Existuje smysluplný tuning? My říkáme že ano

Přitahují vás tuningové vozy, máte rádi sportovnější jízdu či jen nechápete, proč sousedův totožný automobil jede o tolik lépe než ten váš? V tom případě čtěte dále. V dnešním článku se totiž společně podíváme na několik možností racionálního tuningu – tuningu, který má smysl.

Co všechno jde s autem dělat?

Alfou a omegou jakékoliv tuningové úpravy vozu jsou očekávání. To znamená, že musíte přesně vědět, co chcete na svém voze vylepšit. Je logické, že jinak se bude postupovat v případě, že chcete pouze zvýšit výkon než pokud budete chtít vylepšit podvozek pro lepší přítlak v zatáčkách. A pozor. Tuning, to není jen výkon a jízdní vlastnosti. Za tuning je možné považovat klidně i takovou úpravu, která třeba zvětší vnitřní prostor či jeho versatilitu anebo připraví vůz tak, aby dokázal vyhovět speciálním požadavkům řidiče. Expediční tuning u off-road vozů zahrnuje např. zvýšené sání (tzv. šnorchl), přídavná světla, pevnostní nárazník apod. Pojďme si ale nyní pro přehlednost rozdělit tuningové úpravy do několika kategorií v závislosti na tom, kterou část vozu chceme upgradovat.

  • chiptuning (chip, čipování). V podstatě dochází ke zvýšení výkonu motoru a točivého momentu a úpravě jejich průběhu v konkrétních otáčkách;
  • upgrade motoru. Ten v sobě zahrnuje instalaci lepších filtrů, ventilů či turba. Výsledkem je pak např. lepší odezva na sešlápnutí plynu, u lepšího turba i vyšší výkon, zvýšení životnosti agregátu při zvýšené zátěži apod.;
  • vylepšení podvozku. Jedná se většinou o lepší tlumiče, sportovní ložiska a kola a samozřejmě i pneumatiky;
  • upgrade ostatních komponentů. Zde může jít i instalaci sportovního výfuku, spojky, převodovky či třeba volantu;
  • aerodynamický tuning. Ten má ale smysl pouze u silných vozů. Mezi aerodynamické úpravy se řadí např. instalace či upgrade zadního přítlačného křídla, difuzorů, či repase celé přední části vozu. Vzhledem k tomu, že se zde ale bavíme o statisícových částkách, je otázkou, zda se tento tuning dá považovat za smysluplný;
  • funkční tuning. Týká se např. off-roadů (přídavná světla, silnější tažné zařízení, naviják atd.

Chiptuningem to vše začíná, ale může i skončit. Hlavně nechtějte zázraky!

V jednom z minulých článků jsme se o chiptuningu detailně bavili, konkrétně šlo o článek Fenomén jménem tuning. Nemá proto asi smysl jej dopodrobna znovu rozebírat. Neodpustíme si však uvést některé ze zásad, které je při čipování vozu nutné vzít v potaz. Existuje totiž riziko poškození motoru a nutnost nákladné opravy.

  • Zázraky se možná ději, ale nepočítejte s nimi při chiptuningu: většinou je chiptuningem bez dalšího zásahu do komponentů možné dosáhnout zvýšení výkonu o nějakých 10 až 20 %. U starších vozů to může být i více, u nových aut však i méně. Pokud vám někdo nabídne zvýšení výkonu o polovinu, jdete raději o dům dál. Ano, je teoreticky možné zvýšit výkon vozu i o 100 %, v takovém případě je ale nezbytné upgradovat polovinu motoru.
  • Dejte přednost zavedeným společnostem s referencemi: neříkáme, že velká zavedená společnost je zárukou úspěchu. Každopádně ale volte takového tunera, který dokáže nabídnout reference a jehož produkty prošly testováním. Kvalitní společnost by měla mít k dispozici laboratoř, ve které se zjišťuje opotřebení dílů, měří  reálný výkon a točivý moment apod.
  • Volte specializovanou firmu: Pokud narazíte na inzerát typu „Chiptuning pro všechny vozy a motory“, dejte nohy na ramena. Kvalitní tuner se specializuje jen na některé značky, a to ještě ne na všechny motory.
  • Volte veřejně známou firmu, která se účastní autosalonů, pomáhá automobilkám s vývojem apod.: skutečně profesionálního tunera je možné poznat podle toho, že přímo spolupracuje s konkrétními automobilkami. Samozřejmě, nemusí jít o AC Schnitzer, Hirsch či BSR. Raději se ale vyhněte garážovým firmám, které „tuní“ za pár drobných cokoliv a jakkoliv.
  • Své napoví i cena chipu: většinou se u čipů setkáváme s cenami mezi 5-10000 korun u starších vozů a 10-25000 u vozů nových. Pokud chcete „očipovat“ své nové Audi a hodláte využít služeb někoho, kdo je nabízí za 2000 korun, raději to nedělejte. Pravděpodobnost, že půjde o obyčejného šejdíře, je téměř stoprocentní.

Co všechno se dá dělat na podvozku?

Není toho málo. Základem jsou ale pružiny. Chcete-li lepší vlastnosti vozu při průjezdu zatáčkami či nižší aerodynamický odpor, kvalitní pružiny jsou základ. Ptáte se proč?

  • Kvalitní sportovní pružiny zmenšují mezeru mezi blatníkem a kolem. Tím se jednak sníží těžiště vozu a zmenší naklánění karoserie při průjezdu zatáčkami, výhodou pak bývá také sportovnější a dravější vzhled. Nepatrně by se měla snížit i spotřeba.
  • Nižší koeficient odporu vzduchu znamená vyšší max. rychlost.
  • Sportovní pružiny redukují nestabilitu vozu při prudkém brzdění. Nouzové brzdění tak bude nejen pohodlnější ale i bezpečnější.

Určitou nevýhodou sportovních pružin je ale tvrdší podvozek, jeho větší citlivost na rozbitých cestách a také nižší světlá výška. Na jízdu po polních cestách tak raději zapomeňte, pozor si dávejte i třeba při parkování podél obrubníků apod.

Lepší pneumatiky či kola?

Soudě podle vzhledu některých vozů na našich silnicích si asi řada řidičů myslí, že čím větší kola tím lépe. Vizuálně sice dokáží „dvacítky“ kola na VW Golf upoutat pozornost, to je ale asi tak všechno. V žádném případě totiž neplatí, že větší kola automaticky znamenají lepší jízdní vlastnosti či pohodlí. Při upgradu kol je vhodné vzít v potaz i jiné faktory než velikost či šířku. Věděli jste třeba, že kvalitní kola umožňují efektivnější chlazení brzd a jejich menší opotřebení?

Co se týče pneumatik, vždy bude oproti standardní verzi vozu co zlepšovat. Problém je ale v tom, že kvalitní sportovní pneumatiky jsou jednak drahé – pohybujeme se kolem 7-10 tisíc korun za jeden kus – a navíc ani moc nevydrží z hlediska životnosti. Paradoxně totiž platí, že čím jsou pneumatiky kvalitnější, tím méně vydrží (jen si vzpomeňte na závody F1, kde se musí gumy měnit dokonce během soutěže jako takové). Opět tedy vyvstává otázka, zda je takový tuning smysluplný pro běžného řidiče.

Nežeňte se jen za kilowaty a newtonmetry. Důležité jsou i jiné věci.

Je hodně na škodu dívat se na tuning očima zatvrzelého matematika či fyzika, který pouze měří přírůstek výkonu a točivého momentu. Řada úprav a upgradů sice měřitelné vlastnosti nezmění, dokáží však třeba zlepšit odezvu na sešlápnutí plynového pedálu, zvukový projev či životnosti motoru. Nabízí se např. upgrade filtrů, které umožní lepší nasátí vzduchu, ventilů, spojky a převodovky či třeba výfukového systému s nižším zpětným tlakem.  Tyto úpravy sice taktéž nejsou zadarmo, dokáží však výrazně zlepšit jízdní dojem či životnost vozu.

Tuning je jen pro mladé. Anebo není?

Bohužel v českých luzích a hájích je na tuning nahlíženo s despektem. Ovšem konzervativní tuning je na západ od našich hranic mnohem oblíbenější než u nás. Dokonce zde existují i firmy, které autorizovaně upravují vozy konkrétní značky. U Mercedesu je to Brabus, u BMW AC Schnitzer či Alpina, u Saabu Hirsch atd.

Ale neodbíhejme. Zajímá-li vás, zda je rozumné tunit rodinný vůz, odpověď je ano i ne. Pokud nemáte k jízdě v autě žádný vztah a berete svůj vůz jako pouhé přemisťovadlo, pak asi nemá smysl do tuningu investovat. Pokud ale rádi jezdíte a o svůj vůz se poctivě staráte, pak určité formy tuningu smysl mají. Kvalitní chiptuning např. prokazatelně snižuje spotřebu, jízdní vlastnosti zlepší i kvalitní tlumiče, prvotřídní filtry či výfukový systém taky nemusí být k zahození. Ale pozor. Vše něco stojí. Takový rozumný tuning sestávající z třech právě vyjmenovaných úprav vyjde na asi 40.000 korun. To není úplně málo, prodělat ale nutně nemusíte. Nižší spotřeba, vyšší výkon a také menší náklady na pojistku – díky chip tuningu je možné vyladit motor o objemu 1.6 litru na výkon dvoulitru; sazba povinného ručení však zůstává stejná – určitě z této jednorázové investice postupně solidní část ukrojí.