Akce při nákupu 4 kusů pneumatik Continental

V termínu od 24. 3. 2014 do 16. 5. 2014 získáte za nákup a okamžitou montáž 4 ks osobních nebo 4×4/SUV pneumatik Continental kupon na servisní služby v hodnotě 400 Kč, který můžete ihned uplatnit na samotnou montáž pneumatik či na jinou servisní službu v místě prodeje.

Kromě toho se můžete v termínu 24.3.2014 – 17.4.2014 také zúčastnit soutěže o zájezd na 2014 FIFA WORLD CUP BRASIL™ v Rio de Janeiro, vč. ubytování a letenek. Odpovězte na jednoduchou otázku a jste ve hře.

Kterým statistikám věřit a kterým nikoliv?

Winston Churchill kdysi pronesl, že věří pouze těm statistikám, které sám zfalšoval. Je přitom zajímavé sledovat, jak se tento slavný a nespočetněkrát citovaný výrok stává neustále aktuálnějším. Na mysli nám přitom může vytanout zejména nedávno prasklá aféra kolem německého autoklubu ADAC. Zkreslování či dokonce přímé falšování celé řady anket a výzkumů je ale fenomén nesrovnatelně širšího charakteru. V dnešním článku se podíváme na to, zda a do jaké míry má smysl tyto statistiky brát vážně a hlavně v čem nám skutečně napoví o kvalitě či nekvalitě daného vozu.

Jaký si to uděláš, takový to máš…

Aby měla určitá statistika vypovídající hodnotu, musí vycházet z racionálně postaveného vyhodnocení skutečně relevantních dat. Pokud se vám tedy dostane do ruky výsledek nějakého testu či ankety, vždy bedlivě studujte, jaká data byla, nebyla či mohla být při jeho vyhotovení brána v potaz. Vytváření statistik představuje mnohem kreativnější práci, než by se mohlo na první pohled zdát. Buďte tedy ostražití a nenechte se opít rohlíkem.

I precizně a systematicky zhotovené statistiky nemusí mít valnou vypovídací hodnotu

Pojďme se nyní bavit o něco konkrétněji. Jistý německý časopis přišel nedávno na základě údajů z tamějších STK s jistou „statistikou spolehlivosti“. Tato statistika přitom byla založena výhradně na počtu a vážnosti závad odhalených během technické kontroly. Otázkou však je, do jaké míry má smysl se touto statistikou řídit. Pokud by např. řidič vozidla nechal ještě před STK v servise opravit třeba hned 10 závad (některé klidně i vážné), na STK přijede s čistým štítem. Jeho vůz se tak v této statistice zařadí na špičku, a to i přesto, že ještě před pár dny byl zralý na celkovou GO. Podobná statistika tak nic nevypovídá o poruchovosti vozidel jako takové ale spíše o připravenosti aut na STK a pečlivosti majitelů. Nikoho pak asi nepřekvapí, že se na chvostu umístila levná vozidla jako Dacia Logan či třeba Fiat Punto. Důvod je jasný. Podobné vozy si člověk kupuje proto, aby hlavně levně a spolehlivě jezdily. Logicky se pak snaží minimalizovat náklady na provoz a zkouší projít STK i bez přípravy. Řidiči prémiových vozů pak tradičně zastávají jinou filozofii. Opět tak nemůže nikoho překvapit, že se na špičce umístilo třeba Porsche.

U titulů jako „Auto roku“ si vždy dejte pozor, kdo je uděluje

U jakéhokoliv ocenění či titulu je velmi vhodné vědět, kdo jej udělil a na základě jakých informací. Podobnou cenu totiž může udělit klidně i regionální miničasopis na základě webové ankety, které se zúčastnilo pár stovek respondentů. Ideální potom je, když jednotlivá vozidla hodnotí odborníci, kteří dané problematice rozumí. Běžný řidič zvyklý na malá osobní auta dokáže těžko ocenit či poukázat na všechny přednosti či problémy např. užitkových vozů.

Automobilky dobře ví, že ocenění tvoří nedílnou součást marketingu. Mají tak enormní zájem na tom, aby v hodnocení vyšly co nejlépe

Současný skandál kolem německého autoklubu ADAC se může zdát leckomu do očí bijící a značně překvapivý. Aniž bychom se snažili jakkoliv zlehčovat či dokonce ospravedlňovat nekalé praktiky této organizace, je nutné říci, že si o upravování výsledků statistik a anket již několik let takříkajíc švitořili vrabci na střeše. Provalení skandálu tedy až zas tak překvapivé není. Již dlouho se např. automechanikové ptali, jak je možné, že daný model vozu s danou motorizací byl několikrát na špičce tabulek spolehlivosti, a i přesto se jim do rukou dostává jeden exemplář za druhým vyžadující náročnou a nákladnou opravu. Občas si třeba stačí projít např. diskusní fóra majitelů určité značky/modelu, aby člověk zjistil, že mezi proklamováním a realitou je poněkud nemalý rozdíl.

Spíše než podle statistik se řiďte zkušenostmi a recenzemi jiných majitelů

Je nesmysl koupit si jedno vozidlo a ne druhé jen proto, že se v nějaké statistice nachází o pár stupňů výše. Ne zcela smyslné jsou pak také ankety jako „nejoblíbenější auto“. Nejoblíbenější mezi kým, resp. pro koho je toto auto určeno? Pokud nejoblíbenější rovná se nejprodávanější, pak se samozřejmě nedá nic namítnout. Často se ale ukáže, že nejoblíbenější znamená zisk nejvíce hlasů mezi pouhou tisícovkou respondentů. Úplně samostatnou kapitolou jsou pak spíše recesistická ocenění typu „Gay auto roku“ apod.

Získejte kontrolu a seřízení geometrie zdarma k 4 pneumatikám Yokohama

Yokohama a Point S navázaly partnerství a špičkové pneumatiky Yokohama se nyní stávají součástí nabídky maloobchodní sítě Point S. Zakupte v síti Point S 4 kusy pneumatik Yokohama a získejte tak kontrolu a seřízení geometrie zcela zdarma.


points-yokohama-banner

points-1200x628-chuck

Ohleduplnost na silnici v několika konkrétních případech

Slova ohleduplnost či třeba defenzivnost v souvislosti se silničním provozem mohou občas působit až jako neustále omílaná a příliš všeobecná klišé. Dnes se tedy podíváme na několik konkrétních situací z každodenního provozu, jejichž defenzivní řešení může přinést ovoce všem zúčastněným stranám. Řeč bude především o přednosti v jízdě a tom jak a kdy se jí adekvátně – leckdy navíc ve prospěch všech zúčastněných – vzdát, třebaže mi to pravidla nenařizují.

Osobní vs. nákladní automobily na křižovatkách

Dojíždíte-li na křižovatku tvaru T a máte dát přednost z hlavní silnice odbočujícímu kamionu s přívěsem, nenajíždějte si až na hranici křižovatky. Řidiči velkého vozu tak poskytnete mnohem více prostoru, díky kterému bude moci situaci rychleji, pohodlněji a bezpečněji vyřešit. Pokud tak neučiníte, hrozí následující:

  • řidič kamionu bude muset výrazně zpomalit, či dokonce úplně zastavit, aby se nesrazil s protijedoucím vozidlem
  • dokud situaci nevyřeší řidič nákladního vozu, vy máte stejně stopku. Dáváte mu totiž tak jako tak přednost. Projede-li křižovatku rychleji on, projedete ji rychleji i vy.
  • pokud bude muset kamion zastavit a počkat si – dost možná hodně dlouho – na příhodný čas pro přejetí do protisměru, pravděpodobně za sebou vytvoří kolonu dalších vozidel. Všechna tato vozidla přitom budou mít logicky před vámi přednost v jízdě.
  • stojící kamion na hlavní silnici (byť dost možná v odbočovacím pruhu) je vždy překážkou plynulosti dopravy. A tam, kde je doprava neplynulá, je i nebezpečná.

Jako možná až hnidopišská, byť jistě pravdivá, se může zdát poznámka týkající se ekologie. Naložený kamion logicky při rozjezdu uvolní do ovzduší více exhalací, než kdyby křižovatkou projel jen s drobným zpomalením. Jistě, globální klima tato změna asi neovlivní. Nachází-li se však daná křižovatka u centra města, čistotě zdejšího prostředí jistě nemotorný rozjezd naloženého třicetitunového monstra neprospěje.

Osobní vs. nákladní automobily při objíždění překážky

Představte si následující situaci: sjíždíte po relativně úzké cestě z kopce dolů. U krajnice jsou přitom tu a tam zaparkovaná vozidla, kterým je třeba se vyhýbat. V tu chvíli se proti vám objeví nákladní vůz či autobus, na jehož straně vozovky shodou okolností jedno takové auto stojí. Co uděláte? V podstatě máte dvě možnosti: buď jet dále anebo přibrzdit, vzdát se přednosti v jízdě – překážka se nachází na straně nákladního vozu, jeho řidič má tedy ze zákona povinnost vám dát přednost – a jakmile velké vozidlo přejede, jen povolit brzdový pedál a pokračovat. Zákon je logicky na vaší straně, ovšem pokud se své přednosti vzdáte:

  • ušetříte druhému šoférovi nutnost podřazovat či dokonce úplně zastavit. Přitom každý, kdo někdy seděl za volantem jiného než osobního auta, dobře ví, jak problematické je opětovné rozjetí naloženého kamionu či autobusu do kopce. Vás bude řešení situace stát tři vteřiny na brzdovém pedálu, váš protějšek kromě brzdění možná čtyři i více přeřazení, nemluvě o diskomfortu jak řidiče tak posádky.
  • přispíváte k lepšímu stavu životního prostředí/místního ovzduší.
  • šetříte protistraně výrazně více času, než o který sami sebe oberete.

Umožněte bezpečné předjetí. Jednou se vám dobrý skutek vrátí

Jedete-li ve slabším plně naloženém autě či třeba za sebou táhnete vozík, nechte ostatní, aby vás mohli v klidu předjet. Pokud dojedete kamion či autobus a víte, že nebudete s největší pravděpodobností schopni jej předjet, ponechte si od něj určitý odstup. Docílíte tím hned několika věcí:

  • do takto vzniklé mezery se může snadno vměstnat jiný šofér. Tomu se tím pádem podaří předjížděcí manévr rozdělit na dvě proveditelné části.
  • netrpí plynulost dopravy. Nezačne se za vámi tvořit kolona netrpělivých a potenciálně riskantně předjíždějících šoférů.
  • až se jednoho dne ocitnete v opačné pozici a budete spěchat např. z/do práce, tento typ chování zcela jistě oceníte.

Podobných situací je přitom na cestách možné najít celou řadu. Berte tedy, prosím, tento článek spíše jako inspiraci než nějaký preskriptivně laděný návod jak se na silnici chovat. V řadě těchto situací přitom nemusí vůbec figurovat osobní vs. nákladní auto či dokonce osobní vs. jiné osobní auto. Často se zapomíná, že nedílnou součástí silničního provozu jsou třeba chodci.

Inteligentní semafory: užitečná nebo spíše kontraproduktivní vychytávka?

V posledních dvou třech letech v Česku jako houby po dešti vyrostly stovky tzv. inteligentních semaforů. Ty fungují v principu tak, že měří rychlost přijíždějících vozidel, a pokud je tato rychlost vyšší než povolená, sami vystaví řidičům stopku v podobě červené barvy. V dnešním článku se podíváme na některé právní i praktické aspekty této v našich končinách relativní novinky.

Většinu řidičů semafory skutečně zpomalí

Inteligentní semafory bývají nejčastěji umístěny při vjezdu do obce. Jejich účelem je zbrzdit řidiče, kteří si s již platnou padesátkou příliš nelámou hlavu. Zařízení měří úsekově v délce asi 100 metrů rychlost přibližujícího se vozidla. Je-li vyšší než povolená, na semaforu blikne červená a řidič má smůlu. Musí buď úplně zastavit anebo výrazně přibrzdit. Příště si tedy nepovolenou rychlost rozmyslí a pojede dle předpisů. A dle zkušeností obcí, které ve svém katastru podobná zařízení mají, inteligentní semafory skutečně fungují. Rychlost totiž díky nim upravují i tři čtvrtiny řidičů.

Semafory mohou negativně ovlivnit plynulost dopravy

Na adresu inteligentních semaforů se ne každý vyjadřuje kladně. Výtky se přitom týkají především jejich schopnosti za určitých okolností zhoršovat plynulost dopravy. Pokud totiž na semaforu svítí červená – ta je zde často mimochodem základní barvou – i slušně jedoucí řidiči mají tendenci dále zpomalovat třeba i na 30 km/h. Dalším problémem je chování semaforů při mimořádně hustém provozu. Vytvoří-li se kolona, semafor nahodí červenou jednoduše proto, že se jedná o jeho základní barvu. Kolona se tak ještě prodlouží.

Degradují inteligentní semafory respekt k právním předpisům a právu všeobecně?

Na rozebíranou problematiku je možné se dívat i jinak než z čistě praktického pohledu každodenního pozorovatele. Do určité míry jsou totiž inteligentní semafory hazardováním s respektem k právu a autoritám. Zatímco na klasických semaforech znamená červená barva jakousi absolutní stopku – pojedeš-li na červenou, srazíš se – u inteligentních semaforů to tak není. Jejich hlavním, a vlastně jediným, účelem je zpomalit rychle jedoucí řidiče. Jistě, i zde je hlavní argumentací bezpečnost provozu. Ovšem při projetí na červenou na běžném semaforu je riziko nehody naprosto eminentní, u inteligentního semaforu menší překročení rychlosti rozhodně pravděpodobnost nehody nezvýší několikanásobně. Otázkou tak je, zda tato technická vychytávka nepřispěje k degradaci statutu červené barvy. Na rozdíl třeba od dodržení maximální povolené rychlosti totiž pro naprosto drtivou většinu řidičů byla až do nedávna červená na semaforu jakousi absolutní stopkou, o které se nediskutovalo. Červená barva totiž, na rozdíl od silničáři zapomenutých „třícítek“ na přehledných a již opravených úsecích, znamenala riziko a tudíž jakýsi respekt. S inteligentními semafory ale o tento status možná částečně přijde.

Inteligentní semafory jsou iniciativou obcí, nikoliv policie

Inteligentní semafory v rámci svého katastru vždy instaluje na své náklady obec, a to bez ohledu na to, zda s nimi mají či nemají problém např. policisté. Z toho plyne i další důležitý fakt. Pojedete-li na červenou, postih vám nehrozí. Záznamy z kamer jsou totiž používány výhradně při řešení konkrétních kolizních situací, běžně vyhodnocovány nejsou. V podstatě je tak do značné míry pouze na racionálním uvažování řidičů, jak se v dané situaci zachovají. Inteligentní semafory mají svůj smysl např. u frekventovaných přechodů u škol. Jako plošně zaváděné zařízení takřka v každé obci se však jeví jako přinejmenším problematické.

Policisté zřejmě budou mít právo odebrat po nehodě technický průkaz. Na silnice se tak dostanou jen kvalitně opravená auta

Policisté budou usilovat o právo odebírat po vážnějších nehodách řidičům malé technické průkazy. Ty vrátí až poté, kdy vozidlo projde novou technickou kontrolou a bude zajištěno, že bylo adekvátně opraveno. Po českých silnicích se totiž pohybují tisíce pofidérně opravených bouraných vozů, které svým technickým stavem ohrožují všechny účastníky silničního provozu, a to včetně chodců.

Ministerstvo dopravy si s policisty notuje

S policisty souhlasí i na ministerstvu dopravy. Ačkoliv přesné statistiky chybí, každoročně se na českých silnicích stane řada nehod, jejichž následky by mohly být lehčí, pokud by byla zúčastněná vozidla v dobrém technickém stavu.

Počet usmrcených osob se sice každoročně snižuje, ve srovnání se Západem ale stále pokulháváme

Ačkoliv na cestách i necestách české kotliny umírá stále méně lidí, pořád na tom nejsme kdovíjak dobře ve srovnání např. s Německem či Francií. Navrhovaná legislativní změna tak představuje jeden z mnoha kroků jak úmrtnost dále snížit a přiblížit se tak vyspělým zemím v jádru EU.

V Čechách často opravujeme neopravitelné

Zatímco v některých vyspělých zemích (např. ve Švýcarsku) se vážně bouraná auta takřka vždy odepisují (rozeberou se buď na náhradní díly anebo prodají na východ, kde si pak dále žijí vlastním životem), v Čechách je praxe jiná. Do provozu jsou zde opětovně uváděna i vozidla, která byla po havárii skutečně v odpisovém stavu. Zlaté české ručičky sice dokáží divy a vozy tak leckdy i s výhradami projdou STK, bezpečnosti silničního provozu však jistě nepřidají. Celistvost nebourané originální karoserie je totiž vždy vyšší než u „bouraček“.

Nekvalitně opravené vozidlo negativně ovlivňuje pasivní, v extrémních případech i aktivní bezpečnost

Důsledkem špatně provedené opravy se může karoserie mnohem snadněji lámat a kroutit. V ojedinělých a extrémních případech pak bývá tuhost karoserie snížena natolik, že přímo ovlivňuje jízdní vlastnosti a tudíž i aktivní bezpečnost vozu. Jedním z mnoha dalších potenciálních problémů je i např. nevhodná instalace airbagů. Ty se pak při další nehodě vůbec nemusí nafouknout, případně se mohou aktivovat jinak než mají. V extrémních případech tak může airbag i zlomit vaz.

Nový zákon by mohl platit již na konci roku

Policisté získají pravomoc odebírat technické průkazy pravděpodobně v průběhu příštího roku, možná však ale už letos. Důležité bude adekvátně nastavit legislativní mantinely, zejména pak specifikovat pojem „vážnější nehoda“. S tím souvisí další otázka kvalifikovanosti policistů při odhadování míry poškození vozu. Můžeme tak jen doufat, že budou podmínky nastaveny tak, aby se technické průkazy neodebíraly při naprasklém nárazníku a naopak neponechávaly při některých (byť třeba na první pohled ne zcela zřejmě) vážnějších nehodách.

Má smysl aplikovat tekuté stěrače?

Ačkoliv se možná najde někdo, kdo o tekutých stěračích slyší poprvé, nejde o žádnou novinku. Přípravky k ošetření čelního skla, přes které je pak i v dešti či při sněžení skvělý výhled, jsou k dostání již řadu let. Ruku v ruce s technologickým pokrokem, zejména pak s nanotechnologiemi, roste i účinnost a šetrnost těchto přípravků.

Čistotu skla zajišťuje speciální tekutina

Tekuté stěrače vlastně ani žádnými stěrači nejsou. Čelní sklo zůstává i za nepříznivých povětrnostních podmínek čisté a průhledné díky speciální hydrofobní tekutině. Jakmile na sklo dopadne dešťová kapka či sněhová vločka, okamžitě je jako u klasických stěračů odvedena k okraji, kde nebrání výhledu. Na takto ošetřeném skle se navíc téměř netvoří námraza a i tehdy, když se drobný ledová vrstva objeví, je možné ji rychle a snadno sundat.

Tekuté stěrače jsou zcela bezúdržbové

Velkou výhodou tekutých stěračů je jejich nenáročnost. Přípravek pouze jednou nanesete a další 3-4 roky máte vystaráno. Tekutina na skle vytvoří speciální nano vrstvu, která vyniká odolností proti saponátu, kartáčům v myčce apod. Zcela navíc odpadá nutnost používat klasické stěrače.

Prodlužuje se životnost čelního skla

Díky tomu, že je čelní sklo udržováno v relativní permanentní čistotě, se prodlužuje jeho životnost. Na jeho povrchu ulpívá mnohem méně hmyzu, mastnot či třeba ptačího trusu. Ty je navíc mnohem snadnější odstranit.

Tekuté stěrače je možné použít na všechna skla

Velkou výhodou tekutých stěračů je jejich snadná aplikovatelnost na kteroukoliv prosklenou plochu na voze, a to včetně zrcátek či panoramatické střechy. Přípravek sice funguje nejlépe na čelním skle, ze kterého vodu takřka bezchybně odvádí (zejména při rychlostech nad 80 km/h), je ale možné jej použít klidně i na výše zmíněnou panoramatickou střechu či střešní okýnko. Ty díky němu získají dobré samočisticí schopnosti. Stačí drobný deštík a povrch je díky hydrofobní vrstvě nádherně čistý.

Při aplikaci postupujte podle pokynů. Některé přípravky mohou zanechat mapy na plastových dílech

Ještě před tím, než to svému plechovému miláčkovi takříkajíc natřete, investujte pár minut svého času k pročtení manuálu k produktu. Vždy je nezbytné skla nejprve dokonale vyčistit (nejlépe speciálním produktem k předčištění). Až poté je možné aplikovat tekuté stěrače. Téměř vždy bude součástí zakoupeného setu speciální utěrka, kterou aplikace probíhá. Dávejte si pozor, aby se přípravek nedostal do kontaktu s lakem či plastovými lemy. Zde by mohl zanechat nepěkné mapy či skvrny, které se problematicky odstraňují.

Kvalita je více či méně úměrná ceně

Tekuté stěrače jsou k dostání v mnoha cenových relacích. Nejlevnější produkty koupíte i pod stovku, za kvalitní stěrače využívající nanotechnologie dáte asi pětinásobek. Rozhodně však doporučujeme nešetřit. Poměr cena/výkon je totiž u dražších výrobků leckdy vyšší než u těch levnějších. Vydrží i několik let, fungují navíc relativně dobře i za nižších rychlostí či při drobném dešti.

Do ostřikovačů stačí nalít obyčejnou vodu

Díky speciální hydrofobní vrstvě se čelní sklo mnohem méně umazává. Případné nečistoty tak umyje i obyčejná voda. Aplikací kvalitních tekutých stěračů tedy ušetříte za letní ostřikovací směs. Vodu je možné samozřejmě používat i v zimě, ovšem pouze za mírného počasí a v kombinaci s nemrznoucí směsí.

Nákup a prodej auta v dražbě či aukci je příležitost. Neopomínejte ale rizika

Stále častěji se poslední dobou setkáváme s dražbami a aukcemi. Draží se přitom takřka vše od nemovitostí přes elektroniku, umění až třeba po auta. A právě na ty se dnes zaměříme. Vzhledem k tomu, že je v rámci dražeb a aukcí možné nakoupit poměrně výhodně, řada našinců s nimi již má aktivní zkušenost, někdy dobrou někdy horší. V dnešním článku se podíváme na příležitosti ale také rizika, na která je třeba se v souvislosti s účastí na dražbě/aukci automobilů připravit.

Není dražba jako dražba

Existuje velký rozdíl mezi dražbou dobrovolnou a nedobrovolnou. V dobrovolné dražbě prezentuje majitel svůj majetek a snaží se jej prodat za co nejvyšší cenu. S potenciálními kupci maximálně spolupracuje a vozy bývají zpravidla nabízeny s kompletní dokumentací, oběma klíči atd. V nedobrovolné dražbě se pak draží majetek dlužníků, který jim byl za účelem vyrovnání jejich dluhů zabaven exekutory. U nedobrovolných dražeb přitom bývá hned několik problémů. Jednak není zdaleka garantováno, v jakém stavu dražené vozidlo je – jen stěží se dá očekávat, že by se člověk svědomitě staral o majetek, o který má zanedlouho přijít – navíc u těchto vozidel neexistuje žádná záruka. Není možné reklamovat např. skutečnost, že bylo vozidlo bouráno, nekvalitně opraveno apod. Nezřídka se pak setkáváme s auty, kterým např. chybí malý technický průkaz či dokonce klíče.

Bedlivě čtěte dražební dokumentaci

Při dražbách se většinou dražitelé – nikoliv nutně majitelé – snaží popsat stav vozu co nejvěrněji. Pokud tedy existují nějaké zásadní problémy týkající se nabytí vlastnictví draženého vozu, jsou o nich zájemci zpravidla informováni. I tak je ale obezřetnost na místě.

Mezi hlavní neduhy dražených vozů patří:

  • často se vozy prodávají pouze s jedním klíčem, někdy dokonce zcela bez klíčů;
  • málokdy je k dispozici servisní knížka. Nikdo navíc negarantuje její pravost;
  • u vozů může chybět např. technický průkaz;
  • propadlá STK – s takovým vozem není možné odjet po vlastní ose a je třeba domluvit si odtahovou službu;
  • zda byly vozy bourané či nekvalitně opravené se většinou nedá snadno zjistit. Tuto skutečnost není možné reklamovat.

Chcete-li se účastnit dražby, nepropadejte zbytečné soutěživosti

Dražba představuje určitou formu soutěže. Ovšem zisk příklepu za každou cenu opravdu není vhodnou strategií. Pokud aktuální cena vozu přesáhla částku, kterou jste ochotni investovat, raději odejděte s prázdnou. Jak jsme již několikrát deklarovali, dražené vozy nejsou chráněny žádnou zárukou. Pokud po nějaké době zjistíte, že byl vůz dvakrát bouraný a třikrát vytopený, jakékoliv stížnosti budou bezpředmětné. I v klasickém autobazaru přitom zpravidla určitou alespoň zákonnou ochranu máte.

Solidní příležitosti nabízejí i aukční portály

Další do jisté míry nestandardní cestou k vysněnému automobilu může být jeho nákup v aukci. V principu se také jedná a jakousi dražbu, nicméně tyto aukce většinou pořádají velké aukční portály. U vozidel jsou k dispozici detailní popisy, a to včetně konkrétních poškození a jejich specifikace (např. mnoho malých oděrek 0-1 mm na přední kapotě; několik oděrek 1-5 mm na zadním blatníku; dvě oděrky na tělese levého zrcátka atp.). Dále bývá detailně popsána výbava vozu, vykonané servisní úkony či dokonce přesná hloubka dezénu pneumatik. Velmi často pak prodávající také ručí za reálnost ujetých kilometrů či skutečnost, že vůz nebyl nikdy havarován.

Tyto aukce využívají k prodeji většinou velké subjekty (např. leasingové společnosti či firmy plánující obnovu vozového parku), které pomocí nich prodávají auta ve velkém množství. Občas se mohou vyskytnou vozidla, u kterých je třeba doplatit DPH, případně vozidla, u kterých není možné DPH odečíst (to se ale týká i řady vozů v běžných autobazarech).

Dále si také dávejte pozor na to, kde se vůz nachází. Převoz auta z Vídně či Mnichova nemusí být žádnou drtivou finanční ránou, pokud se ale zahledíte do vozu z jižní Itálie či Španělska, transfer vás vyjde na desetitisíce.

Oční problémy mohou být skrytým zabijákem. Při řízení to platí dvojnásobně

Najít v dnešní době člověka, který má oči zcela v pořádku je stále těžší a těžší. Někdo by dokonce mohl tvrdit, že jsou již takoví lidé vymřelým živočišným druhem. Ať už je skutečnost jakákoliv, potíže se zrakem jsou zásadním zdravotním problémem, který dramaticky ovlivňuje naše životy. A schopnost řídit vozidlo o to více. Rádi bychom poukázali na některé aspekty této problematiky. V potaz přitom budeme brát hlavně potenciální rizikovost jednotlivých očních vad v silničním provozu a možnosti jejich řešení.

Hlavním parametrem je korigovatelnost vady

To, zda jsme i přes takové či onaké potíže s viděním schopni bezpečně řídit, ovlivňuje především faktor korigovatelnosti konkrétní vady. Existuje řada řidičů, kteří mají 7 a více dioptrií. Avšak díky kvalitním a dobře provedeným brýlím a charakteru vady jsou schopni řídit bez potíží. Naopak existuje spousta řidičů, jejichž „dioptrická nálož“ je výrazně nižší, avšak díky skrytému šilhání, světloplachosti a řadě dalších potíží jsou v silničním provozu spíše postrachem. Jejich potíže se totiž dají velmi těžko řešit.

Pozor na „neviditelné“ oční vady

Řada z nás má oční potíže spojené pouze s dioptriemi. Ty jsou jakýmsi domnělým kvantifikátorem závažnosti oční choroby. To ale platí jen částečně. Existuje celá řada lidí, kteří mají sice dioptrií hodně, tato indispozice je však v životě ovlivňuje jen minimálně. Naopak řada z nás trpí takovou chorobou, která je sice na první pohled mnohem méně zřejmá, o to více ale může dotyčného obtěžovat či mu znemožňovat kvalitní život. Nebylo by příliš smysluplné zde uvádět dlouhý seznam všech možných očních nemocí včetně popisu mechanismu, jak ovlivňují schopnost očí vnímat situaci. Zaměříme se tak jen na některé tzv. „neviditelné“ oční potíže, které si navíc často ani neuvědomujeme či jim přikládáme jen pramalou váhu.

Pozor na skryté šilhání

Jednou z potenciálně nebezpečných a omezujících očních vad je mimo jiné i tzv. skryté šilhání. To zpravidla nemá žádný vliv na ostrost vidění jako takového. Vizuálně se projevuje tak, že zatímco duhovka a zornice jednoho oka se nachází ve středu očního prostoru a směřuje svůj pohled přímo, druhé oko šilhá směrem buď ke spojivce nebo častěji na druhou stranu. Potenciální nebezpečí této vady tkví ve skutečnosti, že člověk, který jí trpí, mívá poměrně často při snaze udržet obě oči v přímé pozici bolesti hlavy, tlak v oblasti čela apod. Pokud se navíc o totéž pokouší dlouhodobě a sleduje přitom objekty, které se pohybují a jsou vzdálené – to se samozřejmě při řízení děje – může si přivodit dokonce zvýšení tepu, nadměrnou potivost apod. Pozornost řidiče je přitom do značné míry vyplýtvána snahou udržet si koncentrovaný pohled, důsledkem čehož může být neschopnost správně odhadnout vzdálenost či prostor.

Poruchy vidění ve ztížených podmínkách: světloplachost, šeroslepost a další

Každý z nás vidí za tmy, mlhy či nekvalitního osvětlení hůře než za jasného dne. I za těchto podmínek bychom však měli být schopní, byť opatrněji a pomaleji, se pohybovat v silničním provozu. Lidé trpící např. šeroslepostí však mají za těchto problematických okolností co dělat, aby na silnici takříkajíc vůbec přežili. Jejich schopnost řídit třeba za tmy je tak snížená, že jsou v podstatě nebezpeční sobě i svému okolí. V takovém případě je rozhodně žádoucí svou situaci konzultovat s očním lékařem. I ten ale většinou dokáže v případě této vady pomoci jen velmi částečně. Šeroslepým osobám tak v podstatě nezbývá nic jiného, než se šoférování za tmy, mlhy či šera vyhnout.

Nejzásadnější je vědomí a svědomí. Policie není schopna zdravotní stav řidiče zkontrolovat

Rozhodnutí, zda i přes tu či onu oční indispozici usednu za volant a za jakých okolností, je v racionální režii každého motoristy. Pokud daný řidič musí nosit brýle, má sice v řidičském průkazu pomocí kódu tuto povinnost zaznamenanou, to je ale asi tak vše. Policie nikdy nekontroluje, zda daná osoba řídí s brýlemi s požadovanými dioptriemi, nikdy se nekontroluje, zda se jeho stav nezhoršil apod. Situace je navíc ještě zkomplikována tím, že stále více lidí nosí kontaktní čočky, které jsou na první pohled nerozpoznatelné.

Oční hygiena a rozumné vyhodnocení svých rozpoznávacích schopností tak zůstává takřka výhradně na svědomí daného řidiče. Pokud už chcete či musíte řídit i za ztížených podmínek a to třebaže trpíte na některou z výše uvedených vad, snažte se alespoň respektovat pravidla minimalizace rizik. Jezděte pomaleji, při delších cestách pravidelně odpočívejte, hodně pijte. Snažte se poznat sami sebe, vyvarujte se situací, které nejste schopni správně řešit (např. předjíždění). Nezapomínejte, že v sázce není jen vaše vlastní bezpečnost.

Oční hygiena může zahrnovat i různá cvičení

Po mnohahodinové práci u počítače není zcela vhodné ihned sednout za volant, zejména je-li zrovna venku tma. Oči si totiž musí během krátkého času „převyknout“ ze stavu, kdy je nejklíčovější rozpoznání malých písmen na svítícím monitoru, do stavu, kdy jde především o schopnost dálkového vidění tmavé krajiny a cesty. Pokud to je jen trochu možné, zadívejte se na minutu či dvě na nebe. Snažte se dohlédnout až ke hvězdám či k Měsíci. Nový život v alternativní dimenzi tak sice asi nezačnete, poměrně efektně ale dokážete během chvilky své oči „převychovat“ na řešení situací za volantem.

Český řidičák v zahraničí a zahraniční řidičák v Čechách: problémy, omezení, příležitosti

Dnešní silně kosmopolitní prostředí se v mnoha ohledech značně liší od toho, na jaké byli zvyklí naši pradědečkové a prababičky. Cestujeme téměř dnes a denně; ze státních hranic se pomalu ale jistě začínají stávat jen imaginární čáry na mapě. Tato globálnost dnešního světa má samozřejmě své výhody i nevýhody. V dnešním článku se podíváme na problematiku vydávání a použitelnosti řidičských průkazů vydaných v zahraničí či podmínek pro jejich získání a držení. Nastíníme přitom i některé její diskutabilní aspekty, např. možnou zneužitelnost druhého řidičského průkazu coby prostředku k obcházení zákazu řízení po vybodování apod.

Zahraniční řidičák jako obrana proti vybodování je obcházením zákona. Hrozí vězení

Budete-li během své řidičské kariéry vybodováni (tzn. získáte 12 trestných bodů), nesmíte dále řídit a musíte se vrátit zpět do autoškoly. K tomu se však řada našinců moc nemá. Místo toho si našli způsob, jak zákaz řízení obejít. Jednoduše si „koupí“ řidičský průkaz v některé jiné zemi (typickým příkladem je Ukrajina) a pak na něj spokojeně jezdí i v Čechách. Takové počínání však nedoporučujeme hned ze dvou důvodů. Jednak se osoba, která má uložen zákaz řízení, dopouští trestného činu maření úředního rozhodnutí, za které hrozí i vězení. Navíc se během silniční kontroly na tuto skutečnost většinou přijde. Policisté mají totiž k dispozici on-line informace o vybodovaných řidičích. Dotyčného si tak snadno dohledají.

Zahraniční řidičák v zahraničí není problém a dá se použít

Úplně jiný případ je jízda např. na ukrajinský řidičský průkaz jinde než v Česku. Pokud vás odchytí např. němečtí policisté, můžete se připravit na podobný postup jako v Čechách. Opět vaše jméno projde databází hříšníků. V něm vás však nenaleznou a vy můžete spokojeně pokračovat dále. Zatím totiž neexistuje něco jako společný evropský registr vybodovaných řidičů. O jeho zavedení se sice již nějakou dobu jedná, konkrétní návrh však ještě na stole není a jen tak asi nebude.

Jeden člověk může mít neomezené množství řidičáků

V rámci zamýšleného společného evropského registru by se kromě hříšníků mohly evidovat i řidičské průkazy získané v EU. To by v praxi znamenalo, že každý občan EU by mohl mít pouze jeden řidičák. Pokud by o něj přišel třeba ve Španělsku, byla by španělská strana povinná doklad odeslat zpět do ČR. Díky omezené působnosti na EU by to však bylo jen velmi částečné řešení. Stále by bylo možné mít např. český řidičák na auto a americký na autobus.

Česká republika kdysi také bývala „samoobsluhou na řidičáky“. Pomohlo zpřísnění podmínek

V dnešní době už záležitost sice není aktuální, před několika lety však bylo běžnou praxí, že si němečtí vybodovaní řidiči jezdili do Čech pro nový řidičák. Úředníci na záplavu německých šoférů zareagovali upravením podmínek pro žadatele. Ti již nyní musí mít buď trvalý anebo půlroční přechodný pobyt v ČR, případně zde musí studovat. Podobné podmínky přitom již dlouho platí téměř v celé západní Evropě. Naopak ve státech jako Ukrajina může o řidičák zažádat kterýkoliv cizinec, poplatek za celou proceduru je přitom v řádu pár stokorun.