Sporné silniční kontroly v pohraničí

Již nemalý počet řidičů měl tu čest setkat se s poměrně ostrými silničními kontrolami v německém a rakouském pohraničí. Je pravdou, že, jak tyto kontroly často líčí řidiči, jde o buzeraci, při které dochází k pošlapávání hlavního ideálu Schengenského prostoru? Anebo jde o běžné kontroly, které si Češi, ať už z důvodu neznalosti jazyka či důvodu jiného, mají tendenci přibarvovat? Kde je tedy pravda?

Před Schengenem a nyní

V dnešní době již z hranic západní a východní Evropy v podstatě vymizel nelegální pohyb osob – převaděčské skupiny dnes sice stále existují, nicméně jejich činnost je mnohem sofistikovanější než pouhý převoz lidí přes hranice. K nelegální migraci cizinců samozřejmě dochází, ale aby jí bylo zabráněno, musel by se kolem celých hranic postavit (či obnovit) ostnatý drát a strážné věže. Je tedy logické, že občasná silniční kontrola vzhledem k otevřeným hranicím a pracovnímu trhu stejně nic nevyřeší.

Němci často demagogicky argumentují, že jejich kontroly nejsou v žádném případě zaměřeny proti konkrétním lidem konkrétní národnosti a úkony, jakými jsou např. odběr moči apod., proti kterým se zvedla největší vlna nevole, jsou požadovány při podezření na požití omamné látky. To se sice dá pochopit, nicméně se už o něco málo hůře chápe, že takovéto podezření vznikne např. díky zarudlým načervenalým očím, které však po noci strávené za volantem bude mít asi každý. Je sice pravdou, že je Česká republika jak varna, tak pěstírna střední Evropy, nicméně myslet si, že se tato situace dá vyřešit běžnými silničními kontrolami, by bylo značně pošetilé.

Jako ospravedlnění silničních kontrol používají Němci pochybnosti o původu vozidla. Díky velkému počtu vozidel německého původu na českých silnicích a nevybíravé praxi některých autobazarů a dovozců je reálné, že je takovéto vozidlo kradené. Pokud však policista žádné pochybení neodhalí a místo toho se začne zaobírat prošacováním posádky apod., i zde se dá pochybovat o účelnosti a cílennosti takovéto kontroly.

Jedná se o regulérní postup, při kterém nikoho neobtěžujeme

Přibližně takto vypadá odpověď na stížnost proti nekorektnímu postupu policie. Bohužel je však oficiální stížnost jedinou možností, jak proti postupu konkrétních policistů postupovat. V případě, že se český motorista cítí dotčen, má možnost kontaktovat německý zastupitelský úřad v Praze. Zde je nezbytné dodat německo-jazyčný protest, který bude dále postoupen velitelství německé spolkové policie. Pokud ta se k situaci nevyjádří, je nebytné protestovat u konkrétní zemské policie, což opět vyžaduje stížnost v německém jazyce. O smyslu a účinnosti takových protestů se však dá pochybovat. Pokud nemáte např. audio či vizuální nahrávku situace a policisté neudělají nějakou skutečně fatální chybu (např. použití hrubé síly), se stížností asi neuspějete a navíc vás to celé bude stát čas, nervy a peníze.

Oficiální reakce

Přestože se české ministerstvo zahraničí k situaci již několikrát vyjádřilo, nejednalo se o žádnou razantní reakci a celá záležitost byla více či méně smetena ze stolu prohlášením, že se problémem budou obě strany zabývat. Vzhledem k jízlivým reakcím zejména bavorských představitelů se dá čekat, že pokud situace nevyšumí do ztracena sama, tak asi není politická vůle s ní cokoliv dělat.

Zákon akce a reakce

Znechucení nemalého počtu českých řidičů, kteří se musí na německých silnicích pravidelně vyskytovat, roste. Řada z nich dokonce navrhuje, aby naopak na českých silnicích docházelo k selektivním kontrolám vozidel s německou SPZ. Na jednu stranu by tento postup sice mohl přinést výsledky, na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že by se jednalo o dětinskou reakci, pro kterou není politická vůle. Snad se dá věřit starému přísloví, které říká, že nejlepší lékař je čas. Třeba za 10 či 15 let (snad i mnohem dříve) naši západní sousedé pochopí, že ČR je plnohodnotnou zemí patřící do civilizovaného světa a že třeba naše děti se již budou těmto roztržkám pouze smát.