Klady a zápory biopaliv

O biopalivech, biomase a biopříměsích již bylo mnohé řečeno, avšak, jak se zdá, ještě mnohé řečeno bude. Pokud se naplní přání Evropské unie, do roku 2020 by se měl zvýšit podíl biosložky v palivu na deset procent (v současnosti se např. do nafty přimíchávají 2 %). Přestože mají tyto kroky podporu jak nadnárodních tak národních institucí, existuje řada jejich kritiků. Kde je tedy pravda? Jsou biopaliva skutečně prospěšná? Nemá smysl spíše investovat do vodíkových článků či hybridních motorů? Může dojít k razantní změně v ceně paliva?

Globální oteplování na čerpacích stanicích

O reálnosti hrozby globálního oteplování se vedly a povedou ne zcela vlažné diskuze. Ať už se jedná o holý mýtus, existující hrozbu, která však má jen pramálo společného s lidskou činností, nebo o produkt lidské nerozvážnosti, nabízí se otázka: I kdyby ke globálnímu oteplování v souvislosti s lidskou činností docházelo, je možné se domnívat, že jej vyřeší či zásadně ovlivní přidávání biopaliv do pohonných hmot? Je pravdou, že je celý tento proces vykonstruován na emisích CO2, které by se díky biopalivům měly redukovat? Nebylo by lepším řešením změnit životní nároky a požadavky (např. nekupovat 3 auta do rodiny apod.)?

Během posledních zhruba dvou let se vynořila řada studií, které ekologický přínos biopaliv na snižování emisí, diplomaticky řečeno, nepřeceňují. Mnohem více než dříve se nyní začíná mluvit o oxidu dusném, jehož agresivita je údajně nesrovnatelně vyšší než u oxidu uhličitého a jehož velké množství je do vzduchu uvolněno zemědělskou činností a používáním hnojiv. A právě zemědělská činnost může být mnohem větším problémem, než by se mohlo zdát. Pokud již pomineme to, že aby např. pšenice (typický zdroj biomasy) mohla být vypěstována, je třeba ji zasít, sklidit, provést distribuci apod., k čemuž bezpochyby nedojde bez patřičné mechanizace, ruku v ruce s pěstováním biomasy jde kácení pralesů (např. na palmový olej), změny biotopů atd. Když se potom vše podtrhne a sečte, může člověk zjistit, že si ještě uškodil.

Zvýšení podílu biosložky od června 2010

Od června tohoto roku by se měl zvýšit podíl biosložky v benzínu na 4,1 % a v naftě na 6 %. Důvodem podmiňovacího způsobu v předešlé větě je fakt, že novelu prezident republiky vetoval. I tak se ale dá čekat, že na naléhání EU ke schválení této legislativní změny dojde. Zda však bude mít smysl snižovat objem fosilní složky když, a to je jen jeden z mnoha případů, např. z důvodu lenosti či nedostatku času budeme trvat na používání vozidla i pro vzdálenosti v řádu stovek metrů, nebude existovat fungující spolehlivá a čistá MHD, je otázkou. Pravdou je, že se sice mírně sníží přímé emise CO2 a české zemědělství by mohlo dostat podpůrnou injekci, problémem je však, že už samotné získávání paliva a jeho doprava často vyprodukuje tolik emisí, že stejně dojde k vynulování celkového efektu (velké množství biopaliva je totiž dováženo z tropického pásma).

Změny v životnosti motoru, výkonu a servisu v souvislosti s biopříměsemi

Řada řidičů na připravovanou novelu reaguje se ztuhlým obličejem. Důvody k tomu však nejsou. Biopříměsi v palivu optimalizují vzplanutí a účinnost palivové směsi, což se projeví snadnějšími starty zejména při nízkých teplotách. Problémy sice může způsobit horké počasí, při kterém se díky vyšší odpařivosti etanolu mohou v palivovém systému tvořit bublinky. To se však děje zřídka a i další problém – vyšší riziko koroze motoru – se dá snadno eliminovat antikorozním aditivem. Pro praktického motoristu však změny, při kterých se celkový podíl biosložky nedostane nad 5-6%, nebudou představovat žádnou změnu a ani nebude třeba úpravy motoru či výfukového potrubí. Jediná změna, kterou praktičtí řidiči zaznamenají, bude snížení ceny paliva o asi 20-30 haléřů.

Budoucnost ekologického provozu není v biopalivech

Na takové tvrzení je sice ještě poměrně brzy, jak již ale bylo řečeno, biopaliva mají řadu negativ. Kromě dalších ekologických, byť fosilních, paliv, jakými jsou LPG či CNG a hybridních motorů však existuje ještě jeden typ pohonu, o kterém toho asi ještě v budoucnu hodně uslyšíme. Tímto palivem je vodík. Podle automobilky BMW, průkopníkovi na poli vodíkových článků, se nabízí koncepce, dle které se bude zkapalněný či stlačený vodík spalovat na bázi fosilních paliv za vznikající vody a oxidů dusíku. Vozy vybavené tímto typem pohonu by měly být schopny ujet asi 200 kilometrů na vodík a dalších 500 na benzín. I tak se ale fosilní závislosti zcela nezbavíme a navíc, jak samotné BMW přiznává, masové rozšíření vodíkového pohonu je v nejbližších deseti letech vyloučeno, dvaceti letech nereálné a co bude dále asi neví nikdo.

Ekologické koncepce v českých poměrech

Jak již bylo naznačeno, biopříměsi jako takové žádnou ekologickou revoluci nepřinesou. Mnohem účinnější bude zaměřit se na minimalizaci osobních energetických nároků, podporu MHD a využívání jaderné energie, příp. energie z obnovitelných zdrojů. Je třeba zajistit, aby se po silnicích nepohyboval takový počet kamionů a všeobecně i nákladu, aby člověk spotřebovával zboží a potraviny, které jsou nejblíže jeho místu pobytu. Jak říká staré čínské přísloví: „I cesta tisíce mil začíná prvním krokem“. Biopaliva mohou být tímto prvním, snad i druhým či třetím krokem. Dál nás však asi nezavedou.