Inteligentní bezpečnostní systémy

Automobilový svět se za posledních pár desítek let obrovsky změnil. V dnešní době se nespočet prvků, které by se ještě před pár desítkami let daly považovat za sci-fi, pomalu stává běžnou výbavou a realitou. Kromě „klasických“ elektronických systémů, jakými jsou ABS či ESP, se začíná běžně objevovat možnost připojení k internetu při jízdě, bezobslužné parkování, či detekční systémy udržující bezpečnou vzdálenost a zabraňující srážce s chodcem či se zvěří.

Principy detekčních systémů

V podstatě všechny detekční technologie pracují na základě radarového čidla v kombinaci s infračervenou kamerou. Ty monitorují prostor před vozidlem a pohyb osob či objektů a pokud zaregistrují nebezpečnou situaci (zvíře na vozovce, chodec na přechodu apod. upozorní řidiče akustickým signálem. V případě, že včas nezareaguje, systém sám aktivuje brzdy. Vzhledem k tomu, že radar i infratechnologie fungují za jakékoliv viditelnosti či povětrnostních podmínkách, systém dokáže kvalitně pracovat i v noci či v mlze.

Tak jako vše, i detekční systémy mají své výhody a nevýhody

Zatímco na jedné straně jsou detekční systémy nepochybně přínosné a představují krok vpřed už jen proto, že narozdíl od řidiče, který je před střetem chráněn airbagy, deformačními zónami či bezpečnostními pásy, je chodec mnohem více zranitelný a i minimální kolize mohou zapříčinit vážná zranění. Na druhou stranu je ale nutné brát v potaz, že moderní systémy vždy nefungují tak, jak mají (když Volvo předvádělo svůj sedan S60 vybavený detekčním systémem, narazilo v plné rychlosti do odstaveného kamionu – systém prostě selhal). Navíc může plošné zavedení detekčních systémů způsobit neopodstatněné sebevědomí řidičů, důsledkem čehož bude nezodpovědná rychlá jízda. Již dnes mnozí motoristé až příliš spoléhají např. na ESP. Otázkou taktéž zůstává, do jaké míry je případný prudký zásah detekčního systému do řízení schopný ovlivnit bezpečnost provozu v negativním smyslu. Na jednu stranu sice může být detekční systém schopný zabránit srážce se srnkou či zajícem, případné prudké brzdění ale může způsobit smyk, srážku s vozidlem jedoucím za námi apod.

Pro plošné zavedení detekčních systémů hovoří statistiky

Mezi průkopníky ve vývoji detekčních systémů patří švédská automobilka Volvo. Ostatně není tomu tak náhodou. Ve střední, západní či jižní Evropě jsou srážky se zvěří tragické jen v absolutním minimu případů, bude pro našince praktičtější spíše systém bezpečnosti chodců (mimochodem taktéž vyvíjeném ve Volvu). Ve Švédsku však žijí velká těžká a při případném střetu velice nebezpečná zvířata – losi. Ti mají ročně na svědomí řadu životů, a proto se není čemu divit, že Volvo vymýšlí, jak těmto kolizím zabránit. I v našich podmínkách je však střet se zvířetem nepříjemný. I takový tříkilový králík dokáže, pokud je sražen v rychlosti 80km/h, nadělat desetitisícové škody.

Celkově se odhaduje, že jen na území EU dojde ročně k minimálně dvěma stům tisícům střetů se zvěří. V případě, že by detekčními systémy byla vybavena všechna vozidla, mohlo by toto číslo klesnout pod třetinu. Pokud jde o systémy z řady Pedestrian Safety, i zde je obrovský potenciál. Ostatně na evropských silnicích představují zhruba šestinu usmrcených osob chodci, v Asii při extrémně hustém a nedisciplinovaném provozu je to ještě více. Bezpochyby tedy ještě o detekčních systémech leccos uslyšíme a i jejich plošné zavedení do všech vozidel bez ohledu na třídu je pravděpodobně jen otázkou času.