České silnice po zimě

Letošní dlouhá a na teplotní výkyvy bohatá zima se značně podepsala na již tak ne zcela ideálním stavu českých silnic a dálnic a není divu, že jsou motoristé rozčarováni. Existuje nějaké racionální řešení? Je možné, že se tisíce výmolů a výtluků po celé zemi v rozumné době opraví, nebo budeme muset v jednom kuse měnit tlumiče, seřizovat geometrii a podobně? Dojde v důsledku tohoto jevu ke zvýšení nehodovosti?

Počasí je jen jedna strana mince

Dalo by se považovat za logické, když po extrémní zimě přijde extrémní poškození silnic.  Je však třeba zdůraznit, že není možné vše svalovat jen na počasí. Způsob opravy a při něm použité materiály hrají taktéž nezanedbatelnou roli. Po celkovém odfrézování výtluku a nejen povrchnímu zalátání má oprava nesrovnatelně větší životnost a z dlouhodobého hlediska se dá považovat i za levnější. Další věcí, která se často opomíjí a kterou je nezbytné zdůraznit, je fakt, že v řadě zemí, kde je počasí mnohem nevyzpytatelnější než v  ČR, je celková kvalita silnic lepší (často nesrovnatelně) než u nás. To platí typicky pro Švýcarsko, ale také pro Rakousko či Francii. Mizerná kvalita českých silnic je dále patrná i z toho, za jak dlouho se na nové cestě objeví vyjeté koleje a výmoly – časový horizont se v několika případech dostal pod 1 rok, což je absolutně tristní.

Nerovný boj s výtluky?

Vzhledem k rozsahu poškození silnic druhých a třetích tříd by bylo v Česku jednorázově na opravu děr v silnicích potřeba minimálně 40 miliard korun. Zvláště v dnešní době, kdy se šetří i na zametání chodníků, však budou kraje, které jsou vlastníky komunikací, tuto částku shánět velmi bolestivě. Důležité je zdůraznit, že ona zmíněná částka 40 miliard se nevztahuje na dálnice a silnice 1. třídy (co tedy bude s nejstarší a nejzatíženější českou dálnicí D1, která připomíná spíše tankodrom, to je ve hvězdách).

Proti nekvalitním cestám se dá jen těžce bojovat a bez nadsázky lze říci, že řidič je vždy poražený. Teoretickou možností je vybavit se „těžkou technikou“ – jezdit ve vozidle, které se s výmoly dokáže bez problémů vypořádat (vozy značky Land Rover, Jeep apod.). V konečném efektu ale bude nakonec stejně poražen řidič, jelikož takovéto řešení se notně projeví na jeho peněžence.

Dalším velmi teoretickým řešením je to, že si řidiči musí zajít na poradu k olympijské reprezentantce ve slalomu, Šárce Záhrobské, a posléze si slalom vyzkoušet tak trochu jinak – v autě. Tuto metodu boje však lze doporučit jen stěží, jelikož pro automobil jednak není nic horšího než natočení nápravy v nerovnosti a navíc se zde výrazně zvyšuje riziko kolize s jinými vozidly. Jasné řešení tedy bohuže neexistuje.

Mám právo na náhradu škody vzniklé výtlukem na silnici?

Při vzniku škody na automobilu v souvislosti s nekvalitním povrchem je odpovědnost vlastníka pozemní komunikace pouze v zákonem stanovených případech – tj. při závadě ve sjízdnosti. Za takovouto závadu se považuje taková změna ve sjízdnosti silnice, kterou nemůže řidič vozidla předvídat ani při přizpůsobení jízdy dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Dále pak zákon říká, že je vlastník komunikace odpovědný za škody vzniklé uživatelům těchto komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud vlastník komunikace neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Nabízí se tedy otázka, co s tím?  Je sice pravda, že již minimálně jednou bylo v české justici dosaženo revolučního rozhodnutí, na základě kterého vlastník komunikace musí motoristovi uhradit škodu za poškozené kolo, takovému rozhodnutí však předcházel delší spor u soudů nižších instancí. Je tedy zřejmé, že zákon není vůči řidičům příliš příznivý a zda má praktický nebo jen symbolický smysl stížnost podávat, lze jen těžko říci. Vzhledem k vymáhané částce, trvání soudní pře a nejistému úspěchu je podobně nejistá i odpověď na tuto otázku.

Blýská se na lepší časy?

Možná někde v dálce. Nyní však nezbývá než zdůraznit opatrnou jízdu, předvídání, a doufat, že to automobil zvládne. Kličkování mezi výtluky je jen částečné řešení, které však často neakceptovatelně zvyšuje riziko nehody. Kvalita silnic je bohužel jedním z faktorů, které nás odlišují od civilizovanějších západních zemí. Na druhou stranu je třeba v rámci objektivnosti říci, že ani v Německu či Rakousku není problém narazit na rozbitou silnici.