zanesený EGR ventil či třeba špatné palivové čerpadlo. Pokud budeme předpokládat, že by kontrola případnou poruchu diagnostikovala, je možné, že vozidlo jen prostě není v kondici.

Velmi často stačí s autem začít jezdit „normálně“

Mezi nejčastější zlozvyky, které se mohou podepsat na špatném stavu auta a zejména pak jeho hnacího ústrojí, jsou následující:

  • vytáčení motoru za studena (mimořádně nevhodné zejména u dieselů a pak u přeplňovaných agregátů);
  • podtáčení motoru na vyšší rychlostní stupeň, než který dovoluje konstrukce převodovky a parametry motoru;
  • nevyužívání plného výkonového potenciálu.

Pokud vám pod kapotou přede stará a konstrukčně jednoduchá atmosféra, můžete být relativně klidní. Ovšem dnes, kdy hlavně v nových vozech převažují citlivější naftové či downsizingované agregáty, je nutné dávat si pozor na zbytečné vytáčení studeného motoru. Motor jím trpí, zvyšují se emise a roste i riziko nutnosti drahé opravy. Zejména v zimním období dejte vozu nějaký čas, aby se takříkajíc rozkoukal a zahřál. Snažte se řadit v optimálním spektru otáček, motor nepřetáčejte. Po zhruba 10 minutách již lze využít velkou část výkonu, po 15 minutách je agregát připraven i na sportovní jízdu. Té se přitom vůbec nemusíte bát. Pravidelně vůz např. v táhlých kopcích protáhněte na nižší rychlostní stupeň, nebojte se brzdění motorem, velmi vhodné jsou i meziplyny. Pozor si naopak dávejte na bezdůvodné podtáčení: jízda na pětku rychlostí 50 km/h se 1400 otáčkami benzinovému vozu skutečně neprospěje. Pamatujte, že pokud motor jednou za čas nedostane pořádně za uši, zleniví a naroste spotřeba.

Ožít může i starší vůz

V žádném případě neplatí, že by se solidní a racionální zacházení projevilo pouze na zánovních vozech. I desetileté auto s 300 tisíci kilometry na počítadle dokáže poměrně rychle nabrat druhou mízu, je-li mu to umožněno. Podobně se dají rozjet i tzv. městská auta, která drtivou většinu svých kilometrů odkroutila rychlostí maximálně 60 kilometrů za hodinu.

Své udělá i kvalitní palivo

Bohužel stále až na drobné výjimky platí, že se paliva z českých čerpacích stanic nemohou srovnávat s těmi německými či rakouskými. I mezi druhou jakostí ale existují ty lepší a horší. Nebojte se vyzkoušet více čerpacích stanic, případně se i poraďte se známými či kamarády. Stejně tak berte v potaz, že vyšší cena nemusí nutně znamenat vyšší kvalitu.

I letos na špičce. Letní pneumatiky Continental dominovaly mezinárodním testům kvality

Značce Continental, jednomu z předních světových producentů pneumatik, se podařilo navázat na loňský úspěch. I v tomto roce se její kolekce letních pneumatik umístila na nejvyšších pozicích v rámci nezávislých testů řady autoklubů i časopisů.

Letní pneu od Continentalu představuje ideální volbu pro každého

Je jedno, zda vlastníte malé městské auto či silný sporťák. Continental vám umí nabídnout přesně to, co potřebujete. Můžete si vybrat, zda chcete pneumatiky s vynikající adhezí za všech podmínek, pneumatiky s nízkým valivým odporem pro lepší spotřebu anebo třeba měkké pneu pro sametovou komfortní jízdu.

Ke stažení: Výsledky testů letních pneumatik Continental 2014 (.pdf)

Letní pneu Continental 2014

ContiPremiumContact 5 nabídne více než solidní kombinaci pohodlí, jízdních vlastností a výdrže

Hledáte-li optimálně navrženou letní pneumatiku pro všestranné použití na vozech střední a vyšší střední třídy, ContiPremiumContact 5 bude představovat mimořádně kvalitní volbu. Při průjezdu zatáčkou se zvětšuje její kontaktní plocha díky makro-blokům, které zajistí lepší handling a excelentní adhezi i v extrémních jízdních situacích. Díky eko-profilu je navíc guma velmi ekonomická. Vyniká totiž jednak vysokým kilometrovým výkonem ale také a snížením valivého odporu. Protihluková zábrana napříč dezénovou drážkou potom blokuje šíření hluku. I ve vysokých rychlostech je tak vůz tichý a komfortní. Ideální volba pro fleetové vozy.

ContiEcoContact 5: ideální pneu pro rodinné vozy střední a nižší střední třídy

Pneumatika je zhotovena z nové generace polymerů. Ty zajišťují mimořádně nízký valivý odpor. Díky konceptu plochého profilu je pak guma vysoce trvanlivá a navíc vyniká nadstandardně krátkou brzdnou dráhou především na mokru. K té přispívají i extrémně tenké lamely a optimalizované záběrové hrany. Použití vyššího a tvrdšího patního jádra a zesílený patní pásek pak pneumatice i přes její „ekovýkony“ propůjčují stabilní a předvídatelné handlingové vlastnosti. Pro výše uvedené vlastnosti tak jde o pneumatiku, kterou ocení zejména fyzické osoby nebo rodiny.

ContiSportContact 5 pro výkonné vozy

Majitelé silnějších a sportovních vozů by určitě měli zauvažovat nad pneumatikou ContiSportContact 5. Dlouhé řetězce molekul (Elastopolymer) pohlcují přirozenou frekvenci jedoucí pneumatiky, která se pak mnohem pomaleji zahřívá. Tím dochází jednak ke snížení valivého odporu a spotřeby paliva ale také se zlepšují její jízdní vlastnosti při sportovní jízdě. I při vysoké zátěži tedy pneumatika jen tak nezapíská. Řidič si s ní proto v otáčkách může bez kompromisů z hlediska bezpečnosti dovolit více. Kromě vynikajícího handlingu je pro pneumatiku typická také extrémně krátká brzdná dráha na všech typech povrchů.

Aby byl sportovní vůz opravdu sportovní: ContiSportContact 5 P poskytne vynikající prožitek z jízdy

Poznejte zcela novou jízdní dimenzi. Tato pneumatika určená pro velké a silné sportovní vozy – dodává se pouze v rozměrech R19 – exceluje především v oblasti jízdní stability. Její optimální obvodová tuhost snižuje pohyb dezénu, výsledkem čehož je velmi přesné řízení a výborná odezva na pohyb volantu. Výborné přizpůsobení se povrchu vozovky a zvětšení kontaktní plochy se pak pozitivně projeví při jízdě „na hraně bezpečnosti“.

ContiSportContact 5 SUV udělá i z velkých těžkých SUV dobře ovladatelná auta

Tuto pneumatiku lze doporučit především na středně velká SUV (Ford Kuga, Toyota RAV 4 apod.). Jde o velmi dobře vyvážený kompromis mezi jízdními vlastnostmi, kilometrovou výdrží a také nízkou spotřebou paliva díky menšímu valivému odporu. Energie jedoucí pneumatiky je při brzdění absorbována krátkými řetězci polymeru (Black Chilli Visco-Polymers), díky čemuž se zkracuje brzdná dráha jak na suchu tak na mokru. Design makro-bloku na vnější straně pneumatiky se pak projeví velmi kvalitní adhezí a bezpečností při zatáčení.

Trávíte hodně času na dálnici? Pak bude pro vás prvotřídní volbou ContiCrossContact UHP

„Úhápéčka“ představují ideální volbu pro všechny motoristy, kteří se velkou část svých najetých kilometrů odkroutí v dálničním provozu. Pneumatika je stavěná především na vysokou rychlost, ve které však neztrácí stabilitu (zejména díky asymetrickému dezénu), je mimořádně odolná vůči aquaplaningu a má díky svému ebonickému profilu mimořádně krátkou brzdnou dráhu za jakýchkoliv povětrnostních podmínek.

Jízda vpravo a vlevo aneb jak jezdí někteří z nás

Našinec považuje jízdu v levostranně řízeném vozidle za něco zcela samozřejmého. Jakmile uvidí volant na opačné straně, zpravidla poněkud znervózní. Naučit se rozumným způsobem ovládat vůz s pro nás exoticky posazeným volantem v zemi, kde se zdá, že vše platí opačně, přitom nemusí být až takový oříšek. Jen je nutné nenechat se rozhodit, překonat prvotní šok a dát svým mozkovým závitům trochu času.

Pravostranné řízení není až tak exotické, jak by se mohlo zdát

Pro řadu z nás je „anglický volant“ skutečně jeden z typických kulturních znaků ostrovů za Kanálem. Nalevo se přitom zdaleka nejezdí jen tady ale i v dalších více než 70 zemích světa. Nenechme se tedy zmást evropskou realitou. Téměř polovina všech zemí světa totiž jezdí podle anglického vzoru (k dnešnímu dni je přesný poměr 76:163). Nutno samozřejmě dodat, že řada z těchto zemí jsou bývalé britské kolonie. Zdaleka se přitom nebavíme o nějakých drobných enklávách. Nalevo jezdí např.

  • Indie
  • Pákistán
  • Indonésie
  • Japonsko
  • Austrálie
  • celá jižní a jihovýchodní Afrika (JAR, Mozambik, Tanzánie, Keňa a další)

Podtrženo a sečteno má tedy volant na „špatné“ straně více než třetina světového obyvatelstva.

I v Čechách se kdysi jezdilo vlevo

Poměrně často se již v hodinách dějepisu žáci a studenti dozvídají, že u nás levostranné řízení zavedli němečtí okupanti za války. Pravda je to ale jen částečně. Ve skutečnosti se již na konci 20. let tehdejší ČSR zavázala přejít na současný model. Konečná realizace ale byla dohodnuta až na rok 1939 (konkrétně první květen). Když však Hitler 15. března téhož roku vtrhl do Čech, zavedl povinnost jízdy na druhé straně s okamžitou platností. Němci tak v podstatě jen o měsíc a půl urychlili něco, co už stejně bylo dávno schválené a připravené.

Opačně je skoro všechno. I tak si ale na ježdění po anglicku člověk rychle zvykne

Dalo by se říci, že kromě rozmístění pedálů, je u pravostranného vozu vše obráceně (nebojte se, spojku opravdu nebudete sešlapovat pravou nohou a plyn levou):

  • Logicky zde neexistuje přednost zprava nýbrž zleva.
  • Na kruhový objezd se najíždí jakoby opačně.
  • Řadí se levou rukou
  • Při blikání pohyb páčkou dolů znamená směr vlevo
  • Nalevo chodí i lidé po chodnících

I přesto tyto nezvyklosti ale nemá většina našinců problém se na anglických silnicích rychle aklimatizovat.

Léčba šokem může zafungovat. Doporučujeme ji ale jen u zkušených řidičů

Chystáte-li se do některé ze zemí, kde se jezdí na druhé straně, rozhodně nedoporučujeme okamžitě usednout do pravostranného vozu. Nemalá část motoristů to sice s určitým vypětím sil bez škraloupu zvládne, i tak je ale lepší si přivykat postupně. Léčba šokem může sice ovoce přinést, praktikujte ji ale jen tehdy, kdy už máte najezděno hodně a v místech, kde se budete pohybovat, navíc není hustá doprava. Určitě není vhodné vydat se rovnou přes centrum Londýna. Mnohem lepší a bezpečnější alternativou může být např. půjčení si kola či třeba skútru. Na nich si rychle a pohodlně osvojíte základní pravidla jízdy vlevo. Pokud přece jen dáváte přednost dvoustopým vozidlům, doporučujeme ty s automatickou převodovkou.

Registrace pravostranného vozidla v Česku standardně možná není. Existují ale výjimky

V Česku je za normálních okolností možné registrovat pouze vozy s volantem nalevo. Výjimku tvoří vlastně jen veteráni. V souladu s předpisy EU ale může registraci provést také vlastník vozidla, který pobýval na území členského státu EU a stěhuje se na území České republiky, přičemž současně s tím přesouvá svoje vozidlo. Tuto skutečnost má povinnost prokázat zápisem v technickém průkazu nebo v osvědčení o registraci vozidla. I tak je ale nezbytné, aby bylo vozidlo upraveno z hlediska světelných zařízení a nepřímých výhledů (zrcátka) pro provoz pravostranný, což bude doloženo technickým protokolem z pověřené zkušebny o kontrole nepřímého výhledu z vozidla a doložením nastavení světlometů pro pravostranný provoz. Tento protokol přitom mohou v rámci ČR vydat pouze dvě pověřené zkušebny (obě nalezneme v Praze).

Garážovat či negarážovat auto?

Řada motoristů si láme hlavu nad tím, zda má v dnešní době smysl parkovat v garáži. Podíváme se na některé výhody garážování, zdůrazníme však i několik „ale“. Zaobírat se budeme také různými parkovacími přístřešky coby levnější a praktičtější alternativou bytelných zděných garáží.

Garáž představuje účinnou zbraň proti vandalům

Ukrytím auta do garáže se v podstatě eliminuje riziko jeho poškození vandaly: propíchnuté pneumatiky, uražená zrcátka, poškozený lak či třeba utrhnuté stěrače každý den nemile překvapí nejednoho z řidičů. Velmi často se přitom tyto živly, patrně kvůli závisti, zaměřují na novější a prémiovější vozy. V takovém případě se jistě vůz vyplatí do garáže schovat, a to zejména přes noc či v době, kdy s ním nějakou dobu nejezdíme (např. během dovolené).

Před profesionálními lupiči vůz není v bezpečí ani v garáži

Máte-li garáž přímo vestavěnou jako součást rodinného domu či alespoň v jeho bezprostřední blízkosti, pak můžete být relativně klidní. Riziko krádeže vozu je velmi malé. Zcela jinou kapitolou jsou ale nechvalně proslulé betonové řady garáží vzniknuvší v dobách ne až tak dávno minulých. Ty se navíc často stavily na okrajích měst, v místech s nedostatečným pouličním osvětlením apod. Podobné stavby dokonce do určité míry poskytují zločincům jakousi ochranu. Zatímco na frekventované ulici riskují, že budou při činu přistiženi či alespoň natočeni kamerovým systémem, stará betonová garáž na kraji města jim poskytne výborné krytí. Mechanicky totiž překonat visací či klasický zámek není žádný problém. Uvnitř si pak mohou v klidu udělat co chtějí (ukrást celé auto, na místě jej rozebrat na díly či třeba ukrást pouze kola a vůz postavit na cihly).

Garáž chrání vůz proti korozi. Ale pouze za určitých podmínek

Všeobecně platí, že garážovaný vůz je po více letech standardně v lepší kondici než ten, který byl roky zvyklý parkovat před domem. To se týká především rozsahu koroze ale také poškození laku. Ovšem pozor: garáž by neměla být přehnaně vytápěná, stejně tak by v ní navíc neměla být vysoká vlhkost. Úplně zásadní je ale dostatečné odvětrávání. V zatuchlé neodvětrané garáži totiž dokáže posypová sůl a další reaktanty vykonat dílo zkázy mnohem rychleji, než kdybyste nechali svého plechového miláčka stát jen tak napospas na ulici. Ideální je tedy teplota slabě nad nulou, nízká vlhkost a vzduch, který se dá dýchat.

Garážování vozu může prodloužit životnost pneumatik

Určitou okrajovou a také méně známou výhodou parkování v garáži je ochrana pneumatik. Nachází-li se totiž pneumatiky v prostředí, které je mimořádně chladné – zde je ale nutné zeptat se, jak často máme v ČR mimořádně chladné počasí – tuhnou. Ztuhnutí vzorku přitom znamená jednak zhoršené jízdní vlastnosti – jednou z hlavních výhod zimních pneumatiky oproti letním je jejich měkkost – ale také vyšší opotřebení. Pokud tedy vůz negarážujete a parkujete jej na chladu venku, při pomalém zahřívání motoru dopřejte podobnou péči i pneumatikám.

Alternativou klasické garáže mohou být různé autopřístřešky

Pokud z nějakého důvodu nemáte či nemůžete mít klasickou garáž, možná oceníte některý z tzv. přístřešků pro auta. Těch existuje celá řada od jednoduchých skládacích kovových konstrukcí až po sofistikované a elegantní dřevěné autodomky, které v sobě zároveň kombinují i jakousi místnost na nářadí, kůlnu, dílnu apod. Třebaže se nenachází ve zděné budově, je vůz poměrně dobře chráněn před kroupami či třeba sněhem, určitou výhodou ale může být i absence teplotního šoku. Pokud totiž vyjedete z vyhřáté garáže přímo do minus dvaceti, není to pro vůz nic ideálního. Mráz sám o sobě navíc zdaleka nepředstavuje ten nejzásadnější problém. Tím jsou jednak agresivní posypové materiály a pak extrémní srážky v jakékoliv formě. Pokud jde o cenu těchto přístřešků, ty úplně nejjednodušší se dají pořídit i kolem 10 tisíc korun, za sofistikované dřevostavby ale můžete zaplatit statisíce. Až donedávna navíc platilo, že i tyto přístřešky vyžadovaly stavební povolení. V minulém roce zákon sice byl upraven a je dnes benevolentnější, i tak se ale jednání s pozemkovým úřadem dost možná nevyhnete.