Konec neomezené rychlosti a zavedení mýta? Německé dálnice nás možná v příštích letech překvapí

Německo je často bráno jako země v mnohém zaslíbená motoristům a autům. Každému se v této souvislosti vybaví neomezená maximální rychlost na tamějších dálnicích, které jsou navíc zdarma. U našich západních sousedů se ale patrně začíná smrákat na horší časy. Testovat, co vše vaše auto umí, sice na „Autobahnu“ stále lze. Dálniční známku k tomu navíc pořád nepotřebujete. Už brzy ale může být všechno jinak.

V Německu je patrný politický tlak na zavedení mýta

V červenci přišel německý ministr dopravy Alexander Dobrindt z CSU s plánem na zpoplatnění německé silniční sítě. Nemělo se přitom jednat pouze o dálnice ale o všechny typy komunikací. Reakce na tento návrh byly poměrně bouřlivé a přišly v podstatě okamžitě. Kancléřka Merkelová například argumentovala možným poklesem přeshraničního obchodu, snížením konkurenceschopnosti německého zboží či negativním vlivem na mezilidské vztahy. Definitivní rozhodnutí zatím sice v této souvislosti nepadlo. Původní návrh na zpoplatnění všech silnic nejspíš nakonec pro odpor neprojde. Jeho umírněnější alternativa, tj. zpoplatnění pouze dálnic a silnic první třídy (Bundesstrassen), je ale rozhodně stále na stole a patrně i bude dříve nebo později schválena.

Primárním impulsem bylo dostat peníze z cizinců…

Dobrindt se návrhem snažil v prvé řadě nějakým způsobem získat peníze od doposud neplatících cizinců. Silniční známku by sice musela mít všechno vozidla. Německým vlastníkům by však byl tento vícenáklad kompenzován snížením daně z vlastnictví vozu. Tato koncepce je ale zase trnem v oku některým právníkům specializujícím se na právo Evropské unie. Těm se totiž nelíbí, že by měl být někdo znevýhodňován jen proto, že (ne)pochází z té či oné země.

Výše poplatku měla být pohyblivá v závislosti na objemu motoru

Jednou ze zajímavostí Dobrindtova návrhu byl výpočet ceny silniční známky. Ta totiž neměla být fixní. Počítat se totiž měla podle objemu motoru a také stáří vozidla. Princip ne nepodobný výpočtu výše povinného ručení. Průměrná cena známky měla být kolem 90 Eur a původní návrh počítal i s 10denními turistickými variantami za 10 Eur.

Otazník nad budoucností Autobahnu

Překročení německé hranice rozhodně neznamená, že se zde můžeme prohánět tak rychle, jak jen budeme chtít. Ve skutečnosti je maximální rychlost pouze doporučená jen asi na polovině úseků. A sílí hlasy pro zavedení dalších. Argumentem přitom už není ani tak bezpečnost provozu – na ten očividně Němci moc neslyší – ale spíše ekologie. Není totiž žádným překvapením, že znamená vyšší rychlost vyšší spotřebu paliva, větší opotřebení pneumatik, rychlejší zahřívání asfaltu atd.

Z neomezené maximálky chiméra?

Německý Autobahn představuje jeden ze symbolů země. K plošnému zavedení nejvyšší povolené rychlosti asi jen tak nedojde. V praxi se ale přitom dálnice mohou výrazně zpomalit i tak. Stačí zavést nové úseky, na kterých bude maximální rychlost regulovaná. Z té se tak stane něco, co sice de iure existuje, ale v reálu na to nenarazíme, jakási chiméra.

Německo – benevolentní země? Ani náhodou…

Není úplně pravdu to, že by bylo Německo zemí obzvláště benevolentní vůči přestupkům. Za zdvižení prostředníčku na policisty či do kamery zde třeba hrozí provinilci pokuta 4 – 6000 Eur; za nedodržení bezpečné vzdálenosti se běžně pokutuje až do výše 400 Eur + zákaz řízení na 3 měsíce. Dále pak v Německu existuje možnost postihu za příliš pomalé předjíždění, za bránění předjíždění atd.