Příspěvky

Český řidičák v zahraničí a zahraniční řidičák v Čechách: problémy, omezení, příležitosti

Dnešní silně kosmopolitní prostředí se v mnoha ohledech značně liší od toho, na jaké byli zvyklí naši pradědečkové a prababičky. Cestujeme téměř dnes a denně; ze státních hranic se pomalu ale jistě začínají stávat jen imaginární čáry na mapě. Tato globálnost dnešního světa má samozřejmě své výhody i nevýhody. V dnešním článku se podíváme na problematiku vydávání a použitelnosti řidičských průkazů vydaných v zahraničí či podmínek pro jejich získání a držení. Nastíníme přitom i některé její diskutabilní aspekty, např. možnou zneužitelnost druhého řidičského průkazu coby prostředku k obcházení zákazu řízení po vybodování apod.

Zahraniční řidičák jako obrana proti vybodování je obcházením zákona. Hrozí vězení

Budete-li během své řidičské kariéry vybodováni (tzn. získáte 12 trestných bodů), nesmíte dále řídit a musíte se vrátit zpět do autoškoly. K tomu se však řada našinců moc nemá. Místo toho si našli způsob, jak zákaz řízení obejít. Jednoduše si „koupí“ řidičský průkaz v některé jiné zemi (typickým příkladem je Ukrajina) a pak na něj spokojeně jezdí i v Čechách. Takové počínání však nedoporučujeme hned ze dvou důvodů. Jednak se osoba, která má uložen zákaz řízení, dopouští trestného činu maření úředního rozhodnutí, za které hrozí i vězení. Navíc se během silniční kontroly na tuto skutečnost většinou přijde. Policisté mají totiž k dispozici on-line informace o vybodovaných řidičích. Dotyčného si tak snadno dohledají.

Zahraniční řidičák v zahraničí není problém a dá se použít

Úplně jiný případ je jízda např. na ukrajinský řidičský průkaz jinde než v Česku. Pokud vás odchytí např. němečtí policisté, můžete se připravit na podobný postup jako v Čechách. Opět vaše jméno projde databází hříšníků. V něm vás však nenaleznou a vy můžete spokojeně pokračovat dále. Zatím totiž neexistuje něco jako společný evropský registr vybodovaných řidičů. O jeho zavedení se sice již nějakou dobu jedná, konkrétní návrh však ještě na stole není a jen tak asi nebude.

Jeden člověk může mít neomezené množství řidičáků

V rámci zamýšleného společného evropského registru by se kromě hříšníků mohly evidovat i řidičské průkazy získané v EU. To by v praxi znamenalo, že každý občan EU by mohl mít pouze jeden řidičák. Pokud by o něj přišel třeba ve Španělsku, byla by španělská strana povinná doklad odeslat zpět do ČR. Díky omezené působnosti na EU by to však bylo jen velmi částečné řešení. Stále by bylo možné mít např. český řidičák na auto a americký na autobus.

Česká republika kdysi také bývala „samoobsluhou na řidičáky“. Pomohlo zpřísnění podmínek

V dnešní době už záležitost sice není aktuální, před několika lety však bylo běžnou praxí, že si němečtí vybodovaní řidiči jezdili do Čech pro nový řidičák. Úředníci na záplavu německých šoférů zareagovali upravením podmínek pro žadatele. Ti již nyní musí mít buď trvalý anebo půlroční přechodný pobyt v ČR, případně zde musí studovat. Podobné podmínky přitom již dlouho platí téměř v celé západní Evropě. Naopak ve státech jako Ukrajina může o řidičák zažádat kterýkoliv cizinec, poplatek za celou proceduru je přitom v řádu pár stokorun.

Představují mladí řidiči opravdový problém?

S železnou pravidelností nás média zásobují palcovými titulky typu „dva mladí lidé zemřeli v noci při autonehodě“, „mladí řidič dostal v zatáčce smyk a čelně se střetl s autobusem“, „18letý řidič nadýchal po nehodě přes 1 promile“. Do jaké míry jsou však mladí řidiči skutečně nebezpeční jak pro sebe tak pro své okolí? Mělo by smysl na příklad uvažovat o posunutí věkové hranice pro zisk řidičského průkazu či zavedení tzv. řidičáku na zkušenou?

Statistiky mluví (ne)jasně

Podle údajů ministerstva dopravy ČR způsobí „mladí řidiči“ s krátkou praxí až čtvrtinu veškerých dopravních nehod. Nejhorší situace je u mladých řidičů, mužů, ve věku od 18-24 let. Zde je dokonce riziko nehody čtyřnásobně vyšší než u žen ve stejné věkové kategorii. V této věkové skupině se taktéž mnohem častěji setkáváme s ignorací veškerých pravidel silničního provozu.

Statistiky je nutno brát s určitým nadhledem. Třebaže „oficiální“ údaje MVČR hovoří o čtvrtinovém podílu řidičů do 24 let na všech dopravních nehodách, v roce 2009 už to bylo „pouze“ 15 % (a to je ještě do této cifry započítán věk 18-25, nikoli 24). V dnešní době, kdy již není povinností volat policii při banálních nehodách, může tuto statistiku ovlivnit např. i skutečnost, že mladí řidiči u sebe mívají mnohem méně často formulář „Záznam o dopravní nehodě“. Z tohoto důvodu pak musejí častěji volat policii a snáze se dostávají do evidencí a statistik. I přesto se však dá s klidem konstatovat, že pravděpodobnost nehody je u mladých řidičů (zejména mužů) podstatně vyšší než u řidičů čtyřicátníků či padesátníků.

Proč mladí bourají více

Viníkem dopravní nehody bývá:

  • Neuvědomění si nebezpečí
  • Podcenění dopravní situace.
  • Přecenění svých řidičských a tělesných schopností (např. řízení i přes ospalost, při velmi špatné viditelnosti apod.).

Velice často se negativně projevuje nedostatek zkušeností, tendence zkoušet nové věci, nerozvážnost či třeba snaha udělat dojem.

Co na mladé řidiče chystají zákonodárci

Bohužel je neoddiskutovatelnou pravdou, že mladí způsobí každoročně řadu smrtelných nehod. Zda jim bývalo bylo možné zabránit, je jen spekulace. I tak se však v našich legislativních luzích a hájích začínají množit hlasy usilující o zpřísnění kritérií pro zisk a držení řidičského průkazu mladými lidmi.

Jednou z takových teoretických možností by mohl být institut řidičského oprávnění na zkoušku. V praxi by to fungovalo tak, že by mladý člověk mohl získat oprávnění již v 18 letech, nicméně po dobu 2 až 3 let by musel být na silnici obzvlášť ukázněný. Pokud by se na příklad dopustil výraznějšího překročení rychlosti, řidičský průkaz by mu byl automaticky odebrán a musel by znovu absolvovat autoškolu.

Podobný systém již funguje ve Francii a není vyloučeno, že bude aplikován i v ČR. Otázkou však zůstává, kterých motoristů se tato změna konkrétně dotkne (tzn. automaticky každého, kdo se uchází o řidičský průkaz, anebo pouze v problematické věkové kategorii 18-25 let).). Jednou z mnoha dalších možností je např. snížení maximální povolené rychlosti na dálnici pro mladé na 110 km/h. Institut se již osvědčil v řadě zemí západní Evropy. Pokud však k této legislativní změně přece jen dojde (nejspíš tomu tak však nebude v tomto volebním období), budeme vás ihned informovat.

Řízení v doprovodu

Poměrně zajímavý, i když pravděpodobně okrajový koncept týkající se řízení mladých lidí je tzv. Accompanied Driving – řízení vozidla osobou mladší 18 let za „doprovodu“ školené osoby. V současnosti je zcela vyloučeno, aby za volant sedla osoba mladší 18 let. Pokud by však došlo k uzákonění „asistovaného řízení“, bude možné se v ostrém provozu setkat i s řidiči ve věku 17 (16) let.

Ti však budou muset být po dobu jízdy pod dozorem školené osoby, která bude muset mít speciální zkoušku či certifikát (nebude stačit pouhá přítomnost této osoby). I tito mladí řidiči budou samozřejmě muset projít autoškolou a absolvovat tzv. pre-test. S největší pravděpodobností však v tomto volebním období Accompanied Driving prosazen nebude.

„Postautoškolový syndrom“

Nezřídka se ti opravdu nezkušení řidiči (tj. řidiči v období těsně po autoškole) při jízdě snaží zjistit meze svých schopností. Mají tendenci jezdit neukázněně ne proto, že by chtěli někomu ublížit, ale proto, že si prostě chtějí vyzkoušet chování vozidla.

Často je toto chování přítomné u těch řidičů, kteří za volant poprvé usedli až v autoškole. Během krátké doby se stanou vlastníky řidičského oprávnění, avšak s takto nabytou svobodou nedokážou správně naložit.