Mají při koupi ojetiny smysl placená osvědčení?

Ačkoliv se v posledních pár letech začíná mluvit o pozvolném zlepšování poměrů v českých autobazarech, stále platí následující: trh s ojetinami představuje džungli, ve které je velmi lehké se ztratit. Kromě evergreenů, mezi které patří třeba stočené tachometry či zfalšované servisní knížky, se stále častěji setkáváme s jinak kvalitními vozy, na které je ale uvalena exekuce či jiné podobné břemeno. Toto břemeno přitom vůbec nemusí mít původ v ČR a je pro našince téměř nemožné se o něm dozvědět. Existují však specializované firmy, které dokáží – anebo to alespoň tvrdí – historii ojetého auta do detailů prověřit. Má tedy smysl se na ně obracet? Nemůže něco uniknout i jim? Co když jde z jejich strany jen o byznys? Toto jsou jen některé z otázek, které v dnešním článku zodpovíme.

Roste počet vozů s právními vadami

Představte si, že nějakou dobu šetříte peníze na auto. To si nakonec i koupíte. Zanedlouho poté vás však navštíví exekutor a auto vám sebere. A to i přesto, že nikomu nedlužíte ani jedno pivo v hospodě. Jak je to možné? Stačí, aby vám vůz prodal předchozí majitel, na kterého je uvalena exekuce, v době, kdy ještě nedošlo k její realizaci.

Možnosti bránit se jsou v podstatě nulové. Pokud nakupujete přímo od majitele, máte jedinou možnost škodu požadovat po něm. To ale rozhodně nebude jednoduché vzhledem k tomu, že proti dotyčnému už exekuce běží. V reálu se tak pouze postavíte do zástupu ostatních věřitelů. Teoretickou možností je sice ještě návrh na vyloučení dotyčného předmětu z exekuce, ovšem tím by zase byla de facto poškozena práva jiných věřitelů.

V případě, že nakupujete v autobazaru, je důležité odlišit, zda bazar vozidlo reálně vlastní anebo zda jeho prodej pouze zprostředkovává. Pokud platí první možnost, existuje šance škodu vymáhat po bazaristech. V případě druhém ze zákona bohužel nemáte právo na nic. Jediným viníkem zůstává člověk, který prodává něco, co vlastně fakticky není jeho, a tím se dopouští podvodu.

Problémem bývají i auta zabavená v zahraničí

Další typický případ: ve strachu ze zabavení prodá italský či španělský vlastník své auto zatížené např. leasingem do zahraničí. Na německých převozních značkách jej doveze k našim západním sousedům. Zde je auto zaregistrováno a v podstatě okamžitě na to nabízeno k prodeji do Čech coby vůz německého původu. Našinec auto za dobrou cenu a v jinak slušném stavu koupí a myslí si, že vyhrál. Původní vlastník či exekutor ovšem mezitím vozidlo zaregistruje do společné evropské databáze, do které nahlížejí třeba i policisté při silniční kontrole. V reálu se tak může stát, že s takto dovezeným autem pojedete z Prahy do Brna a skončíte někde u Jihlavy závislí buď na odvozu anebo hromadné dopravě.

Ne vždy je možné ověřit všechno

Ani specializované firmy nedokáží vždy získat veškeré informace. I ony totiž spoléhají na databáze, ve kterých ale nemusí být nutně všechna data obsažená. Důležité je, aby vás o této skutečnosti informovali. Může se tak stát, že třeba reálný stav tachometru nedokáže zjistit nikdo. Stejně tak je možné, že se v servisní historii nedočtete o úkonech, které sice proběhly, ale nebyly nikde zaznačeny.

Placené versus neplacené sekce

Prověření vozu je placenou službou. Firmy, které ji poskytují sice z marketingových důvodů uvádějí ve svých prospektech i neplacenou sekci, ovšem z té se toho moc nedozvíte. Co byste se ale dozvědět měli, je množství informací, které firma o daném voze má. Někdy se totiž stane, že není jednoznačně možné ověřit třeba stav km anebo rok výroby.

Základním identifikátorem vozu je VIN kód

Prověřování vozu probíhá na základě tzv. VIN kódu. Jedná se o 17místný kód, který jednoznačně určuje identitu vozu. Velký pozor je nutné dávat tehdy, když je s tímto kódem manipulováno (např. po krádeži). Laik však jen velmi zřídkakdy rozezná originální plaketku od té zfalšované. Různí vykukové si totiž na změně identity často dávají skutečně záležet a kromě VINu jako takového vymění i všechny další identifikační štítky. Nezkušeným okem je pak takto vadný vůz v podstatě nemožné rozeznat.

Kontrolou lze ušetřit statisíce

Firmy, které auta prověřují, své služby rozhodně nenabízí ze své dobré vůle. Nicméně jejich poplatková politika je ve srovnání s cenou kupovaného auta většinou velmi přívětivá. Za základní kontrolu se platí kolem pětistovky, detailní prověření včetně kontroly poškození jednotlivých částí pak vyjde asi na trojnásobek. Pokud bychom tedy měli problematiku placených osvědčení nějak shrnout, udělali bychom to následovně:

Mezi plusy se řadí:

  • nesrovnatelně větší erudice v oblasti trhu ojetých vozů, než kterou disponuje laik;
  • přístup do databází, do kterých se člověk běžně nedostane;
  • nízká cena ve srovnání s cenou kupovaného vozu;
  • možnost prověření vozu on-line.

Nevýhody pak zahrnují:

  • není vždy možné získat kompletní informace o voze;
  • služba je zpoplatněná (některé bazary ji ale nabízejí zadarmo);
  • i osvědčení je možné padělat (pravost je ale snadné si ověřit).