Skončí výmluvy na osobu blízkou? Pravděpodobně ano.

O institutu osoby blízké ví asi každý a poměrně nezanedbatelné procento motoristů se na ni již v minulosti odvolalo. To však brzo skončí (alespoň do určité míry). Dnešní článek bude především o tom, odkud se vlastně osoba blízká vzala, v jakých konkrétních situacích je možné ji (zne)užít a hlavně jak to s tímto institutem bude vypadat v budoucnosti.

Je vůbec možné osobu blízkou zrušit?

Ve velmi nedávné minulosti, tj. v podstatě od začátku léta, se naši zákonodárci před občany tak trochu prsí a tvrdí, že osobu blízkou zruší. K tomu však dojít nemůže, jelikož ta je pevně zakotvena v Listině práv a svobod. K důležité změně však i tak bezpochyby dojde, jelikož byly uzákoněny úpravy týkající se vyhodnocování přestupků. Až doteď v podstatě platilo, že případný přestupce není potrestatelný, pokud není takříkajíc chycen při činu. To znamená, že pokud Policie nevypátrá konkrétního pachatele, nemůže být udělen trest. Toho využívala řada motoristů, kterým např. stacionární radar ve městě změřil rychlost. Vzhledem k tomu, že však snímek z kamery byl značně nekvalitní, údajný přestupce měl sluneční brýle apod. byly tyto přestupky odkládány.

Dle nového zákona to však bude provozovatel vozidla, který bude za spáchaný přestupek odpovědný v případě, že se nenajde konkrétní viník (podle novely dokonce policie konkrétního přestupce ani nemusí hledat). Téměř výhradně se však jedná o přestupky odhalené pomocí automatických radarů. Pokud např. vozidlo způsobí nehodu, hlídce ujede apod., pak bude objasňování a hledání pachatele probíhat tak, jak jsme zvyklí. Zlí jazykové by tedy mohli tvrdit, že skutečně vážné přestupky či dokonce trestné činy spáchané za volantem nebudou odhalovány o nic více než nyní, zatímco případných 55km/h v obci může vyústit v pokutu. Neradi bychom byli pesimističtěji naladěni, ale obáváme se, že v této novele jde zase a jenom o peníze. Pokud by šlo zákonodárcům skutečně o bezpečnost provozu, zákon by ještě zpřísnili.

Jak to všechno začalo

Ještě než si povíme něco o původu institutu osoby blízké, vraťme se na chvíli do minulosti. Před lety v podstatě neexistovalo, aby vám pokutu za přestupek někdo vyměřil dodatečně. Jinými slovy, po rychlé jízdě následoval maják, plácačka…no a zanedlouho pokuta. S rychle houstnoucím provozem a s ním souvisejícími rostoucími nároky na množství mužů zákona však došlo k důležitému rozhodnutí – do boje s přestupky bude nasazena moderní technika. Dnes tedy již nemusí číhat na případné provinilce velké množství policistů. Bohatě totiž postačí jedna malá samoobslužná kamera za pár tisíc a úředník na městském úřadě.

Bohužel však netrvalo dlouho a spíše než o bezpečnost silničního provozu začalo jít o peníze. Radary byly často umisťovány těsně za hranicí města, kde jen málo kdo skutečně jede maximálně 50km/h. Po porušení předpisů však v takovémto případě nenásledovala ona plácačka a maják, nýbrž obálka s oznámením, že se mají dostavit k projednání daného přestupku a zaplatit pokutu. Provinilci se totiž velice brzo začali dávat na protiútok. Pomocí dnes již otřepané fráze: „Totožnost řidiče je mi známa, avšak odmítám podat vysvětlení k dané věci, protože bych sobě nebo osobě blízké mohl způsobit nebezpečí postihu za přestupek“ si ve většině případů zajistili nepostižitelnost, a to i přes vyhrožování městského úřadu nejtvrdší možnou sankcí v případě prokázání přestupku. K tomuto však ve většině případů nedošlo a údajný přestupce obdržel poštou vyrozumění v tom smyslu, že správní orgán nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

Osoba blízká není zdaleka česká specialita

Opravdu tomu tak není. Na osobu blízkou se vymlouvají řidiči v celé Evropě. Na druhou stranu je ale nutné říci, že ve většině zemí je zavedena ona výše zmíněná odpovědnost provozovatele vozidla za přestupek. To tedy znamená, že ačkoliv má provozovatel právo jméno osoby blízké nesdělit, zaplatí za to tučnou pokutu (či lépe řečeno nezaplatí ji za to, že nesdělí jméno nýbrž za to, že „neví“, komu vozidlo zapůjčil). Je pak již zcela na něm, zda skutečného řidiče „práskne“ nebo ne.

Další skutečností je, že přestože může provozovatel za přestupce zaplatit tučnou pokutu, není možné mu například sebrat řidičské oprávnění či odečíst body. S trochou ironie se tedy dá říci: „zatloukejte, jen když jste v pořádném maléru“. U drobných přestupků se „vyplatí“ jméno přestupce sdělit, zaplatit pokutu např. 2000Kč a věc uzavřít spíše než platit 5000 za zamlčení identity řidiče.

Je jasné, že osoba blízká není jediná možnost, jak se vyhnout placení pokuty. Další možností je např. říci, že vozidlo bylo půjčeno cizinci, u kterého může těžko dojít k vymáhání jakékoliv částky. Další možností je např. i přepis vozidla na nezletilou osobu apod. Závěrem ale musíme poznamenat, že většiny ohleduplných řidičů se tato změna nijak nedotkne a piráty za volantem stejně neodradí.