Firemní vůz pro soukromé účely může být problém

Možnost používat služební vůz i soukromě je stále oblíbenějším benefitem, který zaměstnavatel svému zaměstnanci může nabídnout. Ovšem to ještě neznamená, že jde vždy o nabídku výhodnou.  Právo využívat firemní vůz soukromě je totiž svým způsobem část výplaty a dle zákona je definováno jako nepeněžní příjem. S tím však souvisí i jiná daňová zátěž, vznikne povinnost platit odvody, příp. se odvody zvýší, apod. Než tedy na podobnou nabídku kývnete, dobře si spočítejte, zda se vám nevyplatí pořídit si raději vlastní vůz.

Největší zátěží jsou dražší vozy

Pokud vám zaměstnavatel nabídne firemní auto k soukromému užívání, kvalifikuje se pro daňové účely toto právo jako měsíční nepeněžní příjem v hodnotě 1 % pořizovací ceny vozu včetně DPH (pokud byl vůz koupen bez DPH, daň se k této částce musí připočíst). Ukažme si to tedy na příkladu: pokud zaměstnanec dostane firemní vůz za půl milionu korun, má podle zákona každý měsíc kromě výplaty jako takové nepeněžní příjem ve výši 5.000 korun (1 % z půl milionu). Výchozí částka pro kalkulaci onoho 1 % se však nemění s rostoucím věkem vozu. I pokud by reálná hodnota vozu po x letech byla třeba pětinová, opět by musel zaměstnanec přiznat navíc příjem ve výši 5.000 korun. Situace by se změnila pouze v tom případě, že by si firma vůz v takovéto zbytkové hodnotě již sama zakoupila např. v bazaru. Pak by jako výchozí částka bylo bráno např. 100.000 korun.

Jeden zaměstnanec může využívat i více služebních vozů. Za každý však zaplatí

Jeden zaměstnanec může dostat k soukromému užívání dva i více vozů. Nutné je však počítat, že se nepeněžní příjem bude počítat ze všech takto držených vozů. Pokud tedy dostaneme od zaměstnavatele dva vozy, jeden za půl milionu a druhý za 300.000 korun, náš nepeněžní měsíční příjem bude 1 % z 800.000 korun, tedy osm tisícovek.

Minimální nepeněžní příjem z držení firemního vozu je 1.000 korun. Maximum stanovené není

Pokud se společnost rozhodne, že nebude kupovat nové vozy a místo toho se obrátí na autobazar, zaměstnanec, který takto koupený vůz obdrží, bude muset počítat s minimální hodnotou nepeněžního příjmu 1000 korun měsíčně. I kdyby auto stálo pouze 10.000 korun a 1 % z této částky je stokoruna, stejně bude muset vé svém DP uvést nepeněžní příjem v hodnotě 1.000 korun měsíčně. Naopak směrem nahoru žádná limitní částka není. I pokud by jeden zaměstnanec dostal řadu služebních vozů k celkové hodnotě třeba 20 milionů, bude mít měsíční nepeněžní příjem 200.000 korun.

Služební auto pro soukromé účely vás může přijít draho

Ne vždy se vyplatí využít tohoto zaměstnaneckého benefitu. To se vám pokusíme demonstrovat na pár konkrétních případech znázorňujících, jak nepeněžní příjem ve formě služební vozu pro soukromé účely dokáže ovlivnit čistou mzdu směrem dolů. Pokud bude mít zaměstnanec hrubou mzdu, řekněme, 30.000 korun a bude využívat vozidlo za půl milionu korun, znamená to, že jeho měsíční příjem bude kalkulován jako 35.000 korun. Každý měsíc pak obdrží 20.000 korun jako čistou mzdu. V případě, že by žádný služební vůz nevyužíval, bylo by to asi 22.000 korun. Za dvě tisícovky měsíčně mít vlastní auto, to je přece výhodné, řeknete si. Možná ano, možná ne. Pokud by se totiž zaměstnavatel této osobě rozhodl mzdu zvýšit přímo a nikoliv přes nepeněžitý příjem, dostal by tento člověk více než 26.000 čistého. Ročně tak na daních za využívání soukromého vozu zaplatí 33.000, což není malá částka.

Služební vůz soukromě může znamenat povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění

Nepeněžitý příjem ve formě práva využívat služební vůz i soukromě může mít dopad na vznik povinnosti odvádět sociální a zdravotní pojištění. Nejvíce se to bude asi týkat osob, které pracují na jiný než zaměstnanecký poměr (OSVČ, DPP atd.) a mají příjem nižší než 10.000 korun za měsíc. Pokud totiž k této částce připočteme ještě např. 5.000 korun měsíčně za vozidlo v ceně půl milionu, bude i z této mzdy nutné odvést sociální a zdravotní pojištění.

Někdy provoz auta platí firma, někdy zaměstnanec. A někdy se o náklady podělí oba

Je nepsaným pravidlem, že firmy u služebních a zároveň soukromých vozů hradí pouze garanční prohlídky a povinné ručení, někdy také běžný servis. Pohonné hmoty, které jsou nad rámec služebních jízd, příp. poškození vozidla či větší opravy si většinou musí zaplatit sám zaměstnanec. Ne vždy firmy navíc platí za vůz i havarijní pojištění. To si doporučujeme ověřit. Pokud totiž náhodou vlastní vinou nabouráte auto, které vám vlastně nepatří a pouze jej využíváte, můžete se dostat do finančních potíží. Oprava totiž půjde na váš vrub. Ne vždy navíc bude zaměstnavatel z reprezentativních důvodů souhlasit s tím, abyste jezdili na služební cesty poškrábaným či ťuklým autem. Proto by mohl i u drobných poškození vyžadovat opravu, která ale může stát klidně půl výplaty.