Stáří vozů v Česku

Oblaka jen stěží dýchatelných výfukových plynů, olejové skvrny na vozovce, či vysoká spotřeba – to jsou jen některé z problémů souvisejících s vozidly veteránského stáří, kterých i přes nově zavedenou ekologickou daň české silnice brázdí tisíce. Je možné v dohledné době s rostoucí životní úrovní a „výdrží“ automobilů očekávat pozitivní změnu? Vždyť existuje řada např. dieselových vozidel, které i přes poměrně čerstvý rok výroby zapáchají jako autobus a kouří ještě hůř? Jaká je role STK či měření emisí?

Boj proti větrným mlýnům

Bohužel se boj proti starým vrakům silně znečišťujícím prostředí jinak něž jako donkichotský označit nedá. Přestože bývá vliv znečištění ovzduší na zdraví často zveličován a jako mnohem pravděpodobnější příčiny zdravotních problémů se ukazují spíše způsob života a socioekonomické faktory (špatná výživa, kouření, alkohol, nedostatek pohybu, psychické vypětí apod.), je zřejmé, že např. při projížďce na kole je krajně nepříjemné, když člověk musí místo čerstvého vzduchu dýchat odporný štiplavý dým valící se z výfuku.

Ačkoliv platí novela zákona, na základě které je registrace starého vozidla na nového majitele zpoplatněna (u vozidel nesplňující žádnou euronormu poměrně zásadně), stále se na českých silnicích vyskytují tisíce automobilů, které by měly patřit buď na šrotoviště nebo minimálně do servisu. Jak již bylo řečeno, nejvyšší poplatek musí uhradit majitel při převodu vozidla nesplňujícího žádnou euronormu (10.000kč), dále pak 5 a 3 tisíce pro Euro I a II. To, že je tento postup pozitivní a celkovému ovzduší (jak metaforickému tak skutečnému) na českých silnicích jedině prospěje, je jasné a je škoda, že tato novela nevešla v platnost již před lety.

Airbagy, deformační zóny, stabilizační systémy: na vše zapomeňte

Často se mluví o tom, že z hlediska designu a unikátnosti moderní vozy za svými předchůdci zaostávají. Na jednu stranu se sice zlepšily jízdní vlastnosti, na druhou stranu však máme tendenci mnohem více spoléhat na elektronické systémy, automatiku a přeposilované řízení. Hlavní rozdíl mezi starými a novými vozidly je však v bezpečnosti, zejména té pasivní. Airbagy, deformační zóny a i bezpečnostní pásy před 40 lety neexistovaly. Stará vozidla bezpečnostně výrazně zaostávají hlavně v tom, že v době, kdy byla postavena, na ně byly úplně jiné nároky. Hustota provozu byla dvacetinová i nižší, rychlost 100 km/h byla téměř závodní a případná nehoda byla v absolutní většině případů dána řidičem. Dnes je provoz hustý, jezdí se rychle a výrazně se zvýšilo i riziko nezaviněné nehody. Z tohoto důvodu je určitá pasivní bezpečnost prostě nutností. Na druhou stranu je zase ale problém v tom, že se řada řidičů právě na tuto bezpečnost spoléhá a o to nebezpečněji jezdí a stejně zrádná může být přílišná důvěra ve stabilizační systémy. V tom skutečném základu se tedy zase až tak moc nezměnilo – základním prvkem bezpečnosti je řidič a pokud ten není schopen racionálně vyhodnocovat situace na silnici, je veškerá technika k ničemu.

Starý automobil nerovná se nutně vrak

To, v jakém stavu automobily jsou, je z velké části dáno údržbou a zacházením. Po silnicích jezdí řada 15 let starých a novějších automobilů, která nikam jinam než na vrakoviště nepatří. Naopak existují vozidla vyrobená před rokem 1990, která jsou s přihlédnutím k designovému a technickému pokroku ve výborném stavu, a to často i přes nemalý počet kilometrů na tachometru. A to je právě to, co poměrně šikovně podchytává ona zmíněná ekologická daň. Nejde totiž o paušální poplatek za vozidlo do určitého roku výroby, nýbrž o pokus zamezit nákupům a převodům těchto vozidel – zpoplatněn je pouze převod vozidla na jinou osobu. Pokud se tedy někdo rozhodne si svůj starší automobil z nějakého důvodu ponechat, může tak učinit bez problémů a výdajů. Vždy je ale potřeba zdůrazňovat nutnost technických kontrol, a to bez výjimek a bez tolerance proti nebezpečným vozidlům.

Stanice technické kontroly anebo jak se to dělá po česku

Člověk někdy nechápal, v jakém stavu byla některá vozidla i přes platnou STK. Důvod je prostý – ještě nedávno bylo na řadě stanic STK běžnou praxí pořídit známku STK za drobný úplatek. Navzdory faktu, že již těmto praktikám téměř odzvonilo, je třeba zeptat se sám sebe, jestli má vůbec smysl vydržovat vrak s nulovou bezpečností a vysokou spotřebou, když není v dnešní době problém pořídit novějši vůz se skutečně platnou STK již za ceny okolo 10.000 Kč?

Vraky z českých silnic jen tak nezmizí, nicméně jejich počet se snižuje a je reálné, že se do 10 let bude průměrné stáří automobilů ze současných 13 let snižovat na 10 a dále. Jak již bylo ale zmíněno, věk je pouze číselný údaj a nezanedbatelnou roli hraje i údržba, stav tachometru atd. Věřme, že automobily, které mají skončit ve šrotu, tam skutečně skončí, a na ty, které si jejich majitelé chtějí hýčkat a udržovat jako opravdové veterány, se bude vzhlížet s respektem a vědomím, že i naši předci věděli, jak postavit dobré auto.