Bez-názvu-1

Letos bude potřeba vyměnit přes 800 tisíc řidičáků. S propadlým nejezděte, hrozí pokuta

Nikdy v historii nebylo v jednom roce vydáno tolik řidičských průkazů jako v roce 2007. Tehdy jich městské úřady opustilo přesně 1 146 518. Ovšem nic netrvá věčně a průkazy s desetiletou platností je třeba letos vyměnit. Výměna je zdarma. Naopak za jízdu s propadlým řidičákem vám hrozí pokuty – až 2000 korun v blokovém řízení a ještě o pětistovku víc v řízení správním.

Jízda bez platného řidičáku se může prodražit

Všichni dnes spěcháme. Investovat ždibek času do výměny propadlého řidičáku se ale vyplatí. Za jízdu bez platného řidičáku (propadlého či který nemáte fyzicky u sebe) hrozí pokuta až 2000 korun v blokovém řízení. Ve správním řízení vám pak mohou napařit dokonce půl třetí tisícovky. Na druhou stranu není pravda, že se při jízdě s propadlým řidičákem vystavujete riziku řízení bez řidičského oprávnění. To samozřejmě nepozbýváte.

Bezplatnou výměnu lze provést 3 měsíce předem

Na městský úřad s rozšířenou působností se můžete pro nový řidičák vydat již tři měsíce před datem skončení platnosti vašeho stávajícího řidičského průkazu. Vyřízení běžně zabere 20 dní. Pokud spěcháte, lze zažádat o expresní vydání do pěti dnů. To už je ale zpoplatněno 500 korunami.

Na úřad se vydávejte s průkazem totožnosti, současným řidičákem a průkazovou podobiznou

Řidičák vyměňují úředníci na příslušném úřadě obce s rozšířenou působností (tedy v místě trvalého bydliště). Potřebovat budete průkaz totožnosti a současný řidičák. Dále je potřeba si s sebou přinést jednu běžnou průkazovou fotku. Bohužel (anebo bohudík) vás při vyřizování řidičského průkazu nevyfotí tak, jako např. při vyřizování cestovního pasu.

Není fyzický řidičák přežitek?

V souvislosti s avizovanou nutnou výměnou řidičáku se nabízí jedna zajímavá otázka. Je skutečně nezbytné, abychom u sebe řidičák vozili ve fyzické podobě? Budeme-li totiž mít to štěstí, že si s námi budou v rámci silniční kontroly chtít policisté trochu popovídat, je stejně velmi pravděpodobné, že si sice od nás vypůjčí fyzický řidičák, vzápětí si nás ale stejně proklepnou v registru řidičů, zda např. nemáme vyslovený zákaz řízení. Proč tedy u sebe řidičák ve fyzické podobě vlastně vozit?

Tohle ale berte spíše jako takovou zajímavost na konec. Rozhodně nedoporučujeme se s policisty pouštět do nějakých rozepří. I oni postupují podle toho, co jim stanovuje zákon a jaké mají předpisy a nařízení. Třeba se ale jednou dočkáme dne, kdy dojde např. k zaintegrování řidičáku do občanského průkazu, ať už pomocí čipu či jinak.

Bez-názvu-1

Stát výrazně ušetří na výrobě SPZ. Cena jedné tabulky spadne ze 77 na 45 korun

Výrobu českých registračních značek zajišťuje od roku 2001 společnost Hicon. Za jednu tabulku si účtuje 77 korun. Nový dodavatel, který vzešel z otevřené soutěže, ale bude výrazně levnější. Jedna běžná značka vyjde stát na 45 korun, což představuje úsporu zhruba 40 %.

Otevřená soutěž přinesla výhodnější podmínky pro stát

Ministerstvu dopravy se díky vypsání otevřené soutěže podařilo najít nového dodavatele SPZ. Je jím firma Security Paper Mill (SPM), která nabídla cenu 45 korun za tabulku. To představuje úsporu nákladů ve výši kolem 40 %, která by měla daňovým poplatníkům v následujících letech uspořit přes 100 milionů korun. „Jsem rád,“ vyslovil se ministr dopravy Ťok, „že se nám povedlo to, co ministerstvo nebylo schopno udělat více než 15 let, tedy vysoutěžit nového dodavatele registračních značek za výrazně nižší cenu. Díky tomuto kroku ušetříme státu za dobu trvání kontraktu více než 100 milionů korun.“

Kontrakt na čtyři roky

Ministerstvo s SPM podepsalo smlouvu na dodávku registračních značek již v listopadu 2016. Reálně dodávky začaly v dubnu 2017, resp. v březnu 2017, kdy probíhal zkušební provoz. Výhodou smlouvy je její čtyřleté trvání. Pokud státu nebude vyhovovat kvalita či najde-li se nový ještě výhodnější dodavatel, má ministerstvo v rukách určitou flexibilitu a může po relativně krátké době začít lovit v jiných vodách. Ale nepředbíhejme.

100-120 tisíc značek za měsíc

Během jednoho měsíce se vyrobí mezi 100 a 120 tisíci tabulek. To při úspoře asi 30 korun na jedné představuje úsporu ve výši kolem 3 milionů korun každý měsíc. Ročně tak stát zaplatí méně o nějakých 36 milionů. Během čtyř let trvání kontraktu pak ušetří něco přes 140 milionů. Nutno ale dodat, že čísla se mohou měnit v závislosti na aktuálních potřebách jednotlivých registračních míst.

Registrační značka bude mít nově hologram

Padělání SPZ se sice neděje v masovém množství. I tak je ale určitě dobře, že se budou nové tabulky pyšnit bezpečnostním prvkem v podobě hologramu. Ten najdeme v místě, kam se ještě nedávno lepila emisní známka. Určitě se ale nelekejte, že by hrozila masová výměna SPZ a s ní související běhání po úřadech. Nic takového se v blízké budoucnosti neplánuje.

points-1200x628-chuck

Jsou na zimu lepší užší, nebo širší pneumatiky? Hodně záleží na tom, kde jezdíte

Řada z nás má tak nějak podvědomě zafixováno, že jsou užší pneumatiky na zimu lepší. Široký profil ovšem ne radno zahazovat. Podle známého časopisu Autobild se totiž buclatější zimní pneumatiky chovají jistěji a komfortněji, a to na suchu, mokru i na sněhu.

Stejná pneumatika, jiné rozměry

Redaktoři AutoBildu si vzali na paškál populární zimní pneumatiky Dunlop Winter Sport 5, a to ve čtyřech různých rozměrech (225/40 R18, 225/45 R17, 205/55 R16, 195/65 R15). Jejich jízdní vlastnosti pak zkoušeli na několika površích. Prvním z nich byla zasněžená vozovka, pak následoval mokrý povrch a test uzavíral suchý asfalt. Měřil se záběr, ovladatelnost a brzdění.

Na sněhu překvapivě vítězí šířka

Ačkoliv by si člověk mohl myslet, že na sněhu budou dominovat úzké gumy, nebylo tomu tak. Ve všech disciplínách zvítězil širší rozměr 225/45 R17. Pokud jde o trakci, tu měly slovy Autobildu „velmi dobrou“ i úzké pneumatiky. V porovnání se svými širšími sokyněmi ale ztrácely při brzdném manévru a ovladatelnosti.

Na mokré silnici vyniknou také široké pneumatiky. Jsou ale náchylnější k aquaplaningu

Mokrý test opět patřil širokým profilům. Nejlepší hodnocení si vysloužil rozměr 225/40 R18. Ovšem pozor, pokud jde o odolnost vůči aquaplaningu, blýskl se podle očekávání nejužší rozměr. Je to dáno tím, že se pneumatiky lépe do vody „zakousnou“ díky menšímu rozprostření tlaku. Na mokru tedy platí, že za běžných okolností je lepší široká guma. Zejména na silnicích nižší kvality, kde existuje riziko hlubokých kaluží či např. vyježděných kolejí, ale doporučujeme na všemocnost širokého obutí nespoléhat.

Na suchu žádné překvapení

Zcela podle předpokladů dopadl test na suchém asfaltu. Rozměry 225/40 R18 a 225/45 R17 předčily užší gumy v brzdění a ovladatelnosti. Ve prospěch užšího profilu ale hrál jízdní komfort a samozřejmě menší valivý odpor a s ním související nižší spotřeba paliva.

Před výběrem pneumatik je nutné ujasnit si své potřeby

Ještě před tím, než svému plechovému miláčkovi koupíte obutí – ať už zimní či letní – je nutné odpovědět si na následující otázky. Kde se nejčastěji vyskytuji? Kolik najezdím kilometrů? Co od svého auta a zimních pneumatik očekávám? Pokud jezdíte hlavně po běžných cestách či po městě, doporučujeme střední až větší rozměry. Pokud máte rychlý vůz a jezdíte hodně, zvolte široký profil. Při jízdě si ale dávejte pozor na aquaplaning. Pokud chcete minimalizovat náklady na provoz auta, bude pro vás nejvhodnější úzký profil. Ten pak vynikne i v extrémních situacích, kam patří např. jízda do kopce v hluboké vrstvě uježděného sněhu. Do toho se totiž úzký profil lépe zakousne. Ovšem na běžné sněhem pokryté vozovce už pak, přinejmenším tedy podle testu Autobildu a na výše uvedených pneumatikách, zvítězí širší rozměry.

points-1200x628-chuck

Automobilky nejspíš výhledově opustí dieselový pohon. Je neekologický a drahý

O tom, že by se měly zpod kapot osobních vozů vznětové agregáty stáhnout, se mluví již nejméně dva tři roky. A soudě podle četnosti (leckdy oficiálních) vyjádření ze strany automobilek, se nakonec spekulace promění v realitu. Důvody jsou dva. Jednak je nafta výrazně méně ekologická, než se předpokládalo. A za druhé přestává mít ekonomický smysl. Na příklad Volvo tak přišlo již v létě s vyjádřením, že plánuje od nafty úplně upustit.

Neekologický provoz, vysoké emise NOx

Zásadním problémem „nafťáků“ je rozdíl mezi deklarovanými a skutečnými emisemi škodlivin. Až v současnosti přitom vyplývá plně najevo škodlivost oxidů dusíku NOx, jehož dieselová auta v reálu vypouštějí mnohonásobně více, než kolik výrobci deklarují. A jsou to právě NOx, které dle ICCT na území Evropské unie každoročně způsobují či výrazně přispívají k tisícům úmrtí.

Při testech, které provedla ICCT (International Council on Clean Transportation), bylo navíc překvapivě zjištěno, že osobní automobily produkují výrazně více oxidů dusíku na kilometr než těžké nákladní automobily (500 oproti 210 mg/km). Vzhledem ke změně metodiky určování emisní zátěže plánované na září, se dá předpokládat, že problémy s absolvováním testu bude mít drtivá většina dieselových motorů. A vyvinout nové, výrazně šetrnější bude pro automobilky dost možná tak nákladné, že od nafty úplně upustí. Přinejmenším tedy v malých vozech. U větších aut nafta asi nějakou dobu zůstane. I v tomto segmentu to ale má přinejmenším nahnuté.

Třeba nejmenší z mladoboleslavských dětí, Škoda Citigo, diesel pod kapotou vůbec nenabízí. Konkurenční Citroën C1/Peugeot 107/Toyota Aygo sice nejprve osmiventilový agregát 1,4 TDI měly. Dnes už je ale stažený a zákazník se musí spokojit s litrovým tříválcem.

Naftu vytlačí benzín a hybridy

Dá se očekávat, že už v roce 2020 bude docela nesnadné narazit na nový malý vůz s dieselem pod kapotou. A i u větších vozů, kde nafta může dávat i přes vyšší servisní náklady a náklady na vývoj ekonomický smysl, je potřeba počítat s velkou ofenzivou benzínu a hybridního pohonu.

V souvislosti s emisním švindlováním známým jako Dieselgate se navíc na naftu začínají dívat skrze prsty i veřejnoprávní instituce. Např. do centra Paříže by měla mít veškerá naftová auta zapovězený vstup už v roce 2020. A podle všeho se začnou k tažení proti naftě připojovat i další evropská města.

Ostatně horlivou láskou k dieselovým motorů netrpí ani samotné automobilky. Naftové motory jsou konstrukčně složitější, náročnější na servis a především pak nákladné na vývoj, mají-li splňovat neustále se zpřísňující emisní požadavky. Třeba takové Volvo se už v létě vyjádřilo v tom smyslu, že chce postupně naftu odstranit ze všech svých vozů. Nejprve těch menších, třídy 40 a 60 (mimochodem slovo „menší“ je v této souvislosti hodně relativní. Třída 60 je srovnatelná např. s E-Klasse od Mercedesu či „pětkou“ z Mnichova), a nakonec i u královské „devadesátky“.

points-1200x628-chuck

V Rakousku pozor na ekologické zóny na dálnici. Za překročení rychlosti hrozí zákaz řízení

Tak jako ve většině evropských zemí platí i na rakouských dálnicích obligátní stotřicítka. Pozor ale na speciální ekologické zóny IG-L. V těch bývá rychlost omezena na 100, někdy dokonce i 80 km/h. Za překročení těchto mantinelů přitom nově hrozí kromě pokuty také odebrání klíčků.

V IG-L zónách nohu z plynu. Rakušané přitvrzují

Rakouské dálnice se svým rychlostním limitem neliší od ČR ani většiny Evropy. Tedy až na takzvané IG-L (Immissionsschutzgesetz-Luft) zóny. Jde o úseky, ve kterých se v zájmu ochrany životního prostředí a snížení emisní zátěže jezdí maximálně stovkou, případně dokonce osmdesátkou. A o tom, že se v těchto zónách skutečně vyplatí sundat nohu z plynu, svědčí i postihy. Kromě „standardního“ postihu za rychlost hrozí řidiči také pokuta za znečišťování prostředí ve výši až 2000 Eur.

S 1. lednem 2017 se navíc situace ještě vyostřuje. Rakouská policie totiž bude mít za jakékoliv porušení rychlostního limitu v IG-L zónách nově právo váš vůz znehybnit, a to pomocí botičky či odebráním klíčů. Rozhodně tedy při cestě (nejen) za lyžovačkou doporučujeme obezřetnost. IG-L zóny nemají u našich jižních sousedů jen symbolickou funkci. Dodržování pravidel je v nich totiž poměrně nekompromisně vymáháno.

Rakouská policie si zóny pochvaluje

Primárním účelem IG-L zón je ochrana životního prostředísnižování hlukové zátěže. Při jízdě rychlostí 100 km/h totiž auto spotřebovává méně paliva než při stotřicítce. S nižší rychlostí je pak spojena i nižší produkce hluku. A IG-L zóny mají, alespoň tedy podle rakouské policie, příznivý dopad i na nehodovost. Ta podle ní v některých místech klesla až o 50 %. I z tohoto důvodu Rakušané IG-L úseky neustále rozšiřují, byť je nutno dodat, že hlavním důvodem zůstává ekologie a boj s případnou smogovou situací.

img

Mějte své auto neustále pod kontrolou díky chytré aplikaci

Auto, ať už nové či starší, je vždy radostí a starostí. Radostí proto, že nám nabídne značnou dávku svobody a volnosti. Starostí proto, že o něj musíme pečovat. Taková péče se přitom často prolíná se strachem – z odcizení, z poškození v důsledku vandalismu, z rizika vážnější závady. Díky nové aplikaci však mohou majitelé aut přece jen spát o něco klidněji.

Zabezpečení na dálku pomocí mobilního telefonu

Chytré auto je služba, kterou před několika týdny na český trh uvedl jeden z předních telekomunikačních operátorů. Její součástí je chytrá krabička, SIM karta, software a datový balíček. Krabička se jednoduše připojí na OBD port (nachází se zpravidla pod volantem) a tím celá instalace končí. Žádné prohrabování se v kabelech. U některých vozů je třeba použít prodlužovací kabel (je součástí produktu), jelikož napíchnutí brání interiérové plasty. Ani to ale instalaci výrazně nekomplikuje.

Nyní se dostáváme k tomu podstatnému – funkcím. Chytrá krabička toho umí opravdu hodně. Můžete díky ní získat:

  • údaje o poloze či pohybu vozu v reálném čase;
  • upozornění na otřesy – dochází-li k otřesům, může to implikovat krádež či nabourání auta jiným vozem třeba při couvání. Velmi rychle jste tak schopní jednat, ať už sami či za pomoci policie či jiných složek;
  • statistiky jízd – získáte přesný a přehledný rozpis uskutečněných cest;
  • stav baterie – autobaterie často vypovídají službu bez varování. Díky chytré krabičce jste schopní sledovat napětí baterie v reálném čase. Pokud poklesne pod určitou mez, třebaže se to ještě nijak neprojeví, bude vhodné zauvažovat o koupi nové baterie, aby vás ta stará nenechala na holičkách, když to nejméně potřebujete;
  • informace o jízdním stylu (maximální dosažená rychlost, průměrná rychlost, počet prudkých zrychlení/zpomalení apod.);
  • diagnostiku poruch;
  • informace o stavu paliva (u novějších vozů).

Auto neustále pod kontrolou

Díky chytré krabičce máte svůj vůz neustále pod kontrolou, i když ho někomu půjčíte. Kromě polohy získáváte kompletní údaje o jízdním stylu řidiče. Dozvíte se:

  • maximální dosaženou rychlost během dané jízdy,
  • průměrnou rychlost,
  • počet prudkých zrychlení a naopak zpomalení a také
  • maximální dosažené otáčky motoru.

Pokud tedy někomu půjčíte svůj vůz na párkilometrový přeskok po městě a dozvíte se, že jeho maximální dosažená rychlosti byla 90 km/h, pětkrát prudce zrychlil a maximální dosažené otáčky motoru lízaly hranici šesti tisíc, je jen na vás, zda mu vůz půjčíte znovu.

Chytrá krabička navíc disponuje funkcí upozornění na vyjmutí z OBD portu. A problémem není ani situace, kdy se dostanete mimo signál operátora. Krabička se totiž pyšní vlastní pamětí. A ještě poslední věc. Chytrá krabička data z OBD portu pouze čte. Nemůže se tedy stát, že by sama nějakým způsobem ovlivňovala chování auta.

points-1200x628-chuck

Konec hlemýžďů na dálnicích? Za překážení v levém pruhu pevná pokuta 1500 korun a dva body k tomu

Tradičním nešvarem českých řidičů je neoprávněné využívání všech jízdních pruhů na dálnici i tehdy, kdy k tomu nemají důvod (nepředjíždějí). Aktuálně za zneužívání levého pruhu hrozí pokuta do 2000 korun na místě, případně 1500 až 2500 korun ve správním řízení. Ministerstvo dopravy nicméně podle České televize pracuje na legislativní změně. Ta by měla pokutu za tento prohřešek stanovit pevně na 1500 korun a navíc by byli nově provinilci obdarováni dvěma trestnými body.

V současnosti se prohřešek řeší především domluvou

Podle aktuálně platné právní úpravy lze za zneužití levého pruhu udělit pokutu „do 2000 korun“. Policie nicméně často provinilce jen upozorní. Tomu ale bude možná brzy konec. S plánovanou novelizací by za tento prohřešek měla být pevně daná pokuta 1500 korun (1500-2500 ve správním řízení) a k tomu navíc ztráta dvou trestných bodů. Pokud novela projde, bude tak teoreticky možné přijít o „papíry“ jen v důsledku opakované neoprávněné jízdy v levém pruhu.

Jiný než pravý pruh jen pro předjíždění

Nepovolená jízda v levém pruhu není jen prohřeškem vůči něčemu, co by se dalo nazvat řidičská etika. Zákon 361/2000 Sb. jasně říká, že

„Mimo obec se na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích se smí jet, jestliže je to nutné k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování.“

To tedy znamená, že pokud nepředjíždím, nemám v levém a dokonce ani prostředním pruhu co dělat, a to bez ohledu na rychlost, jakou se pohybuji. A co víc, v zákoně se mluví o pozemní komunikaci. Pravidlo tedy platí i na těch silnicích, které nejsou formálně považovány za dálnice (např. rychlostní silnice).

Vyšší kvalita levého pruhu neomlouvá

Hlavním důvodem pro neoprávněnou jízdu v prostředním či levém pruhu je pro řadu motoristů kvalitativní nepoměr mezi povrchy na obou stranách silniční komunikace. Zatímco v pravém pruhu často narazíme na hluboké koleje a celkově nekvalitní povrch v důsledku permanentního zatížení kamiony a autobusy, nalevo je situace výrazně lepší. A ačkoliv je takové chování přirozené a lidsky pochopitelné, z pohledu zákona jde o prohřešek. Takový, za který bude nově de iure hrozit celkem hmatatelný postih.

 

points-1200x628-chuck

Jaká je nejpokutovanější značka a model? Divili byste se

Vzhledem k neustále rostoucí hustotě pastí na řidiče uhánějící rychlostí vyšší než povolenou, je zpravidla jen otázkou času, kdy na běžného aktivního motoristu dosáhne ruka zákona. Zištná měření pár metrů před hranicí obce, „zapomenuté“ sedmdesátky na přehledné čtyřproudové silnici…prostě nebýt občas nachytán vyžaduje buď bezmeznou askezi anebo z pekla štěstí. Nicméně existují určité značky a modely, jejichž řidiči jako by si s předpisy lámali hlavu méně než většinová populace. A budete překvapeni, kteří to jsou.

Zajímavé statistiky z Nizozemí

Zatímco např. údaje o počtu dopravních nehod či úmrtí bývají dobře dostupné snad ve všech vyspělých zemích, o statistikách pokutovanosti už totéž neplatí. Tu a tam se ale zajímavé informace objeví. Tak na příklad ze statistik jedné nizozemské leasingové společnosti, která se nedávno objevila na internetu, vyplývá, že celkový průměr pokutovanosti všech značek vychází na něco málo přes 1 pokutu ročně. U některých značek je to ale 2, 3 a u „vítěze“ skoro 4 pokuty ročně. Nizozemí, pravda, není Česká republika. Nicméně stále jde o evropskou zemi s vozovým parkem a dopravními předpisy docela podobným těm českým.

Progresivní provinilci za volantem Tesly

Pokud máte z nějakého důvodu tendenci pasovat do vítězné pozice šoféry holdující vozům z německé svaté trojice, zklameme vás. BMW se sice prodralo na třetí místo s 2,66 pokutami za rok a těsně jej následuje Audi s 2,54 proviněními. Zlato ale bere – světe, div se – Tesla. Progresivní motoristický proud, pro který je Tesla symbolem, si tak, zdá se, s ochranou životního prostředí láme hlavu více než s dopravními předpisy. Stříbro pak s drobným odstupem bere Land Rover.

Dlužno ale dodat, že jde o absolutní čísla. Pokud tedy řidič dostane drobnou pokutu za mírné překročení rychlosti anebo proletí obec stopadesátkou, z pohledu této statistiky to bude jedno. Rozhodně to tedy neznamená, že by byli řidiči vozů Testa automaticky ti největší gauneři. Mimo to se jedná o statistiky pouze jedné leasingové společnosti, výsledky u konkurence mohou být jiné. Na druhou stranu ale Athlon rozhodně není malá ryba v leasingovém moři a určitou výpovědní hodnotu tato čísla rozhodně mají.

Nejvyšší pokuty pro značku Smart. V počtu pojistných událostí vede Alfa Romeo

A další překvapivá čísla. Pokud máte opět pocit, že nejmastnější pokuty dostávají v Nizozemí řidiči silných luxusních vozů, nemáte pravdu. V této statistice stojí nejvýše výrobci miniaut Smart s průměrnou pokutou 105 Eur, což je přibližně o čtvrtinu více, než je průměr.

A pokud jde o počet hlášených pojistných událostí, patří první příčka krásce z Milána – Alfě Romeo. Stříbro pak náleží Tesle, bronz Lexusu. I v této statistice se tedy Tesla umístila vysoko. Až tedy uvidíte nějaký ten model S na silnici, pohledem na jeho ladné křivky se klidně kochejte. Zároveň ale mějte oči na šťopkách.

points-1200x628-chuckj

Není zácpa jako zácpa. Může být mnohem hůř než na D1 či v Praze

Pokud se vám nepozdávají kolony ve velkých českých městech ani štosování na D1, chápeme vás. Není to nic příjemného. Na druhou stranu může být i mnohem hůř, a to člověk ani nemusí vyrazit do některé z divoce se rozpínajících se asijských či jihoamerických aglomerací. Stačí, když si na den Díkuvzdání zajede do slunné Kalifornie. Místní dálnice Interstate 405 se vlivem extrémně silné dopravy proměnila na dvoubarevný „hřbitov“ kolosálních rozměrů.

V Americe je všechno velké. I dopravní zácpy

Britský Daily Telegraph se v úvodu svého článku o dopravním kolapsu na slavné „čtyřistapětce“ ptá, zda šlo o nejhorší dopravní zácpu v historii. Jestli tomu tak skutečně bylo, se ale asi nedozvíme. Důležité je jedno. Z ptačí perspektivy dominoval Los Angeles v den Díkuvzdání bílo-červený pruh mnoha tisíc téměř stojících vozidel, který se táhl doslova od horizontu k horizontu. Ostatně posuďte sami.

Dopravního kolapsu se chytli šprýmaři

Televizní stanice ABC7, jejíž vrtulník mamutí zácpu natočil, video ihned umístila na sociální sítě, kde se stalo hitem. Během několika hodin od vyvěšení jej zhlédli miliony uživatelů. Někteří si podle pravidla, že nic není tak špatné, aby si z toho člověk nemohl udělat legraci, ze zácpy začali utahovat vymýšlením vtipů a slovních hříček.

A našli se i jedinci s poetickým srdcem. Jeden z komentátorů masy bílých a červených světel přirovnal k bílým a červeným krvinkám, které proplouvají hlavní tepnou živého organismu, který se jmenuje Los Angeles. Ať tak či onak, nechtěli bychom se tohoto cirkusu aktivně účastnit.

points-1200x628-chuck

Proč nemají moderní auta nárazníky?

Člověk by si to snad ani neuvědomil. Přitom jedním z typických rysů současných aut – na rozdíl od vozů třeba z 80. či 90. let – je absence nárazníků. O klasický nárazník dnes přišla snad všechna vozidla včetně užitkových a terénních. Proč tomu tak je?

Esteticky nevyvážený prvek?

Vzhled nade vše. Asi tak by se dalo shrnout smýšlení stále většího a většího procenta motoristů při výběru auta. Moderní vozy jsou sice na jednu stranu bezpečnější a jistější. Určitou nevýhodou je ale jejich jistá odtažitost od řidiče. Což nutně nemusí znamenat, že jsou moderní auta nudná. Jen se prostě chovají jinak, než tomu bylo před 20 či 30 lety. S neustále houstnoucím provozem a kamerami na každém kilometru je navíc spojená i určitá unylost. Atraktivní vzhled je tak pro řadu z nás klíčovým parametrem při výběru nového vozu, o jízdní vlastnosti a praktičnost až tolik nejde. A asi se shodneme, že klasické nárazníky, které má např. starý Ford Focus ve videu níže, moc dobře na estetickou notu nehrají.

Úspora nákladů a jednodušší výroba?

Dalším z důvodů, proč dali výrobci nárazníkům vale, by mohlo být zvýšení efektivity (zrychlení a zlevnění) výroby. Nárazníky sice na jednu stranu dobře pohlcují kinetickou energii při drobných kolizích a tím chrání auto jako celek. Na stranu druhou ale není uchycení nárazníků a jejich zakomponování do karoserie úplně jednoduché a pro výrobce představuje úkon navíc.

Dražší servisní práce?

Určitým a již lehce konspiračním vysvětlením absence nárazníků mohou být také vyšší tržby servisů (a tím pádem i automobilek) při opravách. Zatímco starý dobrý nárazník by se při drobné nehodě poškodil sám a stačilo by vyměnit pouze jej (podle norem měl odolat nárazu v rychlosti 5 km/h, americká norma dokonce stanovovala 8 km/h). Dnes je i při drobných nehodách často nutno složitě opravovat celou karoserii. I mikrokaramboly tak mohou vyjít na pěticiferné částky.

Úspora paliva?

Jakkoliv bývaly nárazníky účinné při drobných kolizích, zpravidla nepřispívaly k lepšímu aerodynamickému projevu vozu. Spíš naopak. A jelikož žijeme v době, kdy se automobilky předhánějí ve snaze vyrobit co možná nejčistší auta, je osud nárazníků nabíledni. A to dokonce i u tak prakticky orientovaného auta, kterým je off-road Lada Niva. Její ostře řezané rysy a výrazné nárazníky si pamatuje asi každý. O to větším překvapením je pak pohled na její novou generaci. V ní totiž Niva (v současnosti označená jako Chevrolet Niva – GM a ruský AvtoVAZ spolu již téměř 20 let spolupracují) o všechny své charakteristické nárazníky přišla.