Zlepšujeme své řidičské dovednosti aneb proč se auta nebát

Na českých silnicích je možné mít co dočinění se širokou škálou řidičů. S rostoucí kamionovou a osobní dopravou se setkáváme se všemi od zkušených profesionálů, kteří již mají v rukou nějaký ten milion kilometrů, až po ty, nad kterými komisaři a autoškole přivřeli snad i oči na punčoše. Dnešní článek bude zaměřen na ještě jinou sortu řidičů – na ty, kteří sice řidičským průkazem disponují, avšak nedisponují prakticky žádnými zkušenostmi (to mohou být nejtypičtěji např. ti, kteří po obdržení řidičského oprávnění neměli přístup k vozidlu a takříkajíc zakrněli). A proto všichni z vás, kdo se bojíte či nechcete usednout za volant, setrvejte alespoň ve čtení našeho článku a snad dostanete nutnou odvahu.

Strach = nepřítel č. 1

Tréma, strach, nervozita – to jsou pocity, kterým musí čelit nemalé procento méně zkušených i zkušenějších řidičů. Někdo má celkový strach z případné nehody, někdo se například nechce ztrapnit na křižovatce tím, že mu „chcípne“ motor. Bohužel 100% účinná metoda boje proti strachu neexistuje. Do značné míry strach zmizí s přibývajícím počtem najetých kilometrů a pokud jej špetka přece jen zůstane, není to zcela na škodu, jelikož naprostého uvolnění za volantem je také nutné se vyvarovat. Jak je všeobecně známo, tréma zvyšuje pozornost a zlepšuje reakce. Pokud však při usednutí za volant pociťujeme značně nepříjemné pocity často spojené s třesavkou, žaludečními těžkostmi a nadměrným pocením, bude asi nutno situaci konzultovat s psychologem či psychiatrem. V souvislosti s psychikou je potřeba jít zlatou střední cestou. Přehnaný strach problémy nejen že nevyřeší, ale ještě zhorší, nadměrná euforie naopak mívá za následek přeceňování schopností a následné nehody. Ideální je rozumná dávka flegmatismu. Snažte se nepřemýšlet o tom, že vám auto „chcípne“. I když se tak stane, řekněte si, že o nic nejde, nastartujte a jeďte. I ti nejotrlejší profíci jednou začínali.

Něžné pohlaví za volantem aneb zachraň se kdo můžeš

Pravdou je, že ohledně řízení v ženském a zejména blond podání toho bylo řečeno hodně. Na mnoha serverech koluje neuvěřitelné množství ještě neuvěřitelnějších scének, ve kterých ženy např. parkují své vozidlo tak nešikovně, že přitom poškodí polovinu parkoviště. Po čistě technické stránce ženy jsou obvykle horší řidičky než muži. Na druhou stranu je ale třeba říci, že to zdaleko neplatí z hlediska bezpečnosti. Jen velmi malé procento žen mívá choutky se na silnici předvádět či dokonce závodit a zda je někdo předjede či ne, prostě neřeší. Pro málokterou ženu je schopnost dobře obsluhovat vozidlo zásadní. Ženy se méně často pouštějí do riskantních manévrů a zřídkakdy se ocitají v krizové situaci. O tom, že žena za volantem není žádná apokalypsa svědčí např. země jako Francie, Itálie či Španělsko, kde ženy řídí takřka tolik co muži a nehodovost a úmrtnost je zde nižší než u nás.

Stejné místo, jiná cesta

Nenápadným a přesto účinným způsobem, jak zlepšit svou jízdu, je volba jiné cesty se stejným cílem. Až pojedete ke kadeřnici, k rodičům na návštěvu, či na letiště, zkuste zvolit jinou, třeba náročnější trasu, než obvykle jezdíte. Nejezděte pouze po cestách, které znáte zpaměti. Máte na nich totiž falešný pocit jistoty a nezasloužené sebedůvěry. Nebojte se do centra města ve špičce, přes kruhové objezdy, světelné křižovatky, krátké odbočovací pruhy. Jinak než tréninkem se jezdit nenaučíte.

Nejezděte ani agresivě ani poddajně

Je logické, že agresivní jízda plná riskantních manévrů a za vysoké rychlosti je nebezepečná. Podobně nevhodná je ale přehnaná úcta na silnici. Pokud nejste stavem vozovky či z jiného důvodu nuceni jinak, jezděte na hranici dovolené rychlosti. Na rovné a přehledné silnici se za sucha prostě sedmdesátkou nejezdí. Zbytečně dráždíte ostatní, kteří pak často hazardně manévrují. či jede ještě pomaleji. Dívejte se hlavně před sebe, neřeště, zda řidiče za vámi nebrzdíte. Pokud jedete na hranici limitu, není co řešit. Nebuďte submisivní, jelikož efekt je opačný.

Ručkování s volantem – cesta do pekla

Nebezpečným a poměrně často postřehnutelným nedostatkem začátečníků je „ručkování“ – otáčení volantu pozvolným trhavým pohybem oběma rukama. Tady opravdu platí jen jedno – ne, ne a ještě jednou ne. Pokud se vám poštěstí dostat se do situace, kdy potřebujete náhle prudce zatočit, nedokážete to. Jen se vám zapletou ruce a skončíte na střeše v příkopě. Před každou otáčkou si v hlavě vyhodnoťte její poloměr a představte si, jak budete volantem točit. Pak vám zatáčka nepřekvapí a i prudké zákruty švýcarských průsmyků projedete s citem a noblesou.

Vždy si nastavte sedadlo

Pohodlná a bezpečná obsluha všech pedálů a volantu je pro bezpečnou jízdu nezbytností. Mnozí začínající řidiči však mají tendenci se na volant hodně lepit. Podobně to platí i u vozidel s možností výškového nastavení sedadla – zejména ženy se často snaží vypumpovat tak vysoko, až se pomalu bouchají hlavou do střechy. Na to však pozor! Málokdo je tak malý, aby si sedadlo musel vypumpovávat na maximum. Nezapomínejte, že nevhodná pozice zhoršuje schopnost správně ovládat volant, pedály a řazení, zvyšuje únavu z řízení, způsobuje bolest krční páteře. A proto opět platí – sedadlo nastavujte s mírou. Nenastavujte si sedadlo příliš vysoko jen proto, abyste viděli na „čumák“. Na ten totiž nevidí nikdo a je nezbytné nacvičit jakýsi odhad. Velice často platí, že když si myslíme, že už při vyjíždění z řady ťukneme, auto má ještě rezervu minimálně 10 cm. Na „čumák“ skutečně nevidí a ani nemůže vidět nikdo. Je třeba trénovat a jezdit, abyste vůz dostali, jak se říká, do oka.