Příspěvky

footer_pointshala

Chystá se revoluce v povinném ručení? Platit se možná bude i podle stylu jízdy a najetých kilometrů

V současnosti jsou hlavními faktory určujícími cenu povinného ručení objem motoru a pak „kvalita“ řidiče posuzovaná podle množství zaviněných škodných událostí. Možná se ale chystá revoluce. Do Česka totiž míří norská firma Telemotix. Ta nabízí výrazně levnější povinné ručení výměnou za to, že bude kontrolovat, jak a kolik jezdíte.

Velký bratr výměnou za levnější pojistku

V současnosti se výše povinného ručení počítá na základě celé řady faktorů. Podmínky se liší u jednotlivých poskytovatelů. Všeobecně ale hraje nejdůležitější roli objem motoru a pak řidičské kvality měřené počtem zaviněných škodných událostí. Prostě kdo jezdí dlouho bez nehody, má nové nízkoobjemové auto a žije na venkově, je pro pojišťovny ideální klient.

Telemotix ale jde ve snaze o privilegování bezproblémových řidičů ještě o kus dále. Svým klientům nabízí, že jim do auta nainstaluje speciální krabičku, která bude monitorovat jejich chování. V praxi se tak u pojišťovny dozví, jak často jezdíte, jakým stylem, zda a kde překračujete rychlost, jak prudce brzdíte apod. Výměnou za takového velkého bratra bude výrazná úspora na povinném ručení. A to je argument, na který bude dost možná řada českých motoristů slyšet.

Pojišťovny se údajně o „kouzelnou krabičku“ velice zajímají

Telemotix aktuálně jedná s několika českými pojišťovnami, které o její chytrou špionážní krabičku mají údajně velký zájem. Zda budou jednání úspěšná, zatím nevíme. Jisté je ale jedno. Pokud vše z pohledu Norů „klapne“, půjde o dost výraznou změnu v oblasti pojišťovnictví, byť samozřejmě těžko předvídat, jaké procento z motoristických našinců by na nabídku kývlo.

Mimochodem něco, co vzdáleně připomíná krabičku od Telemotixu, již dnes používá pojišťovna Uniqa. Ta některým svým klientům pomocí palubní jednotky sleduje najeté kilometry a přímo úměrně nájezdu pak upravuje cenu povinného ručení. Nijak nicméně nehodnotí jízdní styl či dodržování dopravních předpisů.

Pomalu (ne)znamená bezpečně…

Pokud by si Telemotix a některá z českých pojišťoven nakonec plácli, zavedla by se nejspíše jakási zálohová pojistka. Její majitel by pak, za předpokladu jízdního projevu v souladu s požadavky pojišťovny, mohl požádat o navrácení určité části povinného ručení zpět.

Jak přesně by se výše přeplatku kalkulovala, zatím nevíme. Jisté ale je, že nejvíce by se pojišťovnám zamlouvali řidiči, kteří za žádných okolností nepřekračují rychlost, agresivně nebrzdí ani nezrychlují, vlastně toho ani moc nenajezdí…Ideálním klientem Telemotixu by tak, zdá se, byl prototyp svátečního řidiče s kloboukem na hlavě.

Nezbývá tedy než doufat, že pokud nakonec chytří elektroničtí špioni do českých vozů zamíří, nebude to na úkor bezpečnosti a plynulosti provozu. Už v autoškole jsme se totiž učili, že pomalu neznamená vždy nutně bezpečně.

Platíte povinné ručení, a přesto vám přišla výzva k jeho úhradě?

Kdosi kdysi řekl, že nejdražší povinné ručení je to, které nemáte. A asi i měl pravdu. Nepojištěné vozidlo totiž představuje obrovský hazard. Nejde ani tak o pokuty, které zaplatíte při silniční kontrole anebo o poplatky, které od vás bude chtít Česká kancelář pojistitelů (ČKP). Největším rizikem je způsobení dopravní nehody s velkou škodou. V takovém případě sice poškozenému náhradu vyplatí právě ČKP. Peníze ale bude posléze vymáhat právě po vás. Toto však bohužel není jediná tvář ČKP.

Zaplaťte, i když pojištění máte

Až nyní se vlastně dostáváme k hlavnímu tématu dnešního článku. Tím jsou ne zcela adekvátní praktiky, díky kterým se ČKP v poslední době dostala do podvědomí. Agentura má totiž kromě sanace škod při haváriích v popisu své práce také vymáhání nezaplaceného povinného ručení. V praxi to vypadá asi takhle: jakmile ČKP na základě dat z Centrálního registru zjistí, že dotyčný vozidlo provozuje, avšak povinné ručení za něj neplatí, začne po něm vymáhat určitou částku. Ta je většinou počítána na denní bázi a liší se podle typu vozidla, objemu apod. Na tom by stále nebylo nic špatného. Jediným problémem – a ne úplně malým – je ale verva, s jakou se agentura do dlužníků pouští. Velice často (v roce 2013 se mělo jednat o necelých 20 %) totiž výzvu k úhradě dlužné částky rozesílá i do schránek těch, kteří své pojištění platí tak, jak mají. A co víc. Nezřídka ji v poště obdrží i lidé, kteří nejenže ani nemají auto, ale nejsou ani držiteli řidičského průkazu.

Na výzvu je třeba reagovat. Jinak hrozí exekuce

Pozdrav, který jen v minulém roce skončil neoprávněně ve schránkách asi 130 tisíc lidí, není rozhodně radno brát na lehkou váhu. Pokud se totiž vůči němu nijak neohradíte, pohledávka se dostane do rukou inkasní agentury. Určitě jej tedy neignorujte se slovy „to je nějaký omyl, já mám všechno v pořádku“.

Kdo je to vlastně ČKP?

Mohlo by se zdát, že představuje ČKP jakousi státní či státem řízenou agenturu, která nepřímo dohlíží na dodržování silničního zákona. Ono tomu tak ale úplně není. Spíše jde o profesní organizaci sdružující všechny instituce, které mají v ČR právo nabízet pojištění odpovědnosti – tedy vesměs pojišťovny. ČKP pak také spravuje známý Garanční fond, z něhož se platí případné škody způsobené nepojištěnými řidiči.

Občan je ČKP povinný prokázat, že povinné ručení platí. Nikoliv obráceně

Je poměrně paradoxní, že pokud vám do schránky přijde obsílka s výzvou k úhradě dlužné pojistky, jste to vy, kdo ponesete důkazní břemeno. To znamená, že vy musíte dokázat ČKP, že z vaší strany žádný dluh nevznikl, nikoliv agentura. Tyto důkazy navíc musíte předložit do 30 dnů od přijetí zásilky. To se sice může zdát být hodně. Nicméně pokud si uvědomíme, že např. i Centrální registr vozidel má na vyjádření ze zákona taktéž 30 dní, můžeme se snadno ocitnou v prekérní situaci.

Riziko problémů roste hlavně při prodeji auta nebo jeho vyřazení

Pokud chcete minimalizovat riziko, že si budete muset popovídat se zástupci ČKP, určitě si dejte pozor na následující věci:

  • pokud už s autem nejezdíte, vyřaďte jej z registru. ČKP ani tak nezajímá to, zda je vůz skutečně v provozu nebo ne. Důležité je, zda je auto zaregistrována v Centrálním registru. S žádostí o výmaz tedy rozhodně neotálejte. Teoreticky se může stát, že vás z registru vyřadí třeba 10. ledna. To ale neznamená, že na prvních 10 lednových dnů nepotřebujete pojistku.
  • pokud auto prodáváte, můžete se dostat do problémů kvůli otálejícímu kupci. V momentě, kdy placení povinného ručení oficiálně ukončíte si tak dejte pozor, zda není vůz stále psaný na vás.
  • při dočasném odstavení vozu je nutné odevzdat SPZ do depozitu. To, že s autem reálně nejezdíte, opět ČKP moc zajímat nebude.

Neoprávněné výzvy jsou způsobeny řadou faktorů

Za zmatky ohledně povinného ručení stojí hned několik faktorů. V prvé řadě jde o chyby v Centrální depozitáři. Zdaleka ne vždy ale mívají data v pořádku i pojišťovny. Bohužel tyto věci člověk ovlivnit nemůže a v případě problémů mu nezbývá nic jiného než se bránit. ČKP bohužel hraje do karet 30denní důkazní lhůta.

Pár tipů pro změnu povinného ručení

Pokud plánujete změnit poskytovatele povinného ručení, jen do toho. Na trhu figuruje řada společností a je pravděpodobné, že některá z nich vám dokáže nabídnout lepší podmínky než ta současná. Jako vždy je však třeba dát si pozor na několik věcí.

Použijte webové srovnávače a nebojte se uzavřít smlouvu přes internet

Na internetu s největší pravděpodobností narazíte na mnohem výhodnější nabídky, než jaké byste dostali na přepážce. Nicméně apelujeme na to, abyste si vždy přečetli velice důkladně pojistné podmínky. Pokud vás některá z nabídek na internetu zaujme a neshledáte na ní nic podezřelého, odešlete formulář a vyčkejte na doručení písemné smlouvy poštou. I tu si bedlivě přečtěte, a to včetně formulací psaných malým písmem!

Princip solidarity

Česká republika patří mezi země, ve které se téměř na všech úrovních aplikuje princip solidarity. U povinného ručení (a všeobecně u pojištění) platí, že méně rizikoví doplácí na více rizikové. I přesto však mají slušné výhody a bonusy řidiči ve věku mezi 40 a 50 lety bez pojistné události, kteří mají děti a jejich vozidlo je staré 3-8 let. Pokud však do této skupiny nepatříte, nezoufejte. I tak se můžete (nejenom) pomocí internetu dopátrat k zajímavým cenovým a pojistným podmínkám.

Desatero pro změnu pojišťovny

Zásadní je informovat včas současného poskytovatele povinného ručení. Každá smlouva má výpovědní lhůtu. Pokud ukončení smlouvy v této lhůtě nestihnete, reálně hrozí, že budete moci od pojišťovny odejít až za rok. Standardně je tato lhůta šestitýdenní. Ale pozor: šest týdnů před obnovením smlouvy již musí být pojišťovna vyrozuměna – dopis o odstoupení od smlouvy (pokud se rozhodnete pro tuto formu komunikace) musí již být doručen. Nejvhodnější je tedy jednat už dva měsíce před koncem smlouvy.

Do kdy můžu odstoupit, pokud se změní tarifní podmínky?

Standardně jeden měsíc od obdržení dopisu, ve kterém vás pojišťovna informuje o změně pojistného.

Další případy, kdy je možné odstoupit od pojistné smlouvy

  • Když prodáte auto. Nezapomeňte o tom však pojišťovnu informovat a doložit kupní smlouvu, příp. technický průkaz se záznamem o převodu.
  • Pokud se stanete obětí krádeže. Opět musíte ústav včas informovat a doložit protokol od policie.
  • Pokud se rozhodnete vozidlo sešrotovat. Opět nezapomeňte na doklad o ekologické likvidaci.

Máte za sebou bouračku? Sdělte to při podpisu smlouvy.

Pojišťovny si každého nového klienta prověřují a cokoliv zatajovat nemá smysl. Pokud jste někdy v životě způsobili dopravní nehodu, zjistěte si, kdy k ní došlo, jaká byla přibližně škoda a jak dlouho již jezdíte bez škodné události.

Je možné smlouvu uzavřít ihned po vypovězení té současné?

Ano, nicméně není to pravidlem.

Máte havarijní pojistku? Zažádejte o přepočet

Nezapomeňte si každý rok u havarijních pojistek zažádat o přepočet. Ušetříte. Pokud si totiž sjednáte pojištění na nové vozidlo, jehož cena rapidně klesne během pár let, nemá smysl platit stále stejně vysoké pojistné (pokud vám např. ukradnou zánovní automobil, dostanete za něj např. 500.000 Kč. Pokud však již vozidlo bude mít 6 let, případné pojistné plnění bude stěží třetinové.

Jak se (ne)dostat do finančních problémů, aneb když pojišťovna nezaplatí

Už naši dědečkové říkali, že řídit auto je jako být jednou nohou v kriminále. Očividně situace není až tak tragická, jelikož, pokud by něco podobného platilo, musela by se ze dne na den kapacita věznic zvýšil o mnoho tisíc procent. I tak však zůstává pravdou, že před každým usednutím za volant nad námi visí určitá hrozba. Jednou z takových hrozeb je, že způsobíme nehodu, při které vznikne vysoká škoda a pojišťovna, u které máme sjednáno povinné ručení, odmítne škodu uhradit. Zpravidla se to nestává, ale…

Nepojištěných vozidel sice každoročně ubývá, nicméně stále je jich kolem 5 %

Zatímco ještě před deseti lety bylo nepojištěných vozidel přes 13 %, dnes je toto číslo ani ne poloviční. Problém je, že i toto číslo je neskutečně vysoké. Ptáte se, kdo vám uhradí škodu, pokud vás nabourá nepojištěný řidič? Pravděpodobně to bude garanční fond spravovaný Českou kanceláří pojistitelů, který bude škodu posléze uplatňovat u nepojištěného řidiče. Pokud se však situace obrátí a budete to vy, kdo bez povinného ručení způsobí nehodu, můžete mít pořádný problém.

Je libo k hypotéce ještě desetimilionovou pohledávku?

Nepojištění řidiči způsobí v České republice každý rok několik tisíc nehod s celkovou škodou kolem půl miliardy korun. Pokud byste se rádi do této skupiny připojili, tak vám můžeme pouze přátelsky poradit, ať to neděláte. Krom toho, že se při nehodě vystavujete riziku doživotní exekuce (Pro průměrně vydělávajícího člověka může být i milionová škoda likvidační. A co teprve, pokud dojde ke škodě desetinásobné?), je třeba brát v potaz, že se většina silničních namátkových kontrol neobejde bez toho, že by vás policista nepožádal o předložení osvědčení o pojištění vozidla. Pokud pojištění nemáte, hrozí vám nejen třítisícová pokuta za nepředložení osvědčení ale také dalších 40.000 Kč pokuty za to, že užíváte nepojištěné vozidlo. Stručně a jednoduše: provozování nepojištěného vozidla není o riskování ale o hlouposti, která se může draze nevyplatit.

Před jízdou nepijte, pojištění vám bude k ničemu

Jedním z mýtů, které vládnou mezi českými řidiči je to, že pokud šofér způsobí dopravní nehodu a nadýchá, nic se mu nestane, jelikož případnou škodu zaplatí pojišťovna. To je ale bohužel opravdu jen mýtus. Všeobecně se dá říci, že jakmile je u nehody přítomný alkohol, pojišťovny dávají ruce pryč, resp. poškozenému škodu uhradí, nicméně tu začnou ihned vymáhat po viníkovi. Kromě nemalé pokuty a zákazu řízení, se tak může stát, že se jednoho krásného dne vzbudíte, a bude na váš vrub vymáhána pohledávka v řádu milionů korun.

Jedna nehoda = minimální mzda do konce života

Pokud způsobíme dopravní nehodu pod vlivem alkoholu a je nám soudem uloženo splácet škodu, nemáme na výběr. Musíme prostě splácet. Pokud s placením přestaneme, je velmi pravděpodobné, že u nás zazvoní exekutor. Pokud se bude jednat o nižší škodu, nemusí to být zásadní problém. Škoda však může vystoupit do vyšších částek – poslední dobu se stále častěji vymáhají újmy na zisku, škody na zdraví apod. Jen si představte, že nabouráte automobil, ve kterém jede mladý talentovaný fotbalista, za kterého některý z fotbalových klubů zaplatil desítky milionů korun. Kvůli vám nebude tento fotbalista schopný měsíc, půl roku, do konce života hrát. Jaká asi bude škoda?

Závěrem snad jen krátké shrnutí. Pokud vám náš článek zkazil náladu, vězte, že, abyste se nedostali do některé z výše uvedených situací, stačí velmi málo: prostě nepít, mít v pořádku vozidlo (pojištění, pneumatiky, STK) a můžete být relativně klidní. Přejeme vám mnoho šťastně ujetých kilometrů bez nehod!

Budeme platit pojistku podle počtu zaviněných nehod?

V současné době se výše povinného ručení a do značné míry i pojistky odvíjí takřka výhradně od parametrů vozidla, zejména objemu válců. Poslední dobou se však českými kuloáry začínají šířit zvěsti o tom, že je reálné zavedení tzv. progresivního pojištění – pojištění kalkulovaného primárně ne podle typu vozidla, ale podle počtu nehod způsobených konkrétním řidičem. My vám dnes nabídneme přehled možných výhod a nevýhod této změny a zamyslíme se nad tím, zda je v českém kontextu něco takového vůbec možné.

Slušní řidiči jsou rukojmím pirátů

Je až neuvěřitelné, že existuje velmi úzká sorta motoristů (kolem 1%), na které musí doplácet zbytek těch slušných. Jinými slovy, někteří jedinci způsobí za volantem takové škody, které způsobí stovky ostatních motoristů dohromady. Toho si jsou samozřejmě dobře vědomé i pojišťovny, pro které bude případné zavedení progresivní kalkulace cesta k eliminaci řidičů, kteří bourají pravidelně. Jak jsme již řekli, odstranění tohoto 1% zákazníků by mohlo přinést úspory na pojistném plnění v řádu mnoha desítek procent. Díky tomu by nebylo např. nereálné výrazné zlevnění povinného ručení, jelikož peníze, které by pojišťovny ušetřily na krytí značných škod způsobených agresivními řidiči, by mohly být přerozděleny mezi běžnou motoristickou populaci. A co víc, klesla by i nehodovost.

Jde nám o bezpečnost provozu, říkají pojišťovny

Generální ředitel pojišťovny Direct, mediálně známé zejména díky progresivnímu pojištění, se nechal slyšet, že „jen v loňském roce Policie ČR řešila více než 75 000 dopravních nehod, při kterých došlo odhadem ke škodám v hodnotě téměř 5 miliard korun. Podpora bezpečnosti silničního provozu je součástí naší dlouhodobé strategie. Naše nová marketingová kampaň podporuje zodpovědné chování řidičů a během roku budeme představovat odměny a výhody pro ty, kteří se chovají zodpovědně nejen v oblasti silničního provozu, ale i zabezpečení domácností či cestování. Chceme dát jasný signál, že zodpovědné chování se vyplatí.“

Na jednu stranu je sice takováto snaha bezesporu chvályhodná, i přesto ale člověk nesmí být naivní. Tou hlavní motivací je totiž zisk. Náklady pojišťoven v souvislosti s likvidací pojistných událostí totiž v žádném případě nezahrnují pouze objem škod jako takových. Každou pojistnou událost je nutné zaevidovat, je nutné zaměstnávat zkušené likvidátory, právníky apod. Je dokonce možné bez obav tvrdit, že pokud by se pojišťovací společnosti skutečně chtěly nezodpovědných řidičů zbavit, jednoduše by je vůbec nepojistily. Na českém i evropském trhu je totiž mezi pojišťovnami ale značná konkurence a případného odlivu zákazníků se každá z nich bojí jako čert kříže. Zda se tedy budou v budoucnu aplikovat tzv. bonusy a malusy, je otázkou.

Uplatňováním bonusů a malusů z etického pohledu

Na rozdíl od České republiky je v zahraničí, zejména USA, uplatňování bonusů a malusů naprostý standard. Např. člověk, který pravidelně provozuje riskantní aktivity či vrcholový sport (a má každým rokem tři zlomeniny), je při kalkulaci zdravotního pojištění znevýhodněn. Je to pochopitelné, logické a z pohledu pojišťoven i výhodné. Je zde však řada ale…

Představme si např. člověka, který v opilosti spadl ze skály a zlomil si obě nohy. Při návštěvě nemocnice by ho pak kromě vystřízlivění čekala další studená sprcha. Lékaři by mu totiž mohli říct následující: „My vás, vážený pane, samozřejmě ošetříme, ale velmi pochybujeme, že pojišťovny náklady léčby zaplatí (ostatně již dnes dávají pojišťovny ruce pryč od nehod, při kterých je přítomen alkohol).

Nebo další případ – představme si autonehodu, při které dojde ke zranění. Zdravotníci vás sice opět ošetří, nicméně od pojišťovny vám přijde faktura na hezkých pár desítek tisíc. A odůvodnění? „Dle závěrů PČR jste v inkriminovaném úseku jel místo povolených 90km/h o 20km/h rychleji. Z toho důvodu se naše pojišťovna nebude účastnit na pojistném plnění a vy jste povinný zdravotnickému zařízení částku v plné výši uhradit.“ Tyto případy jsou samozřejmě extrémní a v praxi k nim asi docházet nebude. Jako námět k diskuzi a demonstraci skutečnosti, že bonusy a malusy představují určité problémy, však dozajista poslouží.

Jak se pojišťuje v zahraničí

Na rozdíl od českého systému pojišťování je v zahraničí aplikace progresivní kalkulace standard. Pokud si budete chtít např. ve Velké Británii pojistit automobil, připravte se na to, že to zdaleka nebude jen objem, který určí cenu pojistky. Velkou roli bude hrát věk řidiče, typ vozidla, stáří vozidla a také to, zda jste již zavinili dopravní nehodu a k jaké škodě při ní došlo.

Volba vhodné karoserie

Při výběru správné karoserie je třeba uvědomit si naše požadavky, očekávání, finanční možnosti a také do jaké míry vozidlo hodláme používat. Existují motoristé, kteří berou automobil jako důležitou součást jejich života, bez které si jej jen těžko dokáží představit. Pro někoho je naopak vlastní vozidlo jen zbytečnou přítěží. Někdo si kupuje automobil, aby mohl sám sebe a své blízké dopravit spolehlivě a rychle z jednoho bodu do druhého, pro někoho představuje radost a zábavu. Někdo je v souvislosti s automobily čistokrevný praktik a druhý naopak nemá problém si za velké peníze koupit malý nepraktický sporťák. Následující článek budeme orientovat spíše na tu první skupinu – praktické řidiče – tzn. každého, kterému záleží hlavně na tom, aby jeho vozidlo bylo schopné za co nejnižší provozní náklady převézt co nejspolehlivěji co nejvíce.

Nedejte na první dojem

Zejména dříve narození čeští řidiči jsou si dobře vědomí faktu, že ve srovnání s dobou před 20 či 30 lety je dnešní automobilový trh nesrovnatelně bohatší. Není problém za rozumnou cenu pořídit luxusně vypadající SUV, existuje spousta vozidel, u kterých je téměř nemožné určit typovou příslušnost (typickým příkladem jsou vozidla tvaru MPV či SUV, avšak velikosti malého automobilu – Peugeout 1007, Opel Agila aj.). Při výběru vozidla není radno dávat na první dojem – např. japonské vozy sice mohou zvenku působit jako velké luxusní limuzíny, ve skutečnosti se v nich ale kdokoliv, kdo má více než 190 cm, bouchá do hlavy (výjimkou jsou snad jen vozy Lexus). Obdobné je to např. i u luxusních SUV, jakými jsou Porsche Cayenne či Land Rover Range Rover Sport.

Volba karoserie

Pokud jsme praktickým řidičem a vybíráme karoserii podle praktičnosti, je třeba si odpovědět na následující otázky: Kdo a jak často ve vozidle bude jezdit, na jak dlouhé trasy, a jestli ve vozidle hodláme vozit náklad. Pokud nemáme zásadní prostorové požadavky (tzn. nikdo, kdo bude vozidlo pravidelně užívat, není abnormálních rozměrů, a to ať do výšky či do šířky), není problém sáhnout po vozidlech nižší střední třídy (např. Ford Focus, Toyota Corolla) či malých vozech (Fiesta, Fabia). Pokud však někdo z posádky má na výšku 190 cm a více nebo je nějak jinak prostorově výrazný, bude na snadě zapřemýšlet, zda nekoupit vozidlo střední či vyšší třídy, případně SUV nebo MPV. Je ale logické, že s rostoucí třídou vozidla porostou i pořizovací a provozní náklady (povinné ručení, pojištění, spotřeba) a člověk si tedy musí ujasnit své priority.

Větší vozidlo = dražší provoz

Ačkoliv se to nedá říct takto přímočaře, je to v podstatě pravda. S větším vozidlem zpravidla souvisí vyšší spotřeba paliva, vyšší povinné ručení, vyšší pojištění a samozřejmě taktéž pořizovací cena. V případě, že se ale nakonec pro vozidlo střední či vyšší třídy (příp. SUV či MPV) rozhodneme, můžeme se těšit na větší komfort, prostor, a bezpečnost. Praktický řidič určitě ocení vozy karoserie kombi, které po sklopení zadních sedadel mohou být použity i jako malý stěhovák (z hlediska praktičnosti je výhodnější vozidlo kombi, byť nižší střední třídy, než vozidlo střední či vyšší střední třídy). Jedním z hlavních kritérií při posuzování praktičnosti vozidla je objem zavazadlového prostoru. Na jednu stranu je to sice logické, zároveň je ale nutno říci, že praktičnost zavazadlového prostoru není dána pouze jeho matematickou velikostí, ale také přístupem do něj, rozložením apod.

Nové vozidlo vs. ojetina

Pokud bychom si koupili nové vozidlo a po několika letech ho chtěli prodat, mohli bychom být velmi nemile překvapení, jak rozdílně u jednotlivých modelů klesá cena. Malá vozidla a vozidla nižší střední třídy mají totiž tendenci si svou cenu držet mnohem déle než vozidla střední, vyšší střední, příp. luxusní třídy. Nechť jako případ poslouží následující:

Ford Mondeo (střední třída):
cena nového vozidla: 600.000
cena ojetiny po třech letech 200.000
cena ojetiny po pěti letech 130.000

Škoda Fabia (malé automobily):
cena nového vozidla: 240.000
cena ojetiny po třech letech 150.000
cena ojetiny po pěti letech 120.000

Pokud bychom chtěli kupovat 5 let starou ojetinu, zaplatíme za automobil, který ve své době stál dvoj až trojnásobek, stejný peníz. Na druhou stranu je ale, jak již bylo řečeno, u větších vozidel nutno očekávat vyšší provozní náklady. Zdali jsme toto ochotní podstoupit a za drobný příplatek chceme solidní, prostorné a bezpečné vozidlo, je jen na nás.

Bezpečnost

Ačkoliv se během posledních zhruba dvou desetiletí posunula bezpečnost vozidel značně dopředu, fyzikální zákony nepřestávají platit a značné rozdíly v kinetické energii se při nehodě nějak projevit musí. Pravdou je, že i přesto, že moderní malá auta jsou poměrně bezpečná, při kolizi s dvakrát těžším vozidlem typu SUV či vyšší střední třídy většinou vyjdou jako poražení. Pravdou je to, že by se člověk měl spíše snažit jezdit tak, aby nemuselo dojít k prověření airbagů, bezpečnostních pásů či deformačních zón, na druhou stranu je ale důležité být připraven. V podstatě se dá říct, že inteligentní a defenzivní řidič ve Fabii je vždy lepší volba než agresivní řidič za volantem BMW třídy 7.

Před koupí vozidla si tedy odpovězte na základní otázky uvedé výše, zvažte své požadavky a finanční situaci. Stejně tak se ale vyplatí dát alespoň určitý průchod emocím. Snad neexistuje, a to bez ohledu na pohlaví, věk, národnost či víru, člověk, který by si ani jednou v životě neřekl „tohle auto je zvláštní, tohle auto je divné, tohle auto je hezké“. Než si z čistě a jenom praktického pohledu koupit vozidlo, které se nám vůbec nelíbí, je určitě lepší se alespoň trochu odvázat.

Nezbývá než všem popřát, že se odvážete a zvolíte jakkoliv, budete s vozidlem spokojení a v bezpečí.

Jaro z pohledu motoristy

Typicky zimní počasí v podobě sněhu, mrazu, či náledí je, doufejme, již nadobro pryč. Je déle světlo a mohlo by se zdát, že jsou nyní silnice bezpečnější. Bohužel tomu tak ale není není. Právě naopak: z nedávno zveřejněných statistik vyplynulo, že se počet zvýšil nehod, při kterých došlo k těžkému zranění či usmrcení. Nejzrádnější je na jarním období onen falešný pocit bezpečí, že teď se již nemůže nic stát. Bohužel může, a proto si pojďme v následujícím článku rozebrat, na co je třeba si dávat pozor, abychom se do smutných statistik nedostali i my.

Horko, plavky, bazén aneb na co je ještě lepší počkat

Je třeba si uvědomit, že přestože se závějí a náledí do podzimu již asi nedočkáme, je stále teprve konec dubna. Zejména ve výše položených oblastech (např. Jablonecko, Bruntálsko apod.) nejsou květnové ranní mrazíky ničím ojedinělým a i částečně namrzlá vozovka (či třeba jen krajnice) dokáže zejména na letních pneumatikách potrápit. Tak jako může podcenění počasí u člověka skončit nachlazením, tak může podcenění počasí za volantem vyústit přinejmenším povinnou zastávkou v servise. Přestože studené počasí určitě nebude největším problémem za volantem v jarním počasí, obezřetnost je stále na místě.

Přezutí pneumatik

Pokud jste tak zatím neučinili a nepocházíte např. z výše zmíněných horských oblastí, pneumatiky přezujte. Platnost dopravní značky přikazující zimní výbavu končí 30.4., a proto se již není nutno obávat případného postihu. Skutečně nemá smysl sjíždět zimní vzorek na silnici, jejíž teplota již běžně přesahuje 30°C.

Sluníčko – lék i hrozba

Již naše babičky říkávaly, že kam nechodí slunce, tam musí jít lékař. Slunce sice dokáže působit blahodárně jak na tělo tak na psychiku, bohužel se však již stala řada nehod, při kterých si řidiči stěžovali na náhlé oslnění, důsledkem čehož ztratili kontrolu nad vozidlem. Je třeba si uvědomit, že sluníčko získává sílu a zejména v místech, kde se rychle mění krajina, např. pomezí lesa a otevřené pláně, je třeba si dávat pozor. Stejně tak je nutné říci, že v případě nehody je na vině vždy řidič, a to bez ohledu na to jak a čím byl oslněn. Vždy se tedy doporučuje mít ve vozidle (nikoliv u sebe, ale na stálo ve vozidele) sluneční brýle. Počasí se totiž může změnit velmi rychle a k nehodě může dojít ještě rychleji.

Nekvalitní silnice

Po každé zimě se na silnicích objeví řada výmolů, výtluků, vyjetých kolejí, utrhnutých krajnic apod. Značné procento motoristů má snahu se těmto nepříjemnostem vyhnout nebezpečným vybočováním ze svého jízdního pruhu. Co může následovat, si dokážete představit sami. Na jednu stranu sice dojde k nepatrnému šetření vozidla, na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že následky případné kolize mohou být nesrovnatelně horší než případné vjetí do výmolu. Lze tedy doporučit vyhýbat se nerovnostem pouze tam, kde jsme si bezpečně jistí, že nikoho neohrozíme ani neomezíme a tam, kde víme, že to šíře či jiné parametry silnice dovolí. Podobně se nedoporučuje vyhýbat se výtlukům na poslední chvíli. Pokud totiž vozidlo vjede do hlubokého výtluku s na poslední chvíli stočenými koly, je to pro něj nesrovnatelně horší, než když jámu projede kolmo skrz. Úhybné manévry v poslední vteřině se tedy v žádném případě nedoporučují.

Rozmanitost silničního provozu!

Na rozdíl od zimního období se na jaro a hlavně v létě na silnicích setkáváme i s ne zcela tradičními účastníky silničního provozu. Motocyklisté, cyklisté, jezdci na koni, tříkolkáří, lehocipédáři, chodci, elektrické vozíky – ty všechny spojuje skutečnost, že je lze velmi snadno přehlédnout. Největší problémy jsou asi s motorkáři, kteří každoročně způsobí řadu smrtelných nehod, hrubě nedodržují předpisy a leckdy jezdí bez registrační značky či bez povinné pojistky. Ačkoliv je velmi povrchní pokládat mezi výrazy motorkář a gauner rovnítko, neexistuje snad ani jeden motorista, který by se s agresivní jizdou motorkářů nesetkal. V případě, že ve svém okolí zaregistrujeme motorkáře s asertivnějším stylem jízdy, je lepší jej nechat jet. Snad jedinou výhodu, kterou by případná kolize motocyklu a osobního automobilu mohla mít, je značný rozdíl v hmotnostech – motorkář je proti osobními vozidlu takřka bezmocný.

Pokud jde o cyklisty, je až zarážející, jak vysoký počet se jich stále vyskytuje na frekventovaných silnicích i přesto, že pro ně již byly vybudovány kvalitní cyklostezky. Cyklisty není radno podcenit: jedná se o regulérní účastníky silničního provozu se všemi právy a povinnostmi. V případě kolize je velmi pravděpodobné, že na straně cyklisty dojde ke zranění. Je tedy třeba cyklisty respektovat, dát jim přednost, dávat pozor na jejich případné vybočení ze své trasy apod.

Jak tedy tento článek uzavřít? Snad jen přáním šťastné cesty a ať na silnicích i jinde nechybí respekt a obezřetnost.