Wankelův motor: výkon sporťáku, objem malého městského vozu

Wankelův motor představený už v roce 1959 představuje zajímavou alternativu ke klasickému spalovacímu motoru. Principiálně se také jedná o čtyřtaktní agregát. Během jedné otáčky pístu ale tento typ motoru zdolá všechny čtyři doby svého chodu (píst bývá u Wankelu v podobě trojúhelníku rotujícího okolo hřídele). V dnešním článku se na tento zajímavý a exotický typ pohonu podíváme komplexněji. Řekneme si, jaké jsou jeho výhody, nevýhody a také možnosti využití.

Wankelův motor: excentrický vynález bez praktického využití, nebo hudba budoucnosti?

Mezi automobilkami a vlastně i většinou motoristů je Wankel považován za jakousi slepou vývojovou větev. Poprvé se do sériové výroby dostal přesně před padesáti lety. Tehdy jeho specifická konstrukce, díky které docházelo k rotaci nejen pístu ale i samotného bloku, umožňovala dosažení skoro neuvěřitelných 17 000 otáček za minutu. Bohužel to bylo za cenu značné složitosti celého systému. Nejen že komplikovala jeho údržbu ale také snižovala životnost.

S Wankelem experimentoval skoro každý. Dnes jej seriózně vyvíjí pouze Mazda

S coby potenciálně zajímavou novinkou experimentovala s rotačním motorem řada automobilek, a to včetně těch z východního bloku. V Rusku Wankely např. poháněly policejní vozidla, u kterých existoval požadavek na vysoký výkon. Kromě japonské Mazdy ale na něj všichni ostatní výrobci postupně zanevřeli. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byla nespolehlivost agregátu.

Západoněmecká automobilka NSU např. v roce 1967 představila technologicky mimořádně vyspělý sedan, který si dokonce v dalším roce vysloužil titul evropské Auto roku. Motor měl výkon 115 koní a objem pouhý jeden litr, což je i na dnešní dobu nevídané. Díky technickým problémům s ním ale vůz o svou popularitu velmi brzy přišel a naopak se stal synonymem pro poruchovost a problematičnost.

Tyto potíže zanedlouho dostihly i celou NSU. Tu posléze ovládl Volkswagen, spojil ji s Auto Union, čímž došlo k vytvoření separátní automobilky Audi v rámci koncernu VW.

Wankel znamená nízký objem a vysoký výkon

Specifickou vlastností rotačních motorů je očividný nepoměr mezi objemem motoru a jeho výkonem. Vozidla, která pohání vynález Felixe Wankela, mají i při nízkém objemu (často pouze kolem 1 litru) vysoký výkon. Mazda RX-8 osazená Wankelem označovaným jako RENESIS byla např. dodávaná v několika výkonových variantách od 192 do 250 koní. A to je vzhledem k objemu 1,3 litru hodně bujné stádo.

Spotřeba stejná nebo i vyšší než u klasického zážehového motoru

Kromě relativní poruchovosti a nižší životnosti rotačního motoru je s tímto typem pohonu spojena ještě jedna nevýhoda – rozhodně není úsporný. Např. výše zmíněná RX-8 běžně jezdila za 12-14 litrů, při asertivnějším svezení si řekla i o 20. A to je spotřeba přinejlepším stejná jako u běžných takto výkonných třílitrových šestiválců.

Malý objem tak má výhodu pouze v nižším povinném ručení (případně silniční dani v zemích, kde ji musí paušálně platit každý). Celkově ale provoz vozidla rozhodně nezlevní.

Předností Wankelu je kompaktnost a nízká hmotnost

Rotační motory jsou všeobecně menší a lehčí než ty klasické. Jestli jim ale tato vlastnost pomůže dostat se více do mainstreamu, je těžko říct. Zatím to tak nevypadá. Díky neustále se zvyšující kvalitě a odolnosti jednotlivých komponent to ale vyloučit nelze. Důkazem toho, že se ve Wankelu i po více než 50 letech stále určitý potenciál skrývá, je rozhodnutí Mazdy v jeho vývoji i nadále pokračovat.

Wankel může zažít znovuzrození při expanzi alternativních paliv

Mazda v minulých letech ve spolupráci s norskou společností HyNor testovala prototypy modelu RX-8 poháněného Wankelem spalujícím vodík. Dost možná se tak v souvislosti s rozšiřováním alternativních paliv rotační motory dočkají v budoucnosti vzkříšení. Už v roce 2008 se přitom nechal šéf Mazdy slyšet, že automobilka v budoucnu plánuje výrobu sériových vodíkových rotačních motorů. To je ale i dnes stále hudba hodně vzdálené budoucnosti.