Rozkvět automobilového průmyslu

Rychlost a agresivita vývoje, kterého jsme svědky v automobilovém průmyslu nemá (snad s výjimkou výpočetní techniky) obdoby. I několikrát za rok si můžeme na řadě autosalonů či jiných motoristických událostí vychutnávat stále nové designérské koncepty, technologické výdobytky a snahu všech světových automobilek zaujmout.

Dnešní článek se bude snažit hledat odpověď především na následující otázky. Posunul se automobilový svět skutečně kupředu, anebo se pouze změnil? Jsou vozidla dnes opravdu lepší než ta, která vyráběli naši předkové? Došlo a dochází ke skutečným změnám, nebo se jedná pouze o promyšlené marketingové strategie? Jsou dnešní vozidla opravdu úspornější, bezpečnější a ekologičtější než v minulosti, anebo se jedná pouze o marketing?

Ochrana posádky ve starších a moderních vozidlech

S největší pravděpodobností v žádné jiné oblasti (snad možná s výjimkou designu) nedošlo k tak bouřlivému vývoji jako v bezpečnosti. Zavedení bezpečnostních pásů, airbagů a poté elektronických stabilizačních systémů a deformačních zón do sériové výroby přineslo obrovský skok vpřed.

Dnes je bez obav možné říci, že bezpečnost současných vozidel je zcela jednoznačně a objektivně výrazně lepší než v minulosti. Vždyť jen samotné bezpečnostní pásy ve velkém používané od 70. let podle údajů z Ministerstva dopravy snižují riziko smrti při nehodě na sedadle spolujezdce 6x mimo obec a 8x v obci, u řidičů je to dokonce 14x mimo obec a 12,8x v obci.

Díky použití bezpečnostních pásů i na zadních sedadlech dochází k úbytků tragických nehod (vztahuje se jak na jízdu v obci tak mimo ni). Je logické, že neexistuje žádná exaktní metoda, jak k těmto cifrám dospět. Přínos bezpečnostního pásu je teda naprosto nezpochybnitelný.

Velmi podobně by se pak dalo mluvit i o airbagu, který se však do vozidel začal ve velkém montovat až zhruba v polovině 80. let. Během své krátké existence prodělaly airbagy značný vývoj – z klasických čelních airbagů se postupně vyvinuly i jejich boční, hlavové a střešní varianty. V dnešní době je většina vozidel vybavena všemi zmíněnými druhy airbagů zároveň.

Deformační zóny

Určitě si řada z vás pamatuje případy, kdy při nehodě z jen lehce poškozeného vozidla museli záchranné složky vytahovat těžce zraněné či mrtvé pasažéry a naopak, kdy se ze zcela zdemolovaného vozidla cestující dostali bez nutnosti cizí pomoci. V tomto případě jednoznačně sehrály svou roli deformační zóny. Účelem těchto zón je co nejefektivněji a nejrovnoměrněji vstřebávat kinetickou energii při nárazu do všech částí vozidla s výjimkou prostoru pro cestující.

Sice tím dojde k neopravitelnému sešrotování vozidla (pokud se však podíváme např. na vzdálenost, o kterou se posunul volant či přístrojová deska směrem k řidiči, zjistíme, že se neposunuly téměř vůbec), přesto se sešrotuje vše kromě toho, co chrání posádku. Náraz jako takový by měl být výrazně zmírněn airbagem se současným použitím bezpečnostního pásu. Pravděpodobnost úmrtí v takovém vozidle je pak výrazně nižší než u vozidel z minulosti.

Dopředu nemusí vždy znamenat dopředu, aneb v čem jsme pokroku nedosáhli

Bohužel ne ve všech oblastech souvisejících s automobily došlo k tak výraznému skoku dopředu. Zmínit můžeme například kvalitu a trvanlivost. Výrazně se zlepšila např. ochrana proti korozi ale výrazně kvalitativně dolů šlo všeobecně dílenské zpracování (ty tam jsou chromované nárazníky, dřevěné volanty apod.). Auta jsou navíc dnes vyráběna v obrovských sériích, velice často se používá pouze jedna koncepce na několik modelů a to i napříč značkami.

Řada „tradičních“ automobilek přesouvá své závody do zemí třetího světa. Původně luxusní a prestižní automobilky jdou stále více směrem k lidu. Bohužel masové problémy automobilky Toyota i jiných značek z minulých let nejsou náhodné. Automobilky jsou neustále nuceny chrlit nové modely, velice často jsme svědky situací, kdy např. jedna firma vyrábí převodovky, druhá motor a třetí např. střešní okna. Vše probíhá velice hekticky s tím, že na prvním místě je vždy zisk a boj o přežití.

Zda tento režim někdy skončí, je otázkou. Ještě větší otázkou pak je, zda ze současného stavu existuje cesta zpět. V 60. či 70. letech jezdilo po světě automobilů nesrovnatelně méně a i menší továrny (v podstatě manufaktury) poptávku dokázaly pokrýt. Dnes je poptávka obrovská, nabídka a konkurence ještě větší a času a příležitostí k vývoji stále méně.

Elektronizace – cesta dopředu či někam jinam?

Moderní auta, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, jsou doslova prošpikovaná elektronikou. Ne vždy je však takto „zautomatizované“ vozidlo to ideální. Snad všichni, kdo se o svět motoristiky jen trochu zajímají, zaznamenali i námi výše zmíněné problémy automobilky Toyota se samovolným zrychlování. U staršího auta by však k takovým problémům nikdy dojít nemohlo. Pokud by z nějakého důvodu automobil začal zrychlovat a nožní brzda by byla zablokovaná, stačilo by buď vyřadit anebo jen vyšlápnout spojku (s vyřazenou rychlostí se nikdy žádný automobil nerozjede).

I v případě, že by se narázem porouchala i spojka, je přece možné řadit i bez ní, ačkoliv na životnost převodovky se to asi pozitivně nepromítne. Dalším problémem je, že u moderních vozidel s automatickou převodovkou se často nevyskytuje ani ruční brzda, s níž není problém zastavit i z vysoké rychlosti, ač samozřejmě na mnohem delší vzdálenost. No a pokud bychom si zahráli na scénáristy hororového filmu a předpokládali bychom, že selže i ruční brzda, pak je vždy možné ze zapalování vytrhnout klíče.

Zásadní problém ale nastane, pokud se vozidlo nestartuje klíčem ale tlačítkem (tak jako v případě nových luxusních Toyot). Pak se jedná o stěží řešitelnou situaci a zlým jazykům se nabízí otázka: udělal svět automobilismu skutečně krok dopředu, anebo dopředu znamená spíše regresi?