(Ne)vyžádané technologie v našich autech

Pro čistokrevné konzumenty produktů a služeb týkajících se automobilového průmyslu bude dnešní článek spíše nepovinnou nástavbou. Ta část motoristické obce, která ale chce vnímat fenomén automobilismu komplexně a ráda o něm přemýšlí, se může společně s námi zamyslet nad problematikou nevyžádaných technologií a výbav. Ty totiž dnes v sobě vozí snad každý nový automobil. Jen namátkou jde třeba o systém Start-Stop či třeba ESP.

My víme nejlíp, co vy chcete…

Pokud jde o výše zmíněný systém automatického vypínání a zase zapínání motoru na křižovatkách, je nutné říci jednu základní věc. Hlavní motivací k jeho plošnému zavedení – alespoň oficiálně – je snaha o nižší spotřebu. Vliv systému na ni je ale zanedbatelný.

Jde totiž o to, že během volnoběhu vůz spotřebovává standardně podle velikosti motoru necelý litr paliva na hodinu. Otázkou tak je, kolik třicetivteřinových vypnutí člověk během hodiny zaregistruje a o kolik mililitrů paliva mu zůstane v nádrži víc. Jestli je za masivním rozšířením technologie skutečně jen ekologické či ekonomické uvědomění, tak pro laika zůstává nezodpovězenou otázkou. U ESP je snad možná pochopitelným argumentem bezpečnost, ale u Start-Stopu…?

Když „ne“ není odpověď

Nic proti Start-Stop systému ani proti žádné jiné technologii. Otázkou ale zůstává, jakou motivaci měly orgány Evropské unie při prosazování jejich povinné montáže do všech nových aut (ano, dnes jsou touto vychytávkou vybaveny třeba i slavné italské supersporty). Systém navíc není snadno vypínatelný, resp. je potřeba jej deaktivovat před začátkem každé jízdy. Alternativou je jeho trvalé vypnutí v servise pomocí zásahu do řídicí jednotky. Člověka ale napadne proč jezdit do servisu? Proč není možné systém vypnout i jinak, nemáme-li o něj zájem?

Není Start-Stop jako Start-Stop

Automatické vypínání motoru může mít – a často skutečně mívá – negativní vliv na životnost jednotlivých komponentů. Neustálým vypínáním trpí hlavně autobaterie, startér a v určitých podmínkách také turbo. Důležité je ale v této souvislosti říci jedno: dnešní Start-Stop technologie jsou již poměrně vyspělé. Technika monitoruje teplotu motoru, trvání běhu na neutrál – Start-Stop systém lze takříkajíc „překabátit“ zařazením rychlostního stupně a jeho následným vyřazením, které opět aktivuje časovač – a další faktory.

Bohužel zdaleka ne vždy dokáže počítač všechny faktory vyhodnotit správně. V praxi se tak může stát, že systém vypne motor i v případě, kdy nejen jemu ale i turbu řidič ještě před chvílí na horských okrskách solidně nakládal. Pro udržitelnost systému je tak nezbytný kvalitní monitoring celé řady faktorů a také jejich správné vyhodnocení.

Na světě nejsou jen auta…

Pohled na Start-Stop prezentovaný v předešlých odstavcích se může zdát jako poněkud jednostranný. Faktem je, že zejména v husté městské zástavbě může mít systém dobrý vliv nejen na kvalitu ovzduší ale také na hlučnost. Určitě to znáte sami: kvůli hučícím motorům na frekventovaných křižovatkách se spolu chodci nejsou schopní normálně bavit, nýbrž musí křičet, aby se vůbec slyšeli. O udržitelnosti systému tak rozhodne až čas. Je možné, že si na něj nakonec řidiče zvyknou a že se inženýrům podaří v průběhu let jej vyladit tak, aby opravdu plnil svůj účel.

Ostatně vezměme si třeba automatické převodovky. Během let jsme se od třístupňových primitivních automatů, které si z dnešního pohledu řadily, jak chtěly, dostali na osmi- či dokonce výhledově i více stupňové převodovky, které např. samy hází tzv. meziplyny.

Všechny technologie musí někdo zaplatit

Každý prvek či technologické řešení, které se v autě objeví, někdo musí logicky zaplatit. Buď to budou přímo majitelé prostřednictvím vyšší kupní ceny, dražších servisních prohlídek apod., anebo zaměstnanci automobilek přes nižší výplaty či třeba méně benefitů.

Chtějme tedy věřit, že politická iniciativa EU stojící za masivním rozšířením ne vždy vyžádaných technologií skutečně obhajuje nějaké dlouhodobé zájmy nás všech a nikoliv pouze zájmy některých skupin.